One Piece trochu netradičně - 5. kapitola
Informace:
Jane se probouzí z bezvědomí. Vše si pamatuje. Law sedí u její postele a drží ji za ruku. Oba si spolu promluví, kdy zjistí, že láska je silnější než nenávist. Postupně ráno Jane navštíví všichni a donutí ji, aby zůstala doma a léčila se.
Vysvětlení
Když jsem přicházela k sobě, tak jsem si neuvědomovala, že to nebyl sen a vylítla jsem z postele a prudce se posadila. Myslela jsem, že zařvu, jak mně břichem projela bolest. Došlo mi, že to sen nebyl. Že opravdu jsem byla klaunem Buggym raněna.
,,Jen si lehni a lež. Potřebuješ nabrat sílu.’’ řekl líbezný povědomý hlas. Podívala jsem se na levou stranu, kde u mé postele seděl Law. Držel mě za ruku. Opatrně s jeho pomocí jsem si zase lehla. ,,Pamatuješ si, co se stalo?’’ zeptal se mě.
,,Jup, díky té bolesti mi dochází, že to nebyl jenom sen, ale skutečnost.’’ zašeptala jsem.
,,Teď odpočívej. Potřebuješ nabrat sílu.’’ řekl mi Law.
,,Potřebuju s tebou mluvit.’’ zašeptala jsem. Potřebovala jsem vědět, jestli je to, co mi řekla Yuki pravda, nebo ne.
,,Já taky, ale teď odpočívej.’’ řekl mi Law a usmál se na mě. Nepoznávala jsem ho.
,,Je pravda, že si zabil člověka?’’ zeptala jsem se narovinu a sledovala oči Lawa. Při té zmínce mu zesmutněli.
,,Jup, je. bylo mi pět let. Ten kluk se začal do tebe navážet. Pohádali jsme se. Poté se na mě vrhnul. Já měl vztek, tak jsme se porvali, ale já ho stále mlátil, i když byl v bezvědomí. Až naši mě od něho odtrhli. Sanita ho odvezla do nemocnice, kde na následky zemřel. Byl jsem malý, tak mě nepotrestali. A u všeho byla Yuki, která to viděla.’’ přiznal se mi Law. Chtěla jsem něco říct, když v tom Law pokračoval. ,,Víš, poté co jsem začal s tebou chodit,tak Yuki se navážela do mě. Poté co jsem spolu prožili tu noc, pro mě nejkrásnější na světě, mi začala vyhrožovat, že rozhlásí všude, jaký jsem vrah. Že nejsem tak úplně nevinný, jak vypadám. Bohužel má reputace byla silnější a nechtěl jsem ji ztratit. Proto jsem vymyslel, jak se s tebou rozejít, i když jsem nechtěl. Miloval jsem tě, miluju tě a navždy tě milovat budu. Je mi jasné, že mi neodpustíš, ale je tomu tak. Kdyby šel vrátit čas, tak bych se rozhodl pro tebe a ne pro mou reputaci. Miluju tě Janey.’’ vyznal se mi. Po tvářích mu tekly slzy. Poprvé jsem ho viděla brečet. I mně tekly slzy.
,,Sice tě stále nenávidím, ale láska je silnější, než nenávist. Už od školky tě miluju a i poté co si mi ublížil jsem tě nepřestala milovat a nikdy milovat nepřestanu.’’ taky jsem se Lawovi vyznala. Law se na mě podíval. Natáhla jsem ruku, jak jen to šlo a setřela mu slzu. Law si poté setřel všechny slzy. A začal je stírat i mně.
,,Pochopím, když mě nebudeš chtít, ale já tě chci. Chci být po tvém boku, milovat tě, chránit tě i za cenu svého života.’’ řekl mi Law.
,,Ale já tě chci, i když si mi tolik ublížil.’’ řekla jsem Lawovi a pousmála jsem se.
,,Takže...to znamená…’’ soukal ze sebe Law.
,,Ano, vypadá to tak, že jsme zase spolu. A teď doufám, že napořád.’’ dodala jsem za něho. Law se ke mně naklonil. Já jsem zavřela oči. I Law si je zavřel a něžně jsme se políbili.
,,Výmě…’’ nedořekl Luffy, když rozespale vstoupil dovnitř a viděl, jak se líbáme. Všimla jsem si Luffyho, když jsme se s Lawem od sebe odtrhli.
,,Luffy.’’ řekla jsem a pousmála jsem se.
,,Janey, jak ti je?’’ zeptal se mě Luffy a přisedl k mé posteli z druhé strany. Law mě chytil za ruku. Luffy si toho všiml.
,,Lásce neporučíš.’’ vysvětlila jsem Luffymu. Ten jen přikývl. ,,Bylo mi i líp.’’ odpověděla jsem na otázku Luffymu. ,,A co tu vlastně děláš?’’ zeptala jsem se Luffyho.
