Anime World CZ/SK - Příběhy

Dědictví

Všichni jsme se nejdřív podívali na sebe a pak na ten obličej. Jednalo se o hologram, nebo něco podobného. Čekali jsme dál, co nám řekne. V tom se nám změnilo oblečení a každý měl u sebe nějakou tu zbraň. Nebo aspoň skoro každý.

,,Přes den budete chodit do školy, ale v noci budete lovit zločince. Budou tu strážci zákona, kteří půjdou i po vás. Budete jeden tým a musíte spolu pracovat, pak dosáhnete úspěšných výsledků. Teď vám řeknu co máte za schopnosti. Franky…’’ otočil se na chlapa s modrými vlasy. Všichni jsme se na něho podívali. ,,...ty jsi napůl člověk a napůl robot, nebo-li kyborg. Všude po těle máš zbraně. Nejcitlivější a nejzranitelnější místo máš na zádech. Brooku…’’ podíval se na kostlivce, teda dřív to byl člověk, ale teď z něho byla jen pouhá kostra. ,,...ty máš sílu ducha. Vypadáš jako kostra, ale jsi zranitelný, když se ti zlomí nějaká ta kost. Máš u sebe meč, se kterým dokážeš zmrazit vše kolem sebe. Robin…’’ podíval se na dívku s dlouhými modro-černými vlasy. ,,...ty máš sílu několika rukou. Dokážeš vyvolat několik ruk najednou, z nich i oči nebo uši. Choppere…’’ podíval se na soba. ,,...ty vypadáš jako sob, ale dokážeš se proměnit ve velkého soba nebo člověka a máš neuvěřitelnou sílu a jsi doktor skupiny. Sanji…’’ podíval se na blonďáka. ,,...ty máš sílu v nohou a jsi ten nejlepší kuchař pod sluncem. Nami…’’ podíval se na zrzku. ,,ty ovládáš počasí pomocí své tyče, kterou ti vytvořil Usopp, jinak jsi spíš pozorovatel a navigátor. Usoppe.’’ podíval se na muže s černými vlasy. ,,ty jsi vynálezce a dělostřelec, ale velký strašpytel, a jsi pozorovatel spíš, jako Nami. ,,Zoro….’’ podíval se na zeleno-vlasýho chlapa. ,,ty jsi ten nejlepší šermíř na světě a bojuješ najednou se třemi meči. Lawe…’’ podíval se na Lawa. ,,Ty s pomocí svého meče a své schopnosti dokážeš vytvořit kruh a přeseknout cokoliv vejpůl, aniž by někdo zemřel. Dokážeš lidem vyjmout z těla srdce a přesto člověk dál žije a jsi taky doktor. Acei…’’ podíval se na muže, který byl do půl těla vysvlečen. ,,ty jsi bratr Luffyho a ovládáš oheň. Jane…’’ podíval se na mě. ,,Ty bojuješ převážně s mečem, ale v kritické nouzi používáš i zbraně. Jsi na zbraně odborník. A poslední je Luffy….’’ podíval se na Luffyho. ,,Ty jsi vůdce této skupiny, i když chytrostí si moc nepobral, ale máš sílu tu, že je z tebe gumový muž. Kulky na tebe nepůsobí, ale ostré zbraně ano. To je vše o vás. Každý večer okolo osmé se s vámi spojím a pošlu vás na misi, ale až od zítřka. Dneska se seznamte. Vaše pokoje jsou označeny vašimi schopnostmi. Jak jsem říkal spolu pracujte a bojujte společně. Tím budete nejsilnější tým na světě a padouchy snadno porazíte. Pro dnešek dobrou noc.’’ dořekl stařec a hologram zmizel. V tom se na chodbě rozsvítilo světlo. Všichni jsem se na sebe podívali nevěřícně. Jako by to byl sen, ale nebyl. Byla to krutá realita. Poté jsem si šli najít každý svůj pokoj. Potichu, aniž by někdo něco řekl.

