One Piece trochu netradičně - 8. kapitola
Informace:
Na scéně se objevuje nový nepřítel. Ke vše té smůle unesl rodiče Jane a Lawa, kteří se vydávají domů. Na telefonu mají vzkaz od Crocodila, který chce artefakt. Jenže nikdo neví, o jaký artefakt se jedná. A ke vší smůle volá babička Jane a mluví pomateně.
Nový nepřítel
Asi měsíc jsme měli volno. Užívali jsme si ho každý po svém. Já s Lawem jsem se spolu učili, ale užívali i tu romantiku. Na víkendy jsme jezdili domů. Ale měsíc utekl jako voda a nám zase započala práce.
Byla středa a my se spojili po měsíci s mentorem. Čekali jsme na osmou hodinu, jako každý den. Ale opravdu měsíc se nic nedělo. Odbyla osmá a my se sešli na chodbě v kruhu.
,,Vítejte studenti. Po měsíci se tu shledáváme.’’ začal nás vítat mentor. ,,Ještě dneska Jane a Law pojedou domů. Ostatní zůstanou na stráži na této ulici.’’ oznámil nám. Všichni jsme se po sobě podívali. Luffy převzal papír s adresou a fotkou našeho nového nepřítele.
,,Smím se zeptat, proč zrovna máme my dva jet domů?’’ zeptala jsem se mentora.
,,Sami pochopíte až dorazíte. Jen si pospěšte. Vezměte si důležité věci.’’ mlžil mentor. Všichni jsme přikývli a hlava mentora zmizela. Hned jsem s Lawem si šla zabalit nejdůležitější věci, jako jsou doklady, peněženka, spodní prádlo a pyžamo. Do půl hodiny jsme měli sbaleno.
,,Tak my jedeme.’’ řekl Law ostatním, když jsme byli na chodbě.
,,Jak dorazíte ozvěte se.’’ požádala nás Nami.
,,Neboj, ozvu se ti.’’ slíbila jsem Nami. Poté jsme se rozloučili a já s Lawem jsem vyrazila.
Cestou jsme narazili na Yuki. Z toho nadšena jsem nebyla a myslím, že jsem nebyla jediná. I Law z toho nadšen nebyl.
,,Ahoj, kam jdete?’’ zastavila nás Yuki.
,,Ahoj, spěcháme.’’ řekl Law a chtěli ji obejít, ale ona mu zastavila cestu.
,,Ještě jste mi neřekli, kam jdete.’’ trvala na svém Yuki.
,,Do toho ti nic není.’’ řekla jsem nevrle.
,,Promiň, že se zajímám.’’ odfrkla si Yuki.
,,Tohle se tě netýká, tak nám jdi z cesty.’’ byl podrážděný Law. Chtěl ji znovu obejít.
,,Ne tak zhurta. Chci si promluvit tady s Jane a spěchá to.’’ nedala se odbýt Yuki.
,,Tak co teda chceš?’’ zeptala jsem se ji.
,,Pojď stranou, Law to slyšet nemusí.’’ řekla Yuki a táhla mě stranou pryč, aby nás Law nemohl slyšet.
Stoupli jsme si a já čekala, co z Yuki vyleze. Ta se rozhlédla, než promluvila. Podívala se na mě rozhodným výrazem v obličeji.
,,Tak o co jde? Máme na spěch.’’ zeptala jsem se nevrle Yuki.
,,Jde o Lawa. Jde o to, že když jsme spolu chodili, tak jsem se spolu i několikrát vyspali.’’ začala mluvit o vztahu s Lawem. ,,Jenže když se se mnou rozešel tvrdil mi, že stále miluje tebe, jenže to by se mnou asi nespal nemyslíš?’’ zeptala se mě. Když s tím vyrukovala bodlo mě u srdce, ale tušila jsem, a Law to i naznačil, že spolu něco měli.
,,Nevím, jak to bylo, ale víc věřím Lawovi než tobě.’’ řekla jsem Yuki. ,,To je vše?’’ zeptala jsem se ji.
,,Ne. Chci ti říct, že ho stále miluju, i když se se mnou rozešel. Chci tím říct, že o něho budu bojovat.’’ vyhrožovala mi Yuki.
