Anime World CZ/SK - Příběhy

Maro
Spal jsem jak malé mimino. Vedle sebe jsem cítil Tomokovo tělo a to mi dodávalo pocit klidu, protože jsem ho měl blízko sebe. Nevím, jak dlouho jsme spali, ale najednou mě něco vyrušilo.
Ucítil jsem horko v místě, kde se mé a Tomokovo tělo dotýkaly. Jako by na nás chtěl někdo sáhnout rukou rozpálenou v tom největším žáru. U mého ucha se ozval tichý hlas.
„Dobře se o ní starej, synu. Přijdu si pro vás oba.“
Prudce jsem sebou škubnul a otevřel oči. Rychle jsem oddychoval a zíral před sebe. Po chvilce, když jsem si uvědomil, že jsem v naší ložnici a ležím vedle Tomoka, jsem se opatrně rozhlédl.
Nikdo tu nebyl. Pokoj byl prázdný. Byl jsem tu jen já a Tomoko. Otočil jsem k němu hlavu. Spal… Aspoň to tak vypadalo. Položil jsem ruku na jeho břicho. Ely se jen mírně zavrtěla, jako by se chtěla se mnou pozdravit.
Posadil jsem se, vlasy jsem si přehodil přes rameno dopředu a nervózně se jimi probíral a protahoval je v rukách.
Co to bylo? Opravdu tady byl, nebo se mi to jen zdálo?

Tomoko
Pěkně se mi spalo, dokud jsem neucítil, že mě opustilo Maruovo teplo… Podíval jsem se na něj a on nervózně seděl vedle mě a prohraboval se svými vlasy…
„Děje se něco, Maru?“ neodpovídal a díval se na mé břicho.
„Maru?“ ruku sem položil na jeho stehno a mírně s ním zatřásl.
Tenhle jeho stav mohl znamenat jen jedno.
„Byl tu, že? Cítím tu smrad z pekla… Co chce? Měl jsem pravdu, že? Co když se pokusí narušit obřad? Tam by měl největší možnost mě zabít a vás dva si odvést. Musíme za Zirem a Surim. Něco vymyslíme… Dám jim tu knihu a najdeme řešení… Jen… Prosím, mluv už…“
Políbil jsem ho na tvář a jemně po ní přejel dlaní.

Maro
Byl jsem tak zamyšlený, že jsem se probral, až když se mnou Tomoko zatřásl. Stihl jsem pochytit jen pár jeho slov.
„Jak tu může jen tak vejít? Nemělo by to tu být chráněno? A byl tu vůbec? Když jsem otevřel oči, byl pokoj prázdný,“ otočil jsem se k Tomokovi. Omotal jsem kolem něj nohy a přitáhl si ho do náruče.
„Jak jsi to myslel, že by měl největší možnost tě zabít, když bude probíhat rituál?“
Chytl jsem ho jednou rukou pod bradou a zadíval se mu upřeně do očí.
„Co se může stát?“ snažil jsem se mluvit klidně, ale uvnitř mě začala narůstat nervozita. Co se sakra může stát?

Tomoko
Byl jsem nucen se mu dívat do očí a nelhat. Tahle pravda, je celkem bolestivá a bojím se toho, že se on strachy nepůjde ani nakrmit.
„Maru, tohle… Není to tak jednoduché. Je to jediná chvíle, kdy budu bez síly… Musí se zapečetit a já jen v lidské formě mohu projít obřadem. Což znamená, že mě bude chránit jen Ely, Ziro a Suri. A ty nebudeš moct, protože se budu z tebe krmit. Takhle to je… Maru… Já… Nechci, aby ses bál… Tohle zvládneme, ano?“
No dobře, sám se bojím a proto jsem ho donutil k tomu slibu, že se o Ely postará.

