Disruption - Kapitola č14 - Fialová minulost.
Informace:
Tenhle díl je NEJSPECIÁLNĚJŠÍ z celé téhle série. Je vyprávěn samotnou Yuki o její minulosti :) Doufám, že se vám bude líbit a pro tuhle kapitolu jsem vybrala i písničku :) Enjoy it ^^
Písnička : https://www.youtube.com/watch?v=5vulA5vJH5Q
,, Yuki počkáš tady na lavičce ? Tvá starší sestra si potřebuje skočit do krámku." řekla s úsměvem na tváři má starší sestra Asuka.
,, Neboj se. Počkám tu." odpověděla jsem a držela v náruči kytici červených růží.
,, To je má malá statečná fialka." řekla sestra s líbezným úsměvem na tváři a pohladila mé krátké fialové vlasy.
,, Vrátíš se brzy ? Maminka říkala, že mne musíš zavést na první den do školky." zeptala jsem se ustaraně a podívala se na svou sestru.
,, Ani nemrkneš, a jsem zpátky. Neboj se Yuki. Jdu jenom tady přes cestu. Uvidím tě přes prosklenou vytrýnu." dodala a pomalým krokem se vydala do krámku.
Čekala jsem na svou starší sestru na lavičce a krátila jsem si dobu tím, že jsem si hrála s kytici růží. Představovala jsem si, že je to malé miminko a svými drobnými nožkami jsem kopala do vzduchu.
,, Miminko, nemáš náhodou hlad ?" řekla jsem ale najednou se zvedl silný vítr a kytici růži mi vytrhl z náruče.
,, Né ! To byla kytice pro maminku." Do mých očí se mi nahrnuly slzy. Najednou jsem uslyšela blížící se kroky.
,, To je tvá kytice ?" zeptal se jemný chlapecký hlásek.
,, A-ano. Je." odpověděla jsem vylekaným hláskem a podívala se na malého kluka, který natahoval svou ruku s kytici růží. Mohl být ve stejném věku jako jsem byla já. Jeho vlasy byly havranově černé. Jeho oči, jako divoký nezkrotný plamen.
,, Prosím." řekl s širokým úsměvem na tváři.
,, Děkuji." odpověděla jsem stydlivě a prohlížela si pozorně malého chlapce.
,, Hej chlapče ! Jdi od ní pryč !" zařvala běžící sestra.
,, Ne Asuko. O-on mi je podal kytici, která mi spadla." řekla jsem vážným hlasem. Chlapec vylekaně poodešel.
,, Ach tak. Promiň mi to chlapče. Kde máš rodiče ?" zeptala se zvědavě Asuka a naklonila se k chlapci.
,, Stojí támhle u toho auta a telefonuje." ukázal drobným prstem chlapec na druhou stranu náměstí.
,, Měl by jsi za ním jít, než si všimne, že nejsi v autě a my tady s fialkou musíme jít viď ?" řekla líbezně Asuka a usmála se na mne.
,, Nashledanou." řekl chlapec a utíkal za jeho otcem.
,, Vypadal mile. Nemyslíš ?" ušklíbla se sestra.
,, Sestři ! Prosím nech toho." řekla jsem uraženě a nafoukla jsem tváře.
,, Jenom si dělám srandu, ale je důležité mít kamarády." dodala Asuka a chytla mě za pravou ruku . ,, Vyrážíme."
,, Jsme tady fialko. Pojď jdeme do šatny tě převléct." řekla Asuka s úsměvem na tváři a otevřela dveře do šatny. Seděl tam sám. Kluk s havraními vlasy a plamennými oči.
,, Šup. Posaď se. Rozvážu ti tkaničky na botou." Pomalu jsem si sedla na lavičku a Asuka si ke mě klekla a začala mi sundávat boty.
,, Sestři. Proč je tu ten kluk sám ?" zeptala jsem se nechápavě.
,, Netuším." odpověděla potichu Asuka a schovala mé boty do skříňky. Najednou práskly dveře od šatny. Vešel vysoký muž. Měl stejné černé vlasy jako ten kluk.
,, Okamžitě se postav a polez semnou ! Slyšel jsi ?!" zařval muž na chlapce, ale chlapec dál seděl a nevěnoval mu ani pohled. ,, Chceš další domácí vězení ?" zvýšil hlas muž. Chlapec se pomalu postavil a následoval otce.
,, Chudák kluk." řekla potichu Asuka a smutně se pousmála.
,, Hmm." přikývla jsem.
Seděla jsem na velkém chlupatém koberci a utírala své slzy. Byla jsem vystrašená z toho, že má starší sestra, mne tu nechala samotnou s několika neznámými dětmi a staršími ženami.
,, Proč pláčeš fialko ?" ozval se hlas za mnou. Pomalu jsem se otočila. Takhle mi říkala jen jediná osoba.
,, Ses...ty nejsi má sestra ?" řekla jsem zklamaně a utřela si další slzy.
,, Mé jméno je Kaito." řekl kluk s širokým úsměvem na tváři.
,, Já jsem Yu...."
,, Fialka že ?" skočil mi do řeči Kaito. Nechápavě jsem se na něho podívala. ,, Stál jsem kousek od vás než ti spadla kytice. Zvláštní jméno." dodal.
,, Není to mé jméno. Mé jméno je Yuki. Říká mi tak má starší sestra a ty máš sourozence ?" otázala jsem se opatrně.
,, Ne. Jsem jedináček." řekl a založil ruce za hlavu.
,, Aha." špitla jsem. Najednou se Kaitův obličej rozzářil.
,, Na oplátku za tu kytici bych chtěl pusu !" vyhrkl a ukázal prstem na líčko. Vylekala jsem se.
