Anime World CZ/SK - Příběhy

Oslavy

Čekala jsem, jak zbytek Luffyho posádky zareaguje. Luffy s Lawem to věděli, tak zůstali v klidu a nezúčastněně. Mno teda do chvíle, když Luffy dostal svoji porci gyrosu.

,,Není to úžasné?’’ řek s plnou pusou Luffy.

,,D...duchové?’’ dostal ze sebe Usopp s Chopperem a Bepem najednou.

,,Tys o tom věděl?’’ podívala se Nami naštvaně na Luffyho. Zoro,Sanji a Robin měli jen překvapený výraz v obličeji.

,,Jup. S její pomocí jsem mluvil s Acem.’’ zazubil se Luffy. Chvíli panovalo další ticho.

,,A co vy kapitáne na to říkáte?’’ zeptal se Bepo Lawa. Ten aniž by změnil výraz ve svém obličeji v klidu řekl.

,,Věřím jí.’’ řekl dvě slova. Podívala jsem se na Lawa a usmála jsem se.

,,Já jí taky věřím.’’ řekl hrdě Luffy.

,,Ty věříš všemu.’’ křikla Nami na Luffyho.

,,Ty si to věděl.’’ řekl než aby se zeptal Zoro Lawa.

,,Jup, věděl.’’ řekl klidně Law.

,,Kapitáne, proč jste nic neřekl?’’ divil se Bepo.

,,Znáš lékařské tajemství Bepo, ne?’’ otočil se na Bepa Law. Bepo zmlknul.

,,A já taky slíbil mlčet.’’ přiznal Luffy.

,,A díky vám obě, že jste mlčeli.’’ poděkovala jsem těm dvěma.

,,Proč si to nechtěla říct?’’ divil se Sanji.

,,Protože stačí, že to ví a pomáhám tím vesnici a taky, že kvůli tomu po mně jdou mariňáci. Štěstí, že je to neutrální vesnice, kde má přístup každý a nesmí se tu útočit.’’ vysvětlila jsem to stejně, jako jsem to řekla Lawovi ve své kanceláři.

,,I tak tě chci do týmu.’’ trval a svém Luffy.

,,Ten se tě tak snadno nevzdá.’’ řekl mi Zoro. Podívala jsem se na něho.

,,Ale tentokrát nezíská to co chce.’’ pronesla jsem jenom.

,,Uvidíme.’’ řekl jenom Zoro. Všichni jsme se najedli.

,,Jsi tak tvrdohlavá.’’ vynadala mi mamka. Chtěla jsem se zeptat proč, ale bylo mi divné s nimi komunikovat přede všemi.

,,A proč?’’ zeptal se táta, i za mě.

,,Že nechce jet s nimi.’’ vysvětlila mamka.

,,Ona pojede uvidíš.’’ ujistil mamku táta. Já měla co dělat, abych je neokřikla.

,,Mno nic, vrátím se i s malou do nemocnice.’’ oznámila jsem všem. Law mi podal malou Charlotu, která usnula u Lawa. Ostatní zůstali u stánku a dívali se, jak odcházím pryč směrem nemocnice.

 

Došla jsem do nemocnice a dala Charlotu spát do postýlky. Přípravy na oslavu slunovratu se připravovaly už od rána. Stánky, jídlo, pití a pódium, kde měla hrát hudba večer. Já jako hlava vesnice měla mít před začátkem slavnosti proslov a pak se tři dny a dvě noci slavilo. Seděla jsem vedle Charloty a pozorovala jsem ji.

,,Spí?’’ zašeptal ženský hlas u dveří. Otočila jsem se tím směrem. Byla to Martinova mamka.

,,Ano, spí.’’ přikývla jsem na souhlas.

,,Už si ji odnesu domů. Za Martinem zase přijdu zítra.’’ pošeptala matka Martina a z postýlky si vzala malou.

,,Co Martin?’’ zeptala jsem se mamky Martina.

,,Usnul.’’ řekla mi mamka Martina šeptem. ,,Tak se měj, ahoj.’’ rozloučila se se mnou.

,,Na shledanou.’’ taky jsem se rozloučila. Poté jsem šla do své kanceláře.

 

Tam jsem si sedla za stůl a zapřemýšlela jsem. Ani jsem si nevšimla, že dorazila mamka, taťka a Ace. Chvíli mě pozorovali.

,,Jane, co se děje?’’ promluvila mamka. Podívala jsem se na ty tři.