Maro
Pustil jsem Tomokovu bradu, abych mu ji nerozdrtil, jak jsem byl naštvaný. Zhluboka jsem se několikrát nadechl, abych se uklidnil. Slezl jsem z postele, hodil na sebe lehké kalhoty a halenu a bylo mi úplně jedno, že ji mám naruby. Začal jsem přecházet po pokoji sem a tam a usilovně jsem přemýšlel.
Zastavil jsem se u stolku s psacími potřebami. Napsal na lístek malý vzkaz. Přešel jsem ke dveřím ložnice a otevřel je.
„Suri!“ zavolal jsem. Než jsem došel zpátky k posteli, stál mi za zády. Jak jen to proboha dělá?
„Mám k tobě prosbu.,“ podal jsem mu lístek do ruky. „Zajdi prosím tě ke mně na zámek. Dej to sluhovi a pak až udělá to, co tam má napsáno, přiveď ho sem. Šel bych sám, ale teď raději ne,“ otočil jsem se na Tomoka.
Suri se jen uklonil a během chvilky byl pryč. Počítám, že jim to zabere tak maximálně hodinu, než se vrátí.
„Měl bych se najíst. Půjdeme do kuchyně?“ usmál jsem se na Tomoka, jako by se nic nedělo.

Tomoko
No, bylo celkem zábavné, jak přecházel sem a tam a přitom se držel za bradu. Asi přemýšlel. To by mě tedy zajímalo, na co se snažil přijít…
Něco napsal na kus papírku a podal ho Surimu. Hah? A ten se tu vzal odkud? Byl jsem překvapen, jeho rychlý příchodem.
„Hlad? Jo, půjdeme. Ale počkej… počkej… Okamžitě mi řekni, co to tady kuješ za plány. Chci vědět, cos to tomu sluhovi poslal? Huh? Odpověz,“ byl jsem rozrušený z toho, že nevím, co se to tu děje.
„Teda, prosím Maru…“

Maro
„Je to špatný pocit, nevědět co se děje, když ti ten druhý nic neřekne, co?“ usmál jsem se na Tomoka.
„Neboj se. Nic zlého to není. Jen jsem potřeboval, aby Torio našel dvě knihy a vzbudil jednoho hodně starého upíra. Aby se ten starý křen nerozčílil, bude mu muset nejdříve nachystat pořádné jídlo. Takže to jim zabere asi tak hodinu, než dojdou. Takže,Suri tam na ně počká a pak je oba dva přivede sem. V těch knihách jsou naše obranná kouzla. Upírská… Ty nejmocnější. A ten upír, který má přijít, nás takto chránil po celá staletí. Ty a Ely jste teď upíry. Zvlášť pokud bude tvá moc zapečetěna, budeš jen člověk, ale s upírskou podstatou. Už chápeš?“
Podíval jsem se na stále nahého Tomoka. „Budeš celý den chodit v tomhle?“ ukázal jsem na něj prstem. Myslím, že během mého dlouhého monologu ztratil řeč.

Tomoko
Co??? Kdo??? Dva upíři… Tak tohle bude zajímavé… Uznávám, první větou mě uzemnil. A zcela jsem si to zasloužil…
„No, nechci nic říkat, ale v tomhle bude problém se Zirou, nesnáší upíry. Pokud s ním bude spolupracovat, neručím za jeho život,“ usmál jsem se potutelně.
„Myslíš, že nám to pomůže?“
Nad jeho další otázkou jsem se jen usmál a začal z provokací. Takhle se mě nemá ptát. Hlavně, když jsme teprve vstali…
Hezky pomalu jsem pokrčil nohy a roztáhl je. Tak, aby viděl zcela vše…
„Aha… A musím se obléct? Máme hodinu, ne?“
Uculil jsem se a pomalu si olízl prsty, jak kdyby na nich byla zmrzlina… Potom jsem jel od krku, až po penis, po kterém jsem jen přejel, aby mi pleskl o pokožku…
Potom jsem si jen lehce objel dírku.
„Tak, když tak naléháš, asi se budu muset obléct…“
Pomalu jsem si sedl a pak vstal… Přešel jsem ke skříni kolem něj a otřel se o jeho tělo…

Maro
„Jestli na ně Ziro jen sáhne, zabiju ho. Musí si v první řadě uvědomit, že jsi nejvíc v ohrožení ty. A na kom mu tak moc záleží?“ poslední větu jsem říkal už se skřípěním zubů, protože žárlivost na toho prašivého psa má ukotvené místo v mé hlavě.
Stál jsem kousek od postele a sledoval Tomoka. A to má být jako co? Díval jsem se na jeho ruce, jak putovaly po jeho těle. Na jeho prsty v jeho ústech a měl jsem chuť mu je uhryznout. Na jeho roztažené nohy… Do háje…
A on pak vstane jako by nic a ještě se o mně otře. Málem jsem se zkroutil, když to udělal. Jen jsem tiše zaskučel. Zhluboka jsem se nadechl a chtěl po něm chňapnout. Ale pak jsem si to rozmyslel. S takovou se z ložnice nikdy nedostanem. Otočil jsem se a zamířil si to rovnou do koupelny. Napustil jsem do umyvadla studenou vodu a ponořil do ní hlavu. Jednou rukou jsem křečovitě svíral umyvadlo a druhou jsem tiskl mezi stehny.
„Do prdele!“ zabublal jsem do vody a doufal, že mi umrzne aspoň mozek.

