Black Blade 2 - Kapitola šestá: Konec dnešní hry
Informace:
Už téměř všichni policisté od zásahovky padly Keitarovou čepelí. Avšak teď je to hlavně už mezi Keitarem a velitelem zásahového týmu. Ale velká hra už končí a je načase na další část ... Avšak co nastane to neprozradím. Jenom řeknu že se objeví další nové postavy v tomto příběhu......
Snad se vám kapitola bude líbit i když je kratší :D
,, Už jdu !“ zakřičel Keitaro a vyběhnul na velitele zásahové jednotky. Byl u něj rychlostí blesku a svou katánou švihnul spodem. Velitel chtěl zablokovat katánu svou zbraní a taky to vypadlo, že se mu to podaří, ale katána projela celou dráhu švihu, jakoby přesekl jenom vzduch. Velitel stál nehybně a díval se na svou zbraň, kterou držel ve svých rukách, ale náhle začala zbraň praskat. Přesně tam, kde katána projela. Velitelova zbraň byla na půlky, ale pak velitel začal cítit i něco jiného. Bylo to tekuté a vytékalo to z jeho hrudi. Velitel ihned obrátil svůj pohled na svou hruď. Jeho vesta byla prořízlá a z rány vytékalo čím dál více krve. Velitele něco začalo dusit a spadl na kolena. Začal kašlat. Vykašlal krev.
,, Líbí se ti to ?“ zeptal se slastně Keitaro zatím co velitel se dusil krví, kterou vykašlával ve velkém. Policista, který stále držel chlapíka bych ochromený strachem Nemohl se ani pohnout a sotva lapal po dechu. Keitaro se objevil z ničeho nic za jeho zády.
,, Teď jsi ty na řadě.“ zašeptal Keitaro a usmál se.
,, AAAaaa !!“ zakřičel policista, když mu katána projela hrudí. Pak znovu a znovu. Celkově ho Keitaro probodnul pětkrát a pak policistu pustil. Chlapík, kterého policista držel spadl na kolena a policista se skácel na zem jako nějaká panenka. Velitel ještě stále žil a neustále vykašlával krev. Pod ním už byla kaluž, ve které viděl sám sebe, ale v odrazu spatřil i Keitara, který mířil špicí katány na jeho hlavu. Velitel cítil ten tlak špice katány na své kůži.
,, Co jsi zač ?“ zeptal se velitel a snažil se zhluboka dýchat.
,, Já ? Však to nevidíš všude kolem ? Ha ha ha ! smál se Keitaro.
,, Jo to vidím. Totální masakr. Jsi snad ďábel ?“ zeptal se velitel.
,, Ďábel ? … Za koho mě máš ? Já jsem člověk ! Ha ha ha !“ začal se smát Keitaro a probodnul veliteli katánou hlavu. Velitel se okamžitě skácel k zemi mrtev.
,, Dobře …“ řekl zoufale chlapík.
,, Co … Co mi chceš povědět ?“ zeptal se nadšeně Keitaro.
,, Vyhrál jsi …“ odpověděl chlapík, který zadržoval slzy.
,, Ještě jednou ?“ zeptal se znovu Keitaro, protože to chtěl slyšet znovu.
,, Vyhrál jsi ! … Zabij mě ! … Chci abys mě zabil !“ křičel chlapík z plných plic.
,, Jo vyhrál jsem ha ha ha !“ začal se smát Keitaro a připravil si katánu.
,, Co teď budeš vůbec dělat ?“ zeptal se chlapík.
,, Já ? … Budu trochu cestovat !“ usmál se Keitaro a švihnul svojí katánou plnou silou. Chlapík pocítil bolest přec celou svoji hruď.Cítil jak se mu pomalu rozděluje tělo na dva. Sval po svalu. Kost po kosti.
,, Konečně dosáhnu klidu.“ řekl jsi v duchu pro sebe chlapík, než se jeho tělo rozdělilo na dva. Krev vytékala z celého těla. Bylo jasné, že chlapík je po smrti.
,, Rád jsem s tebou hrál. Byla to zábava opravdu ! Ha ha ha ! Ale … je na čase už jít.“ pověděl Keitaro a šel pomalu k hlavním dveřím.
,, Lidé jsou tak slepá stvoření. Nepoznají kdy mají brát nohy na ramena, ale proto mě to s nimi tak baví.“ povzdychl si Keitaro a usmál se. Přitom vešel do východu. Spatřil posledních pár policistů, kteří se kryli za svými automobily. Na policistech bylo vidět, že jsou zděšení a jejich ruce jenom klepali kvůli strachu.
,, Máte ! … Strach !?“ zvolal Keitaro. Policisty to udivilo, ale stály nehybně.
,, Pomůžu vám se ho zbavit … Ha ha ha !!“ začal se smát Keitaro a vyběhnul na policisty…..
