Kdo je anděl a kdo dábel? část 7.
Informace:
Lidi moc se omlouvám za svou nepřítomnost, ale právě celou dobu až do teď jsem studovala u dalších autorů a pokud vám přijde, že se mi změnil během tohoto dílu styl psaní, tak máte pravdu. A pokud jste se v tom stylu našli, tak možná máte asi taky pravdu... teda bylo by pro mě ctí, kdyby to ten dotyčný/á četl. (~^[]^)~ Tuhle kapitolu jsem už před pár dny postla na wattpadu, ale na vás jsem úplně zapomněla, protože na tohle potřebuju notebook a cabel a telefén... no proště je to těžší. A pokud by jste mě chtěli podpořit, sledovat, hlasovat, nebo komentovat na wattpadu, tak jen do toho. https://www.wattpad.com/user/kageneko3
Tadá! Za pokus to stojí... ehm... snad. Budu zase ráda něco číst i tady, a pokud někdo máte wattpad, tam mi odkaz dejte do komentu, protože tam můžu číst i bez připojení. ^×^
Tak hezké počtení a já už se vážně pustim do psaní, teda pokud bude nějaká odezva.
Tak zase příště moje malá hrstko readers. (^×^)/
V minulém díle jste četli:
. „Unnn… Zakuro-chan?“ Pronesla Misaki rozespalým hlasem. ,Zakuro-chan? Tak to mě asi za chvíli začne stávkovat mozek. Ještě před hodinou, ba i před minutou jsem byla Jamamoto-senpai.’ Hleděla jsem na ní jak na zjevení a pak se vzpamatovala. „Ano? Co se děje?“ Opáčila jsem a stále na ní hleděla. Ona se pak i přes svou opilost vzepřela na svých rukách a přitiskla své rty k těm mým.
Kapitola 7.
Nebránila jsem se, to opravdu ne, ale ve mně se to pralo, jak v pračce za ždímání. ,Takže buď na to zapomene, nebo zítra nebudeme si mít co říct. Obojí se mi nelíbí Ale kašlu na to, to čekání bylo jako mučení.’ Sama sebe jsem nepoznávala. Zajela jsem jí rukou do vlasů a druhou se podpírala. ,Sakra cože?! Tohle nejsem já a… Doháje jazyk?! Misaki ne, přestaň přijdu si neskutečně trapně.’ Odtrhla jsem se a přišla si neskutečně trapně. Četla jsem o tom, že první polibek, jak už úplně první, nebo jen nového páru, je strašná trapárna, ale tohle? Rudla jsem snad až na zádech a nevěděla jsem, co dělat. S největší silou, jakou jsem v tom stavu dokázala nahromadit, jsem se posadila a Rjóku před sebe. „J-já, nevím co si mám myslet, ale vím, ž-že tohle není správné, i-ikdyž to je hezké. Co ten z těch povídek, n-nenapsala jsi přece že ho miluješ?“ Koktala jsem jak idiot. „Zakuro,“ Zvedla mi hlavu a podívala se mi do těch ustrašených očí. „Já jsem furt pří smyslech, ale pila jsem proto, abych se k tomuhle odvážila.“ A znovu mě políbila. Kdybych stála, tak už se válím na zemi s podlomenými koleny, ale teď jsem si přišla jen jako želé chobotnice. Přitiskla se ke mně a zašeptala mi do ucha: „Jsi hrozně roztomilá, když se stydíš.“ A jemně mi jej líbla. Ta po tomhle jsem zase ztuhla jak prkno a Misaki to rozesmálo. V objetí mě znovu políbila. Při každém dalším polibku mě projel mráz po celých zádech a trochu jsem zamručela. Když jsem otevřela oči a pohlédla na její rty, zahlédla jsem její nádherný úsměv, možná ještě krásnější, než jsem kdy viděla. „Neboj tenhle mráz po zádech je největší, když seš opilá a nebo tě to překvapí, což je lepší možnost, ale i tak je to dobrý ne?“ Poučila mě a já přikývla. ,Co to proboha dělám?! Líbám se s prvačkou v jejím bytě a už skoro na mol. To nejsem já! Tohle by znělo dobře jen pro kluka, a to možná ani to ne.’ Zase jsem se sebou válčila. Mezi tím, co jsem rudla z alkoholu a ze svých myšlenek, mi Misaki přejela rty po krku ke klíční kosti. Košili jsem již měla rozepnutou. ,Počkat kdy, co jak?!’ Nemohla jsem uvěřit svým očím. Vypadala neskutečně zkušeně a to mě na ní přitahovalo ještě víc. Vytrhla jsem její soustředěný pohled tím, že jsem jí chytila za bradu a dravě spojila naše rty. Pod každým dotykem její kůže jsem hořela. Všechno kolem mě bylo jakoby v jantaru. Otupělá touhou jsem vydala potichý sten do jejích úst. To jí dalo signál k tomu, že se zase pustila do mého krku a u klíční kosti se znovu zastavila. Ale ne jako před tím kdy mi laskala každý kousek kůže, teď ztuhla a ani se nehla. Když jsem se konečně vzbudila z poblouznění a shlédla dolů, našla jsem Misaki jak si na me v klidu ustlala a teď si podřimuje jako v královském loži. Okamžitě jsem chtěla vybuchnout, ale pohled na její tvář mě naprosto odzbrojil.
,Teď už konečně vím, co se myslí tím, když se myslí že mu zrovna stojí na kolejích před tunelem vlaková souprava.'
Seděla jsem tam bez tušení, co dál. Jen jsem věděla, jak moc se jí chci zmocnit, obejmout a nepustit. Pokusila jsem se zvednout a to mi bylo opětováno malým roztomilým zamručením. Hnedle jsem utnula své počínání a úpěnlivě jí sledovala. Spala dál.
Ani nevím, jak se mi to povedlo, ale dostala jsem jí do postele a sebe taky. Párkrát trochu zamručela, ale počtvrté už jsem to neřešila. Opláchla jsem si obličej a vydala se do jejího pokoje. Na malé podstavě bylo velké letiště na kterém jsme spolu měli spát. Ona již byla rozvalená úplně přes celé! ,A kam se sakra mám narvat já?' Pomyslela jsem si a protočila oči. Lehla jsem si vedle ní a dlouho se dívala na ní. Z úst jí táhnul alkohol. Ne, že by mi to nevadilo, ale byla jsem natolik omámená její blízkostí, že mi to bylo úplně jedno. Lehla jsem si na záda a snažila se usnout, jenže mozek mi jel na plný výkon. Ta blonďatá kulička vedle mě roztomile zamrumlala a objala mě. Tak po té už jsem byla jako prkno; ruce připažené a nohy se zády podle pravítka. ,Ta holka mě jednou přivodí infarkt.' Pomyslela jsem si a po dlouhém polemizování jsem se dostala k závěru, že dneska asi neusnu.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
