Díte - 1. kapitola
Informace:
Krásná rodinka jede na prodloužený víkend do lázní, poukaz vyhrál Sebastian, přítel Jane. Jede s nimi i pětiletý syn Philipp. Každého čekají různé procedury. Po prohlídce okolo hotelu si prohlíží hotel, když v tom Jane naráží na známou osobu.
Gomene, ale prostě pár JaneXLaw se mi moc líbí, snad mi to prominete :D
Setkání po letech
Odváděla jsem svého synka pětiletého do školky. Byl zářijový den a blížil se víkend. O víkendu jsem měla v plánu se svým synem a přítelem odjet na víkendový pobyt v lázních pro tři osoby. Tuto poukázku vyhrál Sebastian, můj přítel, v soutěži ,,Uhádni, co to je.’’ Už jsem se moc těšila, jak si odpočinu při procedurách. I pro Philippa se tam našlo místo, dětské procedury, ale i dětský koutek, bazén, prostě pro dítě ideální.
,,Tak ahoj mami po spánku.’’ rozloučil se se mnou Philipp. Zamávala jsem mu a šla domů. I když je Philippovi pět let, jsem doma, protože nemohu sehnat žádnou práci. Jsem vyučena sekretářka. Nechtějí přijmout někoho, kdo má dítě. Nechápu tento princip, ale budiž.
Došla jsem domů a začala uklízet byt. Utřít prach, vyluxovat a vytřít podlahu. Když jsem vše měla hotové, tak jsem se dala do vaření oběda. Nebo spíš oběd pro sebe večeři pro Sebastiana a Philippa. Když jsem měla všechno hotové, byl čas oběda, tak jsem se naobědvala a uklidila po sobě nádobí. Okolo jedné hodiny my zazvonil mobil.
,,Prosím?’’ ozvala jsem se do telefonu. Chvilku jsem poslouchala. ,,Ano vše mám hotové. Jen počkat na třetí hodinu a jít pro Philippa do školky.’’ řekla jsem do telefonu a zase chvilku jsem poslouchala. ,,Taky tě miluju. Pa.’’ rozloučila jsem se a típla hovor. Byl to můj přítel Sebastian. Žijeme spolu pět let, ale svoji nejsme. A abych pravdu řekla moc po tom netoužím. Vyhovuje mi to tak, jak to je. Nastavila jsem si budíka na třetí hodinu a šla si na chvilku lehnout. Hned jsem usnula.
Ve tři mě vzbudil budík a já se šla upravit a vyrazila jsem do školy pro Philippa. Už jsem se na něho moc těšila. Bylo to moje štěstíčko v životě. Nebylo nic, co bych pro něho neudělala, ale samosebou není rozmazlený. Je v patřičných mezích vychovaný.
Ve školce mě hned přivítal s úsměvem na tváři. Věděla jsem, že se prospal a má dobrou náladu. Za což jsem byla velice ráda.
,,Tak zítra se uvidíme, ahoj.’’ loučila se paní učitelka.
,,Víte, zítra Phil nepřijde. Jedeme totiž do lázní a vracíme se až v neděli, tak že spíš až v pondělí.’’ vysvětlila jsem celou situaci.
,,Dobře, díky, že jste mi to připomněla, já bych na to zapomněla.’’ usmála se učitelka. Rozloučili jsme se a s Philippem jsme šli domů.
Po cestě jsem si různě povídali. Hlavně Philipp povídal, co zažil ve školce.
,,Víš mami, příští týden mě může vyzvednout tatínek?’’ zeptal se Philipp. Docela mě tím překvapil.
,,Uvidíme, zeptáme se ho. A proč to tak chceš?’’ zeptala jsem se Philippa.
,,Překvapení.’’ jenom Philipp řekl a víc se o tom bavit nechtěl.
,,Uvidíme, ale když je to překvapení, tak určitě to zařídit půjde.’’ usmála jsem se a přešli jsme ulici. ,,A jak jinak bylo ve školce?’’ zeptala jsem se Philippa.
