Anime World CZ/SK - Příběhy

,, Yuki !" hlas byl stále slabý.

   ,, Hej Yuki ! Prober se prosím !" hlas se pomalu zesiloval.

Yuki pomalu otevřela oči. Nevěděla co se stalo a proč vidí jenom bílý strop. Jediné co jsi pamatovala, bylo to, že uviděla fotku své starší mrtvé sestry ve svém počítači.

   ,, Díky bohu. Yuki. Jsi v pořádku ?" ozval se vedle Yuki velice známý hlas. Yuki se pomalu otočila na pravou stranu. Vedle její postele seděl Shin.

   ,, S-shin..." vydala jemným hláskem ze sebe Yuki a přivřela své těžké víčka. Najednou ucítila Shinovu vůni tak intenzivně, jakoby jí objímal. ,, On tak krásně voní." pomyslela si Yuki a když otevřela oči zjistila, že jí vážně Shin objímá a jeho sněhobílé vlasy padají na její líčka.

   ,, Shine...nemohu...nemohu dýchat.." vydala ze sebe Yuki. Shin povolil obětí a políbil Yuki letmo na její čelo.

   ,, Omlouvám se. Měl jsem o tebe strašnou starost." řekl smutně Shin a jeho oči zeskelnatěly.

   ,, S-shine ? T-ty brečíš ?" vylekala se Yuki a položila své dlaně na jeho líčka. Shin se lehce pousmál a chytnul jí její ruce a zavřel oči.

   ,, Jenom jsem se bál, že jsem o tebe zase přišel." řekl potichu a otevřel své modré oči.

   ,, Neboj se. Budu stále s tebou." řekla s úsměvem na tváři Yuki a pohladila jeho líčko palcem.

   ,, Ani nevíš jak moc tě miluji." řekl Shin a naklonil se k Yuki.

   ,, Smím...smím tě políbit ?" zeptal se opatrně Shin a pootevřel své rty. Yuki se jen pousmála a pomalu se jejich rty se k sobě přibližovaly.

   ,, Chtěl bych si tě vzít Yuki." zašeptal potichu Shin a dlouze Yuki políbil. Yuki se sevřel žaludek a po chvíli slastně zavřela oči a nechala se vést.

                                                  

 

Yuki seděla doma v obýváku na černém koženém gauči a její líčka byly v jednom ohni. Dlaněmi se chytla za tváře a pousmála se, protože si vzpomněla na nejkrásnější polibek jaký kdy dostala. Najednou uslyšela prásknutí hlavních dveří. Okamžitě se probrala ze svého snění o Shinovi a vyčkávala kdo přišel.

   ,, Kde jsi sakra byla ?!" zařval Kaito a rychlím krokem přistoupil k Yuki.

   ,, K-kaito já...." koktala Yuki jemným hláskem.

   ,, Ani nevíš jaký jsem měl o tebe strach !" zařval Kaito a zaťal ruku v pěst.

   ,, T-ty jsi měl o mne strach jo ?!" řekla naštvaně Yuki a postavila se ,, Ty jsi na mne naštvaný ? Kde jsi byl ty ten večer ?" dodala. Kaito se zarazil.

   ,, Pracuji u zásahové jednotky ! To snad víš ne ? Byl další útok na hlavní budovu jestli tě to zajímá." odsekl Kaito a díval se Yuki upřeně do očí.

   ,, P-promiň to jsem nevěděla." posmutněla Yuki a sklonila hlavu.

   ,, Zase mi nevěříš ?" řekl smutně potichu pro sebe Kaito a jemně skousl ret.

   ,, Huh ?" vydala ze sebe nechápavě Yuki.

   ,, Dost tlachání o mě. Kde jsi byla ?" zeptal se vážně Kaito.

   ,, V nemocnici." odpověděla suše.

   ,, C-co se ti stalo ? J-jak ses dostala domů ?" zeptal se ustaraně Kaito a vystrašeně si prohlížel Yuki.

   ,, Omdlela jsem a domů mě odvezl ..... " řekla tichým hlasem Yuki.

   ,, Sakra." zaklel Kaito a zaťal ruku v pěst. Yuki cítila, že pokud tohle téma bude pokračovat, mohlo by mít velice špatný konec.

   ,, Yuki...smím se tě na něco zeptat ?" řekl posmutnělým hlasem Kaito a sklonil hlavu.

   ,, Na co ?" dodala nechápavě Yuki.

   ,, Ty....sakra..kašli na to." odsekl Kaito a prohrábnul si své havraní vlasy. Yuki to zaskočilo a pomalu přistoupila ke Kaitovi.

   ,, Zeptej se." řekla odhodlaně Yuki, ale v jádru duši se toho bála. Kaito se podíval Yuki přímo do očí a chytnul jí za bradu.

   ,, Pamatuji si kdy tvé překrásné modré oči zářily jenom pro mne. Pamatuji si ještě ten ... pohled... ale teď.....Viděl jsem jak ses na něho dívala...Dívala ses na něho jako dřív na mne, ale teď.. je to prázdnota....jsem ti snad tak cizí ? Vzdálený a nebo odporný ?" řekl vážným hlasem Kaito a naklonil se blíž k Yuki. Yuki zůstala nehybně stát a zalapala po dechu.

   ,, Kaito ... já .." vydala ze sebe zmatená Yuki.

   ,, Nic mi prosím neříkej." řekl smutným hlasem Kaito a pootevřel své rty. Jejich rty se k sobě blížily. Yuki zavřela své oči a vyčkávala, ale najednou ji Kaiti pustil bradu a odtáhl se.

   ,, Tvé rty už políbily někoho jiného..." řekl vážným hlasem Kaito a pomalým krokem odcházel ke schodům do druhého patra.

   ,, Kaito já !! " zařvala Yuki a slzy se jí leskly v očích.

   ,, Nemusíš nic říkat Yuki. Neomlouvej se mi. Nemůžeš se přece do někoho jen tak na povel zamilovat." řekl klidným hlasem Kaito a falešně se pousmál.

   ,, Nechápu tě...nechápu... Proč ses ke mě tak choval hnusně ?! To je snad nějaká tvoje hloupá hra ? Kolik holkám si takhle ublížil ?" řvala naštvaně Yuki a utřela si tvořící se slzy.

Kaito se otočil k Yuki zády. Jeho oči zahalovaly prameny havraních vlasů. Poté se otočil zpátky na Yuki s širokým úsměvem na tváři.

    ,, HAHAHA. Máš pravdu fialko. Miluji tyhle hry a kdo ne. Myslela sis, že tě snad miluji nebo co ? Hah. Jak hloupá jsi. Na ! Tu máš svůj mobil a svoje sladké SMS se Shinem !" řekl Kaito a začal se smát přes celou místnost.

    ,, C-cože ?" špitla Yuki a po tváři jí stékaly potoky slza a v ruce svírala svůj mobil. Kaito se jenom usmíval.

   ,, NENÁVIDÍM TĚ KAITO !" zařvala Yuki plná vzteku a rozběhla se na Kaita. Napřáhla pravou ruku a vrazila plnou silou Kaitovi facku přes levé líčko a utekla z vily ven. Kaito zůstal nehybně stát a chytnul si svou rukou levé líčko. Pomalým krokem šel k černému koženému gauči a posadil se na něj.

   ,, Je mi to strašně líto Yuki...ale... ale já chci aby, jsi byla šťastná..." řekl pro sebe potichu smutně Kaito a zanořil svůj obličej do dlaní. Jeho teplé slzy padaly na dřevěné parkety.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.