Demon - 11. kapitola
Informace:
Poslední žijící upír sleduje pět dní naši trojici, aniž by se jim ukázala. Poté se jim přátelsky představí a udělají na ohni pro všechny jelena. Ti tři tomu nemohou uvěřit. Sama je zná velice dobře, což je pro ně záhadou. Druhý den se chování upíra mění a k boji si vybírá Jane.
Poslední upír
Blížili jsme se blíž a blíž k zámku Ryuua. Každý den na nás někdo zaútočil a my museli bojovat, ale nebylo to tak strašné. Oproti upírům a démonům, proti kterým jsem se utkali to bylo nic. Byli hodně slabí.
,,Tak už jen jeden upír a pak nás čeká Ryuu?’’ zeptal se takhle jednou Nori.
,,Jup.’’ přikývl jsem.
,,Paki se jmenuje, nebo jak?’’ zeptala se Jane.
,,Saki.’’ opravil jsem Jane a pousmál jsem se, jak krásně Saki přejmenovala. Doufal jsem, že narazíme na její teritorium co nejdřív a co nejdřív ji porazíme. Chtěl jsem to mít už za sebou. Přestávalo mě to bavit. Každý den bojovat, bát se o svém přátelé. Měl jsem toho už prostě po krk. Chtěl jsem svůj klid, ale nestěžoval jsem si. Se vztyčenou hlavou jsem šel dál s Jane a Norim.
Šli jsme asi pátý den a stále jsme se neblížili k Saki. Nebo aspoň to tak vypadalo. Že jsme v její teritorium už tři dny jsme nevěděli. Ani já to nevěděl, ale mělo nám být divné, že už třetí den na nás nikdo nezaútočil. Žádný démon, prostě nikdo. Šli jsme lesem.
,,Lidi, něco se mi tu nelíbí.’’ promluvil potichu Nori.
,,To ani mně ne.’’ přiznal jsem.
,,Všimli jste si, že na nás asi už druhý, nebo třetí den, nikdo nezaútočil?’’ zeptal se nás Nori. s Jane jsme se zamysleli.
,,Jsme v teritorium Saki.’’ promluvil jsem tiše.
,,Jak to víš?’’ divil se Nori.
,,Když jsem byli v nějakém teritóriu, tak na nás nikdo neútočil. Jen dotyčný démon nebo upír.’’ vysvětlil jsem situaci. Jane i Nori se zamysleli a museli uznat, že mám pravdu. ,,Buďte na pozoru. Saki nás může sledovat, aniž bychom o ni věděli.’’ dodal jsem potichu. Oba přikývli, že rozumí. Šli jsme dál.
Asi po dvou dnech, kdy jsme byli ostražití a připraveni na Saki, se konečně objevila jednou večer před námi. Všichni jsme tasili své zbraně.
,,Jen klid děcka. Ještě nenastal čas pro boj.’’ řekla vlídně a mile Saki, až mě to překvapilo.
,,Co od nás chceš?’’ zeptal jsem se zostra.
,,Nic, jen vás nějakou dobu sleduju a chci vás poznat.’’ odpověděla pohotově Saki. Moc se mi to nelíbilo. Ani jsem jí nevěřil na slovo. Uklidil jsem meč do pochvy, jako Nori a Jane schovala dýky, ale přesto jsem byl ostražitý. A nejen já. I Nori s Jane vypadali ostražití. ,,Nedáte si něco k večeři na zub?’’ zeptala se nás. Všichni tři jsme se na sebe podívali. Na Norim bylo vidět, že hlad má, ale od jí jídlo nechtěl. To ani já ne a myslím, že ani Jane by si od ní jídlo nevzala.
,,Ne!’’ odpověděl stroze Nori.
,,Ale nepovídej člověče. Ty musíš mít hlad.’’ byla přátelská Saki, až mi mrazilo v zádech. Poté luskla prsty a rychle přiběhli skřeti a nesli jelena. Všichni tři jsme zůstali zírat. Norimu se sbíhali sliny. Jelena dali nad oheň a začal se péct. ,,Co mi o sobě povíte?’’ zeptala se na nás.
