Temnota neznamená zlo ep.9
Informace:
příjemné čtení, pokud se to dá říct.
...„Nyní vás požádám, abyste šly s námi a nedělaly potíže.“ S těmi slovy se kruh kolem nich začal zmenšovat. Jezdci sklonili svá kopí a jejich hroty mířily na ně, „tohle nedopadne dobře“ pomyslela si Kasi. Srdce ji bušilo čím dál rychleji, cítila, jak se jí zmocňuje úzkost a začínala panikařit. „zůstaň v klidu“ pošeptala ji Seen a lehce postrčila kupředu....
Pochod probíhal poklidným tempem. Jezdci je nijak nehonili a trvalo tak několik hodin, než se dostali k cíli. Celou tu dobu nikdo nepromluvil a jediné co bylo slyšet, byly zvuky kroků a slabé vrčení vlků. Jejich cílem byla osada obehnaná dřevěnou palisádou. Nejspíše šlo o tu, kterou viděla Thildriel z vrcholku kopce. Jednoduché stavby střídaly ohrady s jezdeckými vlky, ve vzduchu se vznášel pach krve a čerstvého masa. „Není divu, že v okolních lesích je tak mrtvo“ pomyslela si Kasi „tihle musí spořádat obrovské množství masa“. Jejich průvod se zastavil na návsi, naproti jednomu z větších stavení, ze kterého vyšel starší muž v tmavě modrém kabátě. Opírat se o krátké jezdecké kopí a zamračeně si prohlížel příchozí. „co mi to tu vodíš za pobudy“ rozkřikl se po chvíli stařec, na velitele jednotky, která je přivedla. „plním tvůj rozkaz“ bránil se jezdec „chtěl jsi všechny živé přivést sem“ „a kdy jsem takový rozkaz vydal? Co s nima mám asi tak dělat ty pitomče, vždyť támhleta je posel, ani vlkům je nemůžeme hodit …“ „no…, co s váma mám dělat?“ směřoval dotaz tentokrát k trojici. „Co nás takhle nechat jít a předstírat, že se tohle nikdy nestalo. Pak tak učiníme i my“ navrhla Thildriel a zaujala postoj, jež dával jasně najevo, že bavit se bude s ní. Mezitím se okolo shromáždilo množství místních, zvědavých co se bude dít. „zajímavý návrh“ odvětil stařec „skutečně zajímavý, ale naprosto směšný. Nikdo, kdo zná polohu naší osady, se od sud živý nedostane. Tak to bylo, je a bude“ dav souhlasně zašuměl a muž pokračoval „co kdybyste pro začátek odhodily zbraně, a já vás pro začátek nechám naživu… pro začátek“ Z davu se ozývaly posměšky cílené především na Kasi, tisknoucí se k boku Seen. „nemyslím si, že bychom ti vydaly naše zbraně, stejně jako bys ty nenechal nás na živu, kdybychom to udělaly“ po těch slovech zvedl stařec své kopí do vzduchu a je opět obklíčili kopiníci. „obávám se, že nemáte moc na výběr, že….“. Thildriel si povzdechla, přes rameno se podívala na Seen a ta jen přikývla. Kruh se stále zmenšoval, až byly hroty téměř na dosah ruky. „teď se drž“ pošeptala Seen ke Kasi a chytla ji kolem pasu.
Thildriel prudce udeřila pěstí do hrudního plátu své zbroje a uvolnila tak jedno ze svých kouzel z lahvičky. Okolí takřka okamžitě zaplavil oblak hustého, černého kouře a pohltil jak je, tak i ostnatý kruh kolem. Kasi ucítila, jak vystřelila se Seen vzhůru. Podívala se dolů a v oblaku viděla míhající se stín Thildriel, jak kosí kopiníky stejně lehce, jako by to byli cviční panáci. Seen ji vysadila na hlídkové věži, poblíž návsi. Strážného prostě shodila dolů. Pak zatarasila poklop košem na žhavé uhlí. „zůstaň tady, hlídej naše věci a moc nevystrkuj uši“ s těmi slovy ji mezi nimi pohladila a zase vzlétla a kroužila nad návsí. Kasi se za ní dívala a opět proklínala skutečnost, že v jakémkoli boji jim je jenom překážkou. Smutně se sesunula na podlahu a se svěšenou hlavou poslouchala třeskot zbraní a křik umírajících dole.
