One Piece trochu netradičně - 7. kapitola
Informace:
Klaun Buggy se tři dny neukázal. Po týdnu si Jane všimne zranění na ruce jednoho z profesorů. Všem doma řekne svou domněnku, že by to mohl být klaun Buggy. Kromě Lawa a Luffyho ji nikdo nevěří, ale přichystají past a ukáže se, že Jane měla pravdu.
Chycení Buggyho
Tři dny se nic nedělo. Chodili jsme normálně do školy a po nocích hledali klauna Buggyho. Jeden učitel tři dny chyběl. Ze začátku jsme tomu nevěnovali pozornost, nebo aspoň já ne, ale měla jsem. Mělo mi to dojít. Když jsme učitele po týdnu měli, tak jsem dávala pozor. Jenže pak jsem si všimla, že má obvázanou ruku a na obvaze prosakovala krev. Zamyslela jsem se a nedávala jsem pozor. Klauna Buggyho jsem trefila do pravé ruky. Učitel má obvázanou pravou ruku a je raněna taky. Jako od kulky. Nebo říznutí, ale první varianta dává smysl. Že by to byl klaun Buggy? Přes den to může být normální člověk, jako jsme my a po nocích řádit, jako my. Uvažovala jsem si pro sebe v duchu, když do mě Law strčil. Vzpamatovala jsem se.
,,Slečno vy mě nevnímáte.’’ řekl profesor.
,,Eh...omlouvám se, pane profesore.’’ omluvila jsem se a věnovala se dál učivu.
O přestávce jsem se sešli já, Law, Sanji, Nami a Chopper na chodbě. Šli jsem si koupit pití do automatu.
,,Janey, nad čím si uvažovala?’’ zeptal se mě starostlivě Law.
,,Teď ne, až doma.’’ řekla jsem tajemně. ,,Řeknu to všem najednou.’’ dodala jsem. ,,Tady to není bezpečné.’’ vysvětlila jsem všem. Den utekl jako voda a my se všichni ve čtyři sešli doma.
Všichni jsem seděli v kuchyni u stolu. Sanji udělal koktejly bez alkoholu.
,,Tak co se děje, Janey?’’ zeptal se do ticha Law.
,,Nevšimli jste si na profesorovi Migurovi něco zvláštního?’’ zeptala jsem se jich místo, abych jsem odpověděla. Podívala jsem se po všech. Všichni se zamysleli.
,,Ne, ničeho jsem si nevšiml.’’ promluvil Luffy.
,,Ani já ne.’’ přidal se Chopper.
,,Já jo. Možná je to jen shoda okolností, a pletu se, ale možná mám pravdu.’’ začala jsem vysvětlovat. ,,Ale všimla jsem si, že má obvázanou pravou paži, kde měl zakrvácený obvaz. Možná to fakt nic neznamená, ale když jsem vystřelila na Buggyho, tak jsem se trefila do pravé paže. a Migura chyběl tři dny než se objevil ve škole a Buggy se neobjevil vůbec. Léčí se ze střelného poranění, ale podle mě sám, protože v nemocnici by to nevysvětlil, jak k tomu přišel.’’ řekla jsem všem na co jsem přišla. Chvíli panovalo ticho.
,,A proč si myslíš, že to zrovna je Buggy?’’ zeptal se mě Sanji.
,,Tak přes den to může být normální člověk jako jsme my. Ale v noci se může proměnit v klauna Buggyho, jako se mi proměňujeme něco jako v super hrdiny.’’ vysvětlila jsem Sanjimu.
,,Mně se to nezdá.’’ řekl Sanji pochybovačně.
,,Já Janey věřím.’’ zastal se mě Law.
,,I já Janey věřím.’’ řekl Luffy. Ale ostatní byli na pochybách. V tom jsem dostala dva nápady.
,,Hele, tak co se zeptat dneska mentora jestli to možné je a tak přichystat past. Pokud se ukáže, že Migura je klaun Buggy, tak to bude skvělé a chytíme ho, ale jestli se pletu všem se omluvím.’’ řekla jsem všem. Všichni se na mě dívali a panovalo ticho.
,,A jak to chceš udělat?’’ zeptal se mě Zoro.
