Anime World CZ/SK - Příběhy

Samé pasti

Pomalu jsem přicházela k sobě. Ruce jsem měla svázané dozadu. Otevřela jsem oči a viděla jako první mé rodiče.

,,Konečně se probouzí.’’ ulevilo se mamče.

,,Jak ti je, Janey?’’ zeptal se mě taťka. Pomalu jsem se nějak posadila a rozhlédla kolem sebe. Všichni byli při vědomí a seděli.

,,K...kde to jsme?’’ dostala jsem ze sebe. Hlava mě třeštila jako střep.

,,Jane….jsi v pořádku?’’ zeptal se Law, který seděl vedle mě.

,,Třeští mě hlava. Jinak jo.’’ odpověděla jsem. ,,Ale to asi všem, co?’’ dodala jsem a podívala jsem se na všechny, na které jsem viděla.

,,Jup.’’ přikývl Luffy.

,,Co se stalo?’’ zeptala jsem se a podívala se na Nami, která byla vedle mě z druhé strany, než Law.

 

Nami vypráví:

 

,,Poté co jste odešli, tak jsme hlídkovali na lodi. Každý sledoval svou stranu a kdyby se něco hnulo, nebo šustlo dá hned ostatním vědět. Po nějaké době, se ozval Chopper, že letí vosy. Všichni jsme se tam šli podívat. Letěl roj vos v čele s královnou. Už jsme se chystali je přivítat a říct jim, že jste se vydali na průzkum ostrova, když se objevil kouř a ztratili jsme vědomí. Poté jsme se probrali tady.’’ řekla nám ostatním Nami.

 

Současnost:

 

Chvíli panovalo ticho. Nikdo nic neříkal. Přemýšlela jsem, kdo zatím vězí. Měla jsem takové tušení, že za to můžou vosy. Mamka se chystala něco mi říct, když se ozval mužský hlas.

,,Tak jste všichni vzhůru, jak tak koukám.’’ promluvil muž. Všichni jsme se na něho podívali. Poznali jsme, že se jedná o upíra.

,,Kde je vosí královna?’’ zeptala jsem se upíra chladně. Všichni se na mě podívali.

,,Jak víš, že za tím jsem já?’’ objevila se u upíra vosí královna. Všichni zůstali v němém úžasu zírat na vosí královnu a pak na mě. Jediný Law si zachoval chladný výraz a nedal nic najevo.

,,Moc jsem ti nevěřila už před tím. To za prvé. Za druhé, nám Nami řekla, že než se objevil kouř, tak jste přilétali vy. A za třetí, ta vaše unesená vosa…’’ kdyby to šlo udělala bych uvozovky rukama. ,,...nám řekla, že se jedná o past, než jsme ztratili vědomí. Tak jsem si dala dvě a dvě dohromady a došlo mi to.’’ vysvětlila jsem to všem.

,,Ta malá potvora.’’ utrousila vosí královna. To jsem nepochopila já. Došlo mi, proč nás i varovala.

,,Myslím, že ta vosa byla unesena doopravdy.’’ promluvil chladně Law. Podívala jsem se na něho. Měl pravdu, protože jinak by nás nevarovala, že je to past.

,,Chytré hlavičky, ale bohužel ne na dlouho.’’ zasmála se chladně vosí královna a s upírem zmizela. Poté co zmizeli, jsem si všimla, jak Law má u sebe svoji katanu. Podívala jsem se na sebe, a i já ji měla u sebe. Což mi bylo divné. Rukama jsem se snažila nějak dostat k provazům a rozvázat se.

,,Je to beznadějné, už jsem to taky zkoušel.’’ ozval se Zorův hlas za mnou. Kdyby mi někdo rozvázal ty ruce a já se dostala k meči, tak bych jsem mohla osvobodit ostatní. Uvažovala jsem v duchu. V tom mě něco napadlo. Podívala jsem se na Luffyho, který byl zády opřen o stěnu a rozhlížel se po místnosti.