,,Ne, nic se neděje. Jen mám špatný pocit. Jako, že se něco stane.’’ řekla jsem o svém blbém pocitu, který mě tížil.

,,Nemaluj čerta na zeď.’’ okřikla mě mamka.

,,Nemaluju, proto jsem to nechtěla říct.’’ ohradila jsem se.

,,Měla by ses připravit na večer, za chvíli to začne.’’ oznámil mi táta.

,,Máš pravdu.’’ přikývla jsem a šla jsem směrem do své rezidence, kde bydlím, se převléci do svátečního oblečení, což jsem každý rok dělala nerada. Měla jsem ráda přilehlé tílko a kraťasy.

 

Převlékla jsem se a přichystala jsem se na slavnost. Rodiče čekali před mým pokojem. I moje mamka tam čekala, a to mohla klidně dovnitř. Když jsem vyšla žasli, jak mi to sluší, jako každý rok.

,,Sluší ti to, Jane.’’ řekla mi mamka.

,,Opravdová princezna.’’ řekl taťka.

,,Díky, ale necítím se v tom dobře.’’ přiznala jsem.

,,Je to jen na chvíli. Až řekneš proslov, tak se můžeš zase převléci.’’ usmála se mamka.

,,Pravda.’’ přikývla jsem. Blížila se osmá hodina.

,,Připravena?’’ zeptal se taťka. Přikývla jsme a šla jsem ven.

 

Venku jsem na pár lidí narazila a všichni mě nejen pozdravili, ale řekli, jak mi to sluší. Poděkovala jsem a šla jsem směr pódium, které už bylo postaveno. Byla jsem v zákulisí a čekala, dokud nedozní osmá hodina. Tak se stalo a DJ si sjednotil ticho.

,,Tak dámy a pánové, vítám vás na osmdesátých oslavách slunovratu. Teď přivítejme na pódium naši vedoucí, Jane Mizuki.’’ řekl DJ a celý dav lidí začal jásat a tleskat. Vešla jsem na pódium. Všichni žasli, jako každý rok, jak mi to sluší. Podívala jsem se po všech. U jednoho stromu stáli všichni z Luffyho posádky.

,,Ještě jednou vítejte. Vítám tu i nové hosty, piráty. Zůstaňte tu, jak dlouho budete chtít. Jste tu vítáni.’’ řekla jsem a podívala se po nich. ,,Tento rok panoval výborně. Možná už to víte, ale náš Martin se probral z kómatu a rychle se uzdravuje.’’ oznámila jsem všem a všichni zatleskali, někteří zapískali. Čekala jsem, až se dav uklidní. ,,A teď tři dny slavte a dvě noci se radujte.’’ pronesla jsem a chtěla jsem odejít.

,,Ještě chvilku vydrž vedoucí.’’ zadržel mě DJ. Podívala jsem se na něho a nechápala jsem co se to děje. Otočila jsem se k publikum a čekala co se bude dít.

,,Krásný proslov.’’ zašeptala mi do ucha mamka. Pousmála jsem se.

,,Tak, Janey slyšeli jsme, že se nás chystáš opustit s piráty.’’ řekl DJ a vyrazil mi tím dech.

,,Tak já to upřesním. Nabídku jsem dostala, ale já ji odmítla. Neopustím vás lidi.’’ vysvětlila jsem, jak to teda je.

,,Ale my se všichni shodli na tom, aby si s nimi jela.’’ promluvil DJ. Z publika se začínalo jednohlasně řvát. ,,Jeď, jeď, jeď.’’. Byla jsem v šoku.

,,Ale...’’ chtěla jsem protestovat.

,,Ne, že by si nám vadila, ale bylo to předurčeno, že se jeden z nás vrátí na moře a tím vyvoleným jsi ty, Janey.’’ přerušil mě DJ. Zhluboka jsem se nadechla vydechla.

,,Dobrá. Budu o tom uvažovat a svůj verdikt řeknu až bude oslava za tři dny končit.’’ řekla jsem do publika.

,,OK, bereme tě za slovo.’’ souhlasil DJ a s ním celé publikum. Poté jsem se uklonila a sešla z pódia.

 

Několik lidí se kolem mě shlukli a gratulovali mi ke krásnému proslovu. Poděkovala jsem jim a chtěla jsem se jít převléci, když jsem narazila na Luffyho a jeho posádku.

,,Tak to vypadá, že se k nám přidáš.’’ zazubil se Luffy.

