Anime World CZ/SK - Příběhy

Spoutaný chlapík nemohl uvěřit to co vidí. Rudá katána, která se zjevila z dlaně Keitara a vypadala před tím jako nějaká rudá kapalina a teď je pevná jako železo a ostré jako kdo víc co.

,, Čemu se tak ještě divíš ? Vidíš konečně jaký je svět krutý a brutální.“ zaradoval se  Keitaro.

,, Ne … ne … to nemůže být všechno pravda.“ divil se spoutaný chlapík.

,, Ale nebuď, tak nešťastný. I tento svět je zábavný ! Ha ha ha !“ smál se Keitaro.

,, Jako v čem ? V tom že zabíjíš ?“ zeptal se sklesle chlapík.

,, Ano. Není to snad nádhera. Ostatně ty jsi tohle tajemství taky vezmeš už celkem brzy do hrobu ha ha ha !“ smál se dál Keitaro.

,, Stejně už nebudu nikdy člověk, když mě kousnul.“ pověděl smutně spoutaný chlapík a z očí mu opět začala stékat slzy. Teda až na jeho levé oko, kde se slzy mísily s krví.

,, Nebreč mi tady tahle jo ! Zábava ještě nekončí !“ řekl Keitaro nadšeně.

,, Počkej a pokud je ta tvá rudá katána tvá první schopnost. Tak ta druhá je jaká ?“ zeptal se spoutaný chlapík.

,, Ale podívejme se. Někdo je dychtivý o informacích co ?! No na tohle ti snadno odpovím. Já znám svoji druhou a abys to pochopil, tak ti musím říct další část svého příběhu.“ odpověděl Keitaro.

 

Byl jsem tedy už Ničitel, který chtěl jiný svět. Ničitelé jsou lepší, než lidi. Jsou obratnější. Mají zostřené smysli. Ale přitom jsou stejně zranitelní jako lidí. Musíme se mít na pozoru, protože tady nejsou jenom ty stvůry, ale taky i Padlí andělé se třemi padlími archanděly. Jsou to absolutní hovada a víš proč ? Protože vždy ti uletí. Jak já je nesnáším. Ubožáci to jsou. Nic jiného. Prý pomáhají těm stvůrám, ale houby ! Já jim pomáhám ha ha ha ! … No a jak jsem se rozhodl, že tento svět změním, tak kde jinde začít, než u svojí drahé rodinky že ?! … Tehdy byl podivný den. Vypadalo to, že bude velká bouře, ale žádná kapka vody na zem nespadla, ale pak udeřil jeden blesk do domu mojí rodiny. Hah ! Další ničitel ! Ale co už. I tak jsem chtěl svou rodinu zničit kvůli svému plánu a víš ty co ? Vůbec jsem neměl problém je zabít. Můj otec i matka padli k zemi mrtví a leželi ve vlastní krvi na jeden úder. Bylo to překrásné. Sledovat jak se krev pomalu rozlévá po podlaze. Ale ukázal se tam ten, kterého jsem si chtěl nechat na konec. Můj malí bratříček. Uviděl mě jak svírám svou rudou katánu potřísněnou krví svých rodičů. Ovšem můj bratříček se dal s pláčem na útěk do svého pokoje. Jak dojemné ha ha ha ! Šel jsem pomalu za ním, ale pak se mi do cesty postavil někdo jiný. Někdo úplně jiný. Někdo koho bych v tento moment absolutně nečekal … Hikaru. Podařilo se mu mě omráčit a více si nepamatuji. Jenom vím, že když jsem se probral, tak jsem měl na sobě pouta a policisté mě táhli do svého vozu … ha ha ha…………..

 

,, Počkat ? Ty jsi zabil svoje rodiče ?“ zeptal se spoutaný chlapík.

,, Ano. Co je na tom tak zvláštního ?“ zeptal se udiveně Keitaro.

,, To ti přijde normální ?“ řekl udiveně spoutaný chlapík.

,, To nevím, ale musel jsem to na někom zkusit. Zabít normálního člověka a na to se perfektně rodiče hodily. Ha ha ha !“ smál se Keitaro.

 

Kde jsem to skončil. Oooo ano. Zabil jsem rodiče a Hikaru mě omráčil a pak mě odtáhli policisti. Přiznal jsem se k tomu, že jsem to udělal, ale u soudu jsem se jim vysmál a začal jsem jim to všechno popisovat do detailů ha ha ha ! Měl jsi vidět jejich znechucené obličeje. Nakonec si u mě vyžádali nějaký znalecký posudek psychologa nebo co. Byla to strašná kravina. Nějaký chlap v bílém plášti se semnou neustále vybavoval. Řeknu ti, že jsem mu dal zabrat ha ha ha ! Celý se potil, když se mnou mluvil a nakonec šel vyzvracet svůj oběd z toho co jsem mu všechno říkal. Taky mi samozřejmě nevěřil co jsem mu všechno říkal. … No a pak mě na soudu označili za blázna. Hah jaká drzost ! Nikdo neví to co já. Kromě ostatních Ničitelů ! No a pak mě poslali tady k vám a vy jste mě tu drželi pod zámkem a neustále se zavázenýma rukama jako nějaký podělaný vězeň. Měli jste i zároveň štěstí, protože jinak bych vás tu pozabíjel už dávno ! Ale nevím jestli si mě pamatuješ. Tehdy jsem neměl tu masku. Tví kamarádi mě chytila a spoutali a dělali mi to samé co dělám já teď tobě ha ha ha ! Nevím proč mi to dělali, ale pro mě to byla dost velká zábava ! … Ta bolest ! … Ta krev ! … Ohhh ano ! … Sladká krev ! Byla to bžunda a ty jsi se mě zastal a nechtěl si se k nim přidat. Řeknu ti to tohle. Měl jsi se k nim přidat ! Tohle mě naštvalo, že jsi se nepřidal do té úžasné hry ! Ovšem typuji, že jsi to na ně neřekl. Proto jsem tě nechal na živu. Abych si tě teď vychutnal a taky jak jsem řekl už před tím. Prostě si musím i s někým po tak dlouhé době popovídat ne ……….

