Demon - Epilog
Informace:
Je po velkým boji. Ryuu a jeho nohsledi byli poraženi. Ale Law na tom není nejlíp. Má velmi těžká zranění a je na pokraji smrti. Přežije to? Nebo mu není pomoci? A co Jane s Norim?
Toto je poslední epilog k této povídce, snad se vám líbila :D
Tři přání
Jane i Nori byli rázem u mě, když Ryuu zcela zmizel. Jane podepřela mou hlavu a položila si ji na svůj klín. Z očí jí tekly slzy. I Nori byl na měkko. Ale držel se. I Jane. Všiml jsem si, jak je Jane v obličeji potlučena.
,,K...koukám...že...jste...to...vzládli...’’ soukal jsem ze sebe a pousmál jsem se a stále jsem sledoval oči Jane.
,,I ty si to zvládl.’’ promluvil Nori i za Jane.
,,M...musím...ti...něco...říct...Janey...’’ dál jsem soukal ze sebe.
,,Mlč….až se uzdravíš, řekneš mi to.’’ dostala ze sebe Jane a nepřestávala brečet.
,,M...m...miluju….tě...Janey.’’ dostal jsem ze sebe. Jane se ke mně naklonila a políbili jsme se. Byl to můj první polibek. A myslím, že i Jane. Poté jsem zavřel oči. Ztratil jsem vědomí a pomalu, ale jistě jsem umíral.
,,Lawe...Lawe….Lawe...’’ volala Jane, ale Law nereagoval. Nori sledoval Jane a Lawa a měl co dělat, aby nezačal taky brečet.
,,Ještě žije, ale pomalu uhasíná jeho život.’’ promluvil ženský hlas. Jane s Norim se po hlase podívali. Ve vzduchu se vznášela žena. Byl to anděl. A vedle níž, který byl sám ďábel.
,,K..kdo jste?’’ zeptal se Nori a tasil meč. Byl připraven k boji. Jane podepírala hlavu Lawovi stále.
,,Nepřišli jsem s vámi bojovat.’’ promluvil anděl líbezným hlasem.
,,Chceme vám poděkovat, že jste zachránili nejen tento svět, ale i lidský, andělský a ďábelský.’’ promluvil hlubokým hlasem ďábel.
,,A jako poděkování, každému splníme jedno přání.’’ vysvětlil anděl. Jane s Norim se po sobě podívali.
,,Jane, co si přeješ?’’ zeptal se anděl.
,,P...přeju si, aby Law žil.’’ řekla se stékajícími slzy Jane. Anděl s ďáblem se po sobě podívali.
,,Sice bychom neměli, ale tím, že je to tvé přání budiž.’’ promluvil ďábel. Poté anděl luskl prsty. Rány na Lawově těle se začínali zacelovat.
,,A ty, si přeješ co?’’ zeptal se anděl a podíval se na Noriho.
,,Rád bych jsem se vrátil do lidského světa.’’ požádal Nori. ,,Promiň Jane, ale musím se vrátit do lidského světa za matkou.’’ vysvětlil Jane. Ta se na něho jen usmála.
,,Žij dobře a pokud budeš mít čas, řekni našim, že jsem utéct musela, ale že žiju a mám se dobře, a že se mi stýská. Ale pravdu jim neříkej prosím. Nepochopili by to.’’ požádala Jane Noriho. Ten se na ni usmál. Ďábel luskl prsty a Nori s úsměvem na tváři pomalu zmizel. Jane s Lawem zůstali sami s andělem a ďáblem.
Pomalu jsem se začínal probouzet. Celé tělo mě bolelo. Pomalu ale jistě jsem se posadil a rukou si podepřel hlavu.
,,To… jsem v nebi?’’ dostal jsem ze sebe. V tom jsem cítil, jak mě někdo objal. Podíval jsem se, kdo to je. Byla to Jane.
,,Lawe...žiješ….’’ dostala přes proud slz Jane. Ničemu jsem nerozuměl. Ale uvědomil jsem si, že i když záda pálila, jako bych tam tu ránu od Ryuua měl, ale zároveň jsem raněn nebyl.
,,J..jak je to možné?’’ dostal jsem ze sebe překvapeně.
,,Jsem anděl a toto je ďábel. Poděkování za vaši záchranu celého světa, jsme vám splnili přání. Jane si přála, aby si žil. Nori si přál vrátit do lidského světa. A tím, že ty žiješ, jaké je tvé přání?’’ zeptal se mě anděl. Chvíli jsem zíral na anděla a pak na ďábla. Nemohl jsem tomu uvěřit, že je to pravda a ne jen halucinace. Že opravdu žiju a nejsem v nebi. Podíval jsem se na Jane, které tekly slzy štěstím a objímala mě. I já ji objal a rukou jí setřel slzy.
,,Přeju si, aby se Jane mohla vrátit se mnou do lidského světa. Ale rád bych jsem se rozloučil s otcem.’’ požádal jsem anděla a ďábla.
,,Ale to jsou dvě přání.’’ ozval se ďábel. Podíval jsem se na něho.
,,Pro tentokrát mu to splňme.’’ řekl anděl. Podíval jsem se na anděla.
,,Ale bereš si to na triko ty.’’ zachmuřil se ďábel.
,,Samozřejmě.’’ souhlasil anděl. Anděl luskl prsty a já s Jane jsme se objevili v královské síni, kde na trůně seděl můj otec.
Když nás uviděl, hned se k nám přiřinul. S Jane jsme se postavili na nohy. Můj otec mě objal a všiml jsem si, že mu tečou z očí slzy.
,,Zvládli jste to...zvládli jste to...’’ bylo jediné, co ze sebe otec dostal.
,,Ano otče, zvládli.’’ usmál jsem se. ,,Ale přišel jsem se rozloučit. Vracím se do lidského světa, tady s Jane.’’ oznámil jsem otci.
,,Bylo mi to jasné. Mějte se dobře a nezapomeň na mne.’’ brečel můj otec. Poté objal i Jane. I já byl na měkko. Jane znovu stékaly slzy. Poté otec Jane pustil.
,,Je čas.’’ řekl anděl a luskl prsty. Já s Jane jsme zmizeli z otcových očí.
Já i Jane jsme se objevili v jeskyni, kde byl portál, kterým jsme se dostali do mého domova. Nori stále stál v jeskyni. když nás uviděl zubil se od ucha k ucha.
,,Nori? Co ty tu? Já myslel, že se vracíš k matce?’’ byl jsem celý překvapený, že ho vidím. V tom mě Nori objal. I já jeho objal.
,,Věděl jsem, že si budeš přát návrat do lidského světa s Jane. Proto tu na vás čekám.’’ usmíval se Nori.
,,Ja...jak si to věděl?’’ dostal jsem ze sebe.
,,Znám tě Lawe, a pro Jane, kterou tolik miluješ, by si udělal cokoliv.’’ vysvětlil mi Nori.
,,Opravdu mě znáš.’’ usmál jsem se. ,,A teď domů.’’ řekl jsem, i když jsem si uvědomil, že já domov nemám. Svůj provizorní byt jsem prodal.
,,To si piš. Jo a budeš bydlet u nás Lawe. Je mi jasné, že nemáš kde bydlet a rodiče Jane tě tak snadno nepustí dovnitř. Budou svou dceru chránit. A matce to vadit nebude. Pomůžeš mi s ní.’’ zazubil se Nori. I já se musel zasmát. Jane se taky začala smát. Pak jsem Jane chytil za ruku a s úsměvem na rtech jsem vykročili směr naše domovy.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
