Duchové - Ostrov Drákuly - 1. část
Informace:
Jane se už nějaký ten den plaví po moři s piráty. Trénuje s mečem, když jí Chopper varuje, že by se měla šetřit. Jane nesouhlasí a trénuje dál. Law jí dokáže, že rameno není v pořádku. Jane toho nechá. Jde se jíst, když se v tom objeví veliká vosa a poté celý roj vos a boj začíná.
Vosí nálet
Bylo to pár dní, co jsem se plavila na moři s piráty. Kdy já sama byla pirát. Rameno se mi hojilo výborně. Už to ani nebolelo a mohla jsem v té ruce držet cokoliv. V mé blízkosti se držel Law se Zorem, Robin mi nevěřila a nenáviděla mě a mamka s taťkou do mě stále hučeli, ať si jednoho z nich vyberu. Jestli Lawa nebo Zora. Měla jsem z toho pěkné nervy, ale držela jsem se na uzdě. Dost mě tím otravovali. Sama jsem nevěděla své city, ani proč jsem se k nim vlastně přidala, a oni by do mě hustili, koho z těch dvou si mám vybrat. Prostě řečeně byli na zabití. A to mrtví už jsou. Ace se držel Luffyho. Občas se mnou prohodil pár slov nebo s Luffym, když spolu chtěli mluvit.
Trénovala jsem s mečem, když někdo na mě promluvil. Podle hlasu jsem poznala, že je to Chopper.
,,Měla by ses ještě šetřit. Rameno není ještě zcela zahojené.’’ řekl mi starostlivě. Přestala jsem trénovat a podívala se na Choppera.
,,V pohodě, už to nebolí.’’ usmála jsem se na Choppera.
,,I tak...’’ trval na svém Chopper.
,,Sám musíš vědět, že doktor je nejhorší pacient.’’ trochu jsem se zasmála.
,,Chopper má pravdu, šetři se.’’ řekla starostlivě mamka.
,,Pravda mno, ale i tak to nepřeháněj.’’ rezignoval Chopper a odešel. Začala jsem znova trénovat.
,,Chopper má pravdu.’’ promluvil další známý hlas. Znovu jsem přestala trénovat a otočila jsem se. Byl to Law.
,,Jak říkám, je to v pohodě.’’ usmála jsem se na Lawa. Law přišel ke mně a zkroutil mi pravou ruku. Sykla jsem bolestí a upustila jsem meč.
,,Co, to sakra děláš? Hned ji pusť!’’ řekl rozhořčeně Zoro a hned byl u nás a odtáhl Lawa ode mne.
,,Vidíš, v pořádku to není.’’ řekl s chladnou tváří Law a Zora ignoroval.
,,OK, ale tak mi poraď co mám dělat.’’ požádala jsem Lawa o radu. Law se zamyslel. I Zoro.
,,Sanji, jídlo.’’ ozval se hlas Luffyho.
,,Za pár minut to bude.’’ odpověděl Sanji z kuchyně Luffymu. Držela jsem se za rameno a musela jsem se pousmát, nad tím, jak Luffy si říká o jídlo.
,,Ten se nikdy nepoučí.’’ pronesla jsem s úsměvem na tváři.
,,Bolí tě to?’’ zeptal se starostlivě Zoro.
,,V pohodě.’’ usmála jsem se na Zora a levou rukou jsem si zvedla meč a uklidila do pochvy. Pravá mě bolela, od toho, jak mě za ní Law vzal.
,,Jak se ti může líbit takový hulvát. Málem naší holčičce zlomil ruku.’’ obořila se mamka na taťku.
,,Nevím, přesto se mi líbí. A s tou rukou to nemyslel zle. Chtěl Janey dokázat, že ruka není v pořádku a má se šetřit, jak jí bylo doporučeno.’’ zastal se Lawa taťka. Já se snažila ty dva ignorovat ,ale nešlo to. Měla jsem co dělat, abych je neokřikla, ale nechtěla jsem s nimi mluvit před Lawem a Zorem.
,,Tak řekni něco ty?’’ otočila se na mě mamka.
,,Já?’’ zeptala jsem se nahlas překvapeně. Zoro i Law se na mě podívali. ,,Promiňte, ale naši….’’ jenom jsem řekla. Oba přikývli a pomalu odcházeli. Pochopili, že nechci být rušena. Když oba zmizeli, tak jsem si začala s našima povídat. ,,Mami víš, táta má pravdu. Law to nemyslel zle, i když ti to tak přišlo a vypadalo to tak.’’ zastala jsem se táty.
,,Tobě se líbí.’’ řekla mi mamka.
,,M...mně?’’ vysoukala jsem ze sebe. ,,Ani jeden se mi nelíbí.’’ ohradila jsem se. Zrudly mi tváře, aniž bych jsem si to uvědomila.
,,Tak proč jsi červená?’’ provokovala mě mamka.
,,Já nejsem červená.’’ ohradila jsem se, trošku nahlas.
,,Zase mluvíš s rodiči?’’ ozval se dívčí hlas za mnou. Otočila jsem se. Byla to Robin.
,,Eh...Robin...’’ soukala jsem ze sebe.
,,Ta se mi moc nelíbí.’’ řekla mamka.
