Duchové - Ostrov Amora - 2. část
Informace:
Přistáli na novém ostrově a všichni se vydali na průzkum ostrova. V tom se chytili do pasti a jsou uvězněni v síťce. Po nějaké době se objeví muži s oštěpy. Naši partu zajmou, ale zbraně jim ponechají. Odvedou je do vesnice, kde si každý s každým vyznává lásku. Dokonce i našim hrdinům. Po promluvení se šamanem se zabydlí na louce, kde všichni večer usínají na hudbu, která začne hrát.
Samé vyznání lásky
Za tři dny jsme kotvili u břehu ostrova. Vypadal neobydlený. Nikde žádná loď, přístav, domy, prostě nic.
,,Asi tu nikdo nežije.’’ pronesla Robin, když Zoro pokládal kotvu do vody.
,,Možná někdo tu žije, ale hlouběji.’’ řekla jsem, že to nemusí být pravda. Robin mě probodla pohledem, který říkal, proč odporuju, když má pravdu. Docela mě to začínalo štvát, to chování Robin vůči mně.
,,Tak to tu prozkoumáme.’’ usmíval se Luffy. Všichni jsme slezli z lodi.
,,To nebude nikdo loď hlídat?’’ zeptal se Chopper.
,,Myslím, že se jí nic nestane.’’ usmíval se Luffy a už vyrazil k lesu. Všichni jsem vyrazili za Luffym.
Šli jsme hustým lesem. Nikde nikdo nebyl. Už jsem si říkala, že se Robin omluvím, že jsem jí nevěřila, že tu nikdo není, ale ještě jsem mlčela. Měla jsem totiž pocit, že tu něco je. Byla jsem ve střehu.
,,Děje se něco Jane?’’ zeptal se mě Law, když si všiml mé ostražitosti.
,,Nevím...Něco se tu podle mě děje.’’ pokrčila jsem rameny, že sama nevím, co se tu děje. Law jen přikývl hlavou na souhlas. Zoro nás slyšel, tak taky zbystřil. Ostatní šli uvolněně. My tři jsem šli jako poslední. V tom jsme uslyšeli něco cvaknout. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Po chvíli jsme všichni zjistili co to bylo. Luffy přetrhl provaz a nás všechny lapila velká síť.
Všichni jsme začali se házet a dostat se nějak pryč z té sítě. Ale nešlo to. Každý něco vykřikoval.
,,Sedíš mi na ruce.’’ křikl někdo.
,,To je moje noha.’’ další křikl a tak to bylo dál. Jak jsme byli na sebe namačkaní, tak jsem nemohla tasit svůj meč. Nedosáhla jsem na něho a zbraně by byli k ničemu. Těmi neprostřelím síť. V tom jsem zaslechla šum. Ale jistá jsem si tím nebyla.
,,TICHO!’’ křikla jsem na všechny. Všichni nejenže ztichli, ale i se přestali sebou házet. Slyšela jsem v dálce šum. Takže se mi to nezdálo. Řekla jsem si pro sebe.
,,Janey, co se děje?’’ promluvil po chvíli ticha Luffy.
,,Někdo nebo něco sem jde.’’ řekla jsem Luffymu. Všichni se za poslouchali.
,,Pravda, i já něco slyším.’’ řekl Law se Zorem najednou. Všichni jsme stále poslouchali. Rukou jsem se snažila dostat k meči Zora, který byl u mě nejblíž, ale ani tak jsem tam nedošáhla.
,,Co děláš, Jane?’’ zeptal se mě Zoro, když si všiml, mé ruky.
,,Snažila jsem se dosáhnout pro tvůj meč a prosekat tu síť, ale nedosáhnu tam.’’ řekla jsem pravdu. ,,Lawe zkus to ty.’’ požádala jsem Lawa, který by to mohl dosáhnout. Zoro chtěl něco říct, ale všiml si, stejně jako já, že ani Lawovi to nejde.
,,Tak nic, musíme počkat, dokud se někdo neobjeví.’’ řekl chladně Law, když to po chvíli vzdal. Tiše a bez jakéhokoliv pohybu jsme čekali, co se bude dít.
