Duchové - Ostrov Amora - 4. část
Informace:
Nastává konečný boj proti démonovi. Všichni jsou připraveni na boj. Jane se snaží útočit na zbraň, kvůli tomu, že démon je v těle dítěte a Jane nechce bojovat proti dítěti. Uvědomí si při boji nerozhodnosti citů Zora. Pomůže mu si to vyjasnit. Poté Law zachraňuje Jane, za cenu, že je vážně raněn.
Tak toto je poslední kapitola této trilogie :D
Rozhodnutí
K večeru jsme byli všichni už vzhůru a dali jsme si večeři. Luffy krmil Nami a Nami, zase Luffyho. Law se Zorem chtěli krmit mě, ale to jsem jim nedovolila, že se najíst dokážu. Sice jsem je zklamala, ale kdybych věděla, kterého z těch dvou miluju, tak bych jsem se od něho nakrmit nechala a obráceně, jako u Luffyho a Nami, ale já nevěděla, kdo to je. Jestli je to Law nebo Zoro. Ale teď jsem nad tím nepřemýšlela, protože jsem myslela, jak se zbavit toho démona. Jak zničit tu jeho píšťalu. To bylo prioritou.
Okolo setmění, to mohlo být okolo deváté večer začala hrát hudba. Všichni jsme si dali špunty do uší, a postavili se a dívali se kolem sebe. I Luffy, Nami, Law a Zoro byli připraveni k boji, i když nevěděli, co se s tou porážkou toho démona může stát. Jestli si to všechno budou pamatovat, nebo ne. Jediné co jsem chtěla, bylo porazit toho démona. Po chvíli se objevila silueta malého dítěte, jak hraje na píšťalu. Přišlo blíž k nám. Bylo poznat, že se jedná o malé dítě. Představa bojovat s malým děckem se mi dělalo zle, protože jsem děti měla ráda, a nikdy bych žádnému neublížila, ale tady se jednalo o démona, který zničen musí být. Ze rtu bylo vidět, že něco mluví. Pak začali něco říkat i ostatní. Kromě mě, Lawa a Robin. My mlčeli. Věděla jsem, že to nemá cenu něco říkat. Za prvé bych řvala a za druhé by mi nikdo nerozuměl. Dítě udělalo bojový postoj. Muselo mu dojít, že na nás nemůže s píšťalou. Z píšťaly tasil meč. I já, Zoro a Law jsme tasili meče. Ale z uší jsem si vyndala špunty.
,,CO TO DĚLÁŠ?’’ zakřičel někdo. Mlčela jsem. Ani nevím, kdo to byl a taky jsem věděla, že je démon připraven k boji. Law mě následoval a sundal si taky špunty. Ostatní nás nakonec následovali.
,,Proč si je sundaváme?’’ zeptal se Luffy.
,,Protože hrát už nebude a nemá nás jak uspat.’’ vysvětlila jsem všem. Law to pochopil a ostatní až teď.
,,Vidím, že jsi moc chytrá.’’ ušklíbl se démon. ,,Tento ostrov je můj a tím, že nechcete být součástí tohoto ostrova vás zničím. Jen je divné, že ta hudba na vás nepůsobí, jako když vás uspala.’’ řekl démon a podivil se.
,,Na některé to zapůsobilo.’’ řekla Robin svým rozhodným hlasem.
,,Tsss….Teď si vás podám. Všechny.’’ ušklíbl se démon. A boj započal. Na démona jsme útočili, já, Law, Zoro, Robin, Luffy, Sanji a Bepo. Ostatní byla záloha.
Moc se mi útočit nechtělo. Bylo to dítě, i když démon. Vzpomněla jsem si, co říkala Robin, že stačí zničit píšťalu, jenže z té teď byla zbraň. Meč. Mohla jsem to brzo ukončit tím, že bych po démonovi vystřelila, ale tím bych zasáhla dítě, jeho podobu dítěte, a to jsem zase nechtěla. A zbrani by to nic neudělalo. Teď byla řada na mně a já zaútočila. Pokusila jsem se použít i kopy a vykopnout mu meč z ruky. Prostě jsem se zaměřila na zbraň a ne na toho démona. Jenže démonovi to došlo.
,,To ti neprojde.’’ ušklíbl se a já si nedala pozor a odkopl mě pěkně daleko. Letěla jsem až do lesa.
