Demon - 9. kapitola
Informace:
Nori se probouzí po zdařilém boji proti Bellovi. Už jim chybí tři démoni a upírka. Vydávají se na cestu i s vlkodlakem Tadaem, otcem Noriho. Narazí na krkavce a boj započne. Law se jde utkat proti pánovi krkavců, proti Reizovi.
Reizo
Vlkodlak, otec Noriho se nám představil jako Tadao. Nori se prospal celé tři dny. Po prvním dnu se mu rána zacelila zcela, ale musel být hodně vyčerpaný. Nechali jsme ho prospat. Aby nabral zase síly. Čekali nás ještě tři démoni a jeden upír. Nevěděli jsme, kde se schovávají, a ani co na nás chystají. Vše bylo zahaleno tajemstvím. Trochu jsem se obával, jak bude Nori reagovat na mě a Jane, když se probere. A hlavně jak vezme v potaz, že je tu i jeho otec. Biologický otec. Třetí den se Nori začal probouzet.
,,K..kde to jsem?’’ zeptal se rozespale Nori a posadil se. Já s Jane jsme hned u něho byli.
,,Jak ti je Nori?’’ zeptal jsem se starostlivě. Nori se na mě a pak na Jane podíval.
,,Líp, hodně líp. Jsme stále v doupěti Shinichiho?’’ zeptal se nás Nori.
,,Stále jsme, kde jsme byli. Nehnuli jsme se.’’ odpověděla tentokrát Jane.
,,Dobře. Víte, že se na vás ještě zlobím?’’ podíval se na mě a na Jane Nori vyčítavě.
,,Promiň Nori. Nevěděl jsem, jak ti to říct, a taky jsme to slíbilo Tadaovi.’’ vysvětlil jsem Norimu a omluvil se mu.
,,Tadao, to je jméno tvého otce.’’ oznámila Norimu Jane. Nori se podíval na vlkodlaka.
,,Proč si nechtěl, abych věděl o své pravé totožnosti?’’ zeptal se hned na férovku Tadaa. Tadao se na Noriho podíval.
,,My vás necháme osamotě.’’ promluvil jsem a zvedl se. Jane mě následovala. Šli jsme stranou a nechali Noriho s Tadaem osamotě.
,,Jsi z půlky člověk a způlky vlkodlak, ale víc u tebe přebývají schopnosti člověka. Máš jen dobré viděni a rychlost.’’ odpověděl Tadao Norimu.
,,Neříkáš zcela pravdu.’’ řekl Nori. Tadao se na Noriho podíval.
,,Jsi jako tvá matka.’’ pousmál se Tadao. ,,Nevěděl jsem, jak tu pravdu přijmeš. A tvým přátelům jsem to musel vysvětlit. Chtěl jsem, aby tě ochránili. Nechci synu, aby se ti něco stalo. To bych jsem nepřežil. Proto si zůstal v lidském světě a tam si měl zůstat.’’ řekl pravdu Narimu. Ten na Tadaa chvíli zíral.
,,Víš, jak to mezi matkou a otcem vypadá ne?’’ zeptal se Nori Tadaa. Ten se na Noriho podíval.
,,Ano vím, ale byl by si tam v bezpečí než jsi tady.’’ trval na svém Tadao.
,,Tak musíš vědět, jak se cítím. Jsi můj otec a jako já tvůj syn, by si to měl vědět, když víš o tom vztahu mezi nimi.’’ řekl Nori maličko vyčítavě.
,,Ano, ale...’’ Nori nenechal Tadaa domluvit.
,,Žádné ale. Jsem sice jen na půl vlkodlak a na půl člověk a jsem více méně nejslabší článek této výpravy, ale i tak kdybych byl jen člověk, přijal bych toto dobrodružství. Nelituju toho, že jsem odešel bez rozloučení a jsem tady. Matka možná trpí, ale to ji přejde. Brzy na mě zapomene. Už chápu, proč mi říkala zrůdo. Věděla, že jsem na půl člověk a napůl vlkodlak. Možná jsem vykazoval nějaké známky vlkodlaka, kterých si mamka všimla a já ne, nebo někdo jiný, ale i tak mě moc v lásce neměla.’’ trval na svém Nori. Mluvil tak nahlas, že jsem to slyšel i já s Jane, aniž bychom to slyšet chtěli. Podívali jsme se s Jane na sebe a pak na ty dva. Tadaovi tekly slzy.