,,Nic.’’ tentokrát jsem odsekl já.
,,Tak začnu já. Jsem upír jménem Saki. V lidském světě jsem nikdy nebyla, ale jednou se tam ráda podívám. To až vás porazím, tak se mi to povede a podívám se tam. Zabiju a smlsnu si na některých lidech, možná na všech a udělám si z nich své děti. Jsem zlá a zákeřná, ale a dokážu být i hodná a milá, když se mi někdo líbí, jako vy. Bude vás škoda zabít, ale musím, jinak to nedopadne dobře.’’ představila se nám Saki. Byli jsme překvapeni, že se nám opravdu představila bez zábran a řekla nám vše o sobě. ,,Teď je řada na vás.’’ dodala a podívala se z jednoho na druhého.
,,A co když i přesto neřekneme?’’ zeptala se Jane.
,,Ty jsi Jane viď? To Ren z tebe udělala upíra. Jinak si žila ve světě lidí s úplnou rodinou, kterou máš moc ráda. Ve škole ti to šlo, jedničkářka.’’ řekla vše co věděla o Jane. Pak se obrátila na mě. ,,Ty jsi Law, démon. Otec démon a král skoro celé říše, matka upírka, která tě opustila. Byla chutná.’’ olízla si ústa. ,,Šestnáct let si byl ve světě lidí a zabíjel naše miláčky. Chodil si do třídy tady s Jane i člověkem. Poté co si stuhl strachy a hrůzou, co Ren provedla Jane, si ji vzal sem.’’ řekla vše o mně a otočila se na Noriho. ,,A ty člověče, jsi Nori, ale jsi napůl člověk a na půl vlkodlak. Tvého otce vlkodlaka je mi líto. Byl to dobrý milenec. Sám dobrovolně si skočil do portálu, aby ses mohl dostat do tohoto světa. Částečně ses vrátil domů. Tvá matka tě nazvala zrůdou a hádá se s tvým otčímem. Můžu ti říci, že se už rozvádí a není to nic příjemného. A teď se najezme.’’ řekla vše o Norim a poté si sama vzala kus jeleního masa a zakousla se. Všichni tři jsme na ni zírali, jako pávy.
,,J...jak to víš?’’ dostal ze sebe překvapený Nori.
,,Věštecká koule.’’ došlo mi to a řekl jsem nahlas.
,,Nejsi tak hloupý, démone.’’ pochválila mě Saki. ,,Jen si poslužte a dejte si jídlo. Vidíte, jím ho taky, tak otrávené není. Zítra nás čeká těžký boj.’’ dodala a znovu se zakousla do masa. Všichni jsem jako v tranzu ji následovali. Všichni jsem si dali kus jeleního masa.
Když jsem se všichni najedli, tak se Saki zvedla ze země. Podívala se na nás a usmála se. Byla fakt přívětivá a milá, ale z očí ji sršela zlost a nenávist, jak jsem si všiml.
,,Teď se hezky vyspěte a zítra se proti sobě utkáme. Ještě si pro vás dojdu, tak tu na mě čekejte a to maso snězte celé.’’ dodala a odešla pryč do hlubokého lesa. Všichni jsem ji sledovali, než nám zmizela z očí.
,,Co to mělo znamenat?’’ zeptala se Jane, která se jako první vzpamatovala.
,,Nevím, ale nelíbí se mi to.’’ řekl jsem. Nori jen mlčel. ,,Nori, měl by sis odpočinout.’’ podíval jsem se na něho.
,,Dobře, ale kdyby něco, tak mě vzbuďte.’’ souhlasil Nori a lehl si k ohni.
,,Nebo se. Vzbudíme.’’ ujistila ho Jane. Nori vzápětí usnul. Já i Jane jsme mlčeli. Já jsem přemýšlel, proč se tak Saki chovala. Byla upír a prahla po pomstě, ale proč nás sledovala, přátelsky s námi poklábosila a najedla, a přesto nás nenávidí? Toto se mi honilo hlavou.