Tomoko
Když jsem viděl, jak moc se snaží zamrazit si nejspíš mozek, musel jsem se smát. Zákeřně jsem se vplížil za něj a rukou mu přejel po té lehké látce u kalhot. Prvně jen po zadečku a potom jsem vklouznul mezi jeho nohy. Olízl jsem mu odhalený krk a tiskl jeho chloubu, která na mě ihned reagovala. Druhou ruku jsem mu dal pod krk a nadzvedl jej z vody… Olízl jsem mu krk až k uchu a do toho mu zašeptal: „Ale Maru, copak tohle…“ víc jsem mu ho zmáčkl a potom ho pustil, abych se vzápětí vloupal do jeho kalhot a přejel po jeho špičce. „Nechceš dát do mě a pomalu se ve mě pohybovat? To jak se třeš o mé stěny a já vzdychám pod tím návalem vzrušení… To jak se prohýbám pod tvou mužností. Jak tě vtahuji… Ach… Maru… Ach… Hmm… Ah…“ začal jsem mu vzrušeně hekat do ucha a přitom mu přejížděl po penisu.
Náhle jsem ho pustil a odešel do pokoje. U dveří jsem se jen otočit a usmál se…
„Takže, co chceš? Hrát si na potápku? Nebo tohle?“ ukázal jsem na své tělo a čekal na jeho odpověď.

Maro
Ledová voda je akorát tak k hajzlu. Stejně se mi teď vaří mozek. Já toho Tomoka nejspíš roztrhnu.
To… to všechno… Do prčic… Ani nohy silně stažené k sobě nepomohly rozehnat to vzrušení, které se na mě hnalo jak příbojová vlna. Tomoko byl asi v minulém životě upírem a teď si to prostě a sprostě užívá. A já trpím…
Jeho doteky… jeho jazyk na mé kůži… jeho vzdechy a sténání…
Krucinál! Jakou nadávku ještě znám? Nejspíš žádnou, protože se mi mozek zcela zavařil. Silně jsem svíral umyvadlo, a když se o mně naposled otřel a pak prostě jen tak odešel, moje nervy povolily. Vyrval jsem umyvadlo ze zdi. Spadlo na zem a rozbilo se na několik kusů.
Otočil jsem se a šel za Tomokem. Kašlal jsem na to, co teď chce nebo ne. Jestli tohle měla být jen hra nebo ne. Ty jeho ruce mě prostě přivádí k šílenství. Chytl jsem ho za ně a přitáhl k posteli. Serval jsem provaz, který držel závěs. Omotal jsem mu ho kolem rukou a druhý konec přivázal ke sloupku postele.
Donutil jsem ho si lehnout na záda.
I když bych ho nejraději teď tvrdě ojel, přesto jsem si také nemohl něco odpustit. Postavil jsem se na postel mezi jeho nohy, které jsem mu jemně rozkopl od sebe.
„Tak provokuješ Tomoi?“ zavrčel jsem a pomalu jsem si svlékal halenu. Přejížděl jsem rukama po svých bradavkách, které byly již dávno tvrdé jak kámen. Sykl jsem vzrušením a přivřel oči, kdy jsem se o ně otřel. Tohle to… to mě vždycky dokonale rozpálí. A co teprve ruka, pomalu přes břicho zajíždějící do kalhot. Pohladit se, jemně, na podbřišku, po tříslech… Vzít do ruky svou chloubu a několikrát ji se zastáním a pootevřenými ústy promnout. Díval jsem se na Tomoka a předváděl mu to nejlepší, na co jsem se v tuhle chvíli vzmohl. Zatím co jsem se jednou rukou dráždil, druhou jsem pomalinku stahoval kalhoty dolů. Níž a níž…
Mohl se jen dívat…

