Temnota neznamená zlo ep.15
Informace:
příjemné čtení, pokud se to dá říct.
...Otočila se zpátky k Seen, nadechla se a vážným hlasem pronesla „dnes opět ožije legenda, ať si světlí připomenou... proč se mají bát temnot“ Seen se ji podívala do fialových očí. Oproti normálu byly tmavší a ona věděla, co za tím vězí. „ať chcípne každý světlý, co se nám postaví do cesty. Budou trpět za každou ránu, kterou utržila ona“ odpověděla jí a na tváři se jí objevil ďábelský úsměv...
Příprava jim trvala jen několik minut, ale byly to nekonečné minuty. Thildriel se přehrabovala ve svém batohu. Vytahovala z něj jednu lahvičku za druhou a seskupovala je na zemi. Rána mezitím přestala krvácet a krom občasné bolesti o sobě nedávala znát. Měla ji obvázanou, ale spíše proto, neměla holou kůži. rána se sice hojila rychle ale zbroj byla proražená a nebyl čas, ji opravovat. Když skončila s hledáním, na zemi stála spousta lahviček ve třech skupinách. Seen mezitím seděla se zavřenýma očima a uklidňovala svou mysl. To, na co se chystají, bude vyčerpávající. Ale hlavně musí to být ona, kdo bude mít kontrolu nad situací. Nesmí se stát, že by zazmatkovala. Kdyby ztratila koncentraci, mělo by to fatální následky pro všechny v jejím okolí stejně, jako pro ni. Thildriel ji ještě chvíli nechala, než si byla jistá, že je připravena. „je čas“. Řekla nakonec a sledovala, jak démonka vstává ze země.
„které barvy budeš hájit?“ zeptala se jí ceremoniálním hlasem a dodala tak situaci tu správnou atmosféru. „Legii“ souhlasně přikývla. Kasi přivedla na sever pověst legie prokletých. Chtěla, aby ji alespoň jednou viděla v jejich barvách. Seen stála s rozpřáhnutýma rukama. Elfka kolem ní poskakovala, kontrolovala výstroj a upevnění lahviček v pouzdrech. Na záda ji připnula černý plášť s rudým znakem legie upravený tak, aby nepřekážel křídlům. Obrovský meč trčel mezi křídly a plášť jej z větší části zakrýval. Spáry byly na svých místech. Zbroj držela pevně stejně, jako lahvičky připevněné na ní. Když byla se svou prací spokojená, udělal pro ni Seen to samé. Po několika minutách byly připravené. Zbývala poslední věc, a mohly začít. Strategii probírat nemusely, obě věděly, co mají dělat. Thildriel vzala kus látky a opatrně jej rozbalovala. V ruce se jí objevila zase ta lahvička, kterou předtím chtěla Seen použít, když Kasi zmizela. Natáhla ruku a ona ji jedním lokem vyprázdnila. „nechť bohyně a temnota stojí při nás“ řekly jednohlasně. Seen pak chytila Thildriel a obě se vznesly do vzduchu.
Seen letěla přímo k řece. Po chvíli našly místo, kde došlo k přepadu, ale nepřistály. Provazce vody a blesky, protínající zataženou oblohu jim poskytovaly potřebné krytí. Lektvar se projevil už před chvílí. Seeniny oči byly černé, jako noc. Její smysly se zbystřily na úroveň, která není možná natrénovat. Cítila přítomnost skoro čtyř desítek světlých. Někteří byli roztroušeni po kraji, ale zhruba 3 desítky z nich byly koncentrovány na jednom místě. A co bylo nejdůležitější, na tom samém místě vycítila přítomnost jednoho temného. Let k tomu místu trval několik minut, po zemi to muselo trvat více než hodinu. Když byly na místě, otevřela se před nimi další paseka. Na rozdíl od té jejich byla tahle o poznání větší. Po celé ploše byly rozesety stany a různé přístřešky. Kraje tábora se ztrácely až pod korunami stromů. Vypadalo to, jako menší vojenské ležení. A přesně to to i nejspíše bylo. Většina ohňů byla zhaslá kvůli dešti, ale některé kryté přesto hořely. Kolem nich byli shromážděni světlí a zahřívali se. Ti ji teď ale nezajímali, na ně přijde řada později. To, co jí zajímalo nejvíce, byla postava připoutaná ke kůlu uprostřed tábora. Ruce měla spoutané vysoko, takže když seděla, měla je nad hlavou. Lehnout si nemohla vůbec. Proti počasí ji nechránilo nic. Na sobě měla jen dlouhou košili. Která se jí v tomhle dešti jen lepila k tělu a studila. Promoklá na kost seděla na rozblácené zemi a nehýbala se. Přesto Seen cítila, že ještě žije. Nevypadalo to, že by si jich v táboře někdo všiml, tak vysadila elfku kousek od paseky a sama se vrátila do vzduchu. Čekala na znamení, že je Thildriel připravená a ony mohly začít. V rukou si pohrávala s hned čtyřmi lahvičkami a netrpělivě vyhlížela elfku. Konečně si všimla stínu, plížícího se mezi stany. Byla jediná, kdo o ní věděl. Když stín přebíhal volný prostor ke kůlu, přišel její čas. Ledabyle pustila lahvičky na zem, a hned lovila po kapsách další.