… Mezitím v jedné části města, které je nejblíže k psychiatrické léčebně …
V jedné ulici kráčel jeden muž, který měl na sobě rozepnutou koženou bundu s velkým límcem, který zahaloval celý jeho krk. Pod tou rozepnutou koženou bundou měl tričko s krátkými rukávy. Mělo bílou barvu s černými příčními čárami. Jeho vlasy byli čistě blonďaté a jeho oči měli barvu jako snad ze samotného zlata. Vypadal celkem klidně a v klidu se procházel mezi ulicemi i když byla ještě trochu tma, ale slunce se už šplhalo pomalu na obzor. Muž se ale zastavil, když procházel okolo prodejny s elektronikou, kde ve výloze byla zapnutá televize. V té televizi byly zrovna ranní zprávy. Sice je nešlo slyšet přes tu prosklenou výlohu zrovna ideálně a pochopit se to dalo. Mluvili tam co se dělo v noci na místě psychiatrické léčebny. Muži se z toho jenom zatajoval dech jak to popisovali.
,, Ano je to tak. Podle zpráv policie jsou policisté stále na místě aby vyřešili tento brutální a nelidský masakr, který se stal podle všeho kolem půl noci .“ řekl ženský hlas v televizi. Muž se dále už nedíval na televizi a začal kráčet dál. Jeho výraz zvážněl a po chvíli přidal na rychlosti svého kroku
,, Co se to už zase k čertu děje.“ řekl si pro sebe v duchu muž…….
… U psychiatrické léčebny …
Na cestě, hned vedle policejních aut leželi mrtví policisté. Keitaro si tentokrát dal i tu práci aby jejich těla zohavil. Žil už poslední policista, kterého Keitaro držel za krk jednou rukou lehce nad zemí.
,, Máš pořád strach ?“ zeptal se Keitaro a začal se smát.
,, Ty hajzle ! Tohle ti neprojde !“ odpověděl policista a snažil se popadnou dech. Ovšem pak se ozvala vysílačka policisty, kterou měl připevněnou na vestě.
,, Vezmi to a řekni, že je všechno pod kontrolou.“ řekl Keitaro vážně.
,, A co když to neudělám ?!“ zeptal se vyzývavě policista.
,, … Tak budeš trpět jako ještě nikdo tady z těch co tu byli živí.“ pousmál se Keitaro a pustil policistu a připravil si svou katánu. Policistu slova Keitara dostala. Chvíli váhal, ale nakonec popadl vysílačku.
,, Tady strážník 088. Vše je pod kontrolou. Budova je zajištěna a protivník byl eliminován.“ pověděl policista do vysílačky.
,, Výborně. Čekejte na vyšetřovací tým.“ dodal hlas z vysílačky.
,, Jo a zapomněl jsem ještě na něco. Kde je tady nejbližší nádraží ?“ zeptal se Keitaro a přitom se šíleně usmál.
,, Ehm. Tam.“ odpověděl policista a ukázal na kraj města.
,, Díky … Zbohem ha ha ha !“ zasmál se Keitaro a švihnul svou katánou. Policista spadl nehybně k zemi jelikož Keitarova katána policistovi prořízla hlavu.
,, Ohh … Promiň. Snad to nebolelo !“ zasmál se Keitaro a vydal se na cestu k nádraží….
… Mezitím v jedné části města …
Muž s rozepnutou koženkou kráčel dál a dál až nakonec došel do jednoho podniku, kde si člověk klidně mohl dát i lehkou snídani. Muž vkročil do podniku a vypadal, že někoho hledá. Uviděl v zadu pak dívku s bílými vlasy. Muž začal kráčet k této dívce.
,, Ahoj … už je to asi týden co jsme se pořádně nepotkali … Kazumi.“ řekl muž. Byla to dosti mladá štíhlá žena s dlouhými bílými vlasy. Celkově velký hrudník a její tvář zdobili krásně rudé oči jako nějaký šperk.
,, Ahoj … Kenji. Ano je to už nějaká doba promiň, ale měla jsem na pilno.“ odpověděla Kazumi.
,, Ano to věřím. Taky jsem měl dost práce, ale viděla jsi ranní zprávy ?“ zeptal se vážně Kenji.
,, Ano viděla a jsem dosti znepokojená. Co si o tom myslíš ?“ dodala Kazumi.
,, Podle mě bychom se měli na to podívat a nebo hlavně dávat pozor.“ pověděl Kenji.
,, Myslíš si, že o tom ví ?“ ptala se dál Kazumi.
,, Podle mě určitě, ale nelíbí se mi to.“ řekl Kenji.
,, Dáte si něco ?“ zeptala se servírka Kenjiho.
,, Ne ne děkuji. I když sklenici vody prosím.“ odpověděl Kenji a pousmál se …..
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
