Anime World CZ/SK - Příběhy

Lest

Pluli jsme asi čtvrtý den a ostrov stále nebyl v dohledu. Mamka s taťkou a Acem občas šli na obhlídku, jestli se někde ostrov neobjeví, ale neobjevil. Už jsme si všichni říkali, jestli plujeme správným směrem, ale Nami nám tvrdila, že jo, a já ji věřila. Law se Zorem se mě drželi, jako klíšťata. Nějak jsem to nezaregistrovala a bylo mi to jedno. Stáli a seděli vedle mě, každý z jedné strany. Ale když jsem trénovala s mečem, nebo mluvila s našima, tak jsem byla osamotě.

 

Jednou takhle večer jsem mluvila s našima, když mamka začala do mě zase hustit.

,,Tak, který z těch dvou se ti líbí nejvíce?’’ zeptala se mě mamka.

,,Kdo?’’ zeptala jsem se nechápavě.

,,Maminka myslí Lawa nebo Zora.’’ vysvětlil mi taťka.

,,Aha...Oba jsou pěkní, ale nelíbí se mi tak, jak to myslíš mami.’’ řekla jsem pevným hlasem.

,,Nevšimla sis na těch dvou něčeho zvláštního?’’ zeptala se dál mamka.

,,Ne, proč?’’ podivila jsem se a podívala jsem se na mamku.

,,Ta je tak zaslepena, až to není možné.’’ pronesla mamka nechápavě. Já se zase na mamku nechápavě dívala.

,,Nic jí neříkej. Musí na to přijít sama.’’ řekl taťka mamče.

,,Ta je tak tupá, že jí to nedojde nikdy.’’ řekla důrazně mamka. Taťka se přísně podíval na mamku. ,,Neboj, budu mlčet.’’ slíbila nakonec mamka taťkovi. Ty dva jsem nechápavě sledovala.

,,Sama to časem pochopíš, jak to ty dva myslí.’’ řekl mi Ace a usmál se na mě. Úsměv jsem u oplatila, aniž bych jsem chápala o čem je řeč. Za celou tu dobu, po mém rozhovoru s Robin, mě Robin ignorovala a já ji. Nerozuměla jsem té zášti a nenávisti, ale Robin mi předtím naznačila, že mi to nechce říct a já to respektovala. Ale docela mě to žralo. Chtěla jsem vědět důvod, proč tomu tak je.

,,Čas na hlídku.’’ ozval se čísi hlas za mnou. Lekla jsem se a podívala jsem se za sebe. Byl to Luffy.

,,Jo, dobře, díky.’’ poděkovala jsem a vstala jsem.

 

Počkala jsem až Zoro sleze z koše a já tam vylezla a hlídkovala jsem. Každou noc někdo měl hlídku. Jediná Nami ji neměla. Já s Robin jsme si vyžádaly, že ji chceme mít. Nakonec chlapi s tím souhlasili. Zoro mi tam nechal deku, do které jsem se zabalila, aby mi nebyla zima.

,,Pomůžeme ti.’’ řekl mi taťka a sedl si na kraj koše.

,,Díky, ale to nemusíte.’’ řekla jsem na protest.

,,Ale my chceme.’’ řekla mamka. Ace se k nám nepřipojil. Byl u Luffyho, který si dole povídal s Usoppem, Lawem a Bepem. Nebyli hluční, tak nevím o čem byla řeč. Ale já se věnovala mořskému obzoru a sledovala, jestli nenarazíme na jinou loď, nebo ten ostrov. Asi po třech hodinách jsem slyšela, jak někdo šplhá nahoru. Podívala jsem se, kdo to je.

,,Lawe, ještě není čas na střídání.’’ promluvila jsem šeptem, abych jsem nikoho neprobudila, i když to nehrozilo.

,,Vím, nesu ti jenom čaj.’’ Law taky zašeptal a podával mi termosku s čajem. Byla pěkně teplá.

,,Díky.’’ poděkovala jsem a usmála jsem se.

,,Tak dobrou noc.’’ usmál se Law a zase šplhal dolů. Já si nalila čaj a napila jsem se. Poté jsem se ještě víc zabalila do deky a hlídkovala. Okolo třetí mě vystřídal rozespalý Usopp.

,,Neboj, my tu zůstaneme.’’ řekl taťka, když jsem slézala dolů. Jen jsem přikývla a šla spát.

 

Pluli jsme asi šestý den, když se přede mnou objevil taťka z průzkumu. Zrovna jsem mluvila s Usoppem a Luffym.

,,Zajímalo by mě, kdy tam dorazíme.’’ řekl znuděně Luffy.

,,Luffy, nevíme co nás tam čeká.’’ soukal ze sebe Usopp strachy.

,,Neboj se, nic se nám nestane.’’ uklidňovala jsem Usoppa a usmála jsem se na něho.

,,Janey, Janey, ostrov na obzoru.’’ promluvil taťka. Podívala jsem se na něho. Poté jsem se otočila na Luffyho. ,,Tak pět hodin odtud.’’ dodal a podíval se, kde by našel mamku.

,,Tak za pět hodin budeme na ostrově.’’ oznámila jsem Luffymu.

,,Vážně?’’ byl natěšený Luffy.

,,Vážně, taťka byl na průzkumu.’’ usmála jsem se na Luffyho.

,,Ostrov na obzoru.’’ ozval se hlas Robin z koše. Nami šla na příď se podívat. I ostatní se shlukli kolem nás.

