One Piece trochu netradičně - 9. kapitola
Informace:
O babičku Jane se postará teta, která bydlí nejblíž. Law s Jane se vrací domů, ale bezúspěchů. Jane napadne jeden nápad a navrhne všem, když mentor jim nechce říci o artefaktu, aby se na bourali do jeho počítače. Robin a Franky zůstávají doma a nabourají se do počítače ředitele. Ale při hledání Crocodila se stane něco neočekávaného.
Artefakt
Ráno jsem se probudila v náruči Lawa. Byla bych celá šťastná, ale vzpomněla jsem si, co se stalo a do radosti a smíchu mi nebylo. Vytrhla jsem se z Lawova sevření a šla udělat snídani. Naštěstí jsem ho nevzbudila, tak že stále spal. Udělala jsem chleby a vajíčka. Po hotové snídani jsem šla probudit Lawa.
,,Lawe, vstávej.’’ zatřásla jsem s ním. Law otevřel jedno oko a pak druhé.
,,To nebyl sen, že ne?’’ zeptal se Law. Pokývala jsem hlavou, že ne. Law se posadil. ,,Co tu tak voní?’’ zeptal se, když začichal vůni.
,,Menší snídaně.’’ řekla jsem a oba jsme vstali a šli se nasnídat. Po snídani jsme udělali nádobí a čekali, jestli se neozvou ostatní, poté co vše řeknou mentorovi, co se stalo. Čekali jsme do oběda, ale stále se nikdo neozýval. Už jsem z toho čekání byla na prášky. Law mě uklidňoval, že to bude dobré. Chýlilo se k poledni a nikdo se neozýval. Už jsem se chystala zavolat Luffymu, když mi zrovna Luffy volal. Dala jsem to na hlasitý odposlech.
,,Luffy, tak co jste se dozvěděli?’’ hned jsem se ho zeptala.
,,Máte se hned vrátit a počkat do večera. Víc se s námi o tom nehodlal bavit. A promiň, že se ozývám až teď, ale museli jsme jít do školy a učit se.’’ omluvil se Luffy. Hodně mě tím překvapil, a určitě nejen mě, ale i Lawa. S Lawem jsme se po sobě podívali.
,,Dobře, nevím, kdy dorazíme.’’ řekl Law a ukončili jsme hovor. Než jsme vyrazili na nádraží, tak jsem vzala pásku ze záznamníku a šli na vlakové nádraží.
Z vlaku jsem zavolala tetě, aby se postarala o babičku. Teta bydlí kousíček od ní. Slíbila mi, že kdyby se něco dělo, dá mi vědět. Na naše se naštěstí neptala. Nevěděla bych, co bych jí asi tak řekla. Nemůžu jí říct, že jeden zločinec je unesl, jen kvůli nějakému artefaktu, a že jsme super hrdinové, nebo jak to mám nazvat. To muselo zůstat v tajnosti.
,,Neboj, nic se jim nestane.’’ utěšoval mě Law. Hlavu jsem si přela o jeho rameno a po tváři mi tekly slzy. Law mě objal a dal pusu do vlasů. Byl na tom stejně jako já a přesto byl v klidu a dokázal mě uklidňovat, že vše dopadne dobře, že vše bude OK.
Přijeli jsme okolo šesté do bungalovu. Cestou jsme Yuki nepotkali, naštěstí. Ostatní byli v bungalovu a nedočkavě nás očekávali. Hned jak Law otevřel dveře, se přiřítil Luffy.
,,Tak co ozval se znovu?’’ vyptával se Luffy.
,,Nejspíš ne. Ozve se asi za tři dny.’’ řekla jsem, protože pevnou linku jsme tam nechali. ,,Ale vzala jsem ten záznam.’’ dodala jsem. Poté jsem usedli v kuchyni a Sanji přinesl diktafon a pustil nahrávku. Hlas nikdo nepoznal. Ale všichni jsme usoudili, že se jedná o toho Crocodilela.
,,Jak jste v noci pochodili?’’ zeptala jsem se jich.
,,Nic moc. Žádné stopy jsme nenašli.’’ řekla Nami. Poté Sanji udělal večeři, ale moc mi do ní nebylo, ale nebyla jsem jediná. Ani Luffy si tak nepochutnával, jako jindy.
V osm se objevila mentorova hlava. Tvářil se moc vážně, než kdy jindy. Všichni v převlečení jsme se sešli u hologramu.
,,Tak je to potvrzeno, vaše rodiče unesl Crocodile. Musíte udělat maximum a zachránit je.’’ řekl mentor vážným hlasem.
,,Ale jak, když nemáme žádnou stopu? A o jaký artefakt se jedná?’’ zeptala jsem se mentora.
,,O ten artefakt se nestarejte. Máte na to tři dny, ho vystopovat a zachránit rodiče.’’ řekl přísně mentor a hologram zmizel.
,,Tak a co teď?’’ zeptal se Luffy.
,,Nevím, ale chci něco vědět o tom artefaktu.’’ řekla jsem rozhodným hlasem. ,,Lawe, potřebuju s tebou o něčem mluvit.’’ řekla jsem rázně. S Lawem jsme šli do kuchyně a tam jsem si chvilku povídali, než jsme se vrátili k ostatním.
,,Co jste řešili?’’ vyzvídal Luffy.
