Losing You Prolog
Informace:
Ahoj všichni, už hodně dlouho jsem se tu neukázala, tak doufám že jste na mě nezapoměli. Jestli jsou mezi váma ti, co jsi ještě pamatují moji první povídku/knihu, a možná třeba i doufají ( ano hodně si věřím ) že by mohl vyjít další dil "Jiná", tak vás nejspíš sklamu. Další kapitola vyjde až za dlouho, možná nevýjde. Není to proto že by mě to nebavilo, to ne, ja jenom nemám nápad na pokračování. ALE! Ale kdýž jsem dnes večer seděla a posteli, a přemýšlela jsem o mém osudu, za který mě spoustu lidí odsuzuje, tak jsem přišla na nový nápad. Tato povídka bude naprosto odlišná od té předchozí, nebude to fantazi a nebudou v tom monstra ani další nadpřirozené jevz. Bude to povídka o jedné obyčejné dívce. O dívce o které si její okolí myslí že to nemá v hlavě v pořádku. Doufám že jsem vás tímto dlouhým uvodem neodradila, snad naopak.
We are, we are, we are made from broken parts. We are, we are, we are broken from the start. And our hearts, our hearts, they were beating in the dark .'Cause we are, we are, we are built from broken parts!
Vydechla jsem a sledovala jsem jak šedý obláček cigaretového kouře odlétá od mých úst. Zvedla jsem pravou ruku a přiložila jsem si cigaretu ke rtům. Potáhla jsem. Podívala jsem se na nebe, zaklonila hlavu, a znovu vzdechla. Fascinovaně jsem sledovala obláček kouře, byl krásný, krásný a při tom smrtící. Kouření. Kouřím každý den. Ptáte se proč? Říkáte že kouření je nesmysl, že se tím akorát pomalu zabíjím? Ano. Je to krásný a zároveň děsivý pocit, je to jako kdyby jste si každý den dávali k obědu pilulku jedu. Ne dost silného na to aby vám to způsobil smrt, ale taky ne tak slabého aby vám to neuškodil. Kouření zabíjí! Ne, lidi lidi zabíjí. Lidi vynalezli cigarety, lidi cigarety prodávají.
The fame's your best friend, you love it, no questions. Beating down the door is the face of rejection. . And once again it's a tragedy anthem.We never wanted more, we never needed your blessing...
Ano přesně takto vypadá můj den, můj život. Ne, ne já nežiju, já jen přežívám. Úkoly, škola, povinnosti. Moje představa o životě byla taková, chtěla jsem jít na intro, vystudovat, kouřit, pít a dělat věci co bych dělat neměla. Napsat dobrou knihu, a pak ve věku 27 let tragicky umřít. Přesně takové byli moje vyhlídky, ale pak jsem ho potkala...
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
