Anime World CZ/SK - Příběhy

Keitaro se díval na udiveného a zároveň vyděšeného spoutaného chlapíka.

,, Jakou realitu …… ten vlkodlak tam patří ?“ zeptal se spoutaný chlapík.

,, Bingo ! Uhádl jsi to ! Ale tvoje šance na přežití jako člověk jsou už nulové. Vlastně. Ta už stejně nulová byla. Ha ha ha!!!“ řekl Keitaro a přímo se ozval výbuch jeho smíchu.

,, Počkej. Jak nulová jako člověk ?“ zeptal se udiveně spoutaný chlapík.

,, Kousnul tě.“ řekl jenom Keitaro a začal se pak znovu smát.

,, Počkat …. Aha …… takže se ze mě stane taky vlkodlak.“ řekl sklesle spoutaný chlapík.

,, Ohhhh. Vidím, že jsi velmi chápavý člověk, ale pokud do té doby přežiješ. Tak si piš, že už nebudeš vědět nic o svém lidství, když budeš vlkodlakem. Ve dne by jsi byl stále člověk, ale v noci zrůda. Ha ha ha !!! Ale piš si to na svou hruď, že do té doby nepřežiješ.“ smál se Keitaro. Pak náhle něco vyletělo ze tmy od chodby. Byla to menší a ostré. Skoro to připomínalo nějaká dřevěný kolík. Ten kolík letěl na Keitara. Keitaro si ho nevšiml a ten kolík, nebo velký trn se mu zabodl do levého ramene. Keitaro na to nijak bolestivě nereagoval. Pak vyletěl z chodby další velký trn. Na ten už Keitaro zareagoval a odrazil ho pomocí svojí rudé katány. Keitaro se pak zamračil.

,, Tak jo pojďte si hrát ! Ha ha ha !!“ zajásal Keitaro a pomocí své pravé ruky si vyrval ten velký trn z ramene. Vyrval si ho snadně a nevypadal, že by mu nějaká ta bolest vadila. Ze stínu pak vyběhlo monstrum, které vypadlo na ještěra. Připomínalo to na půl člověka a na půl krokodýla. Kůže byla hladká jako od hada. Ocas celkem dlouhý a mohutný. Nohy byly svalnaté, ale byly spíše ještěří, než lidské. Tělo i ruce byly téže hodně svalnaté a připomínali spíše lidské. Na konci rukou byly menší drápy. Ale blízko loktů byly podivné kožní výrůstky. Hlava tohohle tvora připomínala krokodýla. Velká tlama s početnými zuby, ale oči byly normálně lidské. Keitara ani neudivilo, že na něj tato zrůda vyběhla a připravil si svou rudou katánu. Nestvůře pak z jeho výrůstků na loktech vyrostli podivné bodce, které byli dlouhé až ke konečkům prstů a zatraceně špičaté. Nestvůra už byla u Keitara udeřila svou pravou rukou, jakoby mu chtěl rovnou probodnout hlavu. Keitaro se rychle vyhnul a svou katánou sjel po tom dlouhém pařátu nestvůry, který byl na jeho pravé ruce. Když se Keitaro dostal za jeho záda. Tak se plnou rychlostí ohnal svou rudou katánou. Katána projela jeho kůží, masem i kostmi jako máslo. Odehrálo se to tak rychle, že to sotva spoutaný chlapík zaregistroval. Ale všiml si jakoby z očí Keitara zářilo samo štěstí. Z nestvůry začala vystříkávat krev. Keitaro se začal nahlas smát a začal do krvácející stvůry rychle sekat. Každý úder byl z jiného úhlu. Krev stříkala na všechny strany ať už méně, nebo více. Když stvůra padla k zemi a krev se začala roztékat po zemi jako z nějakých potůčků, tak Keitaro přestal sekat se svou rudou katánou. Náhle pak vyletěl z temné chodby další trn. Keitaro si ho hned všiml a pomocí své rudé katány ho odrazil. Keitaro se hned podíval do chodby a začal se nahlas a dosti šíleně smát. V temné chodbě byly dva stíny z toho jedna klečela a druhá stála. Ta postava, která klečela, tak jí z úst stékala krev. Zřejmě před chvílí hodovala nad lidským masem.