,,Před profesorem Migurou se zmínit, kde se budou vyskytovat malé děti, kam chodí a nikdo o tom nemá ani páru. A večer tam budeme schovaní a čekat jestli se klaun Buggy ukáže nebo ne.’’ navrhla jsem. Zase panovalo ticho.
,,Tak za pokus to stojí.’’ ozval se Franky. Všichni se na Frankyho podívali.
,,Dobrá, zkusme se nejdřív zeptat mentora a pak se rozhodnout pro ten plán druhý.’’ souhlasil Usopp. Všichni jsem se podívali na Luffyho, jako na našeho kapitána. Ten se zase podíval na nás.
,,Udělejme to tak, ale přesto Janey věřím.’’ řekl Luffy. Všichni jsem se zvedli a šli dělat eseje do školy. Já spolu pracovala s Lawem.
Poté co nastala osmá hodina večerní a objevil se mentor. Luffyho neotálel nenechal mentora promluvit a hned se ho zeptat.
,,Mentore, mohu se na něco zeptat?’’ začal Luffy. Mentor se podíval na Luffyho.
,,Samozřejmě Luffy, ptej se.’’ souhlasil mentor.
,,Je možné, aby klaun Buggy byl jeden z profesorů na vysoké škole?’’ zeptal se Luffy. Všichni jsme čekali na to co odpoví.
,,Samosebou to možné je. I vy jste studenti vysokého školy a po nocích jste něco jako super hrdinové.’’ souhlasil s Luffym mentor. Všichni se na něho podívali.
,,Takže, když se to vezme, vy jste ředitel vysoké školy, kam chodíme.’’ pronesla jsem. Panovalo velké ticho a všichni se dívali na mě.
,,Jak si to poznala?’’ zeptal se mě mentor, alias náš ředitel naší školy.
,,Nikdy jste se jako ředitel neukázal a taky mi bylo divné, s tím, že když budeme chybět, jak budeme mít omluveno a dál pokračovat ve studiu. Jediný ředitel má pravomoce k těmto úkonům a jediné od vylučuje žáky ze školy.’’ snažila jsem se to nějak vysvětlit. Stále panovalo ticho.
,,Ty jsi vážně chytrá po své matce.’’ řekl mi mentor. ,,Ano máš pravdu. A vy podezříváte, že z naší školy je někdo klaun Buggy?’’ zeptal se nás všech.
,,Ano, že je to profesor Migura.’’ řekl Luffy.
,,Jak jste k tomu došli?’’ zeptal se mentor. Já se ujala slova a řekla jsem, na co jsme přišli.
,,Spíš to byla Janey, která na to přišla.’’ řekl Luffy.
,,Jenže nemáte na to důkazy a to zranění není důkaz.’’ řekl mentor.
,,Víme, proto máme připravenou past.’’ zazubil se Luffy, a poté řekl plán, který mě napadl.
,,Dobrá, pro dnešek máte volno a zítra se do toho pusťte.’’ rozhodl mentor a jeho hologram zmizel. Všichni jsem stáli v předsíni. Poté jsme šli do svých pokojů se převléci do domácího. My dívky jsme šli postupně do vany a pak nás následovali chlapi.
Všichni jsme se okolo desáté sešli v kuchyni. Sanji každému nalil koktejl, tentokrát s alkoholem.
,,Janey, chci se ti omluvit.’’ začal se Sanji omlouvat. Podívala jsem se na něho.
,,Proč?’’ divila jsem se nechápavě.
,,Že jsem o tobě pochyboval.’’ vysvětlil Sanji. ,,Od teď co řekneš, jakýkoliv nápad, tak ti budu věřit.’’ dodal vzápětí.
,,To nemusíš, každý musí mít svůj názor na pohled věci a taky se můžu plést, nemusím mít pořád pravdu.’’ nesouhlasila jsem se Sanjim.
,,Ale tentokrát ti omluvu dlužíme všichni.’’ řekla Robin.
,,Já ji věřil od začátku.’’ ohradil se Luffy.
,,Tak až tady na Luffyho, teda.’’ opravila se Robin. Poté všichni najednou řekli promiň.
,,To nemusíte. Třeba to profesor Migura není a je to jinej profesor, nebo někdo jinej.’’ začala jsem protestovat.