Kasi seděla připoutaná a nehýbala se. Když se k ní připlížila Thildriel, nijak nereagovala. Čekala, že to je zase jeden ze světlých, a že se z ní pokusí dostat nějaké informace. Za těch pár hodin to zkoušeli nesčetněkrát. Byla promrzlá, látka se jí lepila k tělu a ona s tím nemohla nic dělat, kdyby si jí sundala. Seděla by tady nahá, a tu radost jim udělat nechtěla. „Kasi“ zašeptal ji neznámý u ucha a ona sebou trhnula. Chtěla vykřiknout, ale něčí ruka ji zakryla ústa „tiše… tiše…“ poznávala ten hlas. „Thildriel“ řekla tiše a do očí se jí vkrádaly slzy radosti. „díky bohyni, že nejsi mrtvá“ „díky tobě, ale to až později, promiň, teď to asi zabolí.“ „mm…“ vydala ze sebe spokojeně a čekala, co Thildriel udělá. Překvapilo ji, že jí zakryla uši a tiskla je tam, aby nic neslyšela. Chvíli na to se v táboře objevily čtyři záblesky a do vzduchu vyletěly gejzíry zeminy. Jedna exploze dopadla přímo k jednomu hořícímu ohništi. Světlí, kteří se tam ohřívali, byli během okamžiku rozmetáni po okolí. Celým táborem se rychle šířila panika a Thildriel v tom rámusu začala pracovat na řetězech. Byly však příliš pevně, než aby je mohla zničit. Nenapadlo ji nic jiného, než popadnout meč, a vysekat skobu ze dřeva. Ty rány však přes všechen rámus přitáhly nechtěnou pozornost. „hej, co si myslíš, že děláš?“ zakřičel na ni jeden ze světlých a blížil se k ní. Když už byl jen pár kroků za ní, otočila se a jedinou, přesně mířenou dýkou ho poslala k zemi. Neměla čas se dívat, kdo to vlastně byl. Rychle pokračovala s řetězy a po chvíli skoba vypadla. Železo s chřastěním dopadlo na zem a ona pomohla Kasi vstát. „musíme pryč, za chvíli tady bude nebezpečno.“ Kotě jen kývlo hlavou a tak ji chytla za ruku a vykročila mezi stany. Jenže na to bylo pozdě. ze všech stran se vyhrnuli světlí a obklíčili je. Bylo tady zastoupeno mnoho ras, až se Thildriel divila, že se navzájem nepozabíjejí. Jejich velitel musí být hodně autoritativní. Elfové tady stáli vedle trpaslíků. Lidé s bestiemi pokrývali polovinu kruhu a poslední část blokoval druid se čtyřmi dryádami za zády. Ze všech stran na ně mířilo přes patnáct luků a kuší. Kasi se tiskla k Elfce a ta ji na uklidněnou objala. „to bude v pořádku“ řekla přátelským hlasem. Kasi se na ni podívala a uviděla povzbuzující úsměv. „Seen“ odpovědí ji bylo jen souhlasné přikývnutí.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
