Anime World CZ/SK - Příběhy

S pravdou ven

Luffyho jsem našla stát před nemocnicí. Zrovna něco říkal, ale nevím co, protože jsem zrovna vyšla a neposlouchala jsem. Poklepala jsem na rameno Luffyho. Ten se na mě otočil.

,,A Jane, děje se něco?’’ zeptal se Luffy s usmíval se od ucha k uchu.

,,Luffy, mohu s tebou mluvit osamotě?’’ zeptala jsem se Luffyho.

,,Jistě že. Kam půjdeme?’’ zeptal se mě Luffy.

,,Ke mně do kanceláře.’’ řekla jsem a šla do nemocnice směrem má kancelář.

 

Luffy mě mlčky následoval. Všimla jsem si, jak si to tu prohlíží. Musela jsem se pousmát, jak při tom vypadal komicky. Došli jsme do mé kanceláře a já otevřela dveře a nechala Luffyho vstoupit. Duch Aceho a mých rodičů, tam byli.

 

Sedla jsem si na proti Luffyho. Oba jsme se zadívali do očí. Chtěla jsem promluvit, ale Luffy mě předběhl.

,,Přidej sek nám.’’ řekl Luffy. Zírala jsem na něho jak na páva. Toto jsem nečekala.

,,Vždyť už máš doktora.’’ promluvila jsem po chvíli.

,,I tak bych tě chtěl do týmu.’’ trval si na svém Luffy.

,,Promiň Luffy, ale můj domov je tady.’’ odmítla jsem Luffyho.

,,Janey, rozmysli si to. Bude to dobré a zábavné se plavit po moři.’’ oznámil mi táta. Chtěla jsem reagovat, ale nejdřív jsem chtěla Luffyho připravit.

,,Luffy, zavolala jsem si tě, protože ti chci něco důležitého říct.’’ začala jsem. Luffy mě pozorně poslouchal a díval se mi do očí. I já je mu. ,,Od mala vidím a komunikuju s duchy. Je to dědičné. Měla to moje babička a její prababička atd...Mamka to neměla, ale já jo. A je tu jeden duch, který by s tebou hodil řeč. Ten duch se tě drží jako klíště a jmenuje s Ace.’’ dostala jsem ze sebe pomalu a opatrně. Luffymu se roztáhly zorničky. Chvíli bylo ticho.

,,To je úžasný...’’ zajásal Luffy. Hodně mě tím překvapil. ,,Proto tě chci do posádky, ještě víc.’’ dodal.

,,Ty se nedivíš, nemáš strach, nebo tak?’’ zeptala jsem se Luffyho.

,,Ne, proč? A co mi můj bratříček chce?’’ zeptal se Luffy a zvážněl.

,,Řekni mu, že nemá truchlit, že na něho dohlídnu a nezbavím se ho.’’ řekl mi Ace.

,,Prej nemáš truchlit, že na tebe dohlídne.’’ přetlumočila jsem to, co mi řekl Ace.

,,Že se nemusí bát, že už netruchlím, i když to stále bolí.’’ řekl mi Luffy.

,,On tě slyší.’’ řekla jsem a čekala na reakci Aceho.

,,Vím, ale i tak.’’ řekl mi Ace.

,,Ví, ale i tak nemáš truchlit.’’ přetlumočila jsem.

,,Víš, Ace zemřel před pár měsíci. Mariňáci ho chytili a zabili.’’ oznámil mi smutně Luffy.

,,To je mi líto.’’ pronesla jsem svoji lítost.

,,Ale je o za mnou a jsem rád, že Ace je stále se mnou a nejen v mém srdci.’’ usmál se Luffy.

,,To je vše co jsem zatím chtěl.’’ řekl mi Ace a zmizel.

,,To je zatím vše, co ti chtěl říct. A jestli se chceš zeptat, tak máš smůlu někam odešel.’’ oznámila jsem Luffymu.

,,Jak dlouho to ovládáš?’’ zeptal se mě Luffy. Podívala jsem se na něho.

,,Od malička. Babička než umřela, tak mě to naučila ovládat, abych jsem se z toho nezbláznila.’’ řekla jsem Luffymu.