,,Má ji ráda, jen na to musí přijít sama. Není špatná. Jen žárlí.’’ řekl táta. Chtěla jsem se zeptat táty, na koho by tak mohla žárlit, ale mlčela jsem. Nechtěla jsem to řešit před Robin.
,,Víš, chci ti říct, že nevěřím, že mluvíš s duchy. Luffy se ti jen zmínil o Aceym a ty ses toho hned chopila a napovídala, že s ním komunikuješ, až Luffy tomu začal věřit.’’ řekla mi v klidu, ale ne moc příjemně Robin. Chvíli jsem na ni zírala.
,,Nechápu, co jsem ti udělala, ale věř si čemu chceš. Mně je to jedno.’’ odpověděla jsem Robin normálně a dívala jsem se ji do očí. Z jejích očí čišela zlost a nenávist. Nerozuměla jsem tomu.
,,Tak ty nechápeš? Přijď si na to sama. Já ti nic říkat nebudu.’’ řekla mi chladně Robin. ,,Jen prosím přede mnou nezmiňuj slovo duchy.’’ požádala mě ještě.
,,Neboj, já neřeknu ani slovo, dokud to nezmíní někdo z posádky.’’ ujistila jsem Robin. Poté Robin odešla. Chtělo se mi do něčeho praštit, ale dala jsem jen ruce v pěst a zatla všechny zuby. Chvíli jsem jen tak seděla a mlčela. Povedlo se mi ignorovat a neposlouchat to, co říkali naši. Ani jsem neslyšela, jak mě volají k obědu. Lekla jsem se, když někdo položil ruku na mé levé rameno. Otočila jsem se.
,,Promiň, nechtěl jsem tě vylekat. Jde se jíst.’’ oznámil mi Zoro a pustil mé rameno.
,,Jo dobře.’’ usmála jsem se a postavila se na nohy. Oba jsme šli k jídelnímu stolu se naobědvat.
Seděla jsem mezi Zorem a Lawem. Každý něco říkal s plnou pusou, že jim nebylo rozumět, co kdo říká. Já jen mlčky jedla. Pravé rameno mě ještě bolelo, jak mě za něj vzal Law. Ale nedávala jsem bolest najevo a jedla dál. Ale někdo si toho všiml, ale já o tom nevěděla. Až na rodiče, kteří to hned poznali. V tom přilétla obr vosa. Byly dva druhy vos. Obr vosy a malé vosy. Ale od mala se jich bojím. Vylétla jsem od stolu jak raketa. Všichni se na mě podívali. Pak si taky všimli té vosy. Law ji začal odhánět, ale spíš se povedlo, že ho ta vosa bodla. Ruka Lawovi hned natekla.
,,Ošetřím ti to.’’ řekla jsem razantně. Law chtěl protestovat, ale když viděl, jak rychle pádím pryč, vstal a šel za mnou.
Za Lawem jsem hned zavřela dveře na ošetřovně. Law si sedl na židli a já k němu přistoupila. Hned jsem vzala kapesník, který jsem měla u sebe a namočila ho do octa. Věděla jsem, že to na otok pomáhá.
,,Ty se jich bojíš?’’ zeptal se mě Law po chvíli. Aniž bych jsem se na něho podívala , přikývla jsem.
,,Jo, už od mala. Tato velká mě nikdy neštípla jen ta malá, ale od té doby mám z nich panickou hrůzu.’’ přiznala jsem se Lawovi. Ovázala jsem mu kapesník kolem ruky. ,,Díky.’’ poděkovala jsem mu, aniž bych jsem se na něho podívala.
,,Za co?’’ nechápal Law.
,,Že ses ji snažil odehnat ode mne.’’ vysvětlila jsem mu.
,,Jo tohle. Není zač.’’ došlo Lawovi. V tom jsme slyšeli, jak zařval Luffy.
,,Páni, to je roj velkých vos.’’ křikl Luffy. Zbledla jsem strachy.
,,A budou útočit.’’ slyšeli jsme říkat Zora.
,,Zůstaň tady, půjdu jim pomoct.’’ řekl mi Law a šel ven. Otevřel na škvíru dveře, vyšel a hned je zase zavřel. A já osamostatněla. Slyšela jsem jen, jak ostatní bojují tam venku na lodi proti velkým vosám.
,,To se tu chceš jen tak schovávat?’’ zeptala se mě mamka, která se objevila s tátou a Acem. Podívala jsem na ně.
,,J...já...nemohu….’’ soukala jsem ze sebe.
,,To si říkáš bojovník?!! hučela do mě mamka.
,,Nehuč do ní. Vidíš, jak je bledá.’’ zastal se mě táta.
,,Ti, co nemají meče jsou na tom bídně. Jsou dost poštípaní.’’ ozval se Ace. Snažil se mě přimět, abych jsem šla pomoci s bojem.
,,No tak, přemož se. Jsi přeci bojovník. A ty, Law a Zoro jste jediní, kdo je může porazit.’’ dál do mě hustila mamka.
,,Máš pravdu.’’ řekla jsem. ,,Nemohu ty dva nechat bojovat samotné.’’ dodala jsem, vstala ze židličky, tasila meč a šla ke dveřím. Zhluboka jsem se nadechla, vydechla a otevřela jsem dveře.