 

Luffy, měl pokoj se Zorem, Ace s Brookem, Franky s Chopperem, Nami s Robin, Usopp se Sanjim a já s Lawem. K mé smůle. Když jsem vešla do pokoje Law si už své věci vybaloval. Otevřela jsem skříň, kde bylo několik tílek a kraťasů. Došlo mi, že to budu asi nosit na každou misi. Několik zbraní a meč tam ještě byl. Druhý skříň byla prázdná, kam jsem si vybalila věci. V tom někdo zaklepal na dveře. Podívala jsem se na Lawa. A ten na mě.

,,Dále.’’ řekla jsem po chvíli. Dveře se otevřely a v nich se objevil Luffy.

,,Ahoj, mohu dál?’’ zeptal se Luffy.

,,Jistěže.’’ přikývla jsem. Luffy vešel a zavřel za sebou dveře a sedl si na mou postel.

,,Já vám tak závidím.’’ pronesl Luffy. Podívala jsem se na něho.

,,Proč?’’ zeptala jsem se překvapeně.

,,Protože jste vy dva spolu na pokoji. Nejradši bych byl s tebou, nebo tím Acem nebo, jak se jmenuje, ale nejde to.’’ vysvětlil nám Luffy.

,,Jak to nejde?’’ zeptala jsem se nechápavě.

,,Se Zorem jsem zkoušeli se vyměnit s Acem místo, ale Zorovi věci ne a ne hnout se z místa. I Aceho věci se nedali hnout. Jak to ten stařík udělal, nevím, ale jak jsme na pokojích, tak to tak zůstane.’’ snažil se vysvětlil Luffy. Už jsem tomu začínala rozumět. ,,Umíš vařit?’’ podíval se na mě Luffy.

,,Jak se to vezme, záleží co, proč?’’ zeptala jsem se Luffyho.

,,Mám totiž hlad.’’ přiznal Luffy a v tom mu zakručelo v žaludku.

,,Sanji, ten blonďák je přes kuchyň, tak jeho se zeptej.’’ usmála jsem se na Luffyho.

,,Pravda.’’ zazubil se Luffy a šel ke dveřím. ,,Díky.’’ poděkoval zazubil se a otevřel dveře. ,SANJI….’’ zařval, ale co dál říkal nevím, protože zavřel dveře. Já si dál začala vybalovat věci, aniž bych něco řekla. I Law mlčel. Nevím nad čím přemýšlel Law, ale já o tom, jak se to stalo a jak to vysvětlil našim, že jen tak se domů nedostanu. Že tu budu muset zůstat i přes víkendy a to jsem slíbila, že budu jezdit domů.

 

Myšlenky Lawa:

 

Chápu, že mě nenávidí, ale já ji tak miluju. Nebude mi to věřit, to vím, ale co nadělám. Ublížil jsem ji a to moc. Ale Janey jí můžu říkat jen já a ne nějaký Luffy a zbytek. Ochráním ji, ať to stojí co to stojí. Zítra se s Yuki rozejdu a budu se snažit bojovat o Janey. Moji milovanou Janey.

 

Z Pohledu Jane:

 

Když jsem si vybalila věci a zapojila noťas, tak jsem chtěla odejít. Nechtěla jsem být v jedné místnosti s Lawem. K mé smůle jsme spolu sdíleli jeden společný pokoj.

,,Jane, mohu s tebou mluvit?’’ ozval se Law. Hodně mě tím překvapil. Otočila jsem se na něho. Seděl na posteli a sledoval mě.

,,Hm?’’ jenom jsem řekla.

,,Jak to s námi vidíš? Teď musíme spolu pracovat a ještě sdílíme jeden pokoj…’’ začal mluvit Law. Já mu skočila do řeči.

,,Před ostatníma a při akci budeme dělat, že se kamarádíme a je mezi námi přátelský vztah, ale jinak ignorace, jako do teď.’’ řekla jsem chladně, i když mě to bolelo.

,,OK…’’ řekl jenom Law. Poté se otevřely dveře.

,,VEČEŘE!’’ zakřičel Luffy a šel to oznámit všem. Musela jsem se nad tím pousmát. Law vstal a já vyšla ze dveří a směr kuchyně.