,,Jenže ať se budeš snažit sebe víc, nestane se tak.’’ byla jsem si tím jistá.
,,Vážně?’’ zeptala se pohrdavě Yuki. ,,V tvém zájmu bude lepší když pomlčíš a nic mu neřekneš.’’ začala mě vydírat.
,,Proč bych měla mlčet?’’ nechápala jsem Yuki.
,,Protože všude jinak rozkecám, jak tě opustil, když se s tebou vyspal.’’ vysmála se mi Yuki.
,,Tak si to roznes mně to nevadí. Stejně už vím, jak to bylo doopravdy a jestli ti jde o to, že bych jsem se bránila argumentem, že to bylo jinak a práskla bych Lawa, že zabil jako malý kluk malého kluka, tak to jsi na omylu. Taková jako ty já nejsem.’’ stála jsem si za svým. ,,A teď mě omluv, opravdu pospícháme.’’ dodala jsem, a odešla jsem za Lawem. Yuki něco procedila skrz zuby, ale rozumět jí nebylo.
Došla jsem k Lawovi a vyrazila jsem napřed. Law mě dohnala chytl za ruku. Podíval se na mě.
,,Co ti řekla?’’ zeptal se mě Law.
,,Až ve vlaku.’’ řekla jsem jenom a stiskla jsem jeho ruku. Law pochopil, že o tom teď nechci mluvit.
Došli jsme na nádraží a stihli jsme si koupit lístky na poslední vlak k nám domů. Ale vlak nám měl jet až za hodinu, tak jsem si šli koupit teplé nápoje, protože se blížila zima a venku se stupně blížili k nule.
,,Tak co ti chtěla?’’ zeptal se mě Law, když jsme si stoupli na nástupiště s pitím. Podívala jsem se na něho. Poté jsem mu vše řekla, co mi Yuki řekla. ,,To je potvora.’’ snažil se udržet nervy na uzdě Law.
,,Jen klid. Já věřím tobě a jí ne. Došlo mi, že jste spolu museli spát, když jste spolu chodili, ale i tak při té myšlence to bolí.’’ přiznala jsem. Law mě objal. Nejen, aby mě zahřál, ale aby mi dodal energii, že chce jenom mě a nikoho jiného.
,,Bohužel je to tak, ale nikdy jsem ji nemiloval. Šlo jen o mé ego a mou reputaci. Nechtěl jsem si ji kazit tím, že roznese, že jsem zabil.’’ šeptal mi do ucha Law.
,,Vím a věřím ti.’’ taky jsem mu do ucha zašeptala. Pak se mi podíval Law do očí a políbili jsme se. Po dopití pití, mě Law objal zezadu a zahříval mě. Já ho držela za ruce, které měl teploučké. Po hodině přijel vlak a my si nastoupili. Byl prázdný, nebo aspoň tam, kde jsme nastupovali byl. Lístek jsme měli společný. Law koupil skupinový pro dva. Vyšlo to o něco levněji.
Hned jak jsme nastoupili a sedli si, opřela jsem si hlavu o Lawovo rameno a zavřela jsem oči. Vzápětí jsem usnula. Probudila jsem se přesně, kdy vlak zastavoval a my s Lawem vystupovali. Vylezli jsme z vlaku a pospíchali k našim domovům. Law mě doprovodil ke dveřím a pak šel ke svým rodičům.
Klepala jsme a zvonila, ale nikdo mi neotevíral. Vytáhla jsem klíče, které jsem si sebou vzala a odemkla jsem. Dveře zamčeny nebyli to bylo divné. Naši na noc zamykali dveře a to byly už tři hodiny ráno. Když jsem otevřela dveře, všude panovalo ticho. Vzula jsem se a opatrně šla po schodech nahoru. Nakoukla jsem do ložnice našich, ale nikdo tam nebyl. Což bylo divné. Ještě mě napadla možnost, jestli nejsou u rodičů Lawa, nebo u nějakého z příbuzných, i když to by mi dali vědět. Sešla jsem dolů. Na záznamníku jsem si všimla zprávy. Pustila jsem záznamník a zaposlouchala jsem se do zprávy.
