Demon - 8. kapitola
Informace:
Jane s Lawem se dozvídají pravdu o původu Noriho. Nori o tom nemá páru a oba slíbí mlčenlivost. Ráno vyrážejí na cestu a dostanou se do teritoria Bella alias Shinichio. Nori se mu postaví, ale zjišťuje krutou pravdu. Jak se Nori zachová? Zvítězí?
Nori VS Shinichi
Byla noc a Nori spal. Já s Jane jsme hlídali Noriho a okolí, kdyby se někde něco šustlo, abychom byli připraveni kdykoliv se bránit. Přemýšlel jsem, co se to s Norim stalo. Otec nic takového neříkal a ani ta legenda nic neříkala, že by Nori jako člověk měl získat nějakou moc. Bylo to velice zvláštní. Ale nevěděl jsem čím to je. A o čem přemýšlela Jane, nevím. Do hlavy jsem ji neviděl.
,,O čem přemýšlíš?’’ zeptala se mě náhle Jane.
,,O Norim a jeho schopnosti. Nerozumím tomu, jak je to možné.’’ řekl jsem pravdu. ,,A ty?’’ zeptal jsem se Jane taky a podíval jsem se na ni.
,,Taky o tom. Napadlo mě, že musí něco existovat, o čem neví tvůj otec a nebo se to z té legendy vypustilo.’’ řekla svůj názor Jane.
,,I to je možné, ale nezdá se mi to. Promiň.’’ omluvil jsem se Jane.
,,Proč se omlouváš?’’ divila se Jane.
,,Že s tebou nesouhlasím.’’ vysvětlil jsem Jane.
,,Není se zač omlouvat. Každý má na to jiný názor. A to je dobře.’’ usmála se na mě Jane.
,,To je pravda.’’ souhlasil jsem s Jane a taky se na ni usmál. ,,Jsem rád, že jsi v pořádku.’’ dostal jsem ze sebe a sklopil jsem zrak.
,,Proč, bych nebyla v pořádku?’’ divila se Jane.
,,Jak si bojovala, proti Ren. Bál jsem se o tebe. Hlavně když si řekla, že tě zasáhla šipka s jedem.’’ vysvětlil jsem a byl jsem rád, že nevidí, jak mi rudnou tváře.
,,Přeci jsem slíbila, že vás doženu.’’ usmála se Jane. ,,A taky ta lahvička s protijedem tam zbyla. Měla ji pro případ, kdyby se sama nakazila, nebo někoho zranila a chtěla po něm informace, nebo zasáhla ze svých kamarádíčků.’’ vysvětlila mi situaci Jane.
,,I tak jsem se bál.’’ přiznal jsem.
,,Už není čeho. Nic se mi nestane. Ani mně, ani Norimu a ani tobě ne.’’ řekla razantně Jane.
,,Pravda….’’ chtěl jsem něco říct, ale zacítil jsem pach. Hned jsem ho poznal. Týkal se vlkodlaka. Ale byl sám. I Jane zbystřila. Oba jsem se připravili. Já tasil meč a Jane si připravila dýky.
,,Nepřišel jsem bojovat.’’ ozval se hlas z poza stromu. Podívali jsem se tam. Byl to starý vlkodlak. S Jane jsme se posadili a nechali si starého vlkodlaka sednout. Ale byli jsme přesto ostražití.
,,Proč tu jsi?’’ zeptal jsem se zostra.
,,Chci s vámi mluvit o tomto chlapci.’’ řekl vlkodlak a ukázal na Noriho.
,,Co je s ním?’’ zeptala se Jane.
,,Je to napůl člověk a napůl vlkodlak.’’ řekl klidně vlkodlak. Zůstal jsem oněměle na vlkodlaka zírat. I Jane nemohla najít slova.
,,J...jak to víš?’’ dostal jsem ze sebe nakonec, i když jsem stále v šoku byl.