 

U stolu byly jmenovky. Každý si sedl ke stolu, kde měl jmenovku. Já seděla vedle Luffyho a Frankyho. Naproti mě seděl Law. Na stole byla úplná hostina.

,,Na co jmenovky?’’ zeptala se Nami.

,,Na to, abychom se lépe poznali a zapamatovali jména.’’ vysvětlil hned Luffy.

,,Dobrou chuť.’’ popřáli jsme si a dali se do jídla.

,,To je delikatesa.’’ všichni jsme jídlo pochválili, jak se vyvedlo.

,,Díky, každý má v lednici svačinu na zítra do školy.’’ pochlubil se Sanji.

,,Děkujeme.’’ poděkovala jsem za všechny. Po jídle jsem začala sbírat nádobí.

,,Nech to, já to udělám.’’ ozval se Sanji.

,,Ty si vařil, já to udělal.’’ usmála jsem se na Sanjiho.

,,OK.’’ udělal svůdný výraz. Já ho ignorovala. Law se chtěl ozvat, ale Robin byla rychlejší.

,,Pomůžu ti.’’ řekla Robin. Já jen přikývla a začala mi pomáhat sklízet ze stolu.

 

V kuchyni jsem si do dřezu napustila vodu a začala mýt nádobí a Robin utírat.

,,Ty jsi Janey, že?’’ zeptala se mě Robin.

,,Spíš Jane, ale Luffy mi začal říkat Janey, ale nevadí mi to. Robin.’’ usmála jsem se na Robin.

,,Ty si pamatuješ mé jméno?’’ podivila se Robin. Já jen přikývla, že jo. Ani jedna z nás si nevšimla, že nás u dveří někdo poslouchá. ,,Tady se budou ještě dít věci.’’ pronesla na to.

,,Jak to myslíš?’’ zeptala jsem se Robin a podívala se na ni.

,,Víš, líbí se mi Zoro, ale jemu se líbíš zase ty.’’ řekla mi Robin.

,,Můžu tě ujistit, že Zora nechci. Beru ho jen jako kamaráda. Ale je tu jeden člověk, který se mi líbí, ale nechci o tom mluvit.’’ řekla jsem tajemně.

,,OK.’’ řekla jenom Robin a usmála se. ,,Stejně, kdyby si ho chtěla zlobit se nebudu. Lásce neporučíš.’’ dodala hned na to.

,,Jestli chceš, pomohu ti ho sbalit.’’ usmála jsem se na Robin. Osoba, která nás poslouchala, se pousmála a odešla pryč. Já s Robin jsme si povídali a poté jsme šli do jídelny, kde čekal Luffy.

,,Janey, mohu s tebou mluvit?’’ zeptal se mě Luffy.

,,Nebudu vás rušit.’’ řekla Robin a odešla.

,,OK.’’ souhlasila jsem.

,,Půjdeme na balkon, na chvíli vyženeme toho kuchaře.’’ řekl Luffy a vstal. Bylo vidět, že rozmlouvat mu to, nemá cenu.

 

Na balkóně byl Sanji s Lawem. Něco spolu diskutovali. Když jsem vstoupili, tak jak mě Sanji uviděl, hned se začal rozplívat.

,,Mohli by jste nás nechat osamotě, prosím?’’ požádal je Luffy.

,,Proč?’’ zajímalo Sanjiho.

,,Prosím, Sanji.’’ požádala jsem ho já, aniž by jsme říkali, proč.

,,Dobrá.’’ souhlasil Sanji. ,,Pak pro mě přijďte, abych mohl pokračovat v kouření.’’ řekl a odešel. I Law odešel, ale zastavil se v obýváku, aniž bychom to s Luffym věděli a poslouchal nás.

,,Tak co se děje Luffy?’’ zeptala jsem se Luffyho na rovinu.

,,Ty se znáš s Lawem viď?’’ zeptal se na rovinu Luffy a díval se mi do očí.

,,Jup….jsme sousedi od vedle a známe se od školky.’’ přiznala jsem Luffymu.

,,Tak proč se k sobě chováte, že se neznáte?’’ zajímalo Luffyho.

,,To co ti řeknu, slib mi, že nikomu neřekneš. Říkám ti to, protože ti důvěřuju.’’ požádala jsem Luffyho.