,,Co si o tom myslíš, Lawe?’’ zeptala se po delší době Jane. Podíval jsem se na ni. Viděl jsem její ustaraný výraz v obličeji v odraze ohně. Podíval jsem se taky do ohně.
,,Nevím, ale nelíbí se mi to a nerozumím tomu. Prahne po pomstě. Nenávidí nás, ale přesto se chovala přátelsky.’’ řekl jsem Jane šeptem, abych jsem nevzbudil Noriho.
,,Taky se mi zdálo. Chci se proti ní utkat. Bude dobré, když se s Norim vydáte na cestu hned ráno. Já tu na ni počkám. Pak bych vás dohnala.’’ řekla mi Jane, jak to vidí.
,,Tentokrát nesouhlasím. Počkáme tu na Saki všichni. Uvidíme jakého protivníka si vybere. Pak se uvidí a rozhodne co se podnikne.’’ nesouhlasil jsem s Jane. Ta se na mě podívala.
,,Udělejme dohodu. Pokud si jako soupeře vybere mě, ty se sebereš a s Norim poběžíte do říše, nebo království Ryuua. Pokud si vybere Noriho, poběžíme spolu za Ryuuem a Noriho tam necháme samotného. Pokud si vybere tebe, poběžím tam s Norim já. Pokud všechny, tak to rychle skončíme a poběžíme všichni za Ryuuem.’’ řekla mi dohodu, kterou se mnou chtěla uzavřít. Chvíli jsem musel přemýšlet.
,,Dobře, souhlasím. Zní to spravedlivě.’’ souhlasil jsem nakonec s touto dohodou. ,,Ráno to řekneme Norimu.’’ dodal jsem. Jane se na mě usmála a já na ni. Pak jsem mlčky sledovali oheň. Po chvíli ticha jsme si šeptem začali povídat. Povídali jsem si celou noc, až do rána, kdy se probudil Nori. Všichni tři jsme dojedli jelení maso a Jane řekla o dohodě, kterou se mnou uzavřela. I Norimu se to líbilo a s tou dohodou souhlasil. Poté jsem nechali dohořet oheň a čekali, dokud se pro nás nestavila Saki.
Saki se objevila až k pravému poledni. Byla stejně oblečena, jako předešlý večer, ale teď bylo vidět, že má na sobě něco jako přilehlou na tělo košilku, ale byli to šaty, celé fialové. Vlasy dlouhé fialové. Nejspíš měla tu fialovou ráda.
,,Pojďte za mnou.’’ řekla tentokrát chladně. Všichni jsem ji poslechli a šli za ní.
Odvedla nás hlouběji do lesa, kde nerostly žádné stromy. Všichni jsme se postavili do kruhu. Každý se díval na toho druhého. Čekali jsme s čím vyrukuje Saki.
,,Tak, teď si vyberu svého prvního protivníka.’’ ušklíbla se Saki. Bylo vidět, že na boj je připravena i nadržená. Podívala se po nás všech. ,,První bud….budeš ty.’’ napínala nás, ale pak ukázala na Jane.
,,Udělejte, jak jsem se domluvili. Pak vás dohoním.’’ řekla chladně Jane a tasila dýky. Nechtělo se mi opouštět Jane, ale věděl jsem, že nesmím porušit dohodu. Jen jsem se na Jane podíval a přikývl. S Norim jsem se dali do běhu.
,,Pak vás vyřídím, až porazím tady princeznu.’’ křikla na nás ještě Saki. Pak nevím co se odehrálo. Já a Nori jsme běželi dál.
Boj Jane:
Jane tasila své dýky a Lawa s Norim poslala pryč, aby běželi dál. Ti se rozeběhli a za pár minut byli pryč. Jane sledovala Saki. Saki se taky dívala na Jane a začala kolem ní kroužit. Jane ji neustále sledovala a otáčela se za Saki. Ta po chvíli tasila meč. Poté zaútočila na Jane. Ta svýma dýkama odrazila útok Saki. Saki uskočila od Jane dál.