Tomoko
Vrčel jsem na Maru a cenil zuby, ale bylo mi to prd platné. Vůbec mi nešlo se přeměnit na vlka… Proč? A ani plamen se neobalil kolem mého těla… Jen ostré zuby, které nebyly vlčí… Cenil jsem je na Maru a moc dobře jsem věděl, že tohle je upíří forma, ve které má ten nade mnou v tuhle chvíli navrch…
Slastně jsem si olízl rty a prudce oddechoval součastně s tím, jak mi praskal penis ve švech… Kdyby teď jen zkusil vsunout prst do mého nitra, tak by tam zajel jak po másle…
„Jsi pěkně zákeřný Maru, nemůžu se proměnit… Co zas tohle je?“

Maro
Kalhoty byly už dávno dole. Já se zlomyslným zadostiučiněním dál dráždil své tělo a díval se na Tomoka, jak se zlobí.
„Copak? Chtěl by sis sáhnout?“ několika rychlými pohyby jsem projel svou chloubu a sledoval, jak na mě Tomoko vrčí a snaží se dostat z pout. „Jako upír jsi mě začal svádět, jako upír to teď musíš dokončit. Žádná proměna se konat nebude, drahý…“ Díval jsem se na jeho nahé tělo, usmál jsem se a vzápětí zasténal, když jsem se málem přivedl k orgasmu. Rychle jsem stiskl penis u kořene a zhluboka dýchal, abych ještě chvíli vydržel.
Když jsem to vydýchal, natáhl jsem se ke stolku pro hrubou stuhu, kterou občas používám na svázání vlasů. Klekl jsem si nad něj a sklonil se až k jeho hlavě.
„Užívej si, Tomoi,“ zašeptal jsem mu do ucha a stuhu mu převázal přes oči. Zůstal jsem klečet nad ním a pozoroval ho.

Tomoko
Co to jako mělo být? Dál se vzrušoval svýma rukama a týral mě tím…Bože, jak já ho chci v sobě cítit, ale on si normálně užívá tuhle moji novou podobu…
Chtěl jsem se bránit, když mi zavazoval oči tou stuhou. Ale nešlo to, stále jsem byl svázán….
„Maru, ne! Nech toho… Ty si tak… Grrrr….“ dál jsem na něj vrčel a na prázdno cvakl zuby ve snaze ho pokousat.

Maro
Musel jsem se usmát, když Tomoko naslepo po mně cvakal zubama. Chytl jsem ho pevně za bradu a znehybnil mu hlavu.
„To je tvůj trest za tu provokaci, Tomoko…“ zašeptal jsem mu do ucha a olízl ho. Jemně jsem mu ho skousl. „Užívej si to, lásko…“ zašeptal jsem znovu, mírně nebezpečným tónem a zavrčel jsem.
Znovu jsem ho kousl do ucha a pak jsem jazyk táhl po jeho tváři až na bradu. Kousl jsem ho několikrát do brady, olízl ji a pak jsem to samé udělal na jeho krku. Pomalu jsem se přesouval níž, až jsem se zastavil u jeho růžových hrbolků.
„Jsi tady dost citlivý, Tomoko?“ zeptal jsem se a přejel přes jeho bradavky nehtem. Začal jsem je dráždit prsty a občas přes ně přejel jazykem a nasál mezi rty. „Jak moc citlivý?“ usmál jsem se, když jsem slyšel, jak hlasitě oddychuje.
„Anebo se ti líbí tohle?“ propustil jsem jeho bradavky a svými nehty ho začal jemně škrábat po kůži na hrudi, přes žebra, po břiše a po bocích. Sem tam jsem ústy na jeho těle zanechal nafialovělou značku. Úmyslně jsem se vyhýbal jeho spodním partiím. Znovu jsem mu roztáhl nohy široko od sebe a usadil se mezi nimi. Položil jsem mu ruce na holeně a silně je stiskl, aby nemohl dát nohy k sobě.
„Co bude dál, Tomoi? Máme na to hodinu… Co ještě vydržíš?“

Tomoko
Sakra… Netušil jsem, že se mi moje dráždění, až tolik nevyplatí…
Snažil jsem se bránit tomu přívalu rozkoše, který na mě Maru valil… Ale bylo snad horší, než mučení. Maru mě dráždil na všech místech na mé hrudi. Při styku jeho nehtu s mojí naběhlou bradavkou, mnou projel silný elektrický výboj a já zasténal… Když se jí dotkly jeho rty, už jsem zhluboka oddechoval a nechával si ten úžasný pocit procházet hlavou…
Zaklonil jsem hlavu a nasál vůni, která se linula z Maruova těla… Ta sladká vůně jeho krve, která mi v tuto chvíli ničila poslední zbytky sebeovládání. Zakňučel jsem, když opustil mou hruď a ještě víc, když roztáhl mé nohy.
„Líbí se mi všechno… Jen… Asi je to ještě málo, Maru…“ řekl jsem provokujícím hlasem.