,,Spolehni se.’’ slíbil mi Luffy, ale jen se pousmál. Poznal, že je to něco vážného. Law nás stále poslouchal.

,,Law byl všude velice populární. Idol. Na střední jsme se nadále kamarádili, ale nikdy mezi námi nic víc nebylo. A já ho tajně milovala. Jenže když mi bylo sedmnáct, začal se o mě zajímat víc, než jen o kamarádku. Nemohla jsem tomu uvěřit. Začali jsme nakonec spolu chodit. Každý mi záviděl. Užívali jsem si romantiky. Když jsem slavila osmnácté narozeniny, tak jsem se Lawovi poddala. Ano tím myslím, že jsme se spolu vyspali. Druhý den jsem ho načapala, jak se ve škole líbá s jinou dívkou. To byl konec. Nejen našeho vztahu milostného, ale i přátelského. Navzájem jsem se začali ignorovat. Lituju toho, že se to stalo. Že jsem nepoznala, že si se mnou jen hrál. Stále ho miluju, ale i nenávidím.’’ když jsem říkala ten příběh, po tvářích mi tekly slzy. Law odešel poté, co jsem Luffymu dovyprávěla celý příběh. Takže už neviděl ani neslyšel, co Luffy říkal a jak mě objal.

,,Ten prevít.’’ ulevil si Luffy.

,,Ale slíbili jsem si, že budeme spolu pracovat, tak se neboj, že bychom něco pokazili. A nic nedělej.’’ požádala jsem a ujistila Luffyho.

,,Neboj, slíbil jsem mlčenlivost.’’ slíbil mi Luffy. Já se poté setřela slzy.

,,Jane, chce s tebou mluvit mamka.’’ ozvalo se u dveří balkonu. Byl to Law. Bylo mi divné, že se mnou chce mluvit mamka, když telefon jsem měla u sebe a noťas jenom zapnutý.

,,Hned jdu.’’ řekla jsem a vyšla pryč do našeho pokoje. Law šel za mnou, ale čekal venku na chodbě.

 

Já zavřela dveře. Viděla jsem svoji mamku na obrazovce skypu na noťasu Lawa. Sedla jsem si ke stolu a podívala se na obrazovku.

,,Ahoj mami…’’stačila jsem jenom říct.

,,Zavolej i Lawa, u toho musíte být oba.’’ přerušila mě mamka. Vstala jsem a otevřela jsem dveře.

,,Mamka chce mluvit i s tebou.’’ řekla jsem Lawovi. Law vešel do místnosti a zavřel dveře. Já si automaticky sedla na židli a Law za mne. ,,Tak co se děje mami?’’ zeptala jsem se. Na obrazovce se objevila nejen má mamka, ale i taťka a rodiče Lawa.

,,Tak už to víte? Že jste výjimeční?’’ zeptala se mamka.

,,Ty...ty o tom víš?’’ dostala jsem ze sebe překvapena.

,,Ano víme. Dřív jsem to dělávali taky, ale teď je řada na vás.’’ usmívala se mamka.

,,Proč jste nám to neřekli dřív?’’ zeptala jsem se jich.

,,Protože to muselo být tajemství.’’ řekla mi mamka. ,,Než budeme končit, chci tě požádat, aby ses mi po každé misi ozvala. I ve tři hodiny ráno. Chci vědět, že jsi v pořádku.’’ požádala mě mamka.

,,Slibuju.’’ slíbila jsem.

,,Buďte na sebe opatrní.’’ řekl nám taťka.

,,Tak my mizíme. Dobrou noc zlatíčko.’’ řekla mamka a poslala mi vzdušnou pusu.

,,Ahoj a dobrou.’’ popřála jsem našim. Poté jsem šla na svou postel. Vzala jsem si pyžamo a ručník s mýdlem a šla do koupelny. Law ještě mluvil se svými rodiči. Když jsem se vrátila, tak Law hovor ukončil. Lehla jsem si na levý bok a snažila jsem se usnout. Co dělal Law nemám ani páru. Po chvíli jsem usnula.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.