,,Napadlo mě, že Franky s Robin by se mohli nabourat do počítače ředitele a zjistit něco o tom artefaktu a my zbytek jít hledat Crocodila.’’ navrhla jsem.
,,Za pokus to stojí.’’ souhlas Franky. Tak jsme se všichni domluvili a vydali se na cestu, kdežto Franky s Robin se snažili nabourat do počítače ředitele školy.
Šli jsme do parku. Věděli jsme, že je to nulová šance tam najít stopy, ale zkusit jsme to museli. V parku jsme narazili na Yuki, jak se s nějakými dívkami procházela parkem. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla a šla ke Zorovi. Poklepala jsem mu na ruce, a ten se na mě otočil. Všichni se zastavili a podívali se na nás dva. Já si stoupla na špičky a políbila jsem Zora. Všichni zírali v němém úžasu. Pak jsem přestala.
,,Miluju tě Zoro.’’ vyznala jsem se Zorovi. Všichni zírali s otevřenou pusou.
,,T...t...to jako vážně?’’ dostal ze sebe překvapený Zoro.
,,Vážně.’’ přikývla jsem.
,,Takže takhle je to. Já byla jen náhrada, než ses odvážila někomu vyznat city, co?!’’ křikl na mě Law. ,,Lidi jdu hledat sám!’’ řekl rozzlobeným hlasem a šel pryč. Všichni se dívali za odcházejícím Lawem. Mně to bodlo u srdce, ale nevěnovala jsem tomu žádnou pozornost. Pak se všichni podívali na mě.
,,Proč?’’ zeptal se mě Luffy. ,,Pomsta?’’ vyptával se nakvašeně Luffy.
,,Promiň Luffy, ale takhle jsem to nezamýšlela, ale uvědomila jsem si, že Lawa nemiluju. Hodně mi ublížil, jak víš. A zjistila jsem, že jsem se zamilovala do Zora.’’ přiznala jsem se.
,,Ale měl někdo jít s Lawem.’’ řekla Nami, která byla ještě v šoku.
,,Jdeme do města. Law se o sebe postará a kdyby něco má vysílačku.’’ řekl rázně Luffy a vyrazili jsme za ním. Počítala jsem s tím, že mě teď budou všichni nenávidět, za to, co jsem udělala Lawovi. Ale zasloužil si to.
Hledali jsme celou noc, ale nenašli jsme vůbec nic. Žádná zmínka o Crocodilovi prostě nic. Okolo čtvrté jsme se vrátili domů. Law tam už byl. Ale byl ve svém pokoji.
,,Hele co se stalo? Law se před chvilkou vrátil celý naježený.’’ zeptala se Robin.
,,Na to ti dokáže odpovědět jedině Jane.’’ řekl naštvaně Luffy. Jeho reakce mě velice překvapila. Toto jsem nečekala. Dokonce mi přestal říkal Janey, jak mi říkal, ale normálně Jane.
,,Víš Robin, Franky, stalo se to, že...mno...já…’’ soukala jsem ze sebe a nedokázala ze sebe vydat ani slovo. V tom mi do řeči vstoupil Zoro.
,,Chodíme spolu.’’ řekl na tvrdo. Všichni jsem se na něho podívali.
,,To si říkáš kamarádka?’’ obořila se na mě Robin a jednu mi vrazila. S fackou jsem nepočítala, ale věděla jsem, že ji to raní. Poté odešla do svého pokoje.
,,Fíha, tak toto jsem nečekal.’’ hvízdnul Franky.
,,Co jste zjistili?’’ zeptala jsem se Frankyho.
,,Robin to zítra řekne, já sám se v tom nevyznám.’’ přiznal Franky. Věděla jsem, že to bude těžké nějak s Robin vyjít, ale nějak to muselo jít. Poté jsem se rozloučili a šli každý do svých pelechů.
Ráno jsme se probudili a šli do školy. Law se na mě ani nepodíval a ani se mnou nekomunikoval. Jako bych byla vzduch. Ale z mé strany to bylo oboustranné. U snídaně nikdo nic neříkal. Bylo mi jasné, že mi všichni vyčítají to co se stalo. Ale nezazlívala jsem jim to. Měli právo se na mě zlobit, ale citům člověk neporučí. Jen jsem měla zvolit šetrnější způsob, to je pravda. Nasnídali jsem se a vyrazili do školy.
Ve škole to utíkalo velmi pomalu. S ostatníma jsme se jenom pozdravili. Ani jsem čas se pořádně pozdravit se Zorem neměla, ale s tím člověk nenadělá.
Po škole jsme se doma věnovali učení a okolo šesté se všichni sešli u večeře. Nikdo se mnou až na Zora nemluvil. Cítila jsem se provinile, ale Zoro mě uklidňoval, že mě ochrání.
,,Tak Robin, co si zjistila?’’ zeptal se Luffy.
,,Jedná se o artefakt, je to přístroj, který tě vrací v čase.’’ řekla Robin.
,,Zajímalo by mě, proč to tají. My toho nezneužijeme a ani to nepotřebujeme.’’ řekla jsem zamyšleně. Ostatní mě ignorovali. Domluvili jsme se, že o tom mentorovi neřekneme, že o tom artefaktu víme. Zase nás poslal do terénu. Ale nic jsme nenašli a čas se neúsporně blížil a já se začínala víc bát o své rodiče.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
