Black Blade 2 - Kapitola první: Budova plná krve
Informace:
No pro ty co jsi mysleli že takhle nechám konec tak to ne :) Nenechám ! :D a proto jsem už tehdy začal psát druhý díl této povídky a už ho rovnou tady dám jelikož ho mám napsaný dopředu :D :) ale abych vám to trochu vysvětlil ... Děj se totiž trochu vrátí v čase o několik dnů, než Osamu, Hikaru, Aimi a Camael zabili Azraela. Počátky tohoto příběhu budou o někom jiném. O někom záhadném. Možná budete překvapeni a možná ne, ale to už záleží na vás :) každopádně se potom děj naváže a bude pokračovat dál :) ... Doufám tedy že se vám tohle bude líbit :)
PS: Na obrázku je onen záhadný muž, který se zjevil v prvním díle a byl už tam 2x celkově :) ... A aspoň takhle si ho trochu představuji já :)
Byla temná noc. Mraků byla plná obloha až zakrývaly i září hvězd a samotného měsíce. Ve stínech se krčily a plížily temné postavy. Některé z nich vypadaly dosti podivně a jenom sledovaly jak se hašteřící lidé prohází v zářích pouličního osvětlení. Nic netušící lidé si jen užívají života a radovánek a neví co se skrývá ve stínech tohoto světa. Dneska to vypadalo na klidnou noc, ale na jednom místě v tomto městě ne. Bylo to na kraji města v místní velké psychiatrické léčebně. Byla to postarší budova a všechny okna měla na sobě železné mříže. Okolo domu byla obrovská zahrada i vlastním jezírkem a altánkem. Plno okrasných stromů a okolo celé léčebny byl velký železný plot. V budově se ale dneska vůbec nesvítilo. Všude bylo temno. Taky to mělo důvod. Nikdo totiž nebyl na živu. Po chodbách byly rozházené vozíky s různými léky a injekčními stříkačkami. Převrácené invalidní vozíky s popruhy. Nebo i vyvrácené postele na kolečkách s popruhy. Nebo i vyvrácené všemožní skříně, poličky, stoly a jiný nábytek. Všude na chodbách, v místnostech pacientů i personálu. Ať už na stropě, zdech nebo podlaze, nebo na různém nábytku. Byla stékající krev. Někde to byly rovnou krvavé otisky rukou. Někdy to vypadalo jako nějaký rudý nátěr na zdech. Kaluže krve byli na zemi, kde by člověk viděl sám sebe jako v rudém zrcadle. A aby toho nebylo málo, tak všude ještě byla rozřezaná těla. Někdy byla rozsekaná i na jednotlivé části těla. Všude byl ve vzduchu puch krve a střevního obsahu. Někdy ani nešlo poznat jestli se jedná o pacienta, nebo člena personálu. Všichni byly rozsekaní a znetvoření. Ovšem v jedné místnosti ještě dva lidé žili. Teda jeden aspoň z části……
Dvě osoby byly ve vypolstrované místnosti. Dveře byly vyražené a po zdech byla všude možně rozmazaná krev. Byl tam vyvrácený stolek a téměř zničená postel. Na té posteli seděla mužská postava s krátkými, bílými vlasy. Jeho čočky očí měly rudou barvu. V ruce před obličejem držel jehlu s nití. Ovšem niť mu vycházela z několika centimetrů pod spodním víčkem okem. Chlapík si jehlu začal přibližovat k nějakému kusu kůže na obličeji. Druhou rukou si přidržel kus kůže, který si chtěl zřejmě přišít. Jehla byla na místě a začala probodávat kůži. Na chlapíkovi vypadalo, že cítí bolest. Ale nevypadalo, že by mu to vadilo. Ovšem tohle sledovala ještě jedna osoba, která ležela na zemi. Měla useknutou pravou nohu a levou ruku. Tu nohu měl oddělenou od těla v části kolene a tu ruku v oblasti loktu. Ale neviděla přesně do obličeje muže s bílými vlasy, protože byla tma.
