Demon - 10. kapitola
Informace:
Nori si povídá se svým biologickým otcem. Jane s Lawem jdou v popředí a cítí ve vzduchu velké nebezpečí. Tato cesta se jim nezamlouvá a nelíbí. V tom padnou do pasti démna Sen. Všichni jsou svázáni liánou. Sen si vybírá svého soupeře Noriho, jako nejslabší článek týmu. Jak si Nori povede?
Noriho druhý boj
Po odpočinkovém dni, jsme znovu vyrazili na cestu. V čele jsem šel já a Jane. Nori šel s Tadaem vzadu a povídali si. S Jane jsme mlčeli a snažili naslouchat přírodě. Občas jsem zaslechl na co se ptal Nori a co mu Tadao odpověděl. Ne že bych jsem poslouchat chtěl, ale občas to bylo nepřeslechnutelné. Nori se hlavně ptal na minulost Tadaa. Ten mu vyprávěl, jak celý život poslouchal a pomáhal Bellovi, nebo-li Shinichimu. Jane na tom musela být stejně, ale nedala nic najevo, že by něco zaslechla. Ani já ne. K poledni jsme si udělali přestávku, aby se Nori mohl najíst. Tentokrát na lov šla Jane. Já mezitím rozdělal oheň a přinesl dříví. Když se Jane vrátila s divočákem tak oheň už plápolal. Tady naštěstí opéct si zvíře netrvá moc dlouho. Je to démonický svět a tady jsou věci úplně jinak. Po hodině, kdy se divočák opekl jsme vyrazili zase na cestu. Zbytek zbylého jídla jsme vzali sebou.
Blížil se večer a my se utábořili. Nori se najedl a šel spát. My tři jsme hlídkovali. Unaveni jsme nebyli. Tadao šel pro nějaké to dříví aby Norimu nebyla zima a já dal Jane napít mé krve, aby nabrala sílu. Sice ji měla dost, ale přesto nějakou tu krev potřebovala. Když se Jane napila, tak se Tadao zrovna vracel s dřívím. Přiložil do ohně a přisedl si k nám.
,,Odpočiň si taky. Potřebuješ nabrat taky sílu.’’ promluvila na Tadaa Jane a podívala se na něho.
,,Sice jsem starý, ale stále silný a spánek nepotřebuju, stejně jako vy dva.’’ odpověděl razantně Tadao.
,,Dobrá, dobrá.’’rezignovala Jane a usmála se. Já jsem sledoval plápolající oheň. Měl jsem špatný pocit. Že se něco stane. Něco strašného. Chtěl jsem to zahnat a nepřivolávat nebezpečí, ale nešlo to. Nešlo se toho pocitu zbavit. Ale radši jsem mlčel a nic neříkal.
,,O čem přemýšlí, chlapče?’’ zeptal se mě Tadao. Vzpamatoval jsem se a podíval jsem se na Tadaa.
,,Ale jen tak přemýšlím, co se bude dít dál.’’ trochu jsem zalhal. Nechtěl jsem o tom mluvit. Teda ne, že bych nechtěl, ale nechtěl jsem něco přivolávat, když to nebylo nutné.
,,Kdyby sis chtěl promluvit jsme tu pro tebe.’’ promluvila Jane, která musela poznat, že mě něco trápí.
,,Díky.’’ poděkoval jsem a usmál jsem se na Jane. Po celou noc jsme si potichu povídali.
Když se ráno Nori probudil, tak se najedl a vyrazili jsme zase na cestu. Já s Jane v popředí a Nori s Tadaem za námi.
,,Taky cítíš to napětí, Lawe?’’ zašeptala Jane, aby Nori ji neslyšel.
,,Ano, už od včera.’’ přiznal jsem šeptem pravdu.
,,Tak to tě trápilo.’’ řekla Jane a došlo jí to.
,,Jup...’’ přikývl jsem.
,,Měl si to říct a ne dusit to v sobě.’’ vytkla mi to Jane.