,,Luffy dokázal by si rozvázat provaz někomu jinému?’’ zeptala jsem se Luffyho, když si všiml, že ho pozoruju.

,,Možná, proč?’’ zeptal se nechápavě Luffy. Natočila jsem se k němu zády.

,,Zkus natáhnout ruce a rozvázat mi ty provazy.’’ požádala jsem Luffyho. Po chvíli, kdy nejspíš musel Luffy přemýšlet, jsem začala cítit, jak se někdo snaží uzle rozvázat. Ale spíš to utahoval, než rozvazoval.

,,Kruci….’’ zaklel Luffy. Už jsem to chtěla vzdát a říct Luffymu, aby přestal, ale v tom ho začal povzbuzovat Zoro.

,,Luffy, ty to zvládneš.’’ řekl Zoro. Ostatní se k Zorovi připojili a začali, taky Luffyho povzbuzovat. Luffy se snažil, až jsem začala cítit povolování provazu. Za čtvrt hodinky jsem měla ruce volné. Protřela jsem si je, aby se mi do nich napustila krev. Postavila jsem se na nohy. Byla jsem maličko ještě malátná, po tom uspávadlu, ale nebylo to nic hrozného. Přešla jsem k Luffymu a tasila meč. Mečem jsem rozřízla provazy Luffymu. Ten si je protřel. Poté jsem přešla k Lawovi a rozvázala jsem i jeho. Poté Zora. Oba mi začali pomáhat. Všechny jsme rozvázali a všichni si protřeli ruce.

,,A co teď?’’ zeptala se nás Nami.

,,Musíme se odtud nějak dostat, ale jak?’’ zeptal se Chopper. Přešla jsem k mřížím a rozhlédla se kolem sebe. Naproti bylo tlačítko. Doufala jsem, že to je tlačítko na otevření cely. Chtěla jsem už požádat Luffyho, aby svou rukou to tlačítko zmáčkl, ale všimla jsem si, že je okolo toho tlačítka elektřina. Tasila jsem pistoli.

,,Ukaž já to udělám.’’ ozval se vedle mě Luffy. Hned jsem mu tu ruku zarazila.

,,Ne Luffy, je to pod proudem.’’ řekla jsem Luffymu. ,,Všichni stranou.’’ dodala jsem. Všichni si stoupli za mě. Zamířila jsem a zazněl výstřel. Trefila jsem se do černého. Chvíli se nic nedělo, ale poté se otevřela cela a my byli volní.

 

Čekali jsme, že se objeví vosy nebo sám upír, ale nikdo se neobjevil. Bylo mi to divné, ale přesto jsme šli. Vydali jsme se na pravou stranu. Já šla v čele skupiny.

,,Jak víš kudy máme jít?’’ zeptala se trochu podrážděně Robin.

,,Mamka s taťkou znají cestu.’’ odpověděla jsem, aniž bych jsem se na Robin otočila.

,,Jak to, že tu cestu znají?’’ zajímalo Luffyho.

,,Prohlédli si to tu.’’ vysvětlila jsem Luffymu i všem.

 

Jak tak jsme šli, v tom jsem zaslechla pípnutí. Zhrozila jsem se. Rodiče a Ace se na mě podívali.

,,K ZEMI!’’ křikla jsem na všechny a rychle padla na zem. Ostatní mě následovali, aniž by věděli, co se stalo. Po pár vteřinách přilétl oštěp a zabodl se do zdi.

,,Uf, to bylo o chlup.’’ vydechl nadšeně Luffy.

,,Musíme jít opatrně.’’ řekla jsem a šla jsem opatrně, skoro po špičkách, abych jsem nešlápla na další past. Ostatní mě následovali.

,,Promiň, ale nemůžeme říct, kde jaké pasti jsou. Sami to nevíme.’’ omluvila se mi mamka.