,,JANEY!’’ křikl Law. Zoro jen mlčel a byl připraven k boji. Law běžel ke mně. Bylo mi divné, že neběží ke mně i Zoro, ale pak jsem si toho pohledu všimla. Jeho nerozhodnosti. Byl na tom stejně jako já, ale proč to teda na něho působí, když na Robin ne? Ptala jsem se sama sebe a postavila jsem se na nohy. ,,Jsi v pořádku?’’ zeptal se mě Law, když ke mně doběhl.
,,Jup jsem.’’ usmála jsem se na Lawa. Ten mi úsměv oplatil. ,,Musíme se rychle vrátit.’’ řekla jsem Lawovi a oba jsme pospíchali k ostatním.
Doběhla jsem k Robin. Zrovna bojoval Zoro. Všimla jsem si, jak ho Robin pozoruje. Vše mi začalo docházet.
,,Robin, ty miluješ Zora.’’ zašeptala jsem jí do ucha. Ta se na mě podívala.
,,J…jak ti to došlo?’’ zeptala se mě Robin.
,,Teď to neřešme. Dostala jsem nápad. Až bude bojovat Luffy, tak jdi za Sanjim a polib ho. Já se postarám o to, aby to viděl Zoro.’’ řekla jsem Robin. Ta se na mě podívala. ,,Věř mi. Jednou mi prosím věř.’’ dodala jsem, když jsem viděla její nevěřící obličej. Nakonec jen přikývla. Já se vrátila k Lawovi a Zorovi. Když nastala chvíle, kdy bojovat Luffy, tak se na mě Robin podívala. Já přikývla. Musí to vyjít. Řekla jsem si pro sebe. Robin došla k Sanjimu. Poklepala mu na rameni, něco mu řekla a poté políbila. Když poklepávala na rameno Sanjimu, tak jsem přešla k Zorovi a zašeptala jsem mu do ucha.
,,Dívej se na Robin a Sanjiho.’’ zašeptala jsem Zorovi do ucha. Ten se na mě podíval. Hlavou jsem naznačila, aby se díval. Zoro se podíval v okamžiku, kdy Robin políbila Sanjiho. Poté se vrátila na své místo. Podívala se na mě. Obě jsem se na sebe podívaly a pak na Zora. Ten byl rudý vzteky v obličeji.
,,Z...Zoro?’’ dostala jsem ze sebe překvapeně. Zoro mě nevnímal. Hned zaútočil na démona, ale ten ho snadno přemohl. Na řadě jsem byla já, ale dívala jsem se, co dělá Zoro, který se nevracel. Doběhl k Sanjimu a jednu mu vrazit. Démon pochopil náš přístup boje, tak se zasmál a zaútočil na mě. Já sledovala dění Zora a Sanjiho, takže jsem nedávala pozor.
,,JANEY POZOR!’’ křikl Law. Podívala jsem se před sebe. Law skočil přede mne a schytal tu ránu do hrudi. Hned se skácel k zemi.
LAWE!’’ křikla jsem a sehnula se k němu. Chopper byl hned u nás.
,,Musíme ho dostat stranou.’’ rozhodl Chopper. Usopp byl hned u nás a pomohl mi s Lawem ho donést stranou.
,,Tak koukám, že ses už rozhodla.’’ řekla mi mamka. Já ji nevnímala. Držela jsem Lawa za ruku, Chopper se díval na ránu, kterou Law schytal místo mě. Po tvářích mi tekly slzy.
,,Lawe, neumírej.’’ dostala jsem ze sebe. Kapky mi tekly po tváři stékaly na trávu.
,,Poprvé, co tě vidím brečet.’’ řekl taťka. Poté mi došlo, že opravdu brečím. Kapky jsem nechala stékat po tváři a sledovala jsem bledý obličej Lawa.
,,Přežije to, že jo?’’ zeptala jsem se Choppera aniž bych jsem odtáhla obličej od Lawa.
,,Je těžce raněn, ale přežije to. Musí hodně odpočívat.’’ odpověděl mi Chopper a ošetřoval Lawa. Poté jsem pustila jeho ruku, setřela jsem si slzy, vzala do ruky meč a šla na bojiště.
,,Jane?’’ dostal ze se Chopper, když viděl můj odhodlaný výraz.