,, Co po mě sakra chceš ?“ pošeptal bolestivě chlapík ležící na zemi a jeho slzy tekly z očí potokem kvůli bolesti. Byl to jeden člen z personálu blázince. Sedící postava udělala další steh a podívala se na ležícího chlapíka.
,, Co chci ? ….. Co já vlastně chci ? ……. Hmmmm zatím chci svobodu a aby si někdo poslech můj příběh.“ řekla nakonec postava s bílými vlasy a začal si šít další steh.
,, A-a to jsi musel všechny zabít a zmasakrovat ?“ zeptal se šeptem ležící chlapík a jeho obličej byl plný zděšení.
,, Byli pouhou překážkou ke svobodě stejně jako ty.“ řekla postava s býlími vlasy a dodělala další steh a pak si zbytek nitě odstřihl.
,, T-takže mě t-taky zabiješ ?!“ zeptala se zděšeně ležící postava.
,, Ovšem. Co je na tom divného ? Ale chci aby sis vyslechl můj příběh a zároveň chci na tobě něco zkusit. Neboj se bude to jenom trochu bolet. Možná.“ pousmál se chlapík s bílými vlasy a vytáhl skalpel ze své kapsy.
,, C-co máš v plánu ?!! Nedělej to prosím ! Chtěl jsi mi říct svůj příběh !“ žadonil ležící chlapík. Mužská postava s bílými vlasy se zarazila.
,, Hmmmm to je fakt, ale řeknu ti ho potom ty jeden nedočkavče.“ zaradoval se chlapík s bílými vlasy a skalpelem se blížil k ústům ležícího chlapík.
,, Ne … Ne .. ne prosím, nedělej to !!“ snažil se křičet ležící chlapík, ale byl na to příliš slabý kvůli tomu, že už ztratil celkem dost krve. Skalpel bodnul do rtů chlapíka.
,, Nehýbej se a bude to rychlejší. Ostatně i méně bolestivější ha ha ha!“ zasmál se chlapík s bílými vlasy a začal řezal se skalpelem. Chlapík, který ležel nehybně na zemi prožíval strašlivou bolest. Snažil se křičet, ale jeho křik byl hodně slabý. Skalpel odřezával horní ret od obličeje. Pak chlapík skalpelem začal odřezávat i spodní ret. Byla to velká bolest a krev vytékala ležícímu chlapíkovi z úst jako z menších potůčky.
,, Tak… hotovo ! Není to krásné ?“ zeptal se nadšeně chlapík s bílými vlasy. Ležící muž mlčel. Jenom zhluboka dýchal jakoby se snažil tu bolest co nejrychleji odehnat.
,, Já bych řekl, že teď už vypadáte úchvatně.“ pousmál se chlapík s bílými vlasy a opět si sednul na postel. Jenom péra v madraci zavrzali. Náhle se pak ozvali dopadající kapky deště na tabule oken.
,, Ale ono začalo nakonec pršet. Snad bude i bouřka. Bylo by to krásné nemyslíš ?“ zeptal se chlapík s bílými vlasy. Ležící chlapík mlčel. Neměl vůbec sílu mluvit.
,, Ale no ták. S tebou je nuda.“ řekl chlapík s bílými vlasy a zároveň blesk prozářil okna v místnosti. Ležící chlapík tak plně spatřil tvář muže s bílými vlasy. Byl zděšený hrůzou. Muž s bílými vlasy měl ke své tváři přišitou část plynové masky. Ovšem tato původní plynová maska už takto nemohla plnit svůj účel. Měla dva respirátory, které byly odkloněné po stranách obličeje. Ale tento chlapík si vyřezal otvor na ústa. Jenom tu masku neměl ještě přišitou k ústům.
,, Pane bože.“ řekl si ležící muž v duchu.
,, Nádhera ne ? Ale ještě to nemám hotové.“ pousmál se chlapík s bílými vlasy. ,, Ale ještě bych si chtěl s tebou zahrát jednu hru a během toho ti budu říkat svůj příběh, ale zaručuji ti, že budeš prosit o smrt ha ha ha !“ zasmál se muž s bílými vlasy.
