Crazy Fangirl! - Bonus
Informace:
Tohle je ještě krátký bonus, který mě napadl.
Přemýšlela jsem, že bych někdy v budoucnu mohla napsat pokračování :) Ráda bych věděla váš názor, jestli to má cenu nebo ne :)?
Osobně mě Crazy Fangirl! opravdu bavilo psát a byla to má první fanfikce. Ale pokud bych měla psát pokračování z jistých důvodů už by se to nemohlo tolik točit kolem basketu a rozhodně by šlo víc o drama skoro bez komedie (neumím psát komedii xD, obdivuji lidi, co ano.)
Děkuji předem za vše upřímné názory a...
Děkuji za podporu všem :)
Anime: Kuroko no Basket
Pokud je tohle sen, nedovolím, aby mě někdo probudil…
Mířila jsem k univerzitní budově, která vřele otevírala své dveře, které vedly k vysněné budoucnosti. Jemně jsem šla po betonovém chodníku, který byl přísně udržovaný. Má modrá sukně se lehce nadzvedávala pod chladným větrem. Zároveň si hrál s mými modrými vlasy, které byly nyní delší než na střední škole. Hrdě jsem se zastavila před budovou, která rozbušila mé srdce nadšením. Byla jsem vděčná, že mám na sobě svetr, protože dnes byl opravdu chladný den. Usmála jsem se a prohrábla si své dlouhé pramínky modrých vlasů.
Vyrostla jsem, ale i tak mé tělo vypadalo dost křehce. Vyrostla jsem ze svého já, které zažívalo různé strasti na střední škole. Vyrostla jsem ze svého fanouškovského já.
Stejně jako mí milovaní idolové. I oni se změnili a pokračovali dál ve svých cestách za slávou, penězi a nebo jen klidem.
Na tom není nic špatného. Každý toužíme po slávě, abychom po sobě něco zanechali. Chceme si pořádně vydělat, abychom si mohli pořídit to po čem toužíme. A to co nás spojuje je touha po štěstí.
,,Děje se něco, Haki?” otázala se mě osoba vedle mne.
,,Vůbec nic.” pohlédla jsem na něho. Vítr mu cuchal zelené vlasy a jeho zelené oči pozorovaly každý můj krok. Posunul si své brýle výše na nos a věnoval mi klidný pohled.
,,Těšíš se na život na univerzitě, Shintarou-kun?” zeptala jsem se ho laskavě. Zelenovlasý Midorima Shintarou, který dříve patřil do Generaci Zázraků a také mezi mé idoly, se neusmál. Pouze souhlasně přikývl a dál se díval před sebe. Možná na to nevypadal, ale byl opravdu starostlivý kamarád, kterého jsem si vážila.
Společně jsme vstoupili na vyleštěnou podlahu univerzitní budovy. Naráz jsme se rozhlédli po prostorné chodbě, která byla zaplněná studenty.
,,Půjdu na svou první hodinu, Haki. Uvidíme se poté?” podíval se na mě po očku a pevně sevřel deštník v levé ruce, který měl sloužit jako jeho šťastný předmět.
,,Dobrá, taky půjdu. Zatím, Shintarou.” zářivě jsem se usmála a zamávala mu. Rozešli jsme se každý ke své učebně.
Na to, že bylo pár minut před začátkem hodiny, bylo na chodbě spoustu zmateně pobíhajících lidí, kteří hledali svou učebnu. Našla jsem svou celkem rychle a neváhala do ní okamžitě vstoupit. Vybrala jsem si jedno zadní místo a okamžitě se posadila. Vytáhla jsem ze své tašky přes rameno poznámkový blok a propisku. Položila jsem si je před sebe na stůl. Zadívala jsem se z okna na zelenou zahradu. Poté se můj zrak stočil na třídu přede mnou. Mé srdce se rozbušilo pod náhlými vzpomínkami ze střední školy. Zahlédla jsem nedaleko od sebe modrovlasého studenta, který vypadal jako můj bratr. Kuroko Tetsuya klidně poslouchal konverzaci dvou hlučných studentů před ním. Aomine se hádal s Kagamim, který donutil mé tváře zrudnout.
Když v tom jsem zaslechla pohnutí židle blízko mne. Pohlédla jsem na volné místo vedle mne, které bylo nyní obsazené. Otevřela jsem ústa a nevěřícně hleděla na rudovlasého studenta, který se nepřestával usmívat. Rudé oči si mě pozorně prohlížely.
,,Já věděl, že se setkáme,” pousmál se Akashi Seijuurou. ,,má drahá.”
Konec?
(Prosím, přečtěte si popisek, děkuji :) )
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