,,Ale jestli má stejné zranění, kam si trefila klauna Buggyho a tři dny chyběl, tak to nasvědčuje, že máš pravdu.’’ nedala se odradit Nami.
,,Dobrá už to neřešme.’’ přijala jsem jejich omluvu se slovy, aby se to už neřešilo. Všichni s tím souhlasili. Pak jsme si různě povídali, dokud jsme nevypili pití a každý si šel dělat to co chtěl.
Já se ozvala mamče, že dneska žádná akce se nekoná. Zajímalo ji proč, ale řešit jsem to nechtěla, kvůli tomu, kdyby něco odposlouchával náš hovor. I když to bylo bezpečné, riskovat jsem nechtěla. Tak jsem se domluvili, že až bude po všem, tak jim vše řeknu. Mluvili jsme spolu asi hodinu. Když jsem domluvila s našimi, tak mě zezadu objal Law a políbil na krk. Objala jsem ho kolem krku.
,,Konečně sami.’’ pošeptal mi do ouška.
,,Částečně sami.’’ dodala jsem. Law mě pustil a zamkl dveře. Věděla jsem kam to směřuje a nebránila jsem se. Law mě vzal do náruče a přenesl na naše postele, které jsem si spojili, jako v jednu postel. Opatrně mě na ni položil. Začal mě líbat a já jeho. Vysvlékli jsme se navzájem, nepřestávaje se líbat. Byli jsme úplně nazí a Law nás přikryl peřinou. Poté jsme se milovali skoro celou noc. Usnula jsem až k ránu.
Ve škole já, Law, Sanji, Nami a Chopper jsme čekali, až okolo nás půjde profesor Migura. Měli jsme z domova nacvičenou scénu.
,,Už se blíží.’’ řekl Chopper.
,,Slyšeli jste to? Včera jsem mluvil se super hrdiny a říkali, že na našli novou skrýš, kde se schovávají malé děti.’’ začal mluvit na hlas Sanji.
,,A kde?’’ zeptala jsem se Sanjiho. Sanji řekl název uličky a adresu, kde se ta ulička schovává. Profesor Migura kolem nás jen prošel. Ani nás nepozdravil a ani mi jeho. Byli jsme na oko zažraní do rozhovoru. Ale já ho po očku sledovala. Dokud nám nezmizel úplně z očí a z doslechu, tak jsme spolu komunikovali a mluvili nahlas. Dokonce pár lidí, co bylo kolem nás se zapojilo do rozhovoru. Když jsme se rozešli, tak Nami dala vědět všem, že Migurovi jsem vše řekli, teď se dneska ukáže, jestli jsem měla pravdu nebo ne. Poté jsme se věnovali zase škole a učivu.
Večer jsme byli v dané uličce všichni a schovávali jsme se. Ale byli jsme připraveni. Zatím se nikdo neobjevil. Věděli jsme, kam se kdo má schovat, protože jsme si to odpoledne po škole prohlídli tuto uličku. Už jsem se chystala vylézt a říci, že končíme, že jsem se spletla, když se v tom ozvali hlasy. Zbystřila jsem. Že by si klaun Buggy přivedl pomocníky, o kterých jsme neměli ani ponětí? Kdo ví. Čekali jsme pět minut, když se objevil klaun Buggy. Byl sám. Když se objevil uprostřed uličky. tak jsme se všichni rozeběhli ze svých úkrytů. Luffy natáhl své ruce a objal Buggyho. Ten to nečekal a nestačil se rozdělit. Luffy ho u držel za postřelené rameno, tak sysel bolestí. My ostatní jsme vzali provazy a svázali ho na všech místech.
,,Pusťte mě!’’ křičel klaun Buggy.
,,Je to k ničemu.’’ řekl Zoro. Nami šla s Usoppem k telefonní budce a zavolala na policii. Čekali jsme, dokud jsme neslyšeli policejní hlídky. My se zase schovali a čekali dokud si klauna Buggyho neodvedli. Poté jsem zase vylezli ze svých úkrytů.
,,Dobrá práce. Hlavně tvá Jane.’’ řekl Ace.
,,Díky, ale všichni si zasloužíme pochvalu.’’ zrudly mi tváře. Poté jsme se sebrali a šli zpátky domů. Práce byla u konce a nám se naskytl nějaký ten den volna, kdy jsme se věnovali jenom škole.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.