Maro
„Všechno se ti líbí? Dobře…“
Sklonil jsem se a políbil jsem ho na koleno, na stehno… Přesunul jsem se na vnitřní stranu stehna a zanechával jsem na něm rudé fleky po jemných kousancích, kterými jsem se blížil k jeho rozkroku. Zakousl jsem se mu do třísel, škrábl jsem po nich zubama. Nosem jsem se jen otřel o jeho chloubu, napnutou k prasknutí. Olízl jsem jeho špičku a pak se zakousl do třísel na druhé straně. Znovu jsem líbal a okusoval vnitřní stranu jeho druhého stehna.
„Pořád nemáš dost? Pořád je ti to málo?“
Když se Tomoko prohnul a zasténal, jazykem jsem ošetřil všechno pokousaná místa na nohách a táhl jsem ho až k jeho rozkroku a zanechával mu na nohách vlhkou cestičku. Nasál jsem mezi rty jeho váček a pustil.
„Copak bys rád teď?“ navlhčil jsem mu jeho dírku, jen trošku jsem ji podráždil a pak olízl jeho chloubu po celé délce od kořene ke špičce. Pustil jsem jeho nohy. Jednou rukou jsem mu přiškrtil penis u kořene a dva prsty druhé ruky zamířily neomylně do jeho vstupu. Zatlačil jsem je až na konec. Nepohyboval jsem s nimi, jen nepatrnými pohyby konečků prstů jsem hladil jeho prostatu.
„Jak dlouho tohle vydržíš?“ dráždil jsem ho těmi nepatrnými pohyby, olizoval jsem špičku jeho penisu a občas ji nasál mezi rty a svíral jsem jeho vzrušení, abych mu zabránil vyvrcholit.

Tomoko
Asi jsem vůbec neměl tuhle větu vypouštět z úst, protože jsem asi v tu chvíli podepsal rozsudek smrti, který měl být vykonám jeho vzrušováním…
Jeho ostré zuby se zakusovaly do mých nejcitlivějších míst a já šílel touhou… Touhou, která už vystřídala moje myšlení a chtěla jen to jediné… Dotknout se ho… Jeho skvostného těla, které jsem ani nemohl vidět.
„Do prdele… Maru…“ zařval jsem lehce přiškrceným hlasem, který byl přímo nabití vzrušením.
Cítil jsem, jak se jeho zuby otírají i mou špičku, která toužila po více něžnostech. Jak se jeho polštářky prstů pohybují v mém nitru na místě, z kterého blázním.
Víc jsem se na jeho prsty natiskl a jen slastně vzdychl….
„Maru… Prosím…“
Byl jsem na konci své vzdorovací cesty.

Maro
Nehybně jsem klečel mezi jeho nohama, svíral jeho penis a dráždil nepatrnými pohyby jeho místečko.
Vydržel bych to tak ještě dlouho, i když moje erekce byla již tak napnutá, že i já potřeboval uvolnit. Vidět Tomoka, jak se svíjí, jak vzdychá a sténá s otevřenými ústy, mě dostávalo na samou hranici ovládání.
Vytáhl jsem z něj prsty a propustil jeho penis z drtivého vězení. Jemně, abych nezatěžoval jeho břicho, jsem se na něj přitiskl a pomalu se po jeho těle sunul nahoru. Polibky jsem značkoval cestu po hrudní kosti až ke krku, kde jsem naznačil kousnutí, stejně jako do brady. Hlasitý povzdech jsem věnoval jeho ústům, když se naše penisy o sebe otřely. Jazyk jsem natlačil mezi jeho zuby a věnoval mu láskyplný polibek plný neukojitelné vášně, která už začala dost silně atakovat můj mozek. Stuhy na očích jsem si nevšímal, ale natáhl jsem ruku za jeho hlavu a povolil provaz. Ještě jedna návštěva jeho úst, a když jsem cítil ty jeho nedočkavé pohyby a sténání, už jsem neváhal. Zaklekl jsem, podložil jsem mu zadeček polštářem, aby byl trochu výš, a pak jsem se bez váhání proti němu nastavil.
„Trest končí, Tomoi…“ řekl jsem vzrušeným hlasem a jedním přírazem jsem do něj pronikl.
Vykřikli jsme oba současně, jak nás to pohltilo. Ta přívalová vlna vzrušení, po předchozím dráždění se nedala ustát v klidu. Podchytil jsem jeho nohy pod koleny, zapřel jsem se o ně, a začal jsem si ho brát v nedočkavém tempu, protože jinak se to v tuhle chvíli už nedalo.