 

,, Normálně popovídat ? Tohle že je normální povídání ?!“ divil se spoutaný chlapík.

,, No úplně ne, ale jednám v rámci možností !“ začal se smát opět Keitaro, ale pak uslyšel bouchání do dveří. Keitaro se během sekundy otočil po směru odkud šel zvuk. Spoutaného chlapíka to udivilo a uslyšel to po chvíli taky.

,, Jde to od hlavních dveří.“ zašeptal Keitaro a vyběhnul z místnosti směrem ke hlavním dveřím. Byl u nich za chvíli, ale nikdo tam nebyl. Stál hned před nimi. Keitaro se ohlédl na levou stranu. Nikde nikdo. Jediné co šlo slyšet bylo pomalé kapaní kapek krve. Keitaro se ohlédl na pravou stranu. Opět nikde nikdo. Jenom v chodbě byly v krvi se válející mrtvoly. Ale přes okna šla venku vidět blikající modrá a červená světla. Keitaro opatrně nahlédl z okna. Všude byly policejní vozy a automobily. Policisté byli ze zásahové jednotky a byli v plné výzbroji. Jeden z policistů měl tlampač.

,, Zajistili jsme budovu ! Nemáte kam utéct ! Vzdejte se a vyjděte s rukama nad hlavu !“ křičel policista do tlampače. Keitaro se ušklíbl a zmizel ve stínu a čekal co se bude dít dál. Policista to vyslovil ještě několikrát za sebou, ale stejně nikdo se neopovážil otevřít dveře. Keitaro si snad už myslel, že tu nikdo nepřijde, ale pak spatřil jednoho muže jak se plíží ke dveřím. Nakračoval pomalu a přitom za sebou nechával krvavé stopy od bot.

,, A hele ? Ptáček, který mi utekl.“ řekl si Keitaro v duchu a ušklíbl se. Muž šel k hlavním dveřím a už se natahoval po klice, když ucítil že mu něco projelo břichem. Ihned ho popadla bolest a cítil jak mu krev stéká po kůži dolů. Muž chtěl začít křičet bolestí, ale nějaká ruka mu zakryla ústa a tím byl křik hodně tlumený. Muž se ohlédl za sebe. Spatřil šílenou tvář Keitara.

,, Pšššt … zapomněl si na mě. Bez rozloučení se přece neodchází.“ pověděl tiše Keitaro. ,, Ha ha haaaa !“ zakřičel Keitaro a vyrval svou katanu z těla muže. Krev muže přitom vystříkla na hlavní dveře. Muž se skácel k zemi, ale ještě s posledních sil se snažil dosáhnout na kliku. Avšak Keitaro svou katanu zabodl do hlavu muže. Muž byl ihned mrtev.

,, Tak teď jsme se rozloučili.“ pověděl Keitaro.

,, Tohle to je poslední varování ! Vzdejte se a vyjděte s rukama nad hlavu !“ zakřičel policista s tlampačem. Keitaro se ušklíbl a šel zpátky do místnosti za spoutaným chlapíkem.

,, Slyšíš to ? Je tu policie ha ha ha !“ zasmál se Keitaro.

,, Jo slyším a přeju si aby ti ustřelili tu tvou šílenou palici.“ odpověděl spoutaný chlapík.

,, Ale no ták. Neboj … Naše hra je už skoro u konce, Teď přijde velké finále.“ ušklíbl se Keitaro.

,, Velké finále ? Nepovídej mi, že je všechny hodláš zabít ?!“ divil se spoutaný chlapík.

,, Ovšem a je to pro mě výzva. Mají tolik střelných zbraní. … Bude to švanda nemyslíš ? A ty je tady pěkně uvítáš.“ odpověděl Keitaro plný nadšení.

,, To se ti nepodaří.“ pověděl spoutaný chlapík.

,, Uvidíme. Proto říkám, že to bude zábava ha ha haaaa ! … Uvidíš mé umění .“ řekl nadšeně Keitaro, ale pak uslyšeli výbuch u hlavních dveří. Dveře se rozletěli na stovky třísek a kousků dřeva. Policisté od zásahové jednotky vběhli dovnitř budovy………   

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.