,,Nechtěl jsem tím někoho zatěžovat a taky něco přivolávat.’’ přiznal jsem, proč jsem o tom mlčel.
,,Chápu, ale i tak je lepší si o tom s někým promluvit, než to dusit v sobě.’’ řekla mi Jane. Musel jsem uznat, že má pravdu.
,,Dobrá, příště o tom mluvit budu.’’ usmál jsem se na Jane. Ta mi úsměv oplatila. Poté jsme šli mlčky. Jen Nori si o něčem stále bavil s Tadaem. Byl jsem rád, že ti dva si rozumí. A že Nori je zase ten starý přítel, jakého jsem znal z lidského světa.
Po chvíli jsem se zastavil. I Jane a Nori s Tadaem do nás vrazili. Všichni jsme ten náraz přežili a nikdo nespadl na zem.
,,Co se to...’’ nedořekl Nori a zacpal jsem mu pusu a naznačil, aby byl z ticha. Všichni jsme se za poslouchali. Nikdo nic neslyšel, a to bylo to zvláštní.
,,Blížíme se k dalšímu teritorium.’’ promluvila Jane potichu.
,,Něco cítíš?’’ zeptal se potichu Nori, kterému jsem dal ruku pryč z jeho úst.
,,Je moc podezřele velký ticho.’’ zašeptal jsem. Nori se za poslouchal.
,,Pravda, ani ptáci nejsou vidět ani slyšet.’’ souhlasil Nori s námi.
,,Buďme opatrní.’’ řekl Tadao. Poté jsme všichni vyrazili na cestu.
Tentokrát jsme šli mlčky. Nikdo nepromluvil ani hlásku. Dorazili jsme na mýtinku. Takový palouk. Nelíbilo se mi to. Něco mě varovalo, že je to past. jen jsem nevěděl kde a jaká past to je. Stále jsme šli. Nikde nikdo vidět nebyl. Musel se někdo skrývat. Přemýšlel jsem, kdo je na to se skrývat. Reiza, Ren a Shinichiho jsem vyloučil. Ti byli po smrti. Ryuua taky, ten by jen tak nevylezl ze skrýše. Chyběla už jen Saki a Sen.
,,Něco tu nesedí.’’ zašeptala mi Jane do ucha. Jen jsem přikývl že s Jane souhlasím. V tom jsem cítil, jak mi někdo svazuje nohy. Podíval jsem se pod sebe. Ze země se šinuli liány, které mi svazovaly nohy. Chtěl jsem tasit meč, ale bylo už pozdě. Liány mě svázaly nejen nohy, ale i ruce a celé tělo. Nedalo se vůbec hnout. A nebyl jsem na to sám. I ostatní byli svázáni a bezmocní jako já. Nás všechny ta liána svázala, že se nemohl nikdo z nás hnout. I když jsme sebou mrskali, víc se liána utahovala.
,,Nehýbejte se. Víc se to bude utahovat.’’ křikl jsem na ostatní, když jsem viděl, jak s tím zápolí. Všichni hned přestali, jak jsem to řekl. A liány se uklidnily.
,,Chytrej to člověk, nebo spíš mám říct démon?’’ ozval se jízlivý hlas. Vůbec jsem ho nepoznával. Všichni jsem se dívali do všech stran abychom mohli spatřit toho, kdo to má na svědomí. Ale nikde nikdo nebyl. ,,Jsem za vámi, neuvidíte mě.’’ ozýval se jízlivý hlas.
,,Kdo jsi?’’ křikla Jane a zkoušela se podívat za sebe. Ale marně.
,,Jmenuji se Sen a jak vy krásná slečno, nebo-li upírko?’’ představil se nám démon. Tak Sen za to všechno může. Narafičil na nás tuto past a my do ní vstoupili. Říkal jsem si pro sebe.
,,Co od nás chceš?’’ zeptal jsem se zostra.