,,Vím, jak se cítíš synu, ale já vás opustit musel. Byl hřích, že jsem se spolčil s lidskou ženou a s plodil potomka. Je to velký hřích, a i když Bell o tom věděl, pomohl mi. Nikdy to nikomu neřekl a za to jsem mu vděčný. Ale jsem rád, že je po něm. Byl moc krutý a zlý. Sledoval jsem tě po celý tvůj život, jak rosteš. Byl jsem rád, že si tvá matka našla rychle přítele a později manžela, který by se postaral o mého syna, když já jsem nemohl. Ale tvoje matka udělala chybu. Tvému otci nakukala, že ty jsi jeho. Jenže on teď zjistil, že tomu tak není, že ho obelhala. Přiznala se mu, a zmínila se mu o mně. Samosebou, že ji nevěřil, když mu říkala, že jsem démon vlkodlak. Považuje tvou matku za blázna, protože to stále tvrdí. Ale miluje tě a moc ji chybíš. Vše jsem viděl ve věšteckém kotli, který jsem používal se svolením Bella a sledoval tě. Sledoval jsem tu situaci, i když ses objevil už tady. Udělám cokoliv, aby ses mohl vrátit k matce. A na mě zapomněl.’’ měl delší proslov Tadao. Nori ho poslouchal bez přerušení.
,,Ty mi nebudeš říkat co mám a co nemám dělat. Jsi můj biologický otec, ale jako otce tě neberu. Určitě by se to dalo zařídit, aby si s námi zůstal. Bell, jak mu tak říkáš, by ti určitě pomohl, i když byl zlý a krutý.’’ trval na svém Nori. ,,A i když matka trpí, tak ji to taky tak snadno neprominu, že mě po celou tu dobu obelhávala.’’ pokračoval ve svém proslovu.
,,Chápu tě, ale přesto tě dostanu zpátky k matce. Opustil ji a tebe potřebuje. Seš její jedinou oporou a žijící člověk, kterého má. A i když tě nazvala zrůdou, nemyslela to tak.’’ snažil se přemluvit Noriho Tadao. ,,Než něco řekneš, nech si to projít hlavou. Teď vyrazíme, abychom co nejdřív porazili Ryuua, krále podsvětí.’’ rozhodl a stoupl si. I Nori se postavil na nohy.
,,Ty jdeš s námi? Jsi starý.’’ divil se Nori a mluvil, jak mu jazyk narostl. Občas si neuvědomoval, co říká. Tadao se začal smát.
,,Ano, jsem starý, ale tady se moc nevyznáte, ale já jo. Povedu vás a budu vás sledovat a v nejhorším případě jakkoliv pomohu.’’ smál se Tadao.
,,Nori, než něco řekneš, tak Tadao má pravdu v jedné věci. Nevyznáme se tu. I když máme mapku, tak nám moc nepomůže. Je lepší mít průvodce, než obyčejnou mapu.’’ přišel jsem k těm dvou a vložil se do jejich rozhovoru. Jane si stoupla vedle mě.
,,Law má pravdu, Nori.’’ souhlasila se mnou Jane.
,,Dobrá, ale ty Tadao mi slib, že se nebudeš motat při soubojích.’’ souhlasil nakonec Nori.
,,Slibuju ti to Nori.’’ slíbil Tadao Norimu. Všichni jsme se na sebe podívali. Nori si připnul k opasku meč a mohli jsme vyrazit.
Šli jsme mlčky. Nikdo nic neříkal. Ani Nori, který bývá ukecaný. Bylo mi jasné, že se i na nás zlobí. Ale chtěl jsem si o tom s Norim promluvit, ale zastavovat se, by bylo zdržování a před Jane a Tadaem jsem mluvit nechtěl. Proto jsem mlčel.
,,Nad čím dumáš, Lawe?’’ zeptal se mě po chvíli Nori.
,,Ale o ničem. Mám z toho všeho zlý pocit.’’ zalhal jsem částečně, ale částečně jsem řekl pravdu. Něco vyselo ve vzduchu.
,,Blížíme se na území Reiza. Buďte opatrní. K boji používá krkavce.’’ varoval nás Tadao. O krkavcích jsem věděl to, že zaútočí na člověka, pokud je nějak raněn, nebo mrtev. A při ochraně svého teroteria, nebo svou rodinu. Ale snadno se dají zabít mečem, nebo dýkou. Z dálky jsem zaslechl pár krkavců.
,,Blížíme se.’’ pronesla potichu Jane.
,,Něco vidíš?’’ zeptal se Nori Jane. Ta aniž by se na Noriho podívala, zakývala hlavou.