,,Choppere, zachraň Lawa.’’ jenom jsem řekla a šla zaútočit na démona.
Sice řada na mně nebyla, ale přesto jsem zaútočila. Nemířila jsem na zbraň, ale přímo na démona. Panovala ve mně taková zlost, že mi bylo jedno, že útočím na démoní dítě.
,,Janey, v klidu.’’ radil mi taťka. Nevnímala jsem ho. Ostatní mě sledovali a čekali, co se bude dít. Jak jsem zaútočila, tak jsem byla nekrytá a démon mě sekl do boku. Neskácela jsem se bolestí. Ani jsem tu bolest na boku necítila. Cítila jsem bolest v srdci. Postavila jsem se na nohy a znovu zaútočila. Na pomoc mi přišel Luffy.
,,Janey jdi k Chopperovi, tady jsi zbytečná.’’ řekl mi Luffy.
,,Ale já musím…’’ nestačila jsem doříct.
,,Nemusíš nic. Law tě potřebuje víc, než my tebe tady. Jedině způsobíš svoji smrt.’’ trval na svém Luffy, který mi skočil do řeči.
,,Luffy v tom to ohledu má pravdu Janey. Nesoustředíš se. Prahneš po pomstě a co jsem tě učil. Bojovat v klidu s chladnou hlavou.’’ říkal mi taťka.
,,Dobrá, bojuj i za nás oba Luffy.’’ požádala jsem Luffyho.
,,Neboj budu.’’ zazubil se Luffy. Poté jsem odběhla k Chopperovi a Lawovi.
Chopper zrovna už obvazoval Lawa. Hned jsem Lawa zase chytal za ruku. Znovu mi tekly slzy. Když Chopper dovázal ránu Lawa, tak se podíval na mě.
,,Taky tě ošetřím.’’ řekl Chopper a přichystal si náčiní.
,,To je v pořádku.’’ nesouhlasila jsem s Chopperem.
,,Ale…’’ nestačil Chopper doříct, protože Law se probral.
,,N...nech se...ošetřit.’’ promluvil Law, aniž by otevřel oči. Po chvíli je otevřel a pousmál se na mě. Z očí mi tekly slzy.
,,Jsem v pořádku.’’ trvala jsem si na svém.
,,Krvácíš...to v pořádku není.’’ nesouhlasil Law, zvedl volnou ruku a setřel mi slzy.
,,A ty Lawe odpočívej.’’ nařídil Chopper Lawovi. Pak se otočil na mě. ,,A tebe teď ošetřím.’’ rozhodl razantně. ,,Proč vy doktoři jste tak špatní pacienti.’’ zlobil se. Rezignovala jsem, usmála jsem se a nechala se od Choppera ošetřit tržnou ránu na boku. Už jsem byla klidnější. Když mě Chopper ošetřit, tak jsem sledovala dění na bojišti a držela Lawa za ruku. Ostatní si nevedli špatně. Ale přeci něco chybělo. Pozorovala jsem to. V tom mě to napadlo. Použít zbraně a vystřelit z ruky ten meč. Sanji byl poblíž ruky, ve které držel meč démon.
,,Musím jim pomoct. Vím jak na to.’’ řekla jsem Chopperovi.
,,Ale…’’ začal protestovat Chopper.
,,Vím, jsem raněna, ale jinak to nepůjde. Neboj moc se nepřiblížím k boji.’’ skočila jsem do řeči Chopperovi. Ten jen přikývl na souhlas. Pustila jsem ruku Lawa a šla k ostatním.
Luffy už se chystal něco říct na protest, ale viděl, že mám chladnou hlavu. Že mám plán, tak mě nechal být. Když přišla řada na Luffyho, tak jsem tasila zbraň. Pořádně jsem zamířila.
,,LUFFY POZOR!’’ křikla jsem na Luffyho. Luffy se na mě podíval a uhnul. Démon to nečekal a podíval se do mé hlavně pistole. Zazněl výstřel. ,,SANJI TEĎ!’’ křikla jsem na Sanjiho. Všichni si všimli, jak démonovi z ruky vylétl meč. Sanji to hned pochopil. Vrhla se na meč. I démon, ale Sanji byl rychlejší a ještě ve vzduchu svým kopancem zničil meč.
