Je to jen sen? 2
Informace:
Pokračování fantasy příběhu o dívce Eliel, které se stala nehoda a ocitla se v jiném světě.
Jsou tři hodiny odpoledne. Ve městě Nan je menší rozruch, z nemocnic vyjíždí sanitky. Přijíždí ke křižovatce, kde se stala nehoda. Leží tam na zemi dívka, je v bezvědomí a má vážná zranění. U ní stojí jen její kamarádka, Erbi, která ztuhle přihlíží k tomu, jak její raněnou kamarádku nakládají do sanitky a odváží pryč. Jeden ze zdravotníků tam s Erbi zůstává, uklidňuje jí, že bude její kamarádka v pořádku a mezitím volá jejím rodičům. Sanitka mezitím plnou rychlostí míří do nemocnice. V sanitce jsou u zraněné Eliel 2 zdravotníci. Snaží se s ní komunikovat, když zjistí, že nedýchá. Zjišťují, že Eliel nemá dokonce ani žádný tep. „To je zlé, musíme jí přivést zpět k životu a to rychle!“, vykřikne jeden ze zdravotníků. Druhý okamžitě reaguje a připravuje defibrilátor. Když je dostatečně nabitý, přitiskne ho první lékař Eliel na hruď a zmáčkne. Eliel sebou silně škubne, ale s jejím srdcem to nic neudělalo. „Rychle, nabíjet!“, vykřikuje první zdravotník mezitím, co druhý nabíjí defibrilátor. Na druhý pokus už se něco děje. Eliiny srdce znovu funguje. Tep se obnovil a Eliel, přesto, že je stále v bezvědomí, už zase dýchá. Oba zdravotníci si oddychli, ale ještě není po všem. Eliel totiž z mnoha míst krvácí. Je možné, že cestu do nemocnice nepřežije a pokud ano, nikdo neví, jestli se o ní budou moct v nemocnici dostatečně dobře postarat. Oba zdravotníci se pokouší rychle zahojit Eliininy viditelné rány, ze kterých krvácí. Zjišťují, že má Eliel zlomené nohy, poraněnou páteř a nejspíš i zničenou lebku. „Jak se něco takového mohlo stát tak mladé holce, proboha.“, říká si jeden ze zdravotníků. Sanitka mezitím projíždí obrovskou rychlostí městem do nejbližší nemocnice.
„Jsem v nebi?“, ptá se Eliel, která se rukama pevně drží hřbetu obrovského motýla, který s ní létá po obloze. Vítr, který do Eliel naráží, je studený, příjemný. Eliel nemůže uvěřit té kráse, kterou vidí pod sebou. Nevzpomíná na nic. Neví, že měla autonehodu, neví, že byla školačka, neví ani, že měla matku, otce a malého brášku. Jediné, co teď Eliel proudí v hlavě je to, že se nyní vznáší na obloze na křídlech motýla a že z toho má opravdu nádherný pocit. Je to nepopsatelný, nadlidský pocit. Když začnou prolétávat nad jakýmsi zeleným lesem z vysokých hustě listnatých stromů, spatří Eliel na zemi jakýsi pohyb. Tehdy si uvědomí, že by to mohli být lidé a tím si i vzpomene na vše, co ví o lidech obecně. Motýl, na kterém létá Eliel začíná pomalu klesat. Po bližším pohledu však Eliel zjišťuje, že stvoření, která v tom lese zahlédla se pohybovat, nebyli lidé. Zahlédla jakousi modře zářící fialovou skrvnu. To už Eliel dostala strach. Motýl klesal přímo k lesu. Když byl na dosah korunky nejvyššího stromu, vysadil u něho Eliel a tiše odletěl. Eliel mu poděkovala, chytla větve a zamávala mu. Najednou byla však sama. Ve světě, který nezná, v lese, ve kterém se pohybují divná stvoření. Visí na větvi nejvyššího stromu a neví co má dělat.