,, C-co to je z-za hru ?“ zeptal se ležící muž tichým hlasem.
,, Neboj se ty nedočkavče. Bude se ti líbit, ale ještě něco dodělám.“ pousmál se muž s bílými vlasy a držící skalpel obrátil proti svému obličeji. Svoje ostři zařízl do svého horního rtu a začal sním odřezávat svůj horní ret. Ležící chlapík tomu nemohl uvěřit to co zrovna vidí. To co udělal jemu teď dělá sám sobě a dobrovolně. Nechápal proč si to dělá sám sobě. Skalpel pokračoval dál a začal odřezávat svůj spodní ret. Když odřezal i spodní ret, tak popadl jehlu s nití a začal si opět přišívat masku k obličeji. Tentokrát masku k ústům. Teda k tomu co zbylo po tom co si odřezal rty. Za chvíli měl dílo dokonáno a muž s bílými vlasy se podíval na ležící chlápka. Ležící chlapík spatřil jeho obličej a zrovna v ten moment ozářil místnost další blesk. Ležící chlapík spatřil jeho tvář.
,, Co to je za šílence ?“ říkal si v duchu ležící chlapík.
,, Nádhera ne ?! A teď tě půjdu připravit na hru.“ pověděl radostně muž s bílými vlasy. Muž s bílými vlasy pak někde vzal kusy látky, kterými pak zavázal zbytek useknuté nohy a ruky aby zastavil krvácení. Pak dalším kusem látky mu setřel krev z úst. Poté na chvíli muž s bílými vlasy odešel z místnosti.
,, Proč mě teď jako ošetřil ? Co má sakra v plánu ?“ ptal se sám sebe v duchu ležící chlapík. Za chvíli muž s bílými vlasy byl zpátky, ale měl sebou invalidní vozík s popruhy.
,, Ty mě chceš někam vzít ?“ zeptal se potichu ležící chlapík.
,, Co by. Vezu tě na místo, kde budeme hrát tu hru a zároveň ti tam budu všechno povídat ne. Tady je na to až moc velký svinčík.“ řekl muž s bílými vlasy a chytl chlapíka a posadil ho na onen vozík. Pak ho svázal popruhy a vyjel s ním na chodbu. Chodba byla plná krve a všude byli nějaké useknuté části těl. Někde byly doslova velké krvavé stříkance na samotných zdech. A jak tak jeli chodbami tak připoutaný chlapík spatřil jednu mrtvolu, kterou poznal a to jenom díky tomu, že obličej zůstal v dobrém stavu. Byl to jeho hodně dobrý přítel na život a na smrt. Chlapíkovi začalo téct ještě více slz jak se díval na jeho dořezané a znetvořené tělo.
,, Proč jsi tohle všechno udělal ?“ zeptal se tiše a zoufale chlapík.
,, Jenom klid. Všechno se dozvíš chi.“ zaradoval se muž s bílými vlasy. Nakonec vjeli do jedné místnosti, kde nebyla žádná okna. Byla tam naprostá tma. Akorát uprostřed svítil malý lustr, který ale nezářil po celé místnosti. Světlo dopadalo jenom pod ten lustr. Šlo vidět, že podlaha pod lustrem byla čerstvě vytřená, takže byla celkem čistá. Ale trochu šlo vidět co se skrývá ve stínech. Jenom jatka a hromady mrtvých. Muž s bílými vlasy zastavil vozík s chlápkem pod tím lustrem. Vozík pak zablokoval aby nemohl ujet a nakonec chlapíkovi přivázal jeho zdravou ruku a nohu k vozíku.
,, Co se bude dít ?“ zeptal se potichu chlapík.
,, Jdeme si hrát a zároveň ti budu říkat svůj příběh.“ pověděl nadšeně muž s bílými vlasy a přisunul si k sobě menší stolek na kolečkách na kterém byly všelijaké podivné věci a nástroje.
Náhle jenom spoutaný chlapík vykřikl bolestí ,, Aaaaaaaaaaa !!!!“…………
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