Tomoko
Je to opravdu démon, ale můj a já ho nikomu nikdy nedám.
Tohle… Ach… Asi jsem se vpil do jeho těla a stali jsme se jedním v okamžik, kdy mi dopřál to potěšení, že do mě vstoupil…
Jak kdyby každičký milimetr, kterým se probíjel až k bodu, který mě dostává k extázi, byl svíčka, kterou zapaluje…. Jeho tvrdost a pevnost, která se otírala o mé stěny, vyvolávala dokonalé uvolnění a zároveň ve mně vše stahovala. Tím jsem ho vtahoval do místa, kam jsem toužil….
Uvolnil mi ruce, ale já si tu stuhu nechával na očích, i mé ruce zůstaly ve stejné poloze. Bylo to tak nové a zároveň velmi vzrušující. Přijímat jen jeho doteky a nemoci se ho dotknout…
Vlastnit jeho naprostou péči…
Cítit, jeho horký dech na mé kůži… Jazyk, jak provokuje každý kousek moji pokožky a hlavně jeho hlas… Rezovoval mým tělem a celého mě rozechvěl…
Jeho srdce, divoce bijící na mé hrudi…
Ach… Takhle bych mohl zemřít, tohle je totiž pocit naprostého štěstí… S osobou, kterou miluji nade vše…

Maro
Cítil jsem jak mě svírá pod tlakem své rozkoše. Přiváděl mě svými stahy a prohýbáním svého těla do stavu, kdy jsem ztrácel pojem o realitě. Naklonil jsem se nad něj, abych jeho ústům předal část mého neskutečného vzrušení, které mě naplno pohltilo. S nikým jiným nejsem schopen toho, co prožívám s ním.
Mé srdce chytilo stejný zběsilý rytmus, mé dýchání se doplňovalo s jeho, mé pocity nekončící rozkoše se rozlévaly po celém těle a já mu je svými pohyby předával, aby cítil to samé co já.
Když nestačil polibek na ústa, značkoval jsem každičký centimetr jeho horké kůže…
A v momentě, kdy mi zcela docházel dech a já ztrácel pojem o tom, v které zemi se nacházím, jsem s hlasitým zasténáním a náhlou strnulostí svého těla, do něj propouštěl důkaz svého uspokojení.
Jen na moment jsem nehybně čekal, než se trochu proberu z toho slastného bezvědomí a pak jsem se opět začal pohybovat v pravidelném rytmu. Jednou rukou jsem zamířil dolů, na jeho penis, tvrdý jako kámen. Promnul jsem ho a pak v rytmu rychlejším, než byly mé pohyby pánví, jsem i jeho dovedl k tolik očekávanému vyvrcholení. Díval jsem se, jak se jeho bílý důkaz lásky roztéká po jeho břiše…
Ještě chvilku jsem ho laskal, dokud jsem si nebyl jistý, že již nemá co nabídnout. Pak jsem na něj opatrně dolehl, přestal se v něm pohybovat, a jen jsme tak leželi, stále spojeni a snažili se s rychlým oddechováním zapamatovat si každičký moment toho úžasného, co právě proběhlo. Uchovat si aspoň trochu toho slastného pocitu do zásoby.
Podsunul jsem pod něj ruce a opatrně, abych nepřerušil naše spojení, jsem se i s ním překulil na záda. Hladil jsem Tomoka po zádech a šeptal mu do ucha, jak byl úžasný. Jak moc ho miluji.
„Miluji tě Tomoi. I kdyby si navždycky zůstal ve tmě, nikdy tě neopustím…“ stáhl jsem mu stuhu a podíval se do těch jeho nádherných očí.