,, Ha ha ha !! Tak pojďte !! Za mnou je ještě šťavnatější a k tomu ještě živý masíčko !!!“ křičel Keitaro a začal pomalu zasunovat svou rudou katánu. Krev, která zůstala na čepeli, tak začala pomalu ztékat po pochvě a pak pomalu kapala k zemi. Vypadalo, že dvě postavy v temné chodbě váhají, protože zřejmě nikoho takového ještě nepotkali.

,, Tak já si jdu pro vás a udělám z vás tak nádhernou sekanou !!!“ křičel Keitaro a vyběhnul do chodby. Pak už jen spoutaný chlapík slyšel pouze hlasitý smích Keitara a sekaní čepele do masa. Pak náhle smích přestál a nastalo velké ticho. Spoutaný chlapík slyšel blížící se kroky a začal se hned dívat, kdo vejde do místnosti. Do místnosti vešel Keitaro a nedržel už svou rudou katánu. Spoutaného chlapíka zajímalo kam se poděla.

,, Zajímalo by mě. Jestli sis toho všiml ?“ zeptal se nedočkavě Keitaro. Chlapík se podíval po místnosti a všiml si, že mrtvoly vlkodlaka a toho plaza. Vypadají jinak.

,, Výborně. Vidíš to. Jsou to zase lidé. Když ty zrůdy umřou, tak se jim vrátí lidská podoba. Je ti snad už jasné, proč tohle skoro nikdo neví ?“ zeptal se dychtivě Keitaro. Spoutaný chlapík nemohl uvěřit svým očím, že to jsou zase lidé. Pak se podíval Keitarovi  do očí.

,, Co ty jsi zač ??“ zeptal se dost plný strachu spoutaný chlapík.

,, No ….. Hmmmmm. Jsem člověk, ale ne ledajaký.“ řekl Keitaro

,, Jo jsi šílenec.“ řekl spoutaný chlapík.

,, Važ svoje slova jo ….. no já jsem ……. Ničitel.“ řekl Keitaro.

,, Ničitel ?“ divil se spoutaný chlapík.

,, Hah tušil jsem, že ti to nic neřekne. Nuže….. Ničitelé jsem lidé, kterým byly dány nad lické schopnosti samotnými nebesy a každý Ničitel má dvě schopnosti, ale ne každý ovládne obě schopnosti chi.“ řekl Keitaro.

,, Cože to je blbost ? Si myslíš, že ti tohle uvěřím ?“ chtěl se pousmál spoutaný chlapík, ale nemohl.

,, Ha ha ha ! Čekal jsem, že mi uvěříš, když zatím ty stvůry byly reálné a všude ta krev tady je pravá. Ahhhhh ! Jak já miluju vůni čerstvé krve.“ řekl slastně Keitaro. Spoutaný chlapík se zamyslel, ale i tak nechtěl moc věřit tomu, co mu teď Keitaro říká.

,, No…. Je načase pokračovat v naší hře nemyslíš.“ řekl Keitaro a popadl injekční stříkačku, která sice byla prázdná, ale měla celkem tlustou jehlu.

,, Co ?.... Co chceš udělat ?“ zeptal se vyděšeně spoutaný chlápek.

,, Co by. Mám ti to plánu píchnout ….. tady.“ řekl Keitaro a svojí levou rukou chytnul svoje spodní víčko na levém oku a stáhl ho dolů.

,, Ne …. Ne ! Neeeee !! Prosím !“ žadonil spoutaný chlapík.

,, Nehýbej se a bude to rychlé ! Ha ha ha !“ zasmál se Keitaro a chytil hlavu spoutaného chlapíka svou levou rukou. Jehla se blížila k levému oku spoutaného chlapíka čím dál víc.

,, Neeee !! Prosím !! AAAaaaaaaaa !!! B-bože !! AAaaaa !!!“ křičel spoutaný chlapík. Bolest byla tak velká a bylo jí už tolik, že to nesnesl žaludek chlapíka a začal zvracet. Keitaro hned vyndal injekční stříkačku zpoza jeho levého oka a odstoupil od chlapíka.

