Demon - 7. kapitola
Informace:
Všichni tři dále pokračují za dobrodružstvím, když vycítí další nebezpečí zrůd. Law zjišťuje, že se jedná o vlkodlaky. Bojí se o Noriho a radí mu se schovat, ale Nori chce bojovat. Jane se Noriho zastane a Nori může bojovat.
Vlkodlaci a Noriho schopnost
Putovali jsme další tři dny. Občas jsme narazili na nějakou tu stvůru, se kterou jsme museli bojovat, ale byli to slaboši. Hned jsme je dorazili, i Nori, který si s mečem vedl velice výborně. Přesto jsem měl o něho strach. Byl to přeci člověk. Čím víc jsme šli hlouběji, tím jsme se blížili k doupěti Ryuua. Ale ještě na nás čekali jeho čtyři nohsledi. Pátá Ren byla už poražena Jane. Litoval jsem toho, že jsem ten boj neviděl, ale asi bych jsem překážel a motal se do toho a Jane to s Ren chtěla skoncovat sama. Rozuměl jsem ji. Chtěla se pomstím a své pomsty dosáhla i s chladnou hlavou. Byl jsem na ni moc pyšný. I na Noriho samozřejmě, jako na svého nejlepšího přítele. Ale u Jane to bylo něco jiného. Ale na to teď nebylo ani pomyšlení.
Kráčeli jsme vedle sebe a nikdo nepromluvil ani slovo. Ani Nori, který bývá hodně ukecaný. Musel cítit to napětí jako já s Jane. Nevím jestli se bál, protože nedával nic najevo.
,,Nedáme si odpočinek?’’ navrhl po nějaké době Nori. Podíval jsem se na Jane.
,,Dobrá, ale tak patnáct minut.’’ souhlasil jsem i Jane souhlasila.
,,Díky.’’ poděkoval Nori a sedl si na blízkej kámen. Já s Jane jsme si sedli vedle Noriho. Tušil jsem, že Nori má určitě hlad, ale mlčel jsem. Na jídlo nebyl čas. ,,Co myslíte, že nás čeká dalšího?’’ zeptal se nás a podíval se nejdřív na Jane a pak na mě.
,,Nevím, ale nic veselého to nebude.’’ odpověděl jsem Norimu.
,,Sice jsem o tom mluvit nechtěl, ale tady se cítím, jako doma.’’ přiznal se nám Nori. Podíval jsem se na něho překvapeně.
,,T...to myslíš vážně?’’ dostal jsem ze sebe.
,,Jup myslím. Naši se rozvádí a není to moc růžové. Oba se přou, u koho budu bydlet, ale že by se zeptali mě, jak to cítím to ne. Rozhodují oba stále za mě. Tady, i když nás čeká velké nebezpečí je to vzrušující a jsem rád, že tu jsem.’’ přiznal se nám Nori, jak se cítí. Byl jsem velice překvapen, jak to bere.
,,Mně se stýská. Je to tu moc pěkně, ale přesto domov je domov. A ani rozloučit jsem se nestačila a při pomyšlení, že já je už neuvidím a oni mě, mě to bolí u srdce. Ale chápu, že jiná možnost nebyla.’’ přiznala se taky Jane. Všiml jsem si, jak má na krajíčku a potlačuje slzy. Chtěl jsem jí říci, aby se vybrečela, ale pochopil jsem z jejího výrazu, že o tom nechce mluvit. Tak jsem mlčel. Uplynulo patnáct minut a my se vydali znovu na cestu.
Po nějaké době chůze jsem za cítil pach. Ale ne zvěře, ale zrůdy. Byl jsem ostražitý, ale nikde nic jsem neviděl a ani neslyšel.
,,Jsou tak kilometr od nás.’’ zašeptala Jane, která měla bystrý zrak, sluch i čich. Připravil jsem se k určitému boji. Nori se taky připravil. Ale šli jsme dál. Byli jsme ostražití a připraveni k boji. Pach zrůd jsem začínal cítil zřetelněji a zřetelněji. Dokonce jsem poznal o koho jde. Šlo o vlkodlaky. Věděl jsem, že jsou zranitelní na břiše, ale i na zádech. Nejhorší bylo, že se jednalo o velice rychlou a mrštnou zrůdu. Proto zneškodnit ji pro člověka je velmi náročné.
,,Nori, bude lepší, když se schováš.’’ zašeptal jsem Norimu.
,,Ale proč? Já chci bojovat s vámi a ne se schovávat.’’ nesouhlasil Nori.
,,Jedná se o vlkodlaky a jsou velice nebezpeční, rychlí a mrštní. Na ně s tvoji silou nemáš. Jsi pro ně snadná kořist.’’ domlouval jsem Norimu.
,,A jak se to mám jinak naučit, když se musím schovávat? Ty zombíky jsem taky zvládnul, nebo snad ne?’’ hájil se Nori.
,,Pravda Nori, ale toto je jiný kalibr a oproti nám dvěma si člověk. Sice legenda praví, že svět zachrání démon, upír a člověk, ale ty nejsi stavěný ani cvičený na to uspět. Promiň, ale říkám jen holou pravdu. Chci být upřímný.’’ řekl jsem Norimu pravdu a doufal, že to pochopí.
,,Nech ho bojovat. Dohlídnu na to, aby se mu nic nestalo.’’ promluvila do ticha Jane. Hned jsem se k ní otočil.
,,T...to myslíš vážně?’’ zeptal jsem se ji nevěřícně.
