✖představivost✖
Informace:
✖ = Jednodílovka !!!
Do komentářů mi můžete napsat, jak jste vy bojovali se stíny nebo siluetami. Jaké jste měli představy, sny nebo popis vaší nejstrašidelnější příšery. :D
Taky znáte ten pocit, když ležíte na postely a nemůžete usnout? Vaše fantazie si v tu chvilku začíná hrát s různými stíny a vzpomínkami na to co už jste někde, někdy viděli. Nejčastěji to je vemi strašidelné, když si například představíte hororovou postavu, nebo nějakou příšeru a co pak když to je opravdové reálné zvíře, třeba přerostlá krysa nebo pavouk.
Já si se stíny nebo siluetami ráda hraji, je to to samé jako s mraky, máte nekonečně možností představivosti. Támhle to má hlavu, tady ocásek a vypadá to dosti načechrané až tlusté. Může to být ovečka nebo velký zlý vlk, ale jakmile rozsvítíte je z toho jen bavlněný svetr přehozený přes dřevěnou židly.
Ale pozor támhle je dračí ocas! Dlouhý, tlustý a v šeru težce viditelný, cvak a lampička ozařuje celý pokoj. Tam kde byl ocásek se teď nachází mé jako z hada vyslečené tepláky, které jsem nemotorně pohodila na zem, když jsem měla namířeno do sprchy.
V jednom strašidelném filmu jsem viděla podivné zvíře z "minulé budoucnosti" mělo dvě řady ostrých zubů vyčuhujících z nedozavřené huby. Oči byli malé po stranách hlavy ve tvaru obráceného vejce. Podivuhodný tvor měl na předních končetinách dva ostré drápy o které se opíral při chůzy. Chodil jako dnešní opice. Na jeho hřbetu byli viditelné obratle, které pokračovali až na konec zakrslého ocásku. Celé tělo bylo pokryto šedou kůží.
Tohle bývala má nejhorší noční můra, která mne pronásledovala od 7 let. Příšerná bytost jakoby mne následovala a ne jen ve spánku, ale ukrývala se ve stínech a přišlo mi jakoby mě pozorovala i při mém pomalém šourání temnou chodbou na záchod. Při každém kroku okolo schodiště jsem očekávala, že se z temnot dolního patra našeho rodiného domu objeví ona pracka se dvěma drápy a chytne mi nohu.
Jednoduše strach, nic jiného to není. A díky němu se stávají z temných siluet příšery. Čím víc se budete bát, tím víc se vám bude zdát, že se to pohnulo nebo, že něco vedle vás zaskřípalo. Ve skutečnosti to nic není a vy můžete v pořádku spát dál.
Za závěsem se mi jednu noc schovával Foxy. Za dveřmi určitě stál Freddy nebo Bunny a v neposlední řadě Chika, za rohem mé skříně. Bála jsem se, že když hned neusnu tak na mě vyskočí. Pokus o rozsvícení lampičky byl marný. Nechtěla jsem aby mi někdo z nich ukousl ruku. Přejel mi mráz po zádech. Schování pod peřinu byl nejradikálnější způsob jak se ochránit.
Postel v mém pokojíčku je vlastně pro dvě osoby, i tak si na ní rozvaluji šunky jen já. Ale, když jsem byla menší, s o hodně menší postelí, měla jsem pravidla na ochranu před "stínovými příšerami".
1. Nevystrkovat nic, jako např. ruce, nohy, ven z postele! (Monstrum by si vás mohlo z "domečku" vytáhnout!)
2. Mít u sebe, alespoň jednoho plyšáka! (Nebyli jste v tom sami, což vám dělá vždy trochu dobře!)
3) Být celá zabalená v dece/peřině (Kdyby stín uměl šplhat po zdi a chtěl na vás nějak seshora!)
4) Obejmout polštář/plyšáka a představit si něco hezkého! (V tuto chvilku jsem si přišla, jako v bariéře, která nepropustí žádnou zrůdu, co by mi mohla ublížit!)
Pokoušela jsem se myslet na něco hezkého, třeba Včelku Máju nebo růžové poníky. Což je až dost uklidňující. Tedy až do doby, než jsem se jednoho dne koukla na YouTube hororové ponny. :)
V dnešní době je mím plyšákem telefon, z kterého poslouchám uklidňující hudbu, typu "Fucking Perfect, My Deamons, Bills, PigSkin, Super Psycho Love" atd. Prostě to co se mi líbí :D a usnu během několika minut se sluchátkama v uších. Po ne tak zdlouhavém usínání přichází barevný svět fantazie, který tak ráda navštěvuji některé sny jsou tak krásné, že bych v nich nejraději zůstala a pak jsou tu ty ze kterých nemůžu jen tak utéct a bohužel je musím prožít až dokonce.
Strašidelný sen s postavou démona, který vás rozsekne vejpůl ani nemrknete nebo lidožravého žraloka, který umí chodit po souši, či nehostiný svět zombie, z takových se dostává nejhůř.
Běžím dlouhou chodbou, avšak z nenadání se předemnou zjevuje vysoká, černá postava bez tváře s nožema namísto prstů, napřahuje a pomalu se přibližuje. Otáčím se a utíkám co největší rychlostí, po chvilce běhu se ohlížím, přes rameno, postava stále jde svým pomalým tempem, ale přibližuje se. Běžím, ale i přes všechnu svou snahu se nehnu z místa. Je tak blízko, chtěla jsem vykřiknout. Z mých dokořán otevřených úst nevyšla jediná hláska, ani jediný slabý zvuk. Zastavuji, otáčím se čelem k zrůdě, která již stojí přímo proti mě, natahuje ke mě svou ruku složenou z nožů. A *puf* jakoby zázrakem se probouzím a koukám okolo sebe, s vyděšeným výrazem. To že cítím teplo své postele je velmi uklidňující, příjemné. Rozsvicuji lampičku a ještě jednou se přesvědčuji, že jsem skutečně v bezpečí svého pokoje. Po téhle noční můře jsem se došla napít a pak v pořádku znovu usnula.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