Asi po čtvrt hodině se objevili muži s oštěpy. Zírali jsme na ně a oni na nás. Chvíli panovalo ticho. Nikdo nic neříkal.
,,Ale...to jsou lidé.’’ pronesl jeden z mužů.
,,Tak nás pusťte.’’ řekl zlostně Zoro. Muži se po sobě podívali.
,,Nic vám neuděláme, jsme tu na průzkumu.’’ řekla jsem mírnějším hlasem.
,,Kdo jste?’’ zeptal se druhý muž.
,,Co takhle nás pustit a pak si promluvit v klidu?’’ zeptal se Law a nedával najevo své emoce.
,,Nejdřív nám řekněte kdo jste.’’ řekl první muž, aniž by souhlasil s nabídkou Lawa.
,,Jsme piráti. A nic vám neuděláme.’’ odpověděl Luffy. Hlavou byl k zemi síťce, tak na něm muži viděli, jak se zazubil.
,,Piráti?’’ podivili se muži.
,,Opravdu se vám nic nestane. Tenhle hromotluk je taky hodný.’’ řekla jsem a hromotlukem jsem myslela Zora.
,,Hromotluk?’’ dostal ze sebe Zoro.
,,Počkejte chvilku.’’ řekl první muž. Nevím co šel udělat, ale po chvíli jsme všichni letěli na zem.
Já jsem dopadla na zadek. Law, Nami, Usopp a Bepo na břicho. Luffy na obličej. Zoro a Sanji na záda. Chopper dopadl na Usoppa, jako jediný do měkkého. A Robin jako jediná za pomoci své síly ďáblova ovoce dopadla na nohy.
,,Z...zrůda.’’ všichni muži vykřikli a na mířili na nás oštěpy, když viděli, jak Robin použila svou moc.
,,Nejsme zrůdy. Jen pár lidí z nás snědlo ďáblovo ovoce.’’ řekla jsem hned na vysvětlenou.
,,Jak vám máme věřit?’’ zeptal se nějaký muž.
,,Nejsme nepřátelé, ale je nám jasné, že nám věřit můžete a nemusíte.’’ promluvila jsem.
,,Tady Janey má pravdu.’’ potvrdil to Luffy.
,,Ale ty ženy jsou sexy.’’ slyšela jsem, jak jeden z mužů zašeptal tomu druhému. I Zoro s Lawem to slyšeli. Ale nikdo nedal nic znát, že bychom je slyšeli.
,,Půjdete s námi. Náš velitel si s vámi promluví.’’ řekl jeden z mužů, ale nepřestávali na nás mířit oštěpy.
,,A zbraně nám předáte.’’ řekl další muž.
,,Nebojte nezaútočíme na vás. Věřte nám trochu.’’ snažila jsem se je přesvědčit.
,,Je tu pár lidí, co má schopnost ďáblova ovoce, tak bychom na vás už dávno mohli zaútočit, nemyslíte?’’ řekla Robin.
,,A taky mám pistole a kulky jsou rychlejší než ty vaše oštěpy. Kdybychom byli ti zlí, tak bych je už dávno použila.’’ přidala jsem se k Robin a ignorovala její nevraživý pohled.
,,Dobrá, ale jestli se o něco pokusíte, tak vás na místě zabijeme.’’ souhlasil muž. Pár jich šlo před námi, pak my a nakonec pár mužů za námi.
Šli jsme mlčky. Nikdo nic neříkal. Ani my a ani muži nic neříkali. Byli slyšet jen ptáci, jak si prozpěvují někde v lese.
,,Vesnice vypadá mírumilovně. Všichni se k sobě chovaní mile a láskyplně.’’ oznámila mi mamka, když se s taťku a Acem vrátili z průzkumu.
,,Ale cesta je tak na dvě hodinky.’’ řekl mi taťka. Chtěla jsem něco říct, ale vysvětlit těm mužům, že vidím duchy by nebylo teď moudré, tak jsem mlčela. Ale po chvíli jsem se přeci jen zeptala.
,,Jak ještě dlouho?’’ zeptala jsem se těch mužů.