,,Jsem jeho otec.’’ řekl vlkodlak.
,,C...cože?’’ dostal jsem s Jane nastejno.
,,Před sedmnácti lety jsem byl ve světě lidí. Bell mě tam poslal. Zamiloval jsem se do dívky, která chtěla spáchat sebevraždu. Užili jsme si. Bell to zjistil a poslal mě zpátky sem. Já jen sledoval, jak můj syn vyrůstá. Bál jsem se, že se z něho stane vlkodlak, ale nestalo se tak, ale má schopnosti vlkodlaka. Museli jste si všimnou jeho zvláštností.’’ vysvětlil nám starý vlkodlak. Zíral jsem na něho i s otevřenou pusou. Nemohl jsem tomu uvěřit.
,,Jak ti máme věřit?’’ zeptala se Jane, která se vzpamatovala jako první.
,,Můžete a nemusíte, ale je to pravda. Nic mu, ale neříkejte. Nechci, aby to věděl. Nechci, aby věděl, že jeho otec má strach z Bella a opustil ho, ještě dřív než se narodil.’’ poprosil nás. Poté vstal. ,,Už musím jít. Neměl bych tu být. Bell se na vás už chystá. Buďte opatrní.’’ varoval nás a stejně tak, jak se ukázal stejně tak zmizel. S Jane jsme se na sebe podívali a pak na spícího Noriho.
,,Pár věcí to vysvětluje.’’ promluvila do ticha Jane.
,,Pravda. Jeho kondička a ty schopnosti, které se objevili dneska při tom boji.’’ souhlasil jsem s Jane.
,,Přesně tak. Jen to nevysvětluje, proč v legendě se o tom nic nezmiňuje.’’ řekla Jane a zamyslela se.
,,Možná to v té legendě není zmíněné, protože se nevědělo, že to bude poloviční člověk. Myslelo se, že to bude čistokrevný člověk.’’ řekl jsem svůj nápad. Jane jen přikývla, na souhlas, že je to možné. Pak jsem si šeptem povídali celou noc, dokud se ráno Nori neprobudil. V noci jsem si oba slíbili, že Norimu nic neřekneme.
Když se Nori probudil, opékal se zajíc, kterého jsem chytil. S Jane jsme si ho taky dali, i když hlad jsem neměli. Když Nori spal, tak jsem v noci dal Jane napít mé krve. Aby byla zase o něco silnější a měla větší sílu. Krev potřebovala. Tentokrát jsem pro snídani byl já, když Nori ještě spal.
,,Lidi, vy fakt spánek nepotřebujete?’’ zeptal se stále překvapen Nori.
,,Občas jo, ale většinou, když jsme raněni, aby se nám rána zacelila co nejdříve.’’ vysvětlil jsem Norimu. Ten jen přikývl a dál baštil. Já zrovna dojedl a Jane měla v ústech poslední sousto.
,,Občas vám závidím.’’ promluvil Nori s plnou pusou. S Jane jsme se na sebe podívali a pak na Noriho.
,,Proč?’’ zeptala se Jane.
,,Protože nepotřebujete spát, jíst a jste silní.’’ přiznal Nori, proč nám závidí.
,,Není co. Jsme zrůdy.’’ řekl jsem Norimu.
,,Nejste. Vy dva ne a tvůj otec Lawe taky ne. Vypadáte jako lidé.’’ řekl Nori. Na jednu stranu mě to těšilo, ale na druhou jsem nadšen nebyl.
,,Ale já s otcem se dokážeme proměnit ve zrůdy. Jen máme lidskou podobu, protože je nám v ní nejlíp.’’ přiznal jsem Norimu, jak je to u mě a mého otce.
,,A já jako upír vypadám člověk, ale potřebuju denně krev vysát, mám špičáky, lepší zrak, sluch i čich. Není to žádná výhra a když si vzpomeneš, jak zabít upíra, tak jsem hodně zranitelná.’’ vysvětlila Norimu Jane. Ten je přikývl.