,,Jsou ještě hodně daleko, na to abych je viděla, ale jsou hodně slyšet. Musí jich být minimálně deset.’’ odpověděla Jane.
,,I ty Lawe je slyšíš?’’ zeptal se mě Nori.
,,Jo, ale je to hodně vzdálené.’’ přikývl jsem Norimu.
,,Je to asi sedm kilometrů.’’ promluvil Tadao.
,,Doufám, že nechcete nějak běžet.’’ zeptal se Nori vyděšeně.
,,Neboj, i když s tvoji rychlostí by si tam byl za pár minut.’’ usmál jsem se na Noriho.
,,Jenže já vás nechci nechat osamotě.’’ přiznal Nori. ,,A taky běžet se mi nechce.’’ dodal hned na to.
,,Nebo, nehrozí žádný běh.’’ řekla Jane, aniž by se na Noriho podívala. Norimu se ulevilo. Musel jsem se pousmát. Pomalu, ale jistě jsme pokračovali dál.
Došli jsem tak blízko, že i já viděl patnáct krkavců. Jeden seděl někomu na ruce. Siluetu jsem nepoznával, ale něco mi říkalo, že je to Reizo. V tom krkavci vzlétli a blížili se k nám.
,,Útočí na nás.’’ zvolal jsem a tasil jsem meč. Nori i Jane se připravili na útok krkavců. Tadao se zastavil a zůstal stát.
,,Schovávat se nebudu, ale bojovat taky ne.’’ řekl Tadao a sedl si na kámen.
,,Ale schovat by ses měl. Jinak na tebe zaútočí.’’ trval na svém Nori.
,,Neboj se chlapče. Nic se mi nestane.’’ uklidňoval Noriho Tadao.
,,Já se nebojím, jen mám obavy.’’ řekl Nori.
,,Zvládnete to sami?’’ zeptal jsem se náhle všech.
,,Co máš v plánu?’’ zeptal se mě Nori.
,,Jen jdi. My to zvládneme.’’ pochopila Jane a povolila mi odejít. Hned jsem se rozeběhl a běžel dopředu.
,,Běží za Reizem.’’ odpověděla Jane Norimu. V tom přilétli krkavci a boj proti otravným zvířatům, kteří útočili svými drápy započal.
Boj Lawa:
Běžel jsem jak nejrychleji jsem to dokázal. Cestu jsem na pár krkavců narazil, ale povedlo se mi je hned zneškodnit. Už jsem cítil Reizovu přítomnost blíž a blíž. Rozeznával jsem i jeho siluetu. Reizo na mě už čekal. Na rameni mu seděl krkavec.
,,Čekám tu na tebe. Sice jsem si myslel, že se proti mně postaví ten člověčina, ale toho dorazím až porazím tebe.’’ ušklíbl se Reizo.
,,To se ještě uvidí.’’ řekl jsem klidně, ale chladně. Jeden druhému jsme se dívali do očí. Čekal jsem, kdy Reizo udělá první krok. Reizo nejspíš čekal zase na ten můj první krok. Reizo poté něco zašeptal krkavci a ten poté odletěl.
,,Neboj se, nezaútočí na tebe.’’ ujistil mě Reizo.
,,Kdo se tu bojí?’’ procedil jsem skrz zuby.
,,Já jen, že si vypadal vystrašeně.’’ ušklíbl se Reizo.
,,To se ti jenom zdálo. A co kdyby si místo žvástů zaútočil?’’ řekl jsem ironicky.
,,A co kdyby si to byl ty, kdo zaútočí jako první?’’ zeptal se mě Reizo. Měl mě v šachu. Zatnul jsem všechny zuby a zaútočil jsem. Reizo snadno odrazil můj útok. Přistál jsem na větvi stromu. V tom jsem slyšel křupání, až větev křupla a spadla. Já to nečekal a spadl jsem přímo na záda Reizovi. Ten se začal otáčet a otřásat. ,,Slez ze mě ty skrčku!’’ láteřil a snažil se mě setřást. Už jsem viděl, jak ho porazím, když v tom Reizo se přestal sebou šít a poškrábal mi ruce svými drápy.
,,ÁÁÁ’’ zaval jsem bolestí a pustil se Reiza a spadl jsem na zem. Ruce jsem měl poškrábané a od krve. Hned jsem se postavil na nohy.
,,Jsi lahodný.’’ pronesl Reizo, když si začal olizovat své drápy, od mé krve.