,,Tak dvě tři hodinky. Proč?’’ odpověděl mi jeden z mužů.
,,Dvě hodiny?’’ zhrozil se Usopp. ,,A co takhle přestávka?’’ dodal vzápětí.
,,To ujdete bez problémů. Máte schopnosti.’’ řekl muž.
,,Ale ne všichni, jen někteří.’’ ohradila se Nami.
,,Ale jste mladí.’’ protestoval další muž.
,,Nebojte, ujdeme to.’’ řekla jsem za všechny a podívala se na Usoppa, aby radši zmlknul.
,,A jaká je ta vaše vesnice?’’ zeptala se Robin mužů.
,,Mírumilovná.’’ odpověděl jeden z mužů.
,,To vidím.’’ procedil skrz zuby Zoro.
,,Jsou, na sebe, cizince tu asi vidí málokdy.’’ snažila jsem se vysvětlit Zorovi. ,,Brání se jenom.’’ dodala jsem ještě.
,,A nikdo tu nikomu nic nedělá. I zbraně nám nechali.’’ připojil se ke mně Law. Zoro zmlknul.
,,Mám hlad.’’ promluvil Luffy.
,,Ty máš hlad pořád.’’ promluvila na Luffyho Nami.
,,Dáme vám najíst až ve vesnici.’’ promluvil jeden z mužů.
,,To vydržíš Luffy.’’ řekl Sanji.
,,Všichni máme hlad.’’ řekl za všechny Usopp. Podívala jsem se na Zora a všimla jsem si, jak chce protestovat.
,,Neprotestuj. Nemá to cenu.’’ řekla jsem Zorovi. Ten zase zavřel pusu a nevydal ani hlásku.
Konečně jsme po dvou hodinách cesty lesem došli do vesnice. Každý se držel za ruce, nebo se objímal a sledovali nás svýma očima. Malé děti se začali schovávat pod sukně svých maminek a ty starší nás sledovali s vykulenýma očima.
,,Ty jsou krásné.’’ začali si muži šeptat.
,,Tu bych chtěl za ženu.’’ zašeptal další muž.
,,Ta v tom černém tílku je sexy.’’ takhle si šeptali muži. Ale ženy nezůstali pozadu. I ony si šeptaly, jak naši chlapi jsou sexy.
,,Co je to s touto vesnicí.’’ zašeptal Zoro.
,,Nevím, ale chovají se divně.’’ souhlasila jsem se Zorem. Poté ke mně a k Lawovi přiběhla holčička a kluk a podávali nám kytičku. S Lawem jsme se na sebe podívali. Já se sklonila, abych jsem si tu kytičku vzala, a že i poděkuju, když mi ten kluk dál pusu na tvář. Cítila jsem, jak rudnu. Law si taky převzal kytičku, ale byl takový nejistý.
,,Teď je nechte být. Musíme k veliteli.’’ promluvil jeden z mužů a děti odběhli stranou a my se dali zase do pohybu.
Došli jsme k stanu. Jeden z mužů vstoupil do stanu a my čekali venku co se bude dít. Po chvíli ze stanu vyšel postarší muž.
,,Tak vy jste piráti, jo?’’ zeptal se nás muž, nebo-li velitel vesnice.
,,Ano, jsme.’’ promluvil Luffy a zazubil se.
,,Pojďte dovnitř.’’ vyzval nás do stanu. Všichni jsme se tam nasoukali a sedli si do tureckých sedů a čekali co se bude dít dál.
Muž si sedl do středu kruhu a vzal si fajfku a zapálil si ji. Chvíli nás pozoroval mlčky a my jeho. Čekalo se, kdo promluví jako první.
,,Co tu pohledáte?’’ zeptal se muž. ,,A jak se jmenujete?’’ dodal další otázku.
,,Cestujeme z ostrova na ostrov a prožíváme dobrodružství. Já jsem Luffy, a toto jsou mí přátelé, Nami, Usopp, Chopper, Robin Sanji, Bepo, Zoro, Janey a Law.’’ představil sebe a nás všechny Luffy.