Sanitka právě dorazila do nemocnice. Odvádějí Eliel na operační sál. Přesto, že je Eliel naživu, má příliš vážná zranění. K jejímu lůžku spěchají nejlepší doktoři z celé nemocnice. Mezitím, na místní policejní stanici sedí v kanceláři jednoho z detektivů Erbi a její rodiče. Erbi popisuje, co se stalo. Detektiv se jí ptá, jak vypadalo auto, které Eliel srazilo. Erbi si ale nebyla jistá. „To nevím, bylo červené a jelo strašně rychle.“, popisuje Erbi. „Aha, takže nějaký sporťák?“, ptá se detektiv. „To ne, bylo rychlé, ale bylo to velké auto, skoro jako dodávka.“, odpovídá Erbi. „Dokázala by jsi mi popsat, jak vypadal řidič?“, ptá se detektiv. Erbi chvíli váhá, protože si je jistá, že v takové rychlosti toho řidiče určitě neměla šanci zahlédnout. Najednou si však uvědomí, že toho řidiče viděla až moc dobře. „Jo! Byl plešatý a měl na krku až k obličeji vytetovaného čínského draka!“, vykřikne Erbi. Detektiv vstane, potřese si s Erbi rukou, poděkuje a odpoví: „Víme o koho jde, teď už to nech na nás.“. Ve stejný čas, kdy se k sálu Eliel dostane 20 nejlepších doktorů z nemocnice, tak z garáží policejních stanic vyjíždí desítky policejních aut s cílem dopadnout padoucha, který Eliel srazil. Doktoři jsou ve střehu. Zjišťují, že Eliininy zranění jsou vážnější, než předpokládali. Má silný otřes mozku a vnitřní krvácení. Doktoři zahajují okamžitou operaci.
„Sakrýš, co mám dělat >.< “, říká si Eliel, která visí 20 metrů vysoko na stromě. Chvíli přemýšlí o tom, že by měla slézt dolů. Nakonec se ale rozhodne, že raději zůstane viset na stromě. Sedne si na větev a v klidu pozoruje překrásnou oblohu po které poletují motýli. Po chvilce se však začíná Eliel nudit. „Tenhle pocit já znám, jako bych chtěla něco dělat, ale nevím co.“, říká si Eliel. V tom si uvědomí, že je něco špatně. „Moment!“, vykřikne. Chvíli je zticha a přemýšlí, pak se na sebe pomalu podívá. „Vždyť já jsem nahá!“, vykřikne nahlas, když si uvědomí, že byla nahá po celou tu dobu. Nevnímala to, protože si nevzpomíná, že někdy nosila nějaké oblečení, bylo to naprosto normální. Teď už si však vzpomíná dobře, že být nahá určitě není v pořádku. „Bezva, tak teď dolů už určitě neslezu. Ještě se mi tam bude někdo smát.“, říká si. Začíná jí to však být čím déle tím nepříjemnější. Musí se něčím zakrýt. Po ruce má však jen větve a listy stromů. Po bližším pohledu ale zjišťuje, že ty listy nejsou jako listy. Jsou hebké a příjemné na dotek. Navíc se nedají roztrhnout tak snadno a dají se bezvadně tvarovat. Udělala si z nich krásné spodní prádlo, které netlačí, ani nikde neštípe. Naopak je příjemné. Eliel nemůže odolat leze níž, aby se mohla natáhnout pro více těchto listů, ze kterých si následně udělá vestičku. Jako správné holce to však nestačí, leze ještě níž, aby si udělala kabátek. Než se jí však podaří kabát udělat, zjistí, že stojí už na zemi. Najednou dostává strach a chce plnou rychlostí vylézt zpátky na strom. Než se však stihne pohnout, slyší, že k ní něco přiběhlo. Eliel strachem ztuhla. Ať už k ní přiběhlo cokoliv, stojí to teď těsně za ní a Eliel má strach se otočit. „Je to snad to fialové stvoření co jsem viděla? Nebo je to člověk? Nebo je to nějaká příšera co mě chce sežrat?“, říká si v hlavě Eliel, která začíná pomalu panikařit. Třesou se jí ruce a nemůže se strachy pohnout. „Takhle mě to brzy sežere! Musím rychle na ten strom!“, říká si Eliel, ale nemůže se k tomu donutit. Její tělo se prostě nemůže hýbat. Nakonec však sebere všechnu svojí odvahu, aby se alespoň otočila a uviděla, co je to stvoření zač, když už jím má být sežraná. Pomalu se otáčí.
Stojí to tam a kouká to na ní. První co Eliel uvidí jsou jasně zářící modré oči. Jsou to překrásné oči. Po chvilce vidí jakousi postavu, téměř lidskou. Uvědomuje si však, že ta postava vypadá jinak než normální člověk. Má úplně fialovou kůži. Další věc, které si Eliel všimne je kapuce, ze které něco po stranách hlavy trčí. Jsou to dlouhé, špičaté uši. „Ty jsi elf...“, řekne Eliel.
Co se stane s Eliel, kdo je to stvoření, které potkala a jak dopadne padouch, který Eliel srazil se dozvíte v příštím díle :)
Vaše Lopatka!
Tuhle písničku jsem poslouchala při psaní, tak si jí můžete pustit k tomu :)
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
