Prostě jiná... - část 11
Informace:
Takže tady se další kapitolka ^^
Dlouho jsme se nemohla dokopat k tomu jí napsat, až dneska mi svitlo sedla jsem za počítač a tady to je :D
P.S. Pardon za chyby
Vaše Saki ^^
Už zase jsem letěla k zemi. Trénovali jsme s Yukio asi hodinu a já už byla úplně hotová. Yukio je pekelně silná a odrážet její světelně šípy míma drápama není tak jednoduchý jak jsem si myslela. Neohrtabaně jsem se zvedla. Ztěžka jsem dýchala.
,,Notak Saki, vím že je to těžký, ale já tě musím dostat do vrcholný formy." křikla na mě ,,Tak se trochu snaž."
,,To se to lehko řekne, ale ty máš vrcholnou formu a jak se ti mám ubránit ??" dostala jsem ze sebe.
,,Taky mi to něšlo když mě Hiro trénoval, ale pak se to nějak zlomila a za chvíli jsem měla vrcholnou formu." mrkla na mě.
,,Tak jo poďmě to zkusit ještě jednou..." usmála jsem se. Zavřela jsem oči.
Soustřeď se !! Teď to dáš !! Odrazíš všechny její útoky a napadneš jí !! No tak !!
Zhluboka jsem se nadechla a otevřela oči. Yukio už se připravovala na útok. Natáhla světelnou tětivu.
,,Vlna šípu !!" vykřikla a tětivu pustila. Z luku začalo vylétavat spousta světelných šípů. Rozběhla jsem se a kličkovala, ale šípy byli všude kolem mě. Pokusila jsem se ještě o jeden manévr, ale mařně. Ostrá bolest procházela celým mím tělěm. Nástěstí světelné šípy toho typu co používala Yukio zbůsobuií jenom bolest né žádné fyzické zranění. Zase jsem letěla k zemi. Zrychleně jsem dýchala. Ležela jsem na zádech a koukala na oblohu. Všechno mě bolelo. Najednou se nade mnou objevila Yukio.
,,Hele, nechceš toho pro dnešek už nechat ??" usmála se.
,,Ne..." nadechla jsem se ,,Ještě... jednou..."
,,Ale Saki-"
,,Ještě... jednou..." přerušila jsem ji.
,,Tak dobře, ale budeš mě mít na svědomí až tě Shiro uvidí..." povzdechla si a podala mi ruku. Pevně jsem se jí chytla a nechala se vytáhnou na nohy. Sotva jsem se udržela na nahou, ale teď jsem byla odhodlaná to dát za každou cenu. Yukio trochu poodsoupila, natáhla luk a kývla na mě.
Dobře, jdeme na to...
Taky jsem kývla. Nadechla jsem se. Zavřela jsem oči.
,,Vlna šípu !!" uslyšela jsem. Už jsem nechtěla být zase zmlácená.
Musím zesílit !! Ne, musím změnit taktiku....
Slyšela jsem jak kolem mě proletěl první šíp. Otevřela jsem oči. Letěl proti mě obrovský schon světelných šípů. Začali na mě padal v úzkém sloupci. Rozmáchla jsem se a odrazila první vlnu.
Páni, ono to funguje...
Neměla jsem čas na obdivování sama sebe. Letěly proti mě další.
Tak jo, zapojíme do toho i trochu blesků...
Začala jsem se soustředit. Rukavice jiskřily a já přemýšlela.
Velká vlna by měla stačit.
Natáhla jsem ruku skoro až za sebe s rozmáchla se dopředu. Najednou jsem zaslechla jak Yukio něco řve. Ignorovala jsem ji a vytvořila vlnu kterou jsem poslala proti šípům. Vlna se s velkým zvukovým doprovodem řítila k šípům. Najednou zmizela.
Co to sakra... Ještě před chvíli tady byla.
Šípy byli najednou žluté.
Oni absorbovali moje blesky !!
Aniž jsem něco stihla udělat šípy už se do mě zabodávaly. Jelikož jsem je ještě víc nabila, způsobovaly my strašnou bolest. Když ta muka konečně skončila padla jsem na zem v bezvědomí.
Otevřela jsem oči. Byla jsem v nějaké místnosti, hádám že to je ošetřovna. Skromně vybavená, postele, závěsy a pár pojízdných stolečků s léky a všelijakými vodičkami a magickými přípravky. Rozhlídla jsem se kolem sebe. Yukio seděla na židli a koukala do země. Podepřela jsem se rukama a sedla si. Sice to trochu bolelo, ale šlo to vydržet.
,,Oh, Saki jsi vzhůru !!" objala mě.
,,J-jo, asi jo." zadrhla jsem se. Vůbe jsem necítila svojí levou ruku. Zvedla jsem jí a začala si jí prohlížet. Byla celá obvázaná.
,,Promiň mi to, měla jsem ti říct dřív že na moje šípy nemáš používat magii..." hlesla Yukio.