,,Ještě jsem se nerozhodla a mám na to tři dny. To nic neznamená.’’ vysvětlila jsem Luffymu.

,,I tak se přidáš.’’ zubil se stále Luffy.

,,Janey, sluší ti to.’’ zasnil se Sanji.

,,Eh...díky.’’ poděkovala jsem a zrudly mi tváře. ,,Teď mě omluvte, jdu se převléci.’’ usmála jsem se a šla do své rezidence.

 

Hned jsem šla do pokoje a převlékala jsem se do tílka a kraťasů. Vyndala jsem si mikinu a dala kolem pasu, kdyby se ochladilo.

,,Tak popluješ, co?’’ řekla mi mamka. Podívala jsem se na ni.

,,Ještě jsem se nerozhodla.’’ řekla jsem zostra mamče.

,,Stejně popluješ.’’ trvala si na svém mamka. Chtěla jsem jí něco říct, když někdo zaklepal na dveře.

,,Dále.’’ řekla jsem a čekala jsem, kdo to je. Byla to sestřička.

,,Promiň, že tě tu vyrušuju, ale Martin chce s tebou mluvit.’’ řekla mi sestřička.

,,Dobře, jdu tam.’’ řekla jsem a usmála jsem se. Poté jsem se vydala na jipku.

 

Na posteli seděl Martin a čekal na mě. Když jsem tam přišla usmál se na mě. Byla jsem ještě víc zvědavá co po mně chce.

,,Janey, jsem rád, že si přišla.’’ oznámil mi Martin a usmíval se. Taky jsem se na něho usmála.

,,Co se děje Martine?’’ zeptala jsem se a přisedla si k němu. Martin nastavil ruku a já ho chytla za ruku.

,,Jde o to, že jsem slyšel, že popluješ s piráty.’’ začal mluvit Martin.

,,Víš, dostala jsem tuto nabídku, ale ještě jsem to nepřijala.’’ řekla jsem pravdu.

,,Já chci, aby si ji přijala a plula s nima.’’ řekl mi Martin. Tím mě překvapil. ,,Než začneš protestovat, tak si vzpomeň, jak si básnila o moři, a vyprávěla různé příběhy z moří, které si slýchávala od svých rodičů. Vždy tě to táhlo k moři.’’ vzal si Martin proslov, jako nějaký dospělý muž. A ne jako pětiletý kluk.

,,Ale co ty a vesnice?’’ řekla jsem a dívala se na Martina.

,,Doktorů je tu hodně, sestřiček taky a vesnice to pochopí a já? Já budu nadšen. Sice mi chybět budeš, ale budu šťastný, když popluješ.’’ řekl mi Martin. Vyrazil mi tím dech.

,,Řekla jsem, že si to musím promyslet.’’ promluvila jsem po chvíli.

,,Tady není o čem přemýšlet. Ty pojedeš.’’ řekl razantně Martin.

,,Kdyby si viděl a mluvil s duchy jako já, tak si myslím, že to do tebe hučeli mí rodiče, aby si mě přemluvit.’’ zasmála jsem se. I Martin se zasmál.

,,Bohužel je nevidím, ani neslyším. A vidíš, tady je další důvod proč jet, když ti to říkají i tví rodiče.’’ nedal se odbýt Martin.

,,Dobrá, pojedu s nimi. Přemluvil si mě. Ale oznámím jim to, až za tři dny. Do té doby to bude naše tajemství.’’ řekla jsem rezignovaně své rozhodnutí. Na moře mě to lákalo vždycky, ale bála jsem se o vesnici.

,,Dobře, ale jdi si teď sbalit věci, ať nemusíš to dělat pak na rychlo.’’ poradil mi taťka.

,,Tak já teď půdu. Hezky se vyspi.’’ popřála jsem Martinovi. Že ho vidím na posledy, jsem netušila.

 

Vyšla jsem z jipky a šla jsem do své rezidence. Tam u dveří na mě čekal Patrick. Hodně mě tím překvapil.

,,Patricku?’’ dostala jsem ze sebe.

,,Tady jsi Jane, musím s tebou mluvit. Urgutně.’’ řekl mi Patrick. Pozvala jsem ho dál k sobě.

 

Přišli jsme do mého pokoje a sedli si na mou postel. Zadívala jsem se na Patricka. Měl vážnou a ustaranou tvář.

,,Co se děje?’’ zeptala jsem se Patricka.

,,Musíš poslat piráty pryč. A to i hned. Jede sem flotila mariňáků.’’ oznámil mi Patrick.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.