,,Shodli jsme se všichni, že budeme u tebe a budeme se střídat. Po Lawovi jsem měl být na řadě já. Ale je to asi zbytečné co?’’ vysvětlil mi Luffy.
,,Jup je. Jdi si ještě lehnout. Zítra, teda dneska nám začíná škola.’’ usmála jsem se na Luffyho. Ten se postavil.
,,Dobrou noc.’’ popřál Luffy a odešel. V tom mi zazvonil telefon. Law mi ho podal. Byla to mamka.
,,A kruci.’’ zaklela jsem.
,,Co se děje?’’ zeptal se starostlivě Law.
,,To je mamka. Zapomněla jsem se jí ozvat.’’ řekla jsem Lawovi.
,,Tak ozvat ses nemohla, protože jsi byla v bezvědomí. Měl jsem dát vědět, aspoň já.’’ zastal se mě Law. Usmála jsem se na Lawa a zvedla hovor. Než jsem stačila něco říct, ozval se mamky hlas.
,,Jane, jak si to představuješ? Slíbila si mi, že se po misi ozveš a ono nic!’’ zlobila se mamka.
,,Mami, promiň, ale nastaly menší komplikace.’’ začala jsem opatrně na mamku.
,,Co se ti stalo?’’ hned se mě mamka zeptala, už starostlivě.
,,Nic vážného, to není.’’ začala jsem mamku uklidňovat.
,,Jen nám to řekni princezno.’’ ozval se rozespalý hlas taťky.
,,Klaun Buggy mě maličko bodl nožem, ale jsem OK.’’ řekla jsem pravdu. ,,Před chvilkou jsem nabrala vědomí. Omlouvám se.’’ omluvila jsem se našim.
,,Není se zač omlouvat. To se omlouvám já. Neměla jsem tak na tebe vyjet.’’ omluvila se mi hned mamka.
,,A co se vlastně stalo?’’ zeptal se taťka. Poté jsem jim vylíčila, co si pamatuju, že se stalo. Law poslouchal a celou tu dobu mlčel. Když jsem řekla, kam si to pamatuju, tak se ujal slova Law a řekl našim i mně, co se odehrálo poté.
,,Tak hlavně, že jsi v pořádku.’’ řekla mamka už s úlevou. ,,Musíš být opatrná.’’ dodala.
,,A to jste nevěděli, jakou má moc?’’ zeptal se taťka a v hlase bylo poznat, že je překvapen.
,,Ne, proč?’’ zeptala jsem se nechápavě.
,,Když jsme měli fotku zločince, kterého jsme měli chytit, tak na zadní straně byly informace o dotyčné osobě.’’ vysvětlil mi taťka. Já se podívala na Lawa a Law na mě. Poté přikývl a šel do chodby a z botníku vzal fotku Buggyho a přinesl ho. Otočil to a tam byly sepsány informace.
,,Víš tati a mami, my se na to z druhé strany nepodívali a hned vyrazili do akce.’’ přiznala jsem hned rodičům.
,,Vy pitomci, takhle riskovat. Musíte si vše zjistit, než někam vyrazíte. Pak se nedivte, že vás někdo snadno porazí.’’ vytkla nám mamka.
,,Už se z toho poučili a pro příště si dají bacha, viďte?’’ uklidňoval mamku taťka.
,,Určitě.’’ řekla jsem rozhodně.
,,Tak mi budeme končit. Musíme do práce. A Lawe taky by ses měl ozvat rodičům.’’ loučil se s námi taťka.
,,Určitě to hned udělám.’’ slíbil Law mým rodičům.
,,Ahoj a buď na sebe opatrná.’’ rozloučila se mamka.
,,Ahojky, a budu nebojte.’’ ujistila jsem své rodiče a ukončila hovor. Law si hned vzal svůj mobil a naťukal smsku rodičům, že mají po první misi, která skončila zdarem i nezdarem a že je v pořádku. Když dopsal smsku, všiml si, že jsem udělala místo na posteli vedle sebe. Podíval se na mě. ,,Jen si lehni, ať se trochu taky prospíš.’’ zašeptala jsem. Law se na mě usmál a opatrně si lehl vedle mě. Přitáhl si mě k sobě a já se k Lawovi přitulila. Oba jsme hned usnuli a spali, dokud nás nevzbudil budík Lawa.
Law vypnul mobila a podíval se na mě a já na něho. Oba jsme se na sebe usmáli. Poté mě políbil.
,,Měla by si ještě spát.’’ zašeptal mi do ucha.
,,A co škola?’’ zeptala jsem se. ,,Nemohu si dovolit hned chybět.’’ dodala jsem a chtěla jsem se posadit, ale Law mi v tom zabránil.