,,Jestli chceš vidět své rodiče živé, tak za tři dny přines artefakt na katedru paleontoligie.’’ zazněl mužský hlas. Nepoznávala jsem ho. Ale musel vědět kdo jsem. Vyndala jsem mobila a hned zavolala Lawovi. Jeho mobil se ozval u dveří. Hned jsem šla otevřít a típla hovor. Law byl celý udýchaný, jak musel běžet.
,,Jsou tví rodiče doma?’’ zeptal se udýchaně Law.
,,Nejsou a jak tak vidím, tví taky ne. A měl si vzkaz na záznamníku.’’ řekla jsem Lawovi a pustila dovnitř.
,,Ty taky?’’ zeptal se mě Law. Přikývla jsem. Měla jsem co dělat, abych jsem se nerozbrečela. Law to na mně poznal a objal mě. Což dělat neměl, protože se mi po tvářích kutálely slzy.
,,Musíme dát vědět ostatním.’’ řekla jsem po chvíli a odtrhla jsem od něho a setřela slzy.
,,Mám zavolat já?’’ zeptal se mě Law.
,,Ne, brknu Nami.’’ pousmála jsem se na Lawa. Ten jen přikývl a já vzala mobila do ruky a vytočila číslo na Nami. K mému překvapení to vzal Luffy.
,,Nami….’’ nedořekla jsem to. ,,Luffy,’’ divila jsem se. ,,Teď není čas Luffy, stalo se něco hrozného. Někdo unesl naše rodiče a chtějí po nás nějaký artefakt do tří dnů na paleontologii to odevzdat.’’ řekla jsem ve stručnosti, co jsem s Lawem zjistila. Po chvíli jsem to ukončila.
,,Tak co říkal?’’ zeptal se Law aniž by se vyptával, proč to vzal Luffy.
,,Že náš protivník je Crocodile, který má několik pomocníků. Mezi ně patří nějaká Perona. Víc o nich neví, ale náš informátor se pokusí zjistit něco víc.’’ řekla jsem to, co jsem věděla od Luffyho. V tom se ozval náš telefon. Hned jsem to zvedla a dala na odposlech.
,,Mizuki.’’ řekla jsem do telefonu.
,,To si ty Jane? Nemáš být ve škole?’’ divila se babička.
,,Babi? Vždyť jsou tři hodiny ráno.’’ dostala jsem ze sebe.
,,Vždyť jo. To je škola ne?’’ byla celá pomatená. Až mě to děsilo.
,,Babi, co se děje?’’ zeptala jsem se proto.
,,Děda se nevrátil z rybaření.’’ řekla babička. Tím mě dostala.
,,Ale babi...děda...je...pět let, po smrti.’’ soukala jsem ze sebe nevěřícně.
,,Ale ne, to si děvenko pleteš.’’ řekla v klidu babička. ,,Mno nic, nebudu rušit. Pá.’’ ukončila hovor babička. Nejenže, že jsem se bála o naše, ale i o babičku.
,,Není nějak nemocná?’’ zeptal se mě Law.
,,Nevím o ničem.’’ řekla jsem.
,,Vypadá na to, že má chorobu, kdy to má v hlavě pomotaný.’’ řekl pomalu Law.
,,Je to možné. Ohledně babičky mi mamka vždy řekla, že je vše v pořádku, že se nemusím bát.’’ řekla jsem Lawovi, co mi říkala mamka o babičce.
,,Nechtěla tě strašit.’’ vysvětlil mi Law, proč mi mamka nic o tom neřekla.
,,Ale co teď? Bojím se o naše, ale i o babičku.’’ přiznala jsem.
,,Teď se vyspíme a zavoláme Luffymu ráno, aby zašli za ředitelem a řekli mu o únosu a my pojedeme za tvojí babičkou.’’ navrhl Law. Mně nezbývalo nic jiného než souhlasit. Přikývla jsem a oba jsme si lehli na gauč. Law si mě k sobě víc přitiskl a já se k němu víc přitulila. Po chvíli jsem usnula a spala až do rána.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.