,,Jup myslím. Nori se bude muset utkat s démonem a jak má uspět, když se bude stále schovávat? Ano i já mám o něj strach, je to můj kamarád, ale vlkodlaci mohou být dobrou zkouškou pro Noriho.’’ vysvětlila mi Jane, jak to myslí. Musel jsem uznat, že má pravdu.
,,Jane, díky.’’ poděkoval Nori Jane.
,,Dobrá, ale drž se u nás. Kdyby něco křič a my ti přijdeme na pomoc.’’ rezignoval jsem, protože Jane svým způsobem rozhodla i za mě, aniž by se se mnou poradila.
,,Neboj, budu opatrný.
,,Nesmíš se nechat kousnout, ani poškrábat. Jinak se z tebe stane vlkodlak. Jenže to bych tě pak musel zabít, protože vlkodlaci jsou nebezpeční a co jsem se učil, když někoho vlkodlak pokouše nebo poškrábe, tak už se promění ve vlkodlaka bez vzpomínek na svůj předešlý život a taky snadno ztrácí nad sebou kontrolu a útočí na vše co vidí.’’ varoval jsem Noriho, co jsem vše věděl o vlkodlacích.
,,Budu opatrný, když tak jste tu vy.’’ přikývl Nori, že rozumí. Šli jsme dál, až jsme narazili na smečku vlkodlaků.
Ti nás hned obklíčili ze všech stran. byli to lidé s velkými drápy a kožešinou po celém těle. Oči měli, žluté jako zlato a zorničky rozšířené. Začali na nás vrčet a tasit své dlouhé drápy.
,,Vás to nedokáže proměnit?’’ zeptal se šeptem Nori.
,,Ne, já jsem démon, a Jane upír. Nás můžou jedině zabít.’’ vysvětlil jsem Norimu.
,,Dál už ani krok! Bell si to nepřeje!’’ promluvil čísi hlas. Pařil vlkodlakovi, nejspíš vůdci vlkodlaků.
,,Ale co když projdeme?’’ zeptal jsem se s ironií v hlase.
,,Přes z nás nikdy!’’ řekl vůdce vlkodlaků.
,,To se ještě uvidí!’’ řekl jsem chladně a připravil jsem se k boji. I Jane s Norim. všichni jsme měli zbraně tasení a připravené.
,,Sami jste si o to řekli!’’ řekl vůdce vlkodlaků. ,,ÚTOK!’’ zakřičel na celý les a všichni vlkodlaci se do nás pustili.
Já bojoval proti vůdci a dalším čtyřmi vlkodlaky. Ty čtyři jsme zneškodnil hladce. Byly slabí. Museli to být mladí, ale trvalo mi to, protože vůdce na mě útočil a dorážel. Já si zachoval chladnou hlavu. Jeden ze slabších vlkodlaků na mě zaútočilo zezadu. Zavřel jsem oči a jako bych viděl vše zpomaleně. Udělal jsem otočku a nastavil meč, s hrotem na vlkodlaka. Ten viděl co se děje, ale nezmohl se už na nic Nabodl se na hrot mého meče.
,,Za to zaplatíš, démone!’’ procedil skrz zuby vůdce vlkodlaků. Zbylí tři se stáhli, ale já udělal ve vzduchu tři salta, přeskočil vůdce vlkodlaků a přistál mezi těmi třemi.
,,Teď hezké sny, pánové.’’ řekl jsem s úšklebkem. Poté jsem nastavil meč a zatočil jsem se. Vlkodlaci se na nic nezmohli a jen bylo slyšet jejich kňučení a poté se rozpadli na dvě část. Byl jsem pokropen jejich krví, která stříkala všude okolo. ,,A teď už jen ty.’’ řekl jsem a otočil jsem se na vůdce vlkodlaků.
,,Za to budeš pykat!’’ rozzlobil se vůdce vlkodlaků a zaútočil. Byl rozzuřen a to jsem chtěl. V zuřivosti, si člověk nedává pozor. Stál jsem vzpřímeně a zavřel jsem oči. Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Otevřel jsem oči a viděl jsem, jak se vlkodlak zuřivě blíží. Zaútočil, ale já byl připraven. Povedlo se mi mečem vůdce vlkodlaků ošklivě zranit. Vlkodlak zůstal ležet na zemi. Nezvedal se, ale věděl jsem, že ještě žije. Skokem jsem byl u něho.
,,Zuřivostí moc daleko nedojdeš.’’ promluvil jsem s ironií v hlase k vlkodlakovi.
,,N...n...nic...ti...neřeknu….’’ soukal ze sebe vlkodlak.
,,Jestli ti jde o to, že neznám jméno Bell, jsi na omylu. Víme, kdo se pod tím to jménem skrývá.’’ ušklíbl jsem se a při dřepl k vlkodlakovi.
,,Tak….co teda….chceš?’’ dostával ze sebe vlkodlak.
,,Vědět, kde bydlí.’’ řekl jsem, co bych jsem rád vědět.
,,Nic...neřeknu...To radši...zhebnu...’’ odsekl mi vlkodlak.
,,Tvá chyba.’’ ušklíbl jsem se a usekl vlkodlakovi hlavu. Všude vystříkla krev. Otočil jsem se na Jane. Ta zrovna skoncovala s poledním vlkodlakem. Oba jsme se podívali na Noriho. Chtěl jsem mu jít na pomoc a taky zjistit, jak si vede, když jsem to v tom uviděl. I Jane si toho všimla. Zůstal jsem stát jako přikovaný.
Boj Jane:
Vlkodlaci se rozdělili do tří skupin. Na Jane čekalo pět vlkodlaků. Myslela si, že to bude hračka, že budou