Tomoko
Pohyboval se ve mě a já cítil každé otření, vynoření a následné vrácení do mého nitra… Tak hluboko… Tak blízko… Tak skvělé spojení dvou nesourodých těl, která by ani neměla být spolu a přesto, chtějí jen jeden druhého….
Když do mě vypustil tu dávku svého orgasmu, málem jsem shořel… Jak kdyby se ten oheň zapálil v mém nitru a prošel celým mým tělem, a jako sopka vybuchnul na povrch.
Jeho ruka pevně sevřela můj penis a pohybovala se s přesností, tak jako vždy… Následovaly jeho nájezdy na mé tělo…
Společně mi dopřáli moji vlastní extázi, která se uvolnila na mé břicho. Nemohl jsem ani dýchat… Jen jsem ležel, a když mě Maru na sebe převalil, jen jsem šťastně vzdychl…
„Taky tě miluji… Pokud bych stál ve tmě, vím, že bys pro mě ten oheň zapálil a ukázal mi cestu, po které máme kráčet spolu…“
Natiskl jsem se na jeho tělo a jen spokojeně oddechoval.

Maro
„Žádná tma nebude nikdy tak velká, abychom se v ní nenašli…“ řekl jsem zamyšleně, protože jsem opravdu začal přemýšlet o tom, co by se muselo stát, abychom se my dva někdy rozdělili. Jen jsem tiše mlaskl a raději ty myšlenky zahnal do kouta.
„Měli bychom se opláchnout, protože Saisho má moc dobrý čich a je tak trošku… no háklivý na tyhle vůně… pořád je v plné síle, i když je snad starší než cokoli co znám.“
Ještě jednou jsem Tomoka políbil, vysunul jsem se z něj a pak ho opatrně ze mě převalil na postel. Políbil jsem ho znovu na ústa a na břicho, pohladil jsem naší malou a pak jsem vstal a zamířil do koupelny. V e dveřích jsem zůstal stát.
„No… rozbil jsem umyvadlo, Tomoko. Omlouvám se,“ řekl jsem trochu nešťastně, když jsem se díval na tu spoušť. Ještě že jsem se před tím nedržel vany, nejspíš bychom se teď neměli v čem vykoupat.

Tomoko
„Kdo je Saisho? A jak myslíš, starší než cokoliv co znáš? Jo a jaké vůně myslíš?“ ptal jsem se, se zvědavostí v hlase.
Pozoroval jsem jej, jak odchází do koupelny… Zarazil se před otevřenými dveřmi….
„No, je to i tvoje umyvadlo, tak co? Budeš to muset oznámit sluhům,“ usmál jsem se a pomalu vstal.
Došel jsem k vaně, která díky bohu, byla celá.
„Ještě, že si nerozbil vanu….“ usmál jsem se.
Pustil jsem vodu a mávnutím rukou nad hladinou ji ohřál. Pomalu jsem do ní vlezl a udělal místo u Maru.
„Jdeš?“
Ukázal jsem na druhou stranu vany, která byla prázdná…

Maro
„Saisho? To je ten upír, kterého Torio přivede,“ zkusil jsem rukou teplotu vody a až pak jsem vlezl do vany za Tomokem. Usadil jsem se na druhé straně a jen se nohama otíral o Tomoka.
„Je to jeden z nejstarších upírů. Možná by mohl být starší než ty. Nevím. Ale je fakt, že na to vůbec nevypadá.“
Na moment jsem se celý ponořil do vody, nechal své vlasy nadnášet vodou kolem hlavy. Znovu jsem se posadil a pohodlně se opřel. Otřel jsem si vodu, která mi z vlasů stékala do očí.
„Saisho je něco jako Ziro. A možná proto, bys nepoznal, že je tak starý. Nevím, jak to dělá. Neprozradil to nikomu. Ale když ho uvidíš – no – neřekl bys, že mu je tolik. Vypadá tak na čtyřicet maximálně. Je to pěkně urostlý vysoký chlap a musím uznat – i moc hezký. Má tmavé oči, hnědé, skoro až do černa a jeho vlasy jsou tak černé, že mají namodralý nádech.“
Zkoušel jsem si vybavit v duchu jeho obličej. Je pravda, že jsem ho už dávno neviděl, ale po staletí se vůbec neměnil.
„Je silná osobnost… Prakticky vždy dosáhne svého. A v tom co dělá, je opravdu dobrý. Jsem rád, že patří mezi mé věrné. Že nepatří někomu jinému. A taky vím, že by mě nikdy nezradil.“
Na chvilku jsem se odmlčel. Zadíval jsem se na Tomoka a pak se usmál.
„Vůně… no… říkal jsem, že je v plné síle… jinak řečeno – je stále při chuti… chápeš? Možná by ses měl od něj držet dál.“

