Duchové - Ostrov Amora - 1. část
Informace:
Jane se pluje na lodi Luffyho a jeho posádky už dva měsíce. Nic zvláštního se neděje. Žádný ostrov na obzoru není. Jane trénuje s bojem meče se Zorem a Law je s povzdálí sleduje. Když se ozve Usopp, že vidí ostrov na obzoru. Nami oznámí, že za tři dny tam budou. Těší se jaké dobrodružství na ně čeká tentokrát.
Omlouvám se za krátkost :D
Nový ostrov na obzoru
Plavali jsme se už dva měsíce. Nebo spíš já dva měsíce na lodi Luffyho. Dalo by se říci, že i Law s Bepem, protože před dvěma měsíci ztratili svoji loď při boji s mariňáky. Rameno se mi už krásně zahojilo. Ani známka po jedu v mém těle.
Seděla jsem na zádi lodi a sledovala obzor před sebou. Se všemi jsem vycházela dobře, až na Robin. Ta mě zcela ignorovala a z očí ji čišeli jiskry. Nechápala jsem to. Ale když jsem si s ní o tom chtěla promluvit, odbyla mě slovy, že nemá čas.
,,Nad čím přemýšlíš?’’ zeptala se mě mamka, když si všimla mého zamyšleného obličeje. Podívala jsem se na mamku a taťku.
,,Nad domovem, jak se asi mají a co dělají.’’ řekla jsem. Hodně se mi stýskalo. Ale nelitovala jsem, že jsem se nechala přemluvit a vyplula s piráty.
,,Neboj, jednou se tam vrátíš.’’ uklidňoval mě taťka.
,,Třeba jo, kdo ví.’’ pokrčila jsem rameny.
,,Nebuď pesimista, ale optimista, jednou se tam vrátíš.’’ okřikla mě mamka.
,,Já jsem optimista. A jak toto můžete vědět? Vidíte snad budoucnost?’’ obořila jsem se na oba dva.
,,Jen klid Janey, nevidíme do budoucnosti, ale věříme v to. A ty by si měla taky věřit.’’ uklidnil mě taťka.
,,Jo, dobrá. Věřím v to. Spokojeni?’’ odsekla jsem svým rodičům.
,,Změnila si ses za ty dva měsíce.’’ pronesla mamka.
,,Jak změnila? Jsem stále stejná.’’ řekla jsem překvapeně.
,,Jsi ještě víc tvrdohlavá a bezcitná.’’ vysvětlila mi mamka.
,,Jak bezcitná?’’ nechápala jsem.
,,Tak vidíme na tobě, že nevíš, co ke komu cítíš a chováš se chladně k nim.’’ řekl v klidu taťka. Hned mi došlo, že mluví o Lawovi a Zorovi.
,,Už s tím zase začínáte?’’ okřikla jsem je. ,,To je prostě tabu. Ani jednoho nechci.’’ dodala jsem trochu naštvaně.
,,Dobrá, už se o tom nezmíníme ani slovo.’’ slíbila mamka. Tušila jsem, že tomu tak úplně nebude.
,,Tak tady jsi. Hledala jsem tě.’’ ozval se ženský hlas za mnou. Otočila jsem se. Byla to Nami. ,,Mohu si přisednout?’’ zeptala se mě.
,,Jistěže.’’ přikývla jsem a udělala místo pro Nami. Rodiče zůstali na místě, ale tentokrát mlčeli. ,,Děje se něco?’’ zeptala jsem se Nami.
,,Nic vážného.’’ usmála se Nami. ,,Proč nevycházíš s Robin?’’ zeptala se mě přímo. Podívala jsem se na ni.
,,Nevím. Sama mi nechce říct, čím to je.’’ odpověděla jsem Nami.
,,Tak si o tom s ní promluv.’’ snažila se mi poradit Nami.
,,To jsem se pokusila, ale bez úspěchu. Nechtěla se o tom se mnou bavit.’’ řekla jsem pravdu.
,,A to jako proč?’’ nechápala Nami.
,,Sama nevím. Prej si na to mám přijít sama.’’ řekla jsem Nami a pokrčila jsem rameny.