,,NÉÉÉ…’’ zakřičel démon. Poté co Sanji zničil meč, se démon začal proměňovat v prach. Až zmizel úplně. Poté jsem sklidila zbraň a šla jsem k Chopperovi a Lawovi.
Všichni se na mě dívali, jak odcházím k Lawovi a Chopperovi. Nevěděli co říct. Ani jsem se nepodívala, jestli se něco změnilo nebo ne. Jestli se chovají k sobě stejně, nebo jako předtím. Jestli si vše pamatují. V tu chvíli mi to bylo jedno. Chtěla jsem být u Lawa.
,,Choppere, ostatní budou potřebovat ošetřit, zvládneš to sám?’’ zeptala jsem se, když jsem si sedla na zem k Lawovi.
,,V pohodě. Budou spíš jen vyčerpaní.’’ usmál se Chopper. Law stále spal. Znovu jsem ho chytla za ruku. Ale už jsem nebrečela. Chopper se ujal ostatních. Pak jsme se sešli všichni u Lawa.
,,Sanji, promiň.’’ omluvila jsem se hned Sanjimu.
,,Za co?’’ divil se Sanji a nebyl jediný.
,,Že tě Zoro praštil. Netušila jsem, že až takhle zareaguje.’’ vysvětlila jsem částečně všem.
,,Jak, si věděla, že se to stane?’’ zeptala se mě Robin překvapeně.
,,Když mě ten démon nakopl, tak jsem si všimla, že jediný Law běží za mnou. Ano podíval se i na mě Zoro ale pak se věnoval pohledu tobě. A došlo mi, že je nerozhodný jako já, jen s rozdílem, že to na něho působilo víc než na tebe Robin. A že ty ho miluješ mi došlo, když jsem tě pozorovala, jak jsi nešťastná. Možná jsem si chvíli myslela, že je to Law, ale pak mi došlo, jak se díváš na Zora, že je to Zoro. Chtěla jsem udělat v tom jasno. Chtěla jsem, aby si Zoro uvědomil, že miluje tebe a ne mě. Proto jsem u něho chtěla vyvolat žárlivou stránku, ale že zareaguje až takhle s tím jsem nepočítala.’’ vysvětlila jsem všem. Mezitím se probral Law, takže vše taky slyšel.
,,V pohodě. Hlavně, že to pomohlo.’’ usmál se Sanji.
,,Promiň, kuchaři.’’ omluvil se Zoro.
,,Mělo ti to dojít, když se snadno naštve.’’ zasmála se Robin. Bylo to poprvé, kdy jsem ji viděla se smát, poté co jsem něco řekla já.
,,To jo. A promiň.’’ omluvila jsem se Robin. Už mi vše i docházelo, proč se ke mně takhle chovala. Zoro byl neustále se mnou stejně tak i Law.
,,Za co?’’ nechápala Robin.
,,Mělo mi dojít, že jsi zamilovaná do Zora a žárlíš na mě, protože trávil víc času se mnou. Stejně tak i Law. Já si to nespojovala. Možná jsem ani nechtěla. Nevím. Ale po tom kopanci mi to došlo. Všechno mi to došlo, jak se věci mají. Za jedno jsem tomu démonovi vděčná. Díky němu jsem si uvědomila a připustila své city. Že dokážu milovat a jsem zamilovaná.’’ vysvětlila jsem nejen Robin, ale všem.
,,Myslím, že by bylo na místo si jít odpočinout. Všichni to potřebujeme.’’ rozhodl Chopper.
,,Luffy, mohu s tebou mluvit?’’ zeptala se Nami Luffyho. Při tom jí zrudly tváře.
,,Jistěže.’’ souhlasil Luffy. Poté oba odešli stranou. I ostatní šli pryč.
,,Já si vezmu hlídku.’’ slyšela jsem, jak ještě říká Sanji.
,,Měla...by si taky...jít spát.’’ promluvil Law. Nevšimla jsem si, že je vzhůru.
,,Ty...ty si vše slyšel?’’ zeptala jsem se ho překvapeně. Law jen přikývl na souhlas.
,,Tady máte deky.’’ přišel k nám Bepo a podal mi dvě deky.
,,Díky Bepo.’’ poděkovala jsem a přikryla Lawa dekou. Poté Bepo odešel.
