Hadí náramky - Kapitola 6
Informace:
Čauky :D
Mám tady další kapitolu tak snad se bude líbit :D
Enjoy!!!
6.
Rozhodla jsem se, že po něm nebudu požadovat vysvětlení jeho včerejšího chování a počkám, až mi to řekne sám.
Ale to nebylo to jediné, co mi vrtalo hlavou.
„Wille?“ začala jsem.
„Hm?“
„Proč se k nám chovají jako k vězňům? Zachází s námi jako se zloději nebo tak něco...“ všimla jsem si, jak sebou Will trošku trhl, ale hned se zase uvolnil, i když byl pořád trochu strnulejší, než předtím.
„No..., na to mám taky svojí teorii.“ řekl trochu nejistě a prohrábl si vlasy.
„Tak další teorie, jo? Ok, tak pokračuj.“ řekla jsem se smíchem. Odkašlal si.
„Myslím, že chápeš odlišnost našich hadů od ostatních.“ začal a hlavou kývl k Maguovi s Mariem, kteří leželi vedle sebe stočení do klubíčka. „Už to samo o sobě by mohlo být důvodem, ale myslím, že jde i o to, že já jsem našel vejce v lese a ještě k tomu tak zvláštní. Myslím, že když ses objevila ty, jejich strach ještě vzrostl.“
„Strach? Z čeho?“ nechápala jsem.
„Fakt to pořád nechápeš? Jen se zamysli! Tím, že nedokážou určit druh a schopnosti našich hadů, můžou přijít o důvěru svého lidu. My vlastně ohrožujeme jejich postavení!“ řekl Will a zavrtěl hlavou, jako by tomu ani on sám nemohl uvěřit. „A teď si vem, že mají zároveň strach z našich hadů, protže neví, co od nich očekávat.“ Když Will skončil, jen jsem pokývala hlavou. Jeho vysvětlení bylo logické a dávalo smysl ve všech ohledech.
Najednou zaskřípaly dveře. Rychle jsem se podívala na Willa. Vypadalo to, jako by můj mírumilovný oceán pokryla tlustá vrstva ledu. Jako by šel z jeho očí mráz. Vypadal najednou opravdu děsivě. Když mu došlo, jak vystrašeně se na něj dívám, pousmál se. Zvedli jsme se a rychle doběhli pro Magua s Mariem a nechali si je obtočit kolem ruky. Když jsem měla u sebe Magua, cítila jsem se mnohem jistější.
Čekala jsem, že dovnitř vejde ten děsivej chlap a Will nejspíš taky, protože zaujal obranný postoj. Místo toho nás ale čekalo překvapení.
„Tati?“ vyjekla jsem překvapeně. Will po mě vrhl rychlý pohled a já jen přikývla. Postavil se rovně, ale pohled v jeho očích zůstal ostražitý.
„Noemi.“ řekl můj otec a kývl na mě. Vždy se choval tak formálně, až to znělo skoro odtažitě. „A ty budeš nejspíš Will, že?“ pokračoval, jako bych ani nebyla jeho dcera a nechovali se ke mně jako ke zlodějce. Normálního člověka by se to dotklo, ale já na to už byla zvyklá a co si ho pamatuju, vždycky se choval takhle. Will mu přikývnul na odpověď.
„Promiňte, že jsme vás tu tak zavřeli, ale neměli jsme navybranou.“ řekl můj otec a dál tuto myšlenku nerozvíjel „Kvůli začátku školy a nového vyučování práce s hady vás propustíme, ale jednou týdně se budete muset nahlásit radě na úřadě.“ Při slově rada sebou Will zase trhnul a tak jsem si zapsala do paměti, že se ho na to zeptám.
„Už jste přišli na jejich schopnosti?“ zeptala jsem se táty přímo. Trochu ho to zarazilo.
„Ne, ale z toho důvodu vás chci požádat, abyste nám oznámili jaký koliv projev jejich schopností.“ dodal.