,,A jsou tu i jíní duchové, než Ace?’’ dál se vyptával Luffy.

,,Ještě tu jsou mí rodiče.’’ řekla jsem Luffymu.

,,Aha, tak já půjdu, ale přemýšlej o té mé nabídce Jane.’’ řekl Luffy a vstal ze židličky.

,,Luffy, počkej. Mohu tě o něco požádat?’’ zeptala jsem se Luffyho. Ten se na mě podíval.

,,Jistěže.’’ usmál se Luffy.

,,Nikomu neříkej, co mám za schopnost. Prosím.’’ požádala jsem Luffyho.

,,Nechápu proč, to mám tajit, ale budiž. Budu mlčet.’’ slíbil mi Luffy. Byla jsem za to moc ráda. Poté Luffy odešel. Já zůstala sama ve své kanceláři s mamkou.

,,Nechápu, proč nechceš, aby to věděli. To se za to stydíš?’’ vytýkala mi mamka.

,,Nestydím, ale nestojím o nějakou pozornost.’’ řekla jsem razantně.

,,Aspoň si pro toho hocha něco udělala.’’ uklidnila se mamka.

,,Tak když Ace s ním chtěl mluvit, tak proč ne. Nejsem zas až taková svině, mami.’’ řekla jsem dotčeně.

,,Dobrá dobrá.’’ vzdávala se mamka. ,,Myslíš, že to neřekne?’’ zeptala se mamka.

,,Myslím, že ne. Že bude jako hrob.’’ odpověděla jsem mamče.

,,S kým to mluvíš?’’ zeptal se podvědomý hlas u dveří. Podívala jsem se tam. Stál tam Law s malou Charlotou v náručí.

,,Eh...’’ zarazila jsem se.

,,Řekni mu pravdu.’’ řekla mi mamka.

,,Pojď dál a zavři za sebou dveře, prosím.’’ požádala jsem Lawa. Law vstoupil, zavřel dveře a podíval se na mě.

,,Vzbudila se, tak jsem ti ji chtěl přinést, ale přestala, jak jsem ji vzal do náručí. Klepal jsem, ale když jsem slyšel hlas, myslel jsem, že tu někoho máš, tak jsem otevřel dveře a nikoho neviděl.’’ vysvětlil mi Law.

,,Určitě potřebuje přebalit.’’ řekla jsem a vzala jsem si Charlotu do náruče. ,,Jen ji přebalím a vše ti řeknu.’’ slíbila jsem a šla přebalit Charlotu. Law nás zpovzdálí sledoval. Přebalila jsem malou, a sedla si s ní do křesla. Law seděl naproti mně. Dívali jsme si do očí.

,,Fešák, ten se mi zamlouvá.’’ promluvil zamyšleně táta.

,,Mně se víc líbí ten Zoro.’’ řekla mamka. Měla jsem co dělat, abych jsem je neokřikla.

,,To co ti teď řeknu ví Luffy a slíbil mlčenlivost, budu ráda, když o tom taky pomlčíš.’’ začala jsem mluvit.

,,Neboj, budu jako hrob. Jako by to bylo lékařské tajemství.’’ řekl s vážnou tváří Law. Přikývla jsem.

,,Už od mala vidím a komunikuju s duchy mrtvých.’’ řekla jsem a čekala jsem, jak Law bude reagovat. Tvář Lawa se vůbec nezměnila. Byla stále stejná. ,,Dědí se to z generace na generaci. Některé duše se upnou na své blízké, jako Ace na Luffyho a mí rodiče na mě. Ale jsou tu i takové duše, které hned se dostanou do nebe, nebo si s mou pomocí promluví s pozůstalými a pak zmizí. Záleží, jak se rozhodne duše. A taky na daném člověku.’’ dál jsem Lawovi vysvětlovala. Stále měl kamennou tvář.

,,To musí být úžasné, proč to tajíš?’’ zeptal se po chvíli ticha Law.

,,Tento ostrov to ví. Jen vy piráti to nevíte. Teda až na tebe a Luffyho. Stačí, že to ví mariňáci a kvůli tomu jdou po mně. Ale naštěstí tento ostrov je neutrální a tady se nebojuje.’’ řekla jsem na vysvětlenou. Law jen přikývl.

