Anime World CZ/SK - Příběhy

Dohoda

Otevřela jsem dveře a vyšla s taseným mečem ven. Zavřela jsem dveře a připojila jsem se k ostatním k boji. Všichni se na mě podívali. Měla jsem odhodlaný výraz, i když stále jsem byla bledá strachy.

,,Kdo nemá meč, nebo nůž, schovat se.’’ křikla jsem na všechny. ,,Rychle.’’ dodala jsem.

,,Schovat do podpalubí.’’ rozkázal Luffy. Všechny to překvapilo,ale nakonec poslechli. I Robin. Na palubě jsem zůstala já, Law a Zoro. Boj o přežití od štípanců nastal.

 

Bojovali jsme s rozvahou a velkým soustředěním. Mamka s taťkou a Acem mi pomohli varováním, když vosa chtěla zaútočit zezadu. Občas jsem pomohla Lawovi, nebo Zorovi, když chtěla nějaká vosa zaútočit na ně zezadu a nevšimli si ji. Já bych si jich taky nevšimla, protože jsem se soustředila na svůj boj, ale mamka s taťkou varovali vždy včas. Boj byl neúprosný a trval skoro celou věčnost.

,,DOST!’’ ozval se ostrý ženský hlas. Vosy se zastavily a mi taky, i když připraveni zaútočit jsme byli. Podívala jsem se, odkud se to zvalo.

,,Tamhle nalevo.’’ ukázala mi mamka prstem. Podívala jsem se. Létala tam vosí královna. A jak jsem to poznala? Na hlavě měla zlatou korunku. Law i Zoro si ji všimli.

,,Přestaňte bojovat!’’ znovu nás všechny okřikla.

,,Ale, vaše výsosti.’’ pronesla jedna z vos. To bylo prvně, co jsem slyšela ty vosy promluvit a byla jsem v mírném šoku.

,,Žádné ale...Potřebujeme jejich pomoc.’’ řekla rázně vosí královna. Všechny vosy se stáhli. My tři byli stále připraveni zaútočit. ,,Nechceme boj.’’ promluvila ostře vosí královna.

,,Jak ti můžeme věřit?’’ zeptal se vosí královny Zoro.

,,Jako první jste zaútočili.’’ řekla jsem trošku hrubě.

,,To vy jste se mě snažili zabít!’’ ohradila se jedna z vos.

,,To proto, že si dorážela na naší Jane.’’ řekl vážným hlasem Law. Zoro se na Lawa podíval. Určitě by něco řekl, ale nebyla na to situace, aby něco pronesl, tak mlčel. Já to nevnímala. Naši to zaregistrovali, ale nic neřekli.

,,Já a dorážet? NIKDY!’’ křikla vosa.

,,Nechme těch dohadů a řekni nám co se děje.’’ obořila jsem se na královnu vos.

,,Ty jsi kapitán?’’ zeptala se mě královna vos.

,,Ne, ale zavolám ho.’’ odsekla jsem královně vos a chtěla jít za Luffym.

,,LUFFY!’’ křikl Zoro na celou loď. Otevřely se dveře.

,,To už slou plyč?’’ snažil se ze sebe dostat Luffy. Všichni jsem se na něho podívali. Pusu měl pěkně nateklou od štípanců od vos. I ostatní vylezli a nebyli na tom nejlíp.

,,Musíme vás hned ošetřit.’’ řekla jsem. ,,Vy musíte počkat.’’ otočila jsem se na královnu vos. S Lawem jsme se na sebe podívali a přikývli. Oba jsme šli na ošetřovnu a postupně jsme ošetřovali s Lawem ostatní.

 

Rány jsme jim potřeli octem a některé které šli i obvázali. Zoro mezitím hlídal, aby se vosy o něco nepokusili. Poté jsme se všichni sešli na palubě.

,,Čo chtete?’’ zeptal se Luffy.

,,CO?’’ zeptali se všichni najednou.

,,Co chcete?’’ přeložila jsem co řekl Luffy.

,,Ty mu rozumíš?’’ zeptal se překvapeně Sanji.

,,Jo, rozumím.’’ přikývla jsem.

,,Chceme s vámi uzavřít dohodu.’’ promluvila vosí královna.

,,Akou?’’ řekl Luffy. Všichni se na mě podívali.

,,Jakou?’’ přetlumočila jsem vosí královně.

,,Když nám pomůžete, staneme se spojenci a nebudeme na vás útočit. Už nikdy.’’ kroužila okolo pravého důvodu vosí královna.

,,O čo go?’’ zeptal se Luffy. Znovu jsem to přeložila.

,,O co jde?’’ zeptala jsem se vosí královny za Luffyho.