,, Vidíš to ? Jaký tu děláš bordel ?! Za to tě potrestám.“ řekl celkem naštvaně Keitaro. Spoutaný chlapík přestal zvracet a začal zhluboka dýchat. Svoje levé oko měl zavřené, ale i přesto z něho tekla krev ve větším množství. Keitaro pak vzal podivné nůžky, které sloužili na odstřihování menších kostí.

,, Ne ………. Prosím ne. Já už mám dost.“ pověděl zoufale spoutaný chlapík.

,, Ne, ne, ne. Žádné takové drahoušku. Ještě sis nevyslechl celý příběh.“ řekl Keitaro a chytl dlaň chlapíka. Pak přiložil kleště k jednomu článku malíčku na jeho ruce…..

 

Po tomhle jsem co jsem poznal reálný svět. Tak jsem spolupracoval s Hikarem. Tehdy jsem si řekl, že konečně vím co je můj přítel doopravdy zač a jaký je reálný svět, ale řeknu ti tohle. Původně se mi to vůbec nelíbilo a odmítal jsem krev, zabíjení a vraždění. Teď jsi říkám jaký jsem to byl blbec, že jsem to neměl rád. I když se mi to i z části líbilo, protože jsem věděl, že dělám dobrou věc. Jsem to, ale idiot, že jsem si myslel, že dělám dobrou věc. Žádná pocta, nebo sláva, nebo uznání. Nic. A vy lidé o tom vůbec nevíte a sníte o šťastných životech. Zatím co my Ničitelé musíme trpět a brodit se v krvi lidí, nestvůr a i ve své vlastní. Tohle mě štvalo a proto jsem se taky rozhodl, že lidem otevřu oči a ukážu jim jak se skutečně žije a to ukážu tak, že budu zabíjet lidi po desítkách, po tuctech, po stovkách, po tisícovkách. HA HA HA !! Vy lidé si nezasloužíte vládnout. Protože pokud bychom my Ničitelé vyčistili tento svět. Tak vy blbí pitomci ani nebudete vědět co jsme udělali a budete se chovat pořád stejně jakoby se nic nestalo !!!

 

,, AAAaaaa !!“ křičel spoutaný chlapík, když mu Keitaro plný vzteku ustřihl část malíčku na ruce.

,, Tisíc mínus dvacet šest !“ řekl Keitaro. Chlapík jenom vzdychal.

,, Na něco se ptám !!“ zakřičel Keitaro a ustřihl chlapíkovy další část malíčku.

,, AAAaaaa !!! Prosím ne !!“ vydechoval spoutaný chlapík.

,, Hrajeme hru sakra !! A já se ptám !!“ zakřičel Keitaro a ustřihl chlapíkovi část prsteníčku.

,, AAAAAaaaaa !! ……….. D-devět set….. sedm…… desát ….. č-čtyři.“ řekl chlapík zoufale.

,, Správně. No vidíš, že to jde.“ řekl nadšeně Keitaro a odložil ty nůžky.

 

Jednou jsem potkal velkou skupinu. Nějakých příšer. Spíše mi přišlo. Jako bych narazil na jejich doupě. Bylo jich strašně moc. Ovšem myslel jsem, že to bude těžší. Byl jsem s nimi hotov za chvíli a mě se líbilo do nich sekat, když s každým sekancem jsem způsobil, tak nádherné zranění, které hodně krvácelo a krev stříkala doslova všude. Tehdy se mi moje práce konečně aspoň trochu nějak zalíbila. Ale pak vždycky se s těch mrtvol stali lidé. Takže co ….

 

,, Počkej (vydechoval) a čím jsi je zabil ?“ zeptal se spoutaný chlapík.

,, Já myslel, že ti to už došlo. No přece mojí úžasnou katánou.“ řekl Keitaro a napřáhl svou pravou ruku před sebe aby to chlapík pěkně viděl. Náhle se z dlaně začala vyvalovat rudá tekutina, jako krev, které postupně rostla a formovala se do tvaru zasunuté katány. Když se katána s formovala, tak ji Keitaro uchopil a vysunul z pochvy.

,, Vidíš to ? Tímhle jsem všechny zabil. Pouze tímto. Ničím jiným. Tohle je nástroj k tak snadnému a pěknému zabíjení. Tohle je moje první schopnost. Povolání Čepele zkázy.“ pověděl Keitaro ……..

 

 

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.