,, Nabídnu ti přátelství." řekla jsem a pousmála jsem se. Kaito se znovu rozzářil.
,, Hm. Dobrá ale slib mi, že přede mnou už nikdy nebudeš plakat !" vykřikl radostí Kaito.
,, A-ano." přikývla jsem.
A takhle jsem se poprvé potkala s Kaitem. Byly to mé nejkrásnější chvíle mého dětství, když si na jakoukoliv chvíli vzpomenu... vždy je tam semnou... Kaito. Trávili jsme společné chvíle jak ve školce, tak i po ní. Staral se o mne. Chránil mne a já nikdy neuronila jedinou slzu. Kaitův otec byl často pracovně pryč a díky tomu, mne navštěvoval i v pozdních večerních hodinách. Byl tu semnou, když jsem ztratila své rodiče.....
,, Od zítřka nastupujeme do základní školy." vzdychl Kaito a sledoval noční oblohu.
,, Hm ale to přece nevadí, že jsme každý v jiné třídě ne ? Budeme pořád nejlepší kamarádi že ?" zeptala jsem se a podívala se na ležícího Kaita v trávě.
,, To je samozřejmost !" vyhrkl ze sebe Kaito a posadil se. ,, Malíček na to !" dodal a natáhl ke mě levou ruku.
,, Hm. Malíček na to." řekla jsem a chytla se malíčkem jeho malíčku a začala se neovladatelně usmívat.
Byl to den...který navždy změnil můj život...největší chyba ... mého života...vyčítám si ten den..kdybych jen věděla co se stane ...je mi to tak líto Asuko....
,, Sestři ? Ty jdeš dneska do práce ?" zeptala jsem se a sundávala si teplou bundu.
,, Promiň Yuki, ale je to první den. Sice nejsi s Kaitem ve třídě, ale to přece nevadí. Ze školy můžete jít spolu." řekla Asuka a chytla mne za rameno.
,, Tenhle den je ale pro mne důležitý." řekla jsem naštvaně.
,, Yuki ale já .... "
,, Už musím jít. Zvoní na hodinu." řekla jsem uraženě a vzala do ruky baťoch.
,, Nebojte se paní. Já se o ní postarám." ozval se hlas za mými zády. Stál tam kluk. Měl sněhobílé vlasy.
,, Dobrá chlapče. Dávej mi na ní tady pozor." odpověděla s úsměvem na tváři Asuka a naposledy mi zamávala a odešla.
,, Mé jméno je Shin. Jaké je tvé ?" řekl vlídně kluk a natáhl ke mě svou pravou ruku.
,, Yuki."
Ve vyučovací hodině mi řekli, že má sestra...je mrtvá...Nebyl u mne .. přišel za mnou můj spolužák .. Shin. Utěšoval mne a snažil se mi na tváři vyčarovat úsměv. Byl jediná osoba, které mi v tu chvíli dokázala pomoct.....
,, Fialko ! Poslouchej, můj otec dneska odjíždí pryč, můžu být s tebou až do večera !" řval na mne z dálky Kaito a rychlím krokem se ke mě blížil.
,, Přestaň mi tak říkat." řekla jsem vážným hlasem a sklopila jsem hlavu.
,, C-co se stalo ?" zeptal se ustaraně Kaito a naklonil se ke mě.
,, Nepřibližuj se ke mě !" zařvala jsem a po obličeji mi ztékaly slzy.
,, Yu..."
,, Už musím jít." odsekla jsem a běžela ke hlavnímu vchodu od školy kde na mne čekal Shin.
Když o tom tak přemýšlím, tak nás Kaito musel vidět....ten den ... se v něm něco zlomilo. Nepřišel zamnou tu noc.Míjeli jsme se ve škole, ale nikdy mne nepozdravil. Nevěnoval mi jeho úsměv. Cítila jsem, že jsme od sebe den ode dne vzdálenější...a v deváté třídě...
,, Shine, doneseš mi prosím vidličku." škemrala jsem a tahala ho za tričko.
,, Nechce se mi." odpověděl.
,, Prosím Shine ! Něco za to dostaneš." ušklíbla jsem se. Shin neváhal a běžel na druhou stranu jídelny pro vidličku. Když jsem se podívala před sebe, uviděla jsem na protějším stole Kaita s dívčím spolkem. Jeho oči se mi nevěnovaly.
,, Prosím a teď co ?" zeptal se zvědavě Shin. Zářivě jsem se na něj usmála a rychle mu dala pusu na líčko. Všichni u stolu jsme se začali smát. Kaito se díval přímo na mne.
Shin odešel na jinou střední školu než já a od té doby, jsem ho už nikdy nepotkala. První den na střední byl pro mne zázrak. Kaito byl na stejné střední jako já. Chyběl mi. Chyběl mi jeho úsměv ale... změnil se. Chtěla jsem mu ty roky vynahradit a využít toho, že jsem jediná kterou zná ,ale bylo pozdě. Byl obklopen znovu houfem dívek. Vyčarovával na nich úsměvy, ale mne začal urážet, zesměšňovat, ponižovat .. a já .... já ho ...začala k smrti nenávidět ........ ale teď ...chybí mi .... chtěla bych být v jeho náruči .... chránil mne ... chránil mne předtím ... a chránil mne i teď, ale já ... udělala stejnou chybu jako v minulosti ... která nás navždy odloučila ....když už nám bylo konečně přáno...
,, Co tu děláš tak brzo z práce fialko ?!" zeptal se udiveně Kaito, když jsem vkročila do vily a práskla dveřmi.
,, Kaito.... Chci přerušit tenhle systém..."
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