,,Upír Kandata unesl moji nástupkyni a chce ji zabít. A mě sesadit, aby mohl vládnout mému roji. Vězní ji na ostrově Drákula. Pomůžete nám?’’ vysvětlila královna vos a dívala se na mě.

,,Plokud dláte nlám plokoj.’’ souhlasil Luffy.

,,Pokud dáte nám pokoj.’’ přeložila jsem to a sledovala vosí královnu, jako ona mě.

,,Určitě, uzavřeme smlouvu o neútočení, ale o spojenectví.’’ souhlasila královna vos.

,,Čo mlám uldělat?’’ zeptal se Luffy.

,,Ptá se, co má udělat.’’ zeptala jsem za Luffyho královny vos.

,,Podáme si na to ruce.’’ řekla královna vos a napřáhla svou tlapku. Luffy vzal svoji ruku a potřásl si s ní rukou. ,,Tak my poletíme domů a připravíme se na boj. Sejdeme se na ostrově Drákuly.’’ dodala a vzlétla. Ostatní vosy ji následovali. Hodně se mi ulevilo.

,,Tlak, slmer ostlov Dlakuly.’’ řekl Luffy. Všichni se na mě podívali.

,,Tak směr ostrov Drákuly.’’ přeložila jsem všem.

,,Myslím, že tam máme i tak namířeno.’’ promluvila Nami. Chopper se i tak chopil kormidla a nasměroval směr, který mu poradila Nami.

,,Jak je možné, že Luffymu rozumíš?’’ divil se Sanji.

,,Mluví jako malé děcko a malým šišlavým dětem vždycky jsem rozuměla.’’ přiznala jsem se.

,,To je tak fascinující.’’ zajásal Sanji a udělal svůdní pohled na mě. Law se Zorem hodili nenávistný pohled na Sanjiho, ale ten jako by je ignoroval.

,,Tled sle nalime.’’ řekl Luffy a možná, kdyby neměl nateklou pusu by se zazunil.

,,Co říkal?’’ zeptala Nami.

,,Teď se najíme.’’ přetlumočila jsem to. Všichni souhlasili a sedli jsme si ke stolu a dali se znovu do jídla. Tentokrát nás nic nevyrušilo.

 

Večer jsem seděla na přídi a mluvila s rodiči. Nikdo nás nerušil, za což jsem byla ráda.

,,Jsem na tebe pyšná, Jane.’’ řekla mi mamka.

,,Ale prosím tě.’’ řekla jsem a mávla nad tím rukou.

,,Maminka má pravdu. I já. Překonala jsi svůj strach.’’ přidal se k mamče taťka.

,,Nečekal bych, že dostaneš takovou odvahu.’’ přidal se k hovoru Ace.

,,Tak abych pravdu řekla vyhecovala mě mamka.’’ přiznala jsem, jak to doopravdy bylo. ,,Ale i tak se jich stále bojím.’’ přiznala jsem.

,,Ale něco se mi na tom nelíbí.’’ zamyslel se taťka.

,,Taky ji nevěříš, co?’’ řekla jsem taťkovi.

,,Ty taky ne?’’ podivil se taťka.

,,Ne. Něco mi tu nesedí.’’ přiznala jsem. ,,Ale nechci ostatní strašit a odrazovat je. Stejně by si mysleli, že to říkám ze strachu a že tam nechci jít.’’ dodala jsem, proč to ostatním neřeknu.

,,Je fakt, že Luffy by tě neposlouchal.’’ připustil Ace.

,,Ale je tu pár výjimek, kteří by se k tobě připojili.’’ řekla mamka. Dívala jsem se do dáli, ale po těchto slovech jsem se na mamku podívala.

,,Jak to myslíš?’’ zeptala jsem se ji.

,,Usopp, Bepo a Chopper mají taky strach.’’ vysvětlila mi mamka.

,,Ale ti se nebojí vos.’’ řekla jsem na vysvětlenou.

,,Janey má pravdu. Bojí se upíra a toho ostrova.’’ vysvětlil mamče taťka.

,,Právě a toho já se nebojím.’’ přiznala jsem se.

,,Jde sem Chopper.’’ řekl Ace. Otočila jsem se a viděla jsem přicházet Choppera.

,,Ty o mně víš?’’ divil se Chopper, který se snažil jít potichu.

,,Jup, vím o tobě.’’ přikývla jsem a usmála jsem se.

,,Jak to?’’ divil se Chopper.

,,Ace mě upozornil.’’ přiznala jsem.

,,A jsou tady?’’ zeptal se Chopper a sedl si vedle mě.

,,My půjdeme něco se děje mezi Zorem a Lawem.’’ promluvila mamka a všichni tři odešli.