Tomoko
Poslouchal jsem, jak „hezky“ ho popisuje a bylo mi z toho blivno. Asi tu Maru utopím….
„Aha… Když je tak hezký, tak se divím, že se zahazuješ se mnou, “ říkal jsem naštvaně a víc se ponořil do vody tak, že jsem měl hlavu otočenou na druhou stranu.
„A držet od něj by ses měl ty ne? Je to přeci tvůj věrný a patří tobě. Jsi to teď řekl sám…“
Vztekle jsem plácl do vody a voda vystříkla Marovi do očí.
Popadl jsem mýdlo a omyl své tělo. Potom jsem se ještě na chvíli ponořil do té horké vody…

Maro
Tomoko brblal. Už se u něj zase začala projevovat žárlivost. Povzdechl jsem si. Ale je lepší, když jsem mu o něm řekl, než když by byl potom překvapen.
„Tomoko,“ zavrčel jsem výhružně. „On je on a ty jsi ty… Nikdy se s nikým nesrovnávej a neříkej takové kraviny, nebo mě naštveš,“ díval jsem se na něho upřeně a i když jsem se trochu zlobil, přesto jsem se v duchu musel pousmát. Zvlášť když jsem viděl, jak se hned začal mydlit. Otřel jsem si obličej od vody, která mi prskla do očí.
„Saisho si ke mně nikdy nic nedovolil. No… dobírá si mě, to jo, ale to bylo vždycky asi tak vše. On bere co je. Je trochu nevázaný… Sám jsi teď upírem a měl bys vědět, že upíři vystupují v roli succuba i incuba. Já nikdy nevím, s kým Saisho právě odejde, když má kolem sebe spoustu lidí. Záleží, jak dobře mu kdo voní.“
Po těch slovech jsem vzal houbu, namydlil ji a pro jistotu se také pořádně omyl. I když vím, že Saishovi nějaké omytí nevadí. Má moc citlivý nos. Jeden z nejlepších. Vylezl jsem z vany a rychle se osušil. Vzal jsem do ruky druhou osušku a natáhl se k Tomokovi. „Tak půjdeme? Počítám, že tak do patnácti minut tady budou a rád bych se ještě najedl.“

Tomoko
Naštvaně jsem si odfrkl a pomalu se postavil. Vytrhl jsem mu osušku z rukou a sám jsem zavrávoral. Maru mě jen tak, tak chytil a pomohl z vany.
Osušil jsem se a ve skříni nahmatal oblečení. Vzal jsem si černou volnou košili a béžové kalhoty. No, měl jsem co dělat, abych si obul boty, ale formou potápění mi to nakonec šlo…
Chytil jsem Maru za ruku a odtáhl do jídelny. Posadil se naproti mě a na stole nás čekaly opravdu krvavé steaky. Už zase se mi udělal špatně….
Ale s nechutí jsem to snědl. Já taky musím něco jíst… Ne jen Ely…
Když jsem dojídal poslední sousto, najednou jsem v místnosti ucítil i jiný pach upíra a Maru to nebyl…

Maro
Jo. Tomoko je zase naštvaný. Tak naštvaný, že rychle z vany vstal a málem sebou seknul, jak se mu krev navalila do hlavy.
„Musíš být opatrný, Tomoi…“ chytil jsem ho, aby neupadl. Hodil na mě jen nevraživý pohled, tak jsem raději byl už zticha. Oblékli jsme se a po menším zápase s Tomokovými botami jsme šli do jídelny, Spíš mě tam odtáhl násilím. Krucinál… Jak dlouho ty jeho stavy ještě budou trvat?
Něco málo jsme pojedli. A právě když jsme skončili s jídlem, Tomoko zavětřil a začal se rozhlížet kolem sebe.
Jo. Jsou tady. Už delší dobu. Saisho umí dobře skrývat svou přítomnost, ale já jeho pach dobře znám.
„Saisho! Neschovávej se! Kde jsi nechal Toria a Suriho?“ postavil jsem se a podíval se ke dveřím.

Komentáře