,,Chápu. Taky je mi jasné, že když to ví Luffy, bude tě chtít získat do posádky. I já bych tě bral, ale nejen kvůli tvé schopnosti vidět duchy. Ale i z lékařského hlediska. Doktorů není nikdy dost.’’ vysvětlil mi Law. ,,I já budu muset být na palubě s Luffym, protože potrvá než s Bepem najdeme novou loď.’’ dodal hned na to.

,,Díky, ale zůstanu tady. Lid mě tu potřebuje.’’ trvala jsem si na svém.

,,Oni to pochopí. Jen se vydej na moře, jako tví předci.’’ hučela do mě mamka. Snažila jsem se zachovat si chladnou hlavu a nevylítnout z kůže.

,,Mamka má pravdu Janey. A jako malá sis to přála.’’ hučel do mě i taťka. Já jsem zatla všechny zuby, a mlčela jsem se.

,,Jak myslíš, ale byl bych rád, kdyby ses k nám přidala.’’ řekl Law, když se v tom otevřely dveře. V nich stála maminka Martina.

,,Jane, potřebuju na chvíli s malou domů. Dohlídneš na Martina, že jo?’’ požádala mě maminka Martina.

,,Jistěže. Hned jdu k němu.’’ usmála jsem se na ni a vstala a předala malou do náruče. Poté i s malou odešla. ,,Teď mě omluv, jdu za pacientem.’’ usmála jsem se na Lawa a spěchala jsem na jipku.

 

Na jipce seděl Martin na posteli a usmíval se od ucha k uchu. I já se usmála na něho a sedla si k jeho posteli.

,,Janey, slyšel jsem, že jsou tu piráti.’’ žasl Martin.

,,Ano jsou. Jestli chceš, jednoho ti přivedu.’’ nabídla jsme Martinovi a v hlavě jsem si říkala, co mě to napadlo.

,,Buď tak hodná Janey.’’ žadonil Martin.

,,Tak tu chvilku vydrž, hned tu budu i s pirátem.’’ usmála jsem se na Martina. Poté jsem vyšla z jipky pryč hledat nějakého volného piráta.

 

Cestou jsem narazila na Lawa, jak se prochází po chodbách. Chvíli jsem ho pozorovala, než jsem ho oslovila.

,,Lawe?’’ řekla jsem Lawovo jméno a Law se na mě otočil. ,,Mohu tě o něco znovu poprosit?’’ zeptala jsem se Lawa a čekala, co řekne.

,,Samosebou.’’ souhlasil Law a pozorně poslouchal, co mu chci říct.

,,Mohl by si jít na jipku za tím Martinem a vyprávět mu pirátské příběhy? Nikdy piráta neviděl a je unesen, že jsou tu piráti.’’ vysvětlila jsem svou situaci. Law mě pozoroval a mlčel.

,,Sice nejsem dobrý vypravěč, ale pro ne.’’ souhlasil na konec Law.

,,Moc si toho vážím.’’ usmála jsem se na Lawa a odvedla ho na jipku. Tam jsem ty dva chvíli pozorovala, ale pak jsem odešla ven.

 

Před nemocnicí byl Luffy a jeho celá posádka. O něčem diskutovali. Přišla jsem k nim. Chtěla jsem je obejít a dojít si pro něco k jídlu, když na mě promluvil Zoro.

,,Tak Luffy tě chce do naší posádky, co?’’ zeptal se mě Zoro. Všichni se na mě podívali.

,,Ale já to odmítla.’’ řekla jsem pravdu a zastavila jsem se u nich.

,,Škoda, ale já se tě nevzdám.’’ řekl Luffy a zazubil se. Opravdu zvláštní týpek, říkala jsem si v duchu.

,,Ale to se ti nepodaří Luffy.’’ ušklíbla jsem se na Luffyho.

,,Jane, tady jsi. Myslela jsem, že jsi u Martina.’’ objevila se u nás matka Martina.

,,Promiňte, je u něho Law, pirát. Martin si přál promluvit s nějakým pirátem.’’ omluvila jsem se matce Martina.