,,I tak vám závidím.’’ nedal si to vymluvit Nori. Po jídle jsme uhasili oheň a vyrazili jsme na cestu.
Cestou jsem mlčeli. Nikdo nic neříkal. Každý nejspíš přemýšlel. Já hlavně o tom, co nám řekl otec Noriho. Stále mi to vrtalo hlavou. Jestli je to pravda, nebo ne. Vysvětlovalo by to spoustu věcí, ale i tak jsem si jistý nebyl.
,,Nori, proč jsi rád šel sem když si mohl zůstat u rodiny?’’ zeptala se náhle Jane. Podíval jsem se na ni. Měla kamennou tvář a nedalo se poznat, na co zrovna myslí.
,,Naši se ustavičně hádají a pak vinu hážou na mě. Byl jsem vždycky rád, když jsem byl ve škole, nebo někde venku a nemusel být doma. Proč?’’ odpověděl a zároveň se zeptal Nori.
,,Jen tak mě to zajímalo.’’ podotkla Jane.
,,Ale když jsem viděl Lawa při akci ve světě lidí a pak mi řekl, co je zač a co se stalo tobě, tak mi to přišlo fascinující.’’ dodal Nori. S Jane jsem se na něho podívali. Poté jsem šli zase mlčky.
Došli jsme k jedné chalupě. Cítil jsem přítomnost démona. Nevěděl jsem, ale u jakého.
,,Jsme u Bella, nebo-li Shinichiho.’’ řekla Jane.
,,Jak to víš?’’ zeptal se Nori.
,,Vidím vl...’’ zarazila se Jane. Došlo jí, že Nori neví o tom vlkodlakovi. Hned jsem pochopil o co jde.
,,Cítím blízko vlkodlaka a vlkodlaci patří Shinichimu.’’ odpověděl jsem za Jane a podíval se na ni. Ta se z vděčností na mě podívala a usmála se. Její oči mi děkovali.
,,Mohu vás o něco požádat?’’ zeptal se nás dvou Nori. S Jane jsme se na Noriho podívali. ,,Chci se utkat s Shinichim.’’ dodal, když jsme s Jane mlčeli. Myslel jsem si, že jsem se přeslechl.
,,Nori...’’ soukal jsem ze sebe.
,,Jen ať jde. Stejně by ho to čekalo. A my tu zůstaneme v záloze, kdyby něco, pomůžeme mu.’’ přerušila mě Jane.
,,Dobrá. Ale Nori, musíš být opatrný, bojovat z rozvahou a ne ze zlosti. Tím si snadný terč.’’ varoval jsem Noriho. Ten mě jen poslouchal a přikyvoval.
,,Neboj se Lawe, to zvládnu.’’ usmál se na mě Nori. Bál jsem se o něho. I když s mečem uměl už bravurně a objevila se u něho schopnost vidět zpomaleně a být rychlý, ale i tak to byl člověk a můj nejlepší přítel.
,,Hodně zdaru.’’ popřála Jane Norimu. Ten se na ni podíval a usmál se. Nori vykročil v před. S Jane jsme ho následovali, ale drželi jsem se stranou.
Noriho boj:
Nori se blížil k chalupě. Když k ní přišel a chtěl zaklepat, tak se chalupa rozplynula jako dým. Byla to iluze. Nori byl velice překvapen, ale přesto tasil meč a nebojácně šel dál. Po chvíli se u něho objevil démon. Norimu bylo jasné, že se jedná o Shinichiho.
,,Máš odvahu člověče. Nebo mám spíš říct, polo člověče?’’ promluvil démon. Nori na něho civěl. ,,Ty to nevíš? Tví tak zvaní přátelé ti to neřekli?’’ začal se posmívat démon a podíval se na ty dva. Nori se taky podíval. Oba měli kamennou tvář.