,,Já jsem Šaman. Ale tady žádné dobrodružství nezažijete.’’ pronesl Šaman.
,,Nikdy nikdo neví, co se dá na ostrově zažít.’’ promluvil Luffy a zazubil se.
,,Jste tu vítaní a buďte tu jako doma. Teď vám ukážu, kde se zabydlíte, protože je to přeci dálka k moři.’’ řekl nám Šaman.
,,Ale co naše věci?’’ zeptala se Nami.
,,Ty vám půjčíme.’’ dodal Šaman.
,,Děkujeme vám.’’ poděkoval Luffy a všichni jsme se zvedli a šli za Šamanem.
Ten nás odvedl na palouk, kde bylo nádherně. Samé kytičky. A k našemu překvapení, jsme tam měli připravené deky, na noc.
,,To byla rychlost.’’ pronesl s úžasem Luffy.
,,Jste první návštěvníci tohoto ostrova a každý je tu vítaný.’’ odpověděl Luffymu Šaman.
,,A proč ty zbraně?’’ obořila se na Šamana Nami.
,,Omlouvám se za své muže. Ale mysleli si, že chytili nějaké to zvíře k jídlu. Ale i když na vás mířili zbraní, nikdy by vám neublížili. Všem se moc líbíte. I mně.’’ při těch slovech se hlavně podíval na Nami. Ta udělala vyděšený obličej. ,,Teď vás nechám osamotě.’’ dodal a začal odcházet do svého stanu.
Všichni jsme si sedli do kruhu a čekali co Luffy řekne. Chvíli panovalo ticho, než Luffy konečně promluvil.
,,Chvíli tu zůstaneme. Zítra dojdeme pro naše věci.’’ rozhodl se Luffy.
,,A na jak dlouho?’’ zeptala se Robin.
,,To ještě uvidíme. Tak tři dny.’’ pokrčil rameny Luffy. ,,Teď si ty zajímavé lidi prohlédneme.’’ dodala zazubil se.
,,Tady se děje něco divného.’’ pronesl Zoro.
,,Vyřiď mu, že nemá malovat čerta na zeď.’’ řekla nakvašeně mamka.
,,Mám ti od mamky vyřídit Zoro, že nemáš malovat čerta na zeď.’’ zasmála jsem se. Pak jsem zvážněla. ,,Ale i mě tu něco nesedí. Je dobré, že se tu mají všichni rádi, ale je tu až moc přehnané lásky.’’ dodala jsem.
,,Ani mně se to nelíbí.’’ přidala se ke mně Nami.
,,Teď si to tu prohlídneme a uvidíme.’’ rozhodl Luffy. všichni jsme vstali. ,,Rozdělíme se na skupiny. Jedna skupina po pěti půjde jinou cestou a druhá tou druhou.’’ dodal Luffy.
,,A jak se chceš rozdělit?’’ zeptala jsem se Luffyho. Luffy na nás ukázal, jak to bude.
,,V týmu jsem byla s Nami, Zorem, Usoppem a Chopperem. V té druhé byl Luffy, Bepo, Law, Robin a Sanji.
Cesta po vesnici byla zajímavá, ale především zvláštní. Každý se na nás usmíval, občas někdo nám poslal letmou pusu. Nebo se líbali mezi sebou. Nikdy jsem nenarazila na tak láskyplný ostrov. I na mém ostrově jsme se měli všichni rádi, ale až ne takhle. Nebo jsme si to spíš nedávali takhle najevo. Občas se tam někdo s někým porval, protože se opili, ale to bylo všechno. A všude bylo slyšet jen miluju tě. A nejen mezi sebou, ale i nám to říkali. Nami si mě chytla kolem ruky. I já ji chytla a dodala odvahu. Bylo to zvláštní. Večer jsme se sešli na louce. I druhá skupina zažila stejné zážitky jako naše. Rozhodli jsme se, že budeme mít v noci hlídky. Přesto obavy jsme měli. První hlídku měl Sanji, ale poté co jsem ulehli, začala hrát hudba. zdálo se mi, že i někoho vidím, ale hned jsem usnula. I Sanji usnul. Ráno nás všechny čekalo překvapení.