,,To je v pohodě-"
,,To není v pohodě !!" přerušila mě ,,Možná už nikdy nebudeš mít cit v levý ruce..." ukápla jí slza ,,A to kvůli mě..." dala si hlavu do dlaní a rozbrečela se ,,Omlouvám se..."
,,Yukio, nebreč..." položila jsem jí ruku na rameno ,,Je mi úplně jedno že stratím nějaký cit v ruce..." usmála jsem se na ní ,,Mám vás..." rozpřáhla jsem ruce na náznak objetí.
,,Saki !!" přiběhl do místnosti Shiro ,,Jsi v pořádku ??" přidřepl si ke mě na postel.
,,Jo, v nějlepšim." usmála jsem se.
,,Díky bohu..." objal mě. Úplně jsem zrudla. Když se odtáhnul všimla jsem si že má na sobě krev.
,,Shiro !! Co jsi to zase dělal ??" křikla jsem na něj.
,,N-no trochu jsme se s Hirem prali..." usmál se.
,,Už zase ?!" Yukio se bleskově zvedla ,,A kde je ??" naléhala na něj.
,,A-asi ve svém pokoji..." dostal ze sebe. Yukio na nic nečekala a rozběhla se pryč. Osaměli jsme.
,,Saki..." sednul si na židli vedlě postele ,,Řikájí že prý nebudeš už nikdy mít cit v levé ruce..."
,,To už jsem se dozvěděla..."
,,Mrzí mě to..." chytnul mě za ruku. Schodou okolností za levou. ,,Prý jí máš moc popálenou, sice je nějaká neděje ale né moc velká..." stisknul mi dlaň ,,Opravdu mě to mrzí..."
,,J-já opravdu nic necítím..." začaly se mi do očí drát slzy ,,J-já jí prostě necítím..." po tvářich mi stékali slzy. Snažila jsem se nebrečet, ale pří té představě že už v té ruce nic neucítím mě naplňoval smutek. Najadnou si mě Shiro přítáhnul k sobě a políbil mě. Bylo to tak hřejívé. Jeho rty byli tak teplé a jemné. Zrudla jsem. Odtáhnul se a přitiskl mě s sobě.
,,Vážně jsem se bál když mi řekli že jsi se skoro zabila..." pohladil mě po vlasech.
,,S-shiro..." zatnula jsem pěst. Moje slzy se vpíjeli do jeho košile. ,,Ty... idote..." hlesla jsem.
,,Já vím jsem ten největší idiot v celý Targii..." utěšoval mě ,,Saki..." donutil mě se mu kouknout do očí. Sevřel se mi žaludek.
,,Miluju tě." znova mě políbit. Tentokrát to ale bylo jiné. Ten polibek byl plný touhy. Odtáhla jsem se.
,,J-já..." zadrhla jsem se ,,T-tě taky..." vykoktala jsem se sebe a následně zrudla. Najednou mě Shiro chytil jemně za bradu čímž si mě k sobě obrátil.
,,Můžeš chodit ??" usmál se.
,,J-já nevím..." založila jsem si ruce na prsou ,,Ani jsem neměla šanci to zkusit..."
,,Předpokládám že po takovém poškození co jsi utrpěla ještě ne..." zamyslel se ,,Ale, to není žádný problém..." šibalsky se usmál.
,,Cože ??"
Přiskočil k posteli a vzal mě do náruče.
,,C-co to dělaš ??" zrudla jsem když jsem si všimla že na sobě mám jen nějakou košili a spodní prádlo.
,,Uvidíš..." zabloudil svým pohledem k mému vystříhu. Zrudl.
,,Nekoukej se na mě..." snažila jsem se zakrýt se rukama.
,,Nemel sebou tak..." poznamenal a rozešel se ven z ošetřovny.
,,Kam to jdeme ??"
,,Ticho někdo nás uslyší..." zašeptal. Bylo už pozdě večer a celá základna spala a my se plížily chodbami a doufali že nás nikdo neuslyší. Došli jsme k Shirově pokoji. Otevřel dveře a vešel dovnitř. Kopnul do dveří a tím je zavřel. Naneštěstí to udělalo obrovskou ránu.
,,Sakra..." zanadával. DOšel se mnou k posteli a položil mě na ní. Okamžitě jsem sáhla po nejbližší dece a přikryla se jí.
,,Takže tohle si plávoval ty zvrhlíku..." podezíravě jsem na něj koukala zpod deky. Začal si rozepínat knofličky u košile.
,,S-shiro ??" zrudla jsem ještě víc než jsem byla doposud ,,Co to děláš ??" hlesla jsem. Ignoroval mě a lehnul si ke mě. Objal mě rukou kolem pasu a přitiskl si mě k sobě. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a zavřela oči. Byl tak hřejivý.
,,Dobrou noc, Saki." zašeptal.
,,Dobrou..." víc jsem se k němu přitiskla protože mi začínala být zima. Začly se mi klížit očí a za chvíli jsem už spala.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.