,,Tak pět hodin plavby a jsme tam.’’ oznámila všem Nami.

 

Ostrov se blížil, nebo spíš my se blížili k ostrovu. Luffy seděl u kraje lodi a sledoval blížící se ostrov. Všichni jsme byli na palubě a sledovali ostrov. Ani nevím kolik bylo hodin, ale odpoledne určitě. Možná kolem třetí, nevím. Hodinky jsem u sebe neměla. A nikdo jiný taky ne. Vypadal strašidelně a opuštěně.

,,Jde z něho strach.’’ pronesl Usopp z drkotajícími zuby

,,To bude žůžo.’’ pronesl Luffy natěšeně a sestoupil k nám. Když jsme byli u ostrova, tak Zoro dal kotvu do vody.

,,Vosy tu ještě nejsou.’’ pronesla Nami a podívala se kolem sebe. I já se rozhlédla.

,,Co podnikneme?’’ zeptal se Sanji a podíval se na Luffyho.

,,Já, Zoro, Law, Jane a Robin půjdeme na průzkum. Zbytek pohlídá loď.’’ rozhodl Luffy. Nikdo neprotestoval. Připravila jsem si zbraně a meč a vystoupila z lodi. I ostatní vystoupili a mohli jsem vyrazit na cestu, na průzkum ostrova.

 

Luffy šel jako první a kráčel si to, jako by se nic nedělo. To já byla ostražitá. Šla jsem uprostřed a vedle mě z jedné strany šel Zoro a z druhé Law. Jako poslední šla Robin. Šli jsme mlčky, nikdo nic neříkal.

,,Vážně tu žije upír?’’ zeptal se po chvíli ticha Luffy. ,,Nevypadá to tu nějak obydleně.’’ dodal zamyšlené.

,,Dobré místo někoho tu schovat.’’ pronesla jsem k Luffymu. Luffy se na mě podíval. Chtěl něco říct, ale Zoro zpozorněl.

,,Někdo tu je.’’ zašeptal Zoro a tasil katanu. I já tasila svůj meč. Law se taky připravil. Jen Luffy s Robin nic netasili, ale připraveni taky byli. Přesto jsme šli dál. Šli jsme asi půl hodiny víc ne, když jsme došli na mýtinku. Tam byla malá kopule a v ní se vznášela vosa. Okolo ní byli mí rodiče a Ace.

 

,,Zrovna jsme chtěli jít pro vás.’’ oznámila mi mamka. Všichni jsme se zatajeným dechem vše sledovali.

,,Tak, tady ji drží.’’ pronesl jako první Luffy.

,,Buďme opatrní, nelíbí se mi to.’’ pronesla jsem do ticha. Všichni přikývli.

,,Je tam něco napsané.’’ řekla Robin a přišla blíž ke kopuli. Jak se blížila, něco cvaklo. Podívali jsme se na sebe, co to asi bylo. Nic se nedělo, tak se nám na chvíli ulevilo. Robin se dala do čtení tabulky, aniž by se pohnula.

,,Kdo sem vstoupí, musí najít pět míst, na které stoupnout a kopuli otevřít.’’ přečetla Robin. Všichni jsme se na sebe podívali.

,,Zkusme to.’’ navrhl Luffy. Chytil z jedné strany Robin za ruku a stoupl si. Mě za ruku chytl Law se Zorem a Zoro se chytil Robin a Law Luffyho a stoupli si vedle Robin. Čtyřikrát to cvaklo. Čekali jsme, co se stane. Ozval se skřípavý zvuk a otevřela se kopule. Všichni jsme se pustili. Vosa stále nehybně se vznášela. Všimla jsem si, jak se dá ji vyndat, ale taky, že je to riskantní a nebezpečné. Ale za pokus to stálo. Mamka mě hned prokoukla.

,,Jane, nedělej to!’’ okřikla mě mamka. Dělala jsem, že ji neslyším. Ale mamka nebyla jediná, kdo to prokoukl. I Law si toho všiml.

,,Jane….’’ slyšela jsem, jak zvolal mé jméno, ale co dál řekl nevím, protože jsem šáhla k vose a dostala jsem elektrickou ránu. Hned jsem se skácela na zem.

 

Po nějaké době jsem začala přicházet k sobě. Otevřela jsem jedno oko a pak druhé. Rukou jsem se chytla za hlavu a posadila jsem se.

,,Jane...jak ti je?’’ zeptal se mě Law Podívala jsem se na něho. Pak jsem se podívala po ostatních.

,,Janey, tolik jsme se báli.’’ řekl taťka.

,,Proč si mě neposlechla?’’ zlobila se trochu mamka.

,,Omlouvám se.’’ omluvila jsem se všem. Všichni se na mě podívali.

,,Proč se omlouváš?’’ zeptal se mě Luffy.

,,Že jsem udělala co jsem udělala.’’ vysvětlila jsem všem.

,,Už se probouzí.’’ řekl Ace a podívala jsem se po něm. Stál u té vosy, která přicházela k sobě. Vstala jsem a šla k ní.

,,Měla by si ještě ležet.’’ řekl mi Law. Já ho ignorovala. Vosa se probrala vzlétla.

,,Jak ti je?’’ zeptala jsem se ji.

,,Rychle utečte, je to past.’’ začala na nás křičet.

,,NÁLET!’’ zakřičela mamka. Podívala jsem se směrem, kterým ukázala mamka. Všimla jsem si velkého kouře.

,,PO….’’ dál jsem nezakřičela, protože se objevil kouř, který nás všechny uspal.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.