,,Není špatné, ale na mě nemáš, princezno.’’ řekla chladně Saki.
,,To se ještě uvidí.’’ pronesla chladně Jane. Tentokrát zaútočila Jane, ale Saki taky Jane ten útok odrazila. Od jejich zbraní padaly na zem jiskry. V očí obou taky jiskřily jiskry. Kdyby pohled zabíjet, tak jsou obě hned mrtvé. Stále kolem sebe kroužily. Občas Jane a občas Saki zaútočila, ale útok byl vždy vykryt. Saki poznala, že to nebude taková hračka, jak si původně myslela. Po chvíli svůj meč uklidila. ,,C...co to děláš?’’ zeptala se překvapeně Jane a sledovala Saki.
,,Co takhle pěstnný souboj? Která padne na zem jako první, tak ta druhá jí probodne srdce.’’ navrhla Saki Jane. Jane chvíli přemýšlela. Poté uklidila své dýky.
,,Beru tě za slovo, ale stačí jediný podraz a nezaručuju za sebe.’’ souhlasila nakonec Jane. Saki se jen ušklíbla. Poté začal pěstnný souboj. Jane pár ran do obličeje schytala. Cítila, jak ji teče krev po bradě ze rtu. Ale i Saki dostala pár rán do obličeje od Jane. Poté Saki začala používat i nohy. Jane zatím jen rukama odrážela její útoky a couvala dozadu. Nechtěla spadnou. Po chvíli ji napadla jedna taktika. Před kopem od Saki se skrčila, rukama se chytla země a roztočila se a nohama podrazila Saki nohy. Ta to nečekala a skácela se k zemi. Jane hned na ni sedla. ,,Tak, vyhrála jsem.’’ pronesla zmlácená Jane.
,,Doraš mě. Byl to férový a vyrovnaný boj, princezno.’’ usmála se Saki. Jane tasila jednu svou dýku. Sledovala oči Saki. Pomalu v ní vyprahl život a to ještě ji Jane nezranila.
,,Nápodobně.’’ souhlasila Jane a poté Saki probodla srdce dýkou. Po chvíli ze Saki zbyl pouhý prach. Jane si ze rtu setřela krev, schovala dýku a rozeběhla se rychle za Norim a Lawem.
Mezitím u Lawa a Noriho:
Já i Nori jsme běželi, jako o život. Bál jsem se o Jane, ale věděl jsem, že to zvládne. Dokázala s chladnou hlavou porazit Ren, která jí ublížila, když z ní udělala upíra. Nevěděl jsem, jak je Saki dobrá a co k boji používá, ale tím jsem se teď nesměl zabírat. Cítil jsem velkou démonickou auru. Docházelo mi, že se blížíme k doupěti, ke království Ryuua. Asi po dvou hodinách jsem dokonce přiběhli do jeho království. Jenže na nás už čekali Ryuuovi druidové. Bylo jich dost, ale byla snadná kořist. Podíval jsem se na Noriho, který tasil svůj meč.
,,Jak je zabiju?’’ zeptal se mě Nori. Taky jsem tasil meč.
,,Jsou slabí, zabiješ je snadno, ale snaž se trefit do srdce.’’ řekl jsem Norimu.
,,OK. Ty běž do království najít Ryuua, já se o ně postarám.’’ řekl mi Nori. Vytřeštil jsem na něho oči.
,,N..Nori….’’ stačil jsem jenom říct.
,,Žádné ale. Až to tu skončím, tak s Jane ti přijdeme na pomoc. A teď rychle.’’ nařídil mi Nori. Viděl jsem v jeho očích, jak to myslí vážně. Jen jsem přikývl.
,,Hodně zdaru.’’ popřál jsem Norimu a s taseným mečem jsem se rozeběhl do zámku, království Ryuua.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