Thildriel věděla, že první část plánu vyšla. Prozradil jí to závan větru, jak Seen odletěla s Kasi pryč. Teď už zbývá vyřešit jenom jednu drobnost. A sice těch čtyřicet kopiníků kolem ní. Kouř se pomalu rozplýval, ona v něm pobíhala v nepravidelném vzorci a sekala po všem, co se před ní objevilo. Kopiníci nikdy neměli čas zareagovat. Když některý z nich padl, ona už byla někde jinde. Kruhová formace se rozpadla a oni se teď drželi v malých hloučcích a hlídali se vzájemně. „co jsou tyhle dvě sakra zač?“ ptal se spíše sám sebe stařešina. Stejně jako zbytek místních s hrůzou sledoval, jak jeho lidi padají k zemi. Situace se nevyvinula podle jeho představ. Mrtvých nebo zmrzačených přibývalo … a navíc se nezdálo, že by někdo z nich vetřelce byť jen škrábl. Seen stále poletovala ve vzduchu a sledovala dění na zemi. Hloučky kopiníků se stále držely těsně u sebe. Thildriel se jevila jenom jako rozmazaná šmouha a pořád dorážela na shluky kopiníků a zabíjela cíle, které se oddělily od ostatních. Teď přišla řada na ni.
Tuhle strategii vymyslely už dávno. S příchodem Kasi ji trochu upravily, ale stejně bude mít devastující následky. Seen si vybrala jeden větší hlouček na kraji kouře. Shodou okolností byl docela dobře viditelný z místa, kde stál stařec. „jde se na to“ pomyslela si a přešla do střemhlavého letu. Těsně nad hlavami skupiny mocně mávla křídly, aby zmírnila svůj dopad. Věděla, že i tak bude mít dost síly na to, aby napáchal značné škody. Skupina se rozpadla na všechny strany a ona teď začala své dílo. Snažila se, aby moc netrpěli a tak každá její rána ukončila život jednoho z nich. Z kouře se vynořila Thildriel a na chvíli se k ní přidala. Pár vteřin na to zase zmizela v mlze, aby nedovolila ostatním jít na pomoc. „Dost!“ zakřičel stařec „to už stačí“ zničeně se opřel o kopí. Pohled na jatka, která předvedla démonka s elfkou ho nalomil. Ti, co mohli ještě chodit, se stáhli z dosahu zbraní vetřelců, pomáhali raněným kamarádům pryč, ale zbraně byly pořád v pohotovosti. Vše trvalo tak krátkou chvíli, takže se kouř, ještě úplně nerozplynul. Uprostřed nového kruhu, teď již o poznání většího, a taky o dost řidšího, se vyjímaly obrysy dvou postav. Stály tam potřísněné krví, ale ani jedna kapka nebyla jejich. „co jste sakra zač“ zeptal se znovu, tentokrát přímo jich. „vypadá to, že probuzená noční můra“ odpověděla mu elfka. „očividně. Děláte mi to jenom těžší.“ S těmi slovy udeřil násadou kopí o zem. Nevydalo to nijak přesvědčivý zvuk, ale stejně jeho lidé znamení pochopili.