,,V pořádku, já za ním hned jdu. Tady je malá. Než začne slavnost, tak, si ji vezmu.’’ usmála se na mě. Já ji usměj oplatila a převzala jsem si malou. Poté matka Martina zašla do nemocnice směr jipka.

,,Co tu děláte? A kde je kapitán?’’ ozval se hluboký hlas za mnou. Všichni jsme se podívali. Byl to ten medvěd.

,,Jdeme se najíst a Law snad brzy dorazí.’’ řekl Luffy.

,,My se ještě neznáme, já jsem Jane.’’ představila jsem se medvědovi. Ten se na mě podíval a usmál se.

,,Bepo, díky za záchranu života.’’ poděkoval Bepo.

,,Není zač, ale větší zásluhu tu má Chopper.’’ řekla jsem Bepovi. Ten se na Choppera podíval a pak na mě. ,,Já se postarala o Lawa a Chopper o tebe.’’ vysvětlila jsem přesněji. Bepo pokýval hlavou, že rozumí a usmál se. Law se za chvilku objevil.

,,Co se tu děje?’’ zeptal se nás Law.

,,Jdeme jíst.’’ odpověděl Luffy s úsměvem. Malá Charlota se začala natahovat k Lawovi.

,,Chce jít k tobě.’’ řekla jsem Lawovi.

,,Tak pojď ke mně.’’ řekl Law po chvíli a převzal si malou do náruče. Malá Charlota se usmívala.

,,Jako rodinka.’’ řekl se smíchem Luffy. Mně i Lawovi zrudly líce. Zoro si hned stoupl vedle mě.

,,Tak razíme ne?’’ řekl Zoro. Všichni jsme vyšli do středu města.

 

Vedla jsem je ke známým, kteří vařili výborný gyros. Všichni jsme se u toho stánku zastavili.

,,Jéé, paní Jane, jako obvykle?’’ zaradoval se jeden z nich. Ten druhý se jen usmál.

,,Dobré odpoledne, ano jako obvykle.’’ usmála jsem se na ně.

,,Ještě jednou děkujeme za pomoc.’’ poděkoval ten druhý muž.

,,Není zač, to byla má povinnost.’’ usmála jsem se na ně.

,,Mno ne...Janey jsi to ty?’’ ozval se mužský hlas za mnou. Všichni jsme se otočili.

,,Sebby?’’ dostala jsem ze sebe překvapena. ,,Co ty tu?’’ zeptala jsem se a oba jsme se objali. Všichni nás sledovali.

,,Tu slavnost jsem si nemohl nechat ujít.’’ zazubil se Sebby.

,,Toto je můj starý známý z dětství Sebastian a mí noví přátelé Luffy, Zoro, Usopp, Nami, Sanji, Chopper, Robin, Bepo a Law.’’ představila jsem je navzájem. Se všemi si Sebastian podal ruku.

,,Těší mě.’’ řekl jim Sebastian.

,,Tady, paní Jane.’’ podával mi jeden z prodavačů gyros. Převzala jsem si ho.

,,Co jsem dlužná?’’ zeptala jsem se a začala vytahovat peníze.

,,To nestojí za řeč. Vy a vaši přátelé to máte zadarmo.’’ usmál se druhý prodavač.

,,A žádné ale, je to poděkování za vaši pomoc.’’ řekl ten první prodavač.

,,Tak děkuju.’’ poděkovala jsem a usmála jsem se. Dala jsem se do jídla.

,,Hodně masa.’’ požádal Luffy prodavače. Ti se na Luffyho podívali.

,,Tak koukám, že si jim už řekla o své schopnosti.’’ zazubil se Sebastian. Ve mně hrklo a zakuckala jsem se.

,,O jaké schopnosti je řeč?’’ zajímala se Nami.

,,Neříkej, že taky ďáblovo ovoce?’’ zeptal se Sanji překvapeně.

,,Jo, kéž by.’’ řekla jsem rezignovaně.

,,Asi jsem něco zpackal. Tak já půjdu. Uvidíme se později.’’ rozloučil se Sebastian a odešel aniž bych jsem stačila něco říct. Poté jsem se podívala po ostatních.

,,Víte….od mala vidím a kokunikuju s duchy.’’ řekla jsem a podívala jsem se po všech.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.