,,Démonek si nám vyskakuje, jak tak koukám.’’ řekl jízlivě Sen a objevil se přede mnou. Podíval jsem se mu do očí. On mně taky, a pak mi jednu vrazil. Ze rtu se mi spustila krev. Pramínek krve mi stékal po bradě. Sen se ke mně naklonil a tu krev mi slíznul. Oklepal jsem se. ,,Hm...chutnáš velmi dobře.’’ řekl po chvíli. ,,Ale s tebou si to vyřídím za chvíli. Teď totiž zabiju člověčinu, za to, že zabila Bella!’’ řekl výhružně a přešel k Norimu. ,,Ale než se tak stane, tak se na něco podívej.’’ ušklíbl se. Přešel k Tadaovi. ,,Pozorně se dívej.’’ řekl jízlivě a podíval se na Noriho. Nori vše sledoval. Když jsme všichni sledovali, co Sen provedl, chtělo se mi zvracet. Ale udržel jsem to. Jane teda ne. Nori nejspíš měl co dělat. A co se vlastně stalo? Sen svou rukou otevřel hruď Tadaa a z hrudi mu vyndal srdce. Tadao ztratil vědomí, ale srdce žilo, protože ještě bušilo v ruce Sena. A ten, aby to srdce odhodil, tak ho snědl. Nori i já jsem vše sledovali. Bylo to prostě nechutné. Poté olízal své prsty, které měl od krve a podíval se na Noriho. ,,Teď si pochutnám na tobě.’’ ušklíbl se. Začal jsem sebou házet, abych jsem se osvobodil.
,,Bojuj se mnou srabe!’’ křikl jsem na Sena. Ten mě zcela ignoroval. Propustil Noriho. To mě překvapilo.
,,Tas a bojuj, jako správný chlap člověče.’’ řekl s úšklebkem Sen. Nori tasil meč. Všiml jsem si, že smrt Tadaa s ním nějak zvlášť nehnulo. Hodně mě to překvapilo. Už jsem chtěl na Noriho křiknout, aby neprahl po pomstě, ale ten jeho výraz mě tak překvapil, že jsem ztratil řeč. Jak na tom byla Jane, nevím. Neotočil jsem se na ni a celou tu dobu jsem sledoval boj Noriho proti Senovi.
Boj Noriho:
Nori byl připraven. Sledoval Sena, a oba kolem sebe kroužili, jako v nějakým ringu. Nori se hodně změnil a já ho nepoznával. Takový usměvavý, vtipný a veselý chlapík a teď z něho byl chladnokrevný stroj, jak bych to nazval.
,,Jen pojď démone!’’ řekl chladně a zostra Nori.
,,Koukám, že se mě nebojíš, ale nějak divně se chováš.’’ zamyslel se Sen.
,,Chovám se normálně démone!’’ řekl chladně Nori. Sen se chystal zaútočit. Nori ve zpomaleném filmu viděl, jeho kroky a jeho útok vykryl. Senův obličej byl překvapen.
,,Můj útok ještě nikdo neodrazil.’’ promluvil zamyšleně Sen. Nori se chopil situace a zaútočil. Ale nepoužil svou rychlost, což asi neměl. Bohužel se nekryl dostatečně. Sen se neježe vyhnul ráně, ale hodně silně zranil Noriho na zádech. Nori padl k zemi. Ze zad mu tekla krev. Nori pomalu ztrácel vědomí, ale postavil se ještě. Ale kymácel se ze strany na stranu. Bylo vidět, že ztrácí vědomí. ,,Zvláštní, že ještě stojíš na nohou.’’ podivil se Sen. Nori i ve svém špatném stavu použil svou vlkodlačí rychlost. Sen zničeho nic Noriho neviděl. Ztuhl zlostí a překvapením, když se Nori objevil v jeho blízkosti a Mečem mu probodl srdce. ,,J...j...jak...je...to...možné?’’ dostal ze sebe Sen, než se zcela vypařil.