,,Zvláštní. Nikdy se takhle nechovala.’’ řekla mi Nami.
,,Tak já nevím, jak se chovala, před tím, než jsem vás poznala.’’ podotkla jsem.
,,Pravda, to si u nás ještě nebyla.’’ přikývla Nami. ,,A mohu trochu osobní otázku?’’ zeptala se Nami.
,,Klidně, ale uvidím, jestli odpovím, nebo ne.’’ přikývla jsem.
,,Už ses někdy zamilovala?’’ zeptala se mě Nami a podívala se na mě. Přestala jsem zírat na moře a podívala jsem se na Nami.
,,Nope.’’ odpověděla jsem částečně pravdu. Stále jsem si nechtěla připustit, že tu někdo je. Na kom mi hodně záleží než na ostatních. ,,A ty?’’ taky jsem se ji zeptala.
,,Možná jo, možná ne.’’ pokrčila rameny Nami. Poznala jsem, že víc o tom mluvit nechce. Nechala jsem to být. Dál jsem se už nevyptávala. Chvíli jsme tam jen tak seděly a dívaly se na moře.
,,Stýská se ti po domově?’’ zeptala jsem se Nami po chvíli ticha.
,,Hodně, ale jsem ráda, že tu jsem.’’ odpověděla mi Nami, aniž by se na mě podívala. ,,A tobě?’’ zeptala se mě.
,,Taky a hodně. Ale jak říkáš. Nelituju toho.’’ řekla jsem a dál jsem sledovala širé moře.
,,OBÉÉÉD.’’ zakřičel Luffy na celou loď. Podívala jsem se na Nami a ta na mě. Usmály jsme se na sebe a vyrazily k ostatním.
Všichni jsme se sešli u stolu. Jako každý den se podávala velká hostina. Na to jsem nebyla zvyklá, ale líbilo se mi to. Dala jsem se do jídla. Po chvíli jsem si všimla, že mi nějak moc ubylo masa. V tom Law i Zoro čapli ruku Luffyho včas než stačil ukrást další porci masa.
,,Luffy, nekraď jídlo. Máš svoje.’’ řekl Luffymu Zoro a pustil mu ruku. I Law mu tu ruku pustil. Jak to Luffy nečekal, že se mu náhle rychle vrátí ruka, tak neudržel rovnováhu a spadl ze stoličky na zem. Všichni jsme se začali smát. Teda skoro všichni. Law jediný se nesmál. Poté jsme se dali všichni zase do jídla. Tentokrát Luffy nikomu z talíře jídlo nekradl. Po jídle jsem šla umýt nádobí.
Sanji protestoval, ale řekla jsem, že musím nějak pomoci, tak jsem se na to vrhla. Sanji už se chystal říci, že mi pomůže, když Law a Zoro byli rychlejší a už oba drželi utěrky v ruce.
,,Nechte to být, budeme se tu motat.’’ řekla jsem Lawovi a Zorovi.
,,V pohodě.’’ řekl chladě Law. Všichni tři jsme se dali do mytí a utírání nádobí. Za chvilku bylo všechno hotové.
Po hotovém nádobí jsem šla trénovat bojovat s mečem. Chvíli jsem trénovala sama, když se po chvíli připojil Zoro. Vykryl jeden můj útok. Podívala jsem se na Zora.
,,Pojďme trénovat společně.’’ navrhl mi Zoro.
,,Dobrá.’’ souhlasila jsem a usmála jsem se. Poté jsme začali spolu trénovat výpady a krytí. Law nás zpovzdálí sledoval a probodával Zora svým pohledem. Asi po dvou hodinách jsme přestali.
,,Lepšíš se čím dál tím víc.’’ pochválil mě Zoro. Trochu mi zrudli tváře.
,,Díky, taky nejsi špatný.’’ poděkovala jsem Zorovi.
,,OSTROV NA OBZORU!’’ křikl Usopp, který sledoval širé moře dalekohledem.
Všichni jsme se sešli na přídi lodi a pozorovali z dálky ostrov, ke kterému jsme se přibližovali.
,,Tak za tři dny tam budeme.’’ pronesla Nami. Všichni jsme se usmívali. Nemohli jsme se dočkat dalšího dobrodružství.