Kruh se ještě více roztáhl a za jeho linií se začali formovat jezdci. Mezery mezi kopiníky byly dost velké na to, aby jimi bez problémů projeli a vše naznačovalo tomu, že se přesně k tomu chystají. Kasi to sledovala seshora, a něco jí na té formaci nesedělo. Brzy zjistila co, za jezdci se formovala ještě jedna skupina, tu ale Seene a Thildriel nemohly vidět. Největší problém byl ten, že tihle měli luky. Ať už o schopnostech těch dvou měla jakékoli mínění, nedokázala si představit, že by přežily salvu z téhle vzdálenosti. Zoufale se snažila přijít na to, jak je varovat. Křik by nepomohl, jenom by je rozptýlila a ony se teď musí soustředit. Kolem ní nenašla nic, co by mohla použít. Do elfčina batohu měla zákaz, a ani teď si jej netroufala porušit. V tom jejím byly jen zásoby. Jestli měl strážný nějakou střelnou zbraň, odletěla i s ním. Koutkem oka zahlédla, jak střelci napínají luky. Ruce svěsila rezignovaně dolů a při tom pohybu o něco zavadila. „lahvičky“ blesklo ji hlavou, když si vzpomněla na malé skleněné věcičky, které ji Seene dala tenkrát, když se potkaly. Od té doby je měla neustále u opasku, ale úplně na ně zapomněla. Je s podivem, že je ještě nerozbila. Teď bez přemýšlení popadla obě a hodila je na střelce. Byli dost blízko na to, aby se trefila přesně mezi ně.
Seene s Thildriel si prohlížely situaci a shodli se, že to nevypadá pro ně moc dobře. Jistě, pořád mohly uletět, jenže tak by ohrozili Kasi, a tak to ani jedna nenavrhla. Bylo jim divné, že se formace zatím nehýbe, ale nejspíše čekaly na příkaz staršího. Na co ale čekal on, to nevěděly. Pak se za neprohlédnutelnou linií objevily záblesky a ozval se zdvojený hrom. Vypadalo to, jako by tam do země udeřily dva blesky z čistého nebe. Mezi jezdci to vyvolalo paniku. Vlci se vzpírali svým jezdcům. Sráželi kopiníky na stranu, nebo splašeně utíkali pryč. Elfka s démonkou věděly přesně, co se právě stalo. Ale proč? I tak využily prostor, který jim Kasi poskytla a vrhly se do vzniklé mezery. Brzy na to pochopily, před čím se je snažila varovat. Na zemi leželo asi patnáct lidí s luky. Drželi se za uši, zakrývali si oči a křičeli bolestí. „šikovné kotě“ utrousila za běhu Thildriel a podívala se na Seene. „to jo, ale asi ji budu muset říct, jak je složité tyhle věci připravit…“ zahleděla se k věži, kde ji předtím nechala a pokračovala „Jdu ji vyzvednout.“ S těmi slovy, roztáhla křídla a namířila si to rovnou k ní.
Kasi nevěděla, co ty lahvičky dělají, a po těch ranách se bolestně chytla za uši. Pro její citlivý sluch to byla nepříjemná zkušenost, ale účel to splnilo. Zahlédla, jak ve vzniklém chaosu, utíkají dvě postavy pryč z bojiště. Bezpečně poznala, o koho se jedná. Srdce ji zase jednou bilo jako o závod. S rukama stále na uších se sesunula na podlahu a zkoušela, jestli ještě vůbec slyší. „Asi bychom si měli promluvit o používání těch lahviček“. Hlas se jí zdál hlasitější, než by po těch ranách čekala a tak se trochu polekala. Podívala se směrem k poklopu. Ale ten byl stále zavřený, a pořád na něm stál koš. Až pak si všimla, že na ochozu nad ní sedí Seene a usmívá se. „díky za pomoc, ale vážně si o tom budeme muset promluvit“. Pronesla s vážností v hlase, ale hrdostí ve tváři. Kasi ji radostí objala a ona toho využila. Popadla batohy, spolu s nimi i ji a obě odlétly. Thildriel našli pár set kroků od brány, je těžké uvěřit, jak rychle dokáže tahle elfka utíkat. Přistála vedle ní a pak společně utíkaly pryč.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