,,Nori?’’ dostal jsem ze sebe. Nori se na nás podíval. Zazubil se jako dřív a přešel k mně. Napřáhl meč. Už jsem myslel, že zešílel a bude chtít zabít i mě, ale netrefil mě, ale ty liány, které mě tím osvobodili.
,,P….promiň.’’ dostal ze sebe Nori a ztratil vědomí. Rychle jsem se postavil na nohy tasil meč a osvobodil jsem Jane a mrtvého Tadaa. S Jane jsme rychle byli u Noriho. Jeho rána na zádech jistě, ale pomalu se začínala hojit. Vysvlékl jsem ho a Jane mu tu ránu na zádech ošetřila. Pak jsem Noriho uložili a nezbývalo nám než čekat, dokud se Nori neprobral.
Asi pátý den se Nori probudil. Jeho rána nebyla zcela zacelená, ale už to nekrvácelo a byla o dost menší. Měli jsem rozdělaný oheň a na ohni srnu. Všiml jsem si, že se Nori posadil.
,,Nori...lehni si a odpočívej. Potřebuješ nabrat sílu.’’ řekl jsem mu a byl hned u něho.
,,V pohodě….Mám docela hlad.’’ zazubil se Nori. Byl to ten starý známý Nori, jakého jsem znal. Byl jsem hodně překvapen jeho chováním. Ale mlčel jsem. Jane podala Norimu kus srnčího masa. Nori se hladově pustil do jídla. ,,Jak dlouho jsem byl mimo?’’ zeptal se Nori s plnou pusou.
,,Pět dní odpověděl jsem Norimu.
,,Dobře, zítra vyrazíme na cestu.’’ řekl Nori. Chtěl jsem s Jane protestovat, ale Nori byl rychlejší. ,,Žádné protesty, už jsem se rozhodl. Není to nic vážného.’’ vysvětlil nám Nori. Podíval jsem se na Jane a ta na mě.
,,Dobrá, ale kdyby něco, tak si dáme odpočinek. A vše nám budeš hlásit, jak ti je? Jsi přesto i člověk.’’ souhlasil jsem nakonec. Nori jen přikývl, že rozumí. Po jídle si lehnul a zase usnul. Spal celé tři dny.
Když se probudil, tak byl čilejší. Rána byla skoro celá zacelená. Když zjistil, že spal další tři dny, byl v mírném šoku. Ale nic neříkal.
,,Kde je můj otec?’’ zeptal se náhle Nori. S Jane jsme se po sobě podívali. Poté mlčky Jane ukázala na místo, kde ležel Noriho vlkodlačí otec s otevřenou ránou na hrudi.
,,Nechtěli jsme ho pohřbívat za tebe.’’ promluvil jsem do ticha.
,,Díky, vážím si toho. Budu rád, když mi s tím pomůžete.’’ usmál se na nás Nori. Hned jsme se všichni dali do práce. Hrob byl za pár minut udělán. Nori vzal Tadaa do náruče a položil ho do hrobu, který jsme pak zakopali. Poté si Nori vzal proslov. ,,Neznal jsem tě, přesto jsem tě měl rád. Za tu krátkou dobu co jsem tě poznal. Sbohem.’’ řekl a všiml jsem si, jak mu po tváři stékala slza. Bylo vidět, že je stále člověk a ne vlkodlak. ,,Můžeme?’’ zeptal se nás a já s Jane jsme přikývli. Vyrazili jsme na cestu. Cestou nám Nori vysvětlil, proč se nezhroutil ze smrti svého otce. ,,Moc jsem ho neznal, ale byl to fajn chlapík. Teda vlkodlak. Sice jeho smrt mě zasáhla, ale nebyl až tak důležitý jako jste pro mě vy dva. Kdyby se stalo něco vám dvěma, tak to bych jsem se neovládl a teď byl po smrti. Vlastně všichni bychom byli po smrti.’’ uchechtl se Nori. Pochopil jsem už všechno. Neprahl po pomstě, ale jen ochraňoval své přátelé před zlem.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