,,Co to kecáš, za nesmysli?’’ zeptal se Nori a zaťal ruce v pěst.
,,Jsi na půl člověk a na půl vlkodlak. Nevšiml sis poslední dobou svých zvláštních schopností?’’ posmíval se dál Shinichi.
,,Co je to za nesmysl?’’ rozčiloval se Nori. Nevypadalo to moc dobře.
,,Není to nesmysl. Jsi můj syn.’’ ozval se vlkodlak. Nori se na vlkodlaka podíval. Což byla chyba a Shinichi zaútočil na Noriho. Nori schytal ránu do břicha. Odlétl kus dál. Přistál, když se zastavil o strom. Svalil se na zem. Nori se postavil na kolena a vykašlal krev. Z břicha mi čišela krev.
,,NORI!’’ křikla Jane i Law najednou.
,,Nejdřív on pak vy dva.’’ řekl Nori a postavil se na nohy. Zahleděl se na Shinichiho. Ten se usmíval od ucha k uchu.
,,Vidíš, toto by zabilo každého člověka, ale ty stále žiješ.’’ smál se Shinichi. Nori se dobelhal k Shinichimu.
,,Bojuj.’’ vyhrkl Nori na Shinichiho. Ten se podíval na Noriho s vážným výrazem. Pak se rozesmál. ,,Tady není nic k smíchu.’’ rozčiloval se Nori.
,,Dítko jako ty mi neublíží.’’ smál se Shinichi.
,,Uvidíme.’’ řekl Nori a zaútočil teda jako první. Shinichi se útoku vyhnul a dál se smál. Nori dál útočil až se zadýchal, ale Shinichi vždy se vyhnul útoku a smál se Norimu. Jane i Law, chtěli se zúčastnit, ale jako by to Nori věděl. ,,Nechte to na mě, pak si to vyřídím s vámi.’’ řekl nasupeně Nori. Jane a hlavně Law, ho nepoznávali. Oba se zarazili a nechali Noriho dál bojovat. Nori se rozeběhl proti Shinichimu, ale zakopl o pařez a spadl na zem. Byl oslaben ranou na břiše. Ale kupodivu se mu zacelovala. Při pádu dostal Nori nápad. ,,Ty zrůdo, jak o mě víš?’’ zeptal se Nori docela v klidu. Tím šokoval především Jane a Lawa.
,,Tvůj tatík mi vše řekl.’’ smál se Shinichi.
,,Ty ho šmíruješ.’’ dostal ze sebe Nori.
,,A co má bejt?’’ podivil se Shinichi.
,,To se nedělá.’’ řekl Nori. Zhluboka se nadechl vydechl. Shinichi se začal smát. Nori vzal meč, jako šíp a hodil ho po Shinichim. Ten se smál a nečekal to, tak dostal mečem přímo do srdce. Hned se skácel k zemi. Než dopadl na zem, byl mrtvý.
Já s Jane jsme přiběhli k Norimu. Nori se skácel k zemi. Vlkodlak, otec Noriho vzal meč, protože z Shinichiho zbyl jen prach, a šel k nám. Meč položil k Norimu.
,,Proč jste mi neřekli, že víte, kdo jsem?’’ zlobil se na nás Nori.
,,Ví to od noci a sám jsem je požádal, aby mlčeli.’’ promluvil vlkodlak.
,,Promiň Nori.’’ omluvil jsem se Norimu. ,,Měl jsem ti to říct.’’ dodal jsem smutně.
,,Teď si odpočiň. Potřebuješ nabrat sílu.’’ promluvila mile Jane.
,,Dobře, ale slibte mi něco.’’ za zíval Nori. Podíval jsem se na Jane a ta na mě.
,,A co?’’ zeptal jsem se Noriho.
,,Příště mi vše řeknete.’’ požádal nás Nori.
,,Slibuju.’’ slíbil jsem nastejno s Jane. Poté Nori zavřel oči a usnul.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