,,Nejsi jediný, kdo mi to říká.’’ procedil jsem skrz zuby s ironii v hlase.
,,Neříkej mi, že ta krasotinka bumbá tvoji krvičku.’’ začal mě provokovat Reizo. Já se jen ušklíbl.
,,Co na tom? Tebe to zajímat nemusí.’’ řekl jsem Reizovi s ironií v hlase.
,,A teď vážně. Konec hry, teď to tu ukončím a pochutnám si na té krasotince.’’ ušklíbl se Reizo a zaútočil na mě. Byl hodně silný a mečem jsem sotva odrazil jeho útok. Věděl jsem, že lidská podoba mi jen tak nepostačí. Proto jsem se proměnil do své pravé podoby. Byl jsem rád, že tu není Nori, nebo Jane a nevidí mě. I když Nori mě už v mé pravé podobě viděl, když jsem bojoval proti Kanibalovi. ,,Čekal jsem, kdy se ukáže tvá pravá podoba, ale stejně ti to bude k ničemu.’’ poškleboval se chladně Reizo. Nic jsem neříkal a s chladnou hlavou jsem zaútočil. Jenže Reizo vytáhl ostnatý kyj a uhodil mě. Odlítl jsem hodně daleko. Pár stromů jsem pokácel. Na boku se mi objevila krev. Chytil jsem se za bok a postavil se na nohy.
,,Za to budeš pykat.’’ procedil jsem mezi zuby, pustil se boku a vší démonickou rychlostí zaútočil. Můj meč a jeho kyj se o sebe dotkly. Až zajiskřily jiskry. Takhle to trvalo asi patnáct minut. Ztrácel jsem spoustu krve a potřeboval jsem odpočinek, ale ten nebyl možný. Škrábance na rukou se mi začínali už hojit. Jen na boku ne a stále jsem krvácel. Když jsem stál na stromě a přemýšlel, jak ho zneškodnit, tak Reizo s úšklebkem na mě zaútočil. Já se jeho útoku vyhnul jen tak tak. Poté jsem si všiml jeho slabé stránky. Když na mě útočí není krytej na bocích. Hned jsem toho využil. Počkal jsem si, až ke mně došel a chtěl zaútočit. Riskoval jsem. Nechal jsem se znovu uhodit kyjí do boku, ale než jsem odlítnul, tak mečem jsem sekl Reiza. Jak jsem přistál po pár metrech, tak Reizo nebyl stále schopný se postavit na nohy. Rychle jsem se postavil a svou rychlostí skočil po Reizovi a svými ostrými zuby jsem mu urval hrdlo. Reizo se snažil ze sebe vydat hlásku, ale nevyšlo mu to. Byl jsem znovu potřísněn krví. Olízl jsem si zuby a proměnil jsem se zpět do lidské podoby. Hned jsem se skácel k zemi bolestí. Ztrácel jsem spoustu krve. Věděl jsem, že si potřebuju odpočinout, ale chtěl jsem se vydat za ostatníma, jestli nepotřebují pomoci. Jenže jsem byl tak slabý, že jsem hned usnul.
Když jsem se probral, ležel jsem na zemi. Ležel jsem na zádech. Nebyl jsem opřen o strom, jako když jsem usnul. Opatrně jsem se posadil a rozhlédl se kolem sebe.
,,Lawe, jak ti je?’’ zeptala se starostlivě Jane.
,,Neměl by si ještě vstávat, potřebuješ se posilnit.’’ promluvit Tadao.
,,Je mi fajn.’’ odpověděl jsem Jane. ,,Neboj se, nevstanu, jen se posadím.’’ ušklíbl jsem se na Tadaa.
,,Díky bohu žiješ. Nebyl to moc pěkný pohled na tebe, když jsme tě tu takhle našli.’’ pronesl Nori, který přinesl klády dříví.
,,Díky, co krkavci?’’ zeptal jsem se a za pomoci Noriho jsem se opřel o strom. Tadao mi podával hrnek s bylinkami, které uvařil. Byli nic moc, ale věděl jsem, že mi k uzdravení pomohou.
,,Zničeni, od jednoho až po druhého.’’ odpověděl Nori. Přikývl jsem.
,,Omlouvám se, ale odpočinu si.’’ promluvil jsem a znovu jsem si lehnul. Hned jsem usnul. Takhle jsem se léčil den, než jsem byl schopný znovu vyrazit na cestu. Už nám toho moc nezbývalo a už jsme se blížili ke konečnému boji. Boji proti Ryuuovi.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