,,Lehni si a prospi se. Potřebuješ nabrat sílu.’’ řekl Law potichu. Unavená a vyčerpaná jsem byla. Podívala jsem se na ostatní. Viděla jsem, jak se Luffy políbil s Nami. Musela jsem se pousmát. Poté jsem si taky lehla.
,,Dobrou.’’ popřála jsem Lawovi a svým rodičům.
,,Pojď blíž, ať ti není zima.’’ zašeptal Law. Pohnul rukou, aby mi udělal místo u sebe. Pousmála jsem se a víc se k němu přitulila.
,,Miluju tě.’’ zašeptala jsem Lawovi ještě do ucha.
,,Já tě taky miluju.’’ zašeptal Law. Zadívali jsme se do očí a poté jsme se políbili. Pak jsem si lehla na zem a objala Lawa. Poté jsem oba hned usnuli.
Na ostrově jsem zůstali ještě šest dní, než Law byl schopen se postavit na nohy a my mohli vyplout. Ve vesnici si vyznávali lásku lidé, ale ne tak, jako když jsme tam přišli. Teď se znovu plavíme po moři a plujeme na další ostrov. Robin se ke mně začala chovat přátelsky, až bych to řekla, že se z nás staly dobré kamarádky. Začala chodit se Zorem a ten se od ní nehnul ani na krok. Luffy začal chodit s Nami, ale přesto Nami ho často praštila, když měl nějaký ten špatný nápad. Ale pak se na Luffyho usmála a políbila. Luffy se omluvil, políbil Nami a zazubil se. A co já a Law? Od té doby jsme taky spolu. Každou chvíli si vzájemně vyznáváme lásku, objímáme se a když jsem sami, tak se i políbíme.
Jednou jsem byla na zádi lodi a pozorovala jsem sama moře. Rodiče byli se mnou, ale mlčeli. Věděli, že nad něčím přemýšlím.
,,Děje se něco?’’ ozval se Lawův hlas za mnou. Otočila jsem se a koukla na něho. Usmála jsem se.
,,nic vážného. Rozhodla jsem se, že ti něco řeknu o svých rodičích.’’ řekla jsem Lawovi. Ten si sedl vedle mě.
,,Ty mu to chceš říct?’’ divila se mamka. Nikdy jsem s nikým o smrti mých rodičů nemluvila. Vesničané z mého ostrova věděli co se stalo a nechtěli mi to připomínat. A Law a spol. se nikdy nezeptali co se stalo. Byla jsem za to ráda.
,,O jejich smrti?’’ zeptal se mě Law a jednou rukou mě objal kolem ramen. Jen jsem přikývla na souhlas.
,,Bylo mi pět let. Naši byli na radnici, kvůli vyřizování. Já šla sama s Patrickem a Sebastianem naproti rodičům. Když začalo bombardování. Mariňáci útočili na piráty a piráti zase na Mariňáky. Mariňácká loď zaútočila, ale aby se trefili na pirátskou loď,trefili radnici. Zazněl velký výbuch. Spoustu lidí zemřela, ale naši se dostali z radnice pryč. Jenže nějaké sutiny začaly padat. Viděla jsem běžet rodiče, ale jediné co jsem stačila říct, bylo PO...zor jsem nestačila doříct, protože sutiny zasáhly mé rodiče. Mamka byla hned na místě mrtvá. Taťka ještě žil, ale ne moc dlouho. Když jsem k němu doběhla, tak jeho poslední slova byla. Mám tě moc rád princezno a zemřel. To bylo naposledy, kdy jsem uronila slzu. Stala jsem se silnější. Chtěla jsem být silná, tak jsem utěsnila své pocity. Byla jsem ráda a jsem, že rodiče jsou stále se mnou a pomáhají mi. Chybí mi, ale když tě zasáhl ten démon, tak jsem tě nechtěla ztratil. V paměti se mi vybavila tato vzpomínka a nechtěla jsem, aby si mi umřel. Nebýt Choppera, tak nevím co bych jsem dělala.’’ řekla jsem Lawovi a při tom mi tekly slzy. Law mě objal pevněji a políbil do vlasů.
,,Tvých rodičů je mi líto, rád bych je poznal. Určitě jsou to fajnoví lidé, i když teď duchové. Ale ty o mě nepřijdeš, to ti slibuju. Miluju tě.’’ řekl mi Law. Podívala jsem se na něho. Law mi setřel slzy a políbili jsme se.