,,Ta počká. Teď je důležité tvé zdraví. Já tu zůstanu s tebou a ostatní nás určitě omluví.’’ zašeptal mi do ouška Law. Poté se otevřely dveře. Oba jsem se podívali, kdo to je. Byl to Chopper.
,,Už jsi vzhůru? To je skvělé. Jak ti je?’’ radoval se Chopper.
,,Bylo i líp, ale i hůř.’’ odpověděla jsem Chopperovi.
,,Podívám se ti na tu ránu.’’ řekl Chopper a odhrnul mi tílko. Poté sundal obvazy a podíval se mi na tu ránu. Bolelo to jako čert. ,,Vypadá to dobře. Nehnisá to.’’ řekl a znovu mi to obvázal. ,,Chce to mít klid na lůžku. Aspoň tři dny.’’ dodal a podíval se na mě.
,,Cože? Tři dny?’’ zděsila jsem se.
,,Neboj, zůstanu tu s tebou.’’ řekl mi Law.
,,I já, jako doktor, musím na tebe dohlídnout.’’ řekl Chopper.
,,A co škola?’’ zeptala jsem se na školu.
,,To určitě nějak dopadne a Sanji s Nami se nám postarají o zápisky.’’ řekl Chopper.
,,A žádné protesty.’’ řekl Law, když si všiml, že chci protestovat. Někdo v tu chvíli zaklepal na dveře.
,,Dále.’’ ozval se Chopper. Ve dveřích se objevila hlava Nami.
,,Mohu?’’ zeptala se Nami.
,,Jistěže, je už vzhůru.’’ řekl Chopper a uvolnil místo pro Nami. Ta si sedla ke mně a chytla mě za ruku.
,,Pěkně si nás vyděsila.’’ řekla mi Nami s úlevou v hlase.
,,Omlouvám se. Příště budu opatrnější.’’ usmála jsem se na Nami.
,,Nami, že nám třem seženeš se Sanjim výpisky z hodin?’’ požádal Nami Law. Ta se na něho podívala.
,,Jistěže.’’ usmála se. ,,Jen odpočívej.’’ dodala a podívala se na mě.
,,Díky. Jinak v tašce mám tu esej na dnešek co jsme měli mít. Odevzdáš ji za mne, prosím?’’ požádala jsem Nami. Law vstal a vlezl do mé tašky a podal Nami moji esej.
,,A moji taky, že. Prosím.’’ požádal Law a šel ke svému stolu, kde měl tu esej taky hotovou.
,,Určitě se o to postarám.’’ usmála se Nami.
,,A ještě i za Choppera, protože ten tu taky chce zůstat jako doktor.’’ požádala jsem i za Choppera, který někam zmizel.
,,Určitě. Se Sanjim si to rozdělíme.’’ usmála se Nami.
,,Díky, moc.’’ poděkovala jsem za nás všechny.
,,Není zač. Hlavně se uzdrav.’’ řekla Nami. ,,Mno nic, nebudu rušit.’’ řekla a poté vstala a odešla. Já a Law jsme osamostatněli. Poté se otevřely dveře a vyšli k nám do pokoje všichni. I Chopper s Nami.
,,Jdeme se všichni na vás dva podívat.’’ zazubil se Luffy.
,,Díky, ale to jste nemuseli.’’ řekla jsem všem.
,,Ale museli. Jsi naše přítelkyně a o přátele se musí postarat.’’ vysvětlil Zoro.
,,A jak jste dopadli vy?’’ zeptala jsem se jich. Luffy se Zorem mi vše vylíčili. ,,Tak aspoň někdo byl úspěšný.’’ usmála jsem se na všechny. Law seděl u mé postele a držel mě za ruku.
,,Jinak jsme všichni blbý.’’ řekl Law a na všechny se podíval.
,,Proč myslíš?’’ řekl trošku naštvaně Zoro.
,,Nemyslím, vím. Když jsme dostali ten leták, jak vypadá Buggy, tak jsem se měli podívat i zezadu, jestli tam něco není. Je tam totiž o Buggym napsáno co se ví.’’ vysvětlil Law.
,,To si děláš srandu.’’ řekla Nami.
,,Nedělá. Řekl mi to taťka.’’ řekla jsem všem. Luffy si vzal leták a otočil ho.
,,Vážně je to tu napsané.’’ potvrdil Luffy.
,,Takže kdyby jsme si to přečetli tohle by se stát nemuselo.’’ řekl Sanji.
,,Přesně tak.’’ řekl Law.
,,Nebuďte na sebe tak přísní. Stalo se a pro příště si dáme pozor.’’ usmála jsem se na všechny. Všichni mi úsměv oplatili.
,,Tak my vás hrdličky necháme a my se připravíme do školy.’’ řekla Robin a mrkla na mě. Já se na ni usmála. Ostatní se zvedli a postupně všichni odešli, až já a Law jsme osamostatněli.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