„Nyní vás pustíme. Na nahlášení prosím choďte společně.“ uzavřel můj otec a zvedl se ze židle. Vydali jsme se za ním pryč z místnosti. Cítila jsem Willa těsně za sebou a když jsem se na něj otočila, ostražitě se rozhlížel.
Tohle je tvůj otec?, zeptal se mě Magu.
Ano.
Moc se tak nechová., řekl zmateně.
Jo, já vím.
Následovali jsme mého otce studenými chodbami. Naše boty klapaly po chladné zemi a vysílaly ozvěny celých prostorách dolních chodeb. Když jsme vystoupali nahoru po schodech, ocitli jsme se v hlavní hale „Hadí líhně“. Vejce už tam nebyla žádná a celkově byla hala až skoro nezvykle prázdná. Prošli jsme vnitřkem až jsme se dostali ven.
Zhluboka jsem se nadechla čerstvého vzduchu. Tohle mi chybělo., napadlo mě a pousmála jsem se. Po obloze plulo jen pár osamělých obláčků a slunce se už vyšvyhovalo nad naše hlavy. Šťastně jsem se usmála na Magua. Teď ti budu moct konečně ukázat naší vesnici., řekla jsem.
Už se nemůžu dočkat!, řěkl nadšeně Magu a stiskl mi ruku.
„Nový školní rok začíná zítra, tak se připravte.“ řekl táta.
„Už půjdu domů, rodiče na mě určitě čekají.“ řekl Will trochu nepříjemným tónem. „Nashledanou pane...“
„Colde. Tobyas Colde.“ napověděl mu.
„Nashledanou pane Colde.“ zopakoval Will a pak se otočil ke mně.
„Tak ve škole, Noemi Coldeová.“ mrkl na mě a vydal se pryč.
„Měj se!“ vykřikla jsem ještě za ním a on, aniž by se otočil, jen zvedl ruku a pokračoval v chůzi po písečné cestě.
„My už půjdeme také domů, Noemi.“ řekl můj táta a vydal se směrem k našemu domu. Ještě jsem se chvíli dívala za Willem, jak jde s mikynou přes rameno domů a pak jsem se rozběhla za tátou, abych ho dohonila.
Cestou domů jsme šli mlčky. Každý z nás byl zabraný svými vlastními myšlenkami a tak jsme toho druhého nerušili. To co nás vyrušilo, byl tátův had, který mu slezl z ruky a připlazil se ke mně.
„Ahoj Rione.“ pozdravila jsem ho a dala si ho na rameno, na které jsem pak nechala vylézt i Magua. Ten byl nejdřív trochu rozpačitý, ale pak se uklidnil. Po seznámení (hadi se seznamují tím, že vzájemně kolem sebe obmotají konce svých ocásků) se stali dobrými přáteli. Jen opravdu vzácně se stává, že se hadi odmítají seznámit.
Zatímco se naši malí přátelé bavili tím, že se mi honili kolem krku, dorazili jsme k našemu domu. Tím, že můj otec patřil do rady leminů, jsme byli celkem bohatí, ale na Melionovi, jakožto vůdčí rod, jsme nestačili. Náš dům byl na to, kolik máme peněz docela maličký. Působil spíš jako chaloupka, ale uvnitř byl krásně zařízený. Jako malá jsem se maminky zeptala, proč nemáme větší dům a ona řekla, že si vždy přála bydlet v roztomilém, pohádkovém domečku a vychovávat tam dítě.
Najednou někdo stiskl masitou kliku a velké dubové dveře se pohnuly. Stála v nich maminka. Rozběhla se ke mně aby mě objala. Pak mě zvedla do výšky a zatočila se se mnou.
„Tak tohle je ten důvod, proč mi tě odvedli.“ řekla když mě pustila na zem a nevěřícně ukázala na Magua.
„To je Magu.“ řekla jsem a podala jí ho. Opatrně se spustil z mojí ruky na maminčinu. Nejdřív trochu nedůvěřivě, ale pak se uklidnil a vyšplhal se jí na rameno, kde se jí svou drobnou hlavičkou jemně otřel o tvář. Jen se tomu zasmála.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