,,V pohodě, není to vaše vina.’’ řekla jsem mamče a taťkovi. V tom jsem šlápla na další past. Zase jsem zařvala k zemi, ale nic se nedělo. Už jsem chtěla říct, že je to planý poplach, když se začaly ozývat dunivé zvuky.

,,To zní jako nějaká koule.’’ řekla Nami, která se taky za poslouchala. Došlo mi, že Nami má pravdu. Že je zle, protože to se tak snadno zničit nedá.

,,Nechtě to na mně.’’ řekl Zoro a stoupl si přede mne. Tasil všechny tři meče. Dvě měl v rukou a jednu v ústech. Když se koule přiblížila, tak Zoro zneškodnil kouli dřív, než stačila dokutálet se k nám. Poté Zoro meče uklidil a zařadil se na své místo. Pomalu jsme zase vyrazili na cestu.

 

,,Dávej dobrý pozor, těch pastí tu může být víc.’’ varovala mě mamka starostlivě. Jen jsem přikývla, že si toho všiml Law, který šel za mnou. Ale  nekomentoval to. Dívala jsem se na cestu, ale i pod nohy. Znovu se ozvalo pípnutí. Všichni jsme se zastavili. Spíš toto nikdo nečekal, tak Luffy vrazil do Nami, ta do Usoppa, ten do Zora, Zoro do Lawa a Law do mě. Neudržela jsem rovnováhu a málem žuchla do jámy s ostny, který se přede mnou rozevřela. Další past. Už jsem to viděla bledě, že spadnu a na píchnu se, ale někdo mě chytl za ruku. Sice za tu pravou, takže mi v ní projela ostrá bolest. Rameno nebylo ještě zcela uzdravené. Sykla jsem bolestí a někdo mě táhl nahoru. Byl to Law, který mě stačil včas chytit a vytáhl mě nahoru.

,,Díky.’’ poděkovala jsem Lawovi.

,,Jsi v pořádku?’’ zeptal se mě Law. V jeho hlase zazněla starostlivost, aniž by se jeho kamenný obličej změnil.

,,Jo, jsem.’’ řekla jsem, ale úplně pravda to nebyla. Rameno mě bolelo. ,,Co teď?’’ zeptala jsem se všech. Všichni viděli stejně jako já, že cesta je nám znemožněna.

,,Nechtě to na mně.’’ ozval se Luffy. V tom jsem cítila, jak mě někdo čapl za bok. Než jsem se stačila nadechnout, tak jsem letěla vzduchem. Luffy se zase natáhl, chytil se na druhém konci zábradlí, co tam bylo a přes tu past mě, Lawa a Zora přenesl Luffy. Tentokrát nás opatrně položil na nohy. Bála jsem se, aby to necvaklo, ale naštěstí se tak nestalo. Udělali jsme místo, protože Luffy se vracel a tentokrát sebou bral Nami, Robin, Choppera a Usoppa. Nakonec se vrátil pro Sanjiho a Bepa. Všichni jsme se zase seřadili a vyrazili na další část cesty.

 

Sledovala jsem cestu, abych jsem věděla, kam nás vedou naši a přitom dávala pozor pod nohy. Bylo mi divné, že se nic neděje.

,,Fuj, co je to za puch?’’ ozval se po chvíli Chopper. Zastavili jsem se všichni, ale tentokrát nikdo do nikoho nevrazil a za čichali jsme. Byl to nehorázný puch, který se víc přibližoval.

,,Ale...to...je…’’ nedořekla jsem. Všichni se na mě podívali.

,,Jsou to mumie.’’ řekla mi mamka, která se vrátila s tátou z průzkumu. Tasila jsem meč. Ostatní se taky připravili.

,,Janey, ty víš, kdo to je?’’ zeptal se mě Luffy.

,,Ano, jedná se o mumie.’’ řekla jsem všem.

,,M...m...mumie?’’ dostal ze sebe Usopp, Chopper a Bepo. Zůstali jsme stát a čekali až se mumie objeví.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.