,,Výborně, už cvičíme na Vánoční besídku.’’ pochlubil se Philipp.
,,To už?’’ podivila jsem se.
,,Jup, prej aby jsme to nacvičili jak nejlíp umíme.’’ vysvětloval mi Philipp.
,,Aha, tak to pak jo.’’ usmála jsem se. Přešli jsem další silnici a blížili jsem se k našemu domečku.
Přišli jsem domů a Philipp si umyl ruce a šel si hrát. Já dala vyprat nějaké to oblečení. Philipp si uměl vyhrát sám, ale poslední dobou si hodně přál mít sourozence. Se Sebastianem jsme o tom taky už mluvili, ale zatím jsme se nějak nedomluvili. Chyba byla a mé straně. Necítila jsem se ještě tak úplně na druhé dítě. Ale byla jsem rozhodnuta, že po víkendu řeknu verdikt. Cítila jsem, že má odpověď bude znít ano, ale přeci jsem si to ještě chtěla nechat projít hlavou.
Okolo šesté přišel Sebastian domů a po přivítání jsem začala nandavat jídlo na stůl. Philipp se Sebastianem si umyli ruce a zasedli ke stolu.
,,Krásně to voní.’’ pochvaloval si Sebastian,
,,A taky je to dobré.’’ pochválil mi to Philipp.
,,Díky vám oběma.’’ usmála jsem se na oba a všichni jsme se najedli mlčky. Po večeři Sebastian udělal nádobí a já šla vykoupat Philippa. Nebo spíš natočit vodu, dát ho do vany a pak ho umýt po nějaké době, kdy si hrál ve vaně a usušit a obléct ho do pyžama. Po vykoupání jsme zasedli v obýváku ke stolu a hráli hry, které vybral Philipp. Tentokrát to vyhrála pantomima. Každý dostal sadu obrázků a podle obrázků pak předvádět a aby se mohl na ploše pohnout z místa, tak ostatní museli uhádnout co to předvádí. Tuto hru měl Philipp hodně rád.
,,Mami, a vezmeme si nějakou hru na tu dovolenou?’’ zeptal se Philipp.
,,Asi ne zlatíčko, protože tam bude spousta akce a zábavy, že budeme rádi, když půjdeme spát brzo.’’ snažila jsem se mu to nějak vysvětlit.
,,Aha, tak nic.’’ usmál se Philipp, který to nejspíš pochopil. Byla jsem ráda. Hráli jsme do půl deváté, kdy pak šel Philipp spát. Se Sebastianem jsme si udělali romantický večer s červeným vínem, přituleni k sobě a povídali jsme si, jak se těšíme na ten relax, který nás o víkendu. Poté jsme se milovali a pak šli spát.
Ráno jsme ani budíček natahovat nemuseli, protože Philipp se vzbudil v sedm a šel vzbudit mě. Ale vzbudil i Sebastiana. Všichni jsme vylezli z postelí a oblékli jsme se. Philipp se oblékal už sám. Já i udělala snídani, na které jsem se všichni sešli a v tichosti jsme se nasnídali. Pak jsem zabalila všem věci na víkend a mohli jsme vyrazit do lázní.
Cesta nám trvala pět hodin. Cestou jsme se stavovali na obědě a okolo třetí hodiny jsme přijeli do hotelu. Hotel byl moc nádherný. Byl to pěti hvězdičkový hotel a vyhlášený v celém Tokiu. V hotelu jsme se mohli už ubytovat, tak jsme auto nechali zaparkovat a Sebastian dal spropitné mladíkovi.
Došli jsme na recepci, kde byla příjemná slečna. Hned se na nás usmála.
,,Dobrý den, mohu posloužit?’’ zeptala se nás příjemným hlasem.
,,Dobrý den, tady mám poukaz výhry na wellness.’’ řekl Sebastian a ukázal výherní poukaz.
,,Ano, už to tady vidím. Vyplňte prosím tyto formuláře, tady máte propisky.’’ požádala nás recepční. My si vzali dotazníky a šli stranou to vyplnit.
Vyplnili jsme postupně dotazníky. Nejdřív ten můj, pak Sebastianův a nakonec i Philippův. I on měl dotazník. Pro děti, ale vyplňovala jsem ho já, protože jediné co Philipp uměl bylo to, že se uměl podepsat. Poté jsme se vrátili k recepci.
,,Tak vyplněno?’’ zeptala se nás recepční s úsměvem.
,,Ano.’’ řekl Philipp za nás oba. Všichni jsme se zasmáli.
,,Pokoj číslo 85. 8. patro.’’ poradila nám recepční a Sebastianovi podala klíče. Sebastian si klíče od recepční vzal a šli jsme k výtahům.
Když jsme nastupovali do výtahu, tak se mi zdálo, že jsem zahlédla známou osobu, ale pak jsem to zavrhla. Co by tu dělal? Pomyslela jsem si, a řekla si, že jsem se nejspíš zmýlila. Ani jsem si nevšimla, že jsme dorazili do osmého patra.
Vystoupili jsme a šli najít dveře s číslem 85. Philipp to našel jako první, protože Sebastian mu řekl, aby hledal vedle sebe čísla osm a pět. A našel to správně. Hned Sebastian otevřel dveře a nám se vytvořil krásný výhled na pokoj. Velká široká chodba, kde se po pravé straně rýsovali dveře, kde jsme pak zjistili je velká koupelna se záchodem. Rovně když se šlo,se došlo ke dveřím, které vedli do manželského pokoje. Vedle byly další dveře, které vedli do dětského pokoje. Opravdu dětský pokoj. Moc nádherný pokoj i hotel.
Začala jsem vybalovat věci a dávat je do skříněk. Nemohla jsem si to nevynachválit
,,Co podnikneme?’’ zeptal se Philipp.
,,Myslím, že se projdeme po hotelu a okolo hotelu, co říkáte?’’ navrhl Sebastian.
,,Já nejsem proti, jen vybalím věci.’’ souhlasila jsem.
,,Dobře, jsem pro.’’ souhlasil i Philipp.
,,Nechceš pomoci?’’ zeptal se mě Sebastian. Podívala jsem se na něho.
,,Ne díky. Už to bude.’’ usmála jsem se na něho a dál vybalovala věci. Za hodinu bylo vše vybalené a my mohli vyrazit na prohlídku.
Nejdřív jsme šli ven z hotelu si prohlédnout okolí. Bylo moc nádherné. Krásná příroda, která se ukládala pomalu k zimnímu spánku. Na stromech žloutly listí, které pak padaly na zem. A nejen žluté, ale i červené a zelené. Okolo hotelu byla ohrada, kam se nesmělo, protože se tam chovala zvířata, jako jsou jeleni, daňci a pávi. Takže jsme se mohli pokochat za ohradou. Ale pak tam měli ohradu s koňmi, kam se smělo a děti se směli i svést. Bylo to zdarma, protože to bylo započítáno v ceně. Tak Philipp se svezl na koni a byl celý natěšený. Když jsme se vraceli byl čas večeře.
Přišli jsem do hotelu a šli hned do hotelové restaurace, kde jsme si mohli vybrat ze tří jídel. Philipp si dal kuřecí řízek, Sebastian smažák s bramborem a já smaženou zeleninu s rýží. Moc jsme si pochutnali. Všichni tři. A taky od každého tak trochu ochutnali. Po jídle jsme se zvedli, že si půjdeme projít hotel.
Došli jsme na terasu a rozhlédli se po té terase. Byl to krásný výhled na krásné bazény, které obklopovali hotel. Chtěli jsme pokračovat po verandě, když do mě někdo vrazil. Podívala jsem se, kdo to je. Myslela jsem, že mi vypadnou oči zďůlků a nejen mně.
,,Janey?’’ řekl muž.
,,Lawe?’’ řekla jsem já. Sebastian s Philippem se na nás jen dívali.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