,,Už ne.’’ odpověděla jsem pravdu.

,,Ne, že bych jsem se bál, to ne, ale i tak mám z toho divný pocit, že tu jsou duchové.’’ přiznal se mi Chopper.

,,Věřím ti. I já občas z toho mívám divný pocit.’’ připustila jsem.

,,A kam šli?’’ zeptal se mě Chopper.

,,Za Lawem a Zorem.’’ řekla jsem pravdu, kterou mi řekla mamka.

,,Ti dva se k sobě chovají víc nepřátelsky než obvykle.’’ připustil Chopper.

,,Jak to myslíš?’’ zeptala jsem se Choppera.

,,Ti dva se nesnesou už od prvního setkání. Law má svou moc a Zoro ho nemůže přemoci, ale co jsme přistáli na tvém ostrově, tak se k sobě chovají ještě víc nenávistněji.’’ vysvětlil mi Chopper.

,,Snad se nepoperou.’’ řekla jsem a otočila jsem se. V dálce jsem viděla, jak ty dva spolu mluví a mamka s taťkou jsou u nich.

,,Zoro je hodně výbušný, nedivil bych jsem se.’’ řekl mi Chopper.

,,Nechci, aby se tu někdo s někým pral. Musíme všichni stát za jeden provaz a spolu pracovat.’’ řekla jsem Chopperovi.

,,Vím. Ale mně to neříkej.’’ řekl mi Chopper.

,,Zítra si s nimi promluvím.’’ rozhodla jsem se.

,,OK, kdyby si chtěla pomoci, stačí říct.’’ usmál se na mě Chopper.

,,Díky.’’ poděkovala jsem a taky se na Choppera usmála. Pak jsme si dlouho povídali. Nebo spíš Chopper vyzvídal, jaký jsem měla život. A jaké to je komunikovat s duchy. Po dvou hodinách mě Chopper opustil, protože měl hlídku. Po chvíli někdo hodil přes má ramena deku. Byla to Nami. Sedla si vedle mě a taky se zabalila do deky. Povídaly jsme si o životě. Hodně vyprávěla Nami, jak ji Luffy zachránil. Povídaly jsme si dost dlouho, dokud jsme nebyly unavené a nešly si lehnout.

 

Rozhovor mezi Lawem a Zorem:

 

,,Hej, Lawe. Mohu s tebou mluvit?’’ promluvil Zoro na Lawa. Ten se na něho podíval.

,,Hm.’’ jenom odpověděl Law a oba šli stranou, aby je nikdo neslyšel. ,,Tak co se děje?’’ zeptal se Zora, když byli stranou.

,,Vím, co cítíš k Jane….’’ začal Zoro a Law mu skočil do řeči.

,,Nevím, o čem mluvíš.’’ řekl Law chladně.

,,Nedělej blbýho. Jsi zamilovaný do Jane, jako já. Chci ti tím říct, že o ni budu bojovat.’’ řekl výhružně Zoro a odešel. Law se díval za odcházejícím Zorem.

 

Myšlenky Lawa:

 

Uvědomoval si, že Zoro má pravdu a má silnou konkurenci. Tady nešlo o fyzický boj, ale svým způsobem psychický. Že to bude záviset na Jane, jak se rozhodne. Jestli on, nebo Zoro. Ale nechtěl se Jane ještě vyznat. Nebyla na to správná chvíle a věděl, že Zoro má stejné smyšlení jako on. Chtěl jakkoliv Jane pomoci. Věděl, že sama není rozhodnutá, co k nim cítí. Poté se odebral do kajuty lehnout na síťku, ale nespal. Dlouho do noci přemýšlel. Všichni už spali. Dokonce slyšel, jak ve vedlejším pokoji ulehla Jane s Nami. Přemýšlel hlavně o Jane. Věděl z čeho má strach a chtěl ji před tím strachem ochránit.

 

Myšlenky Zora:

Zoro si šel lehnout, ale hned tak neusnul. Přemýšlel o Jane. Poznal, že Jane, si neví rady se svými city. Že si je ani neuvědomuje a sama neví, co ke komu cítí. Taky bylo i brzo, protože se znali jen pár dní, ale přišlo mu to, jako by se znali věčnost. Chtěl se jí vyznat, ale ne teď. za prvé je čekala mise, a za druhé ji chtěl poznat líp, než ji doposud zná. Už věděl její slabou stránku a to, že má strach z vos. Rozhodl se, že jí před nima ochrání. Poté zavřel oči a do minuty usnul. Ani nevěděl, že Law si šel taky lehnout. Ani, kdy si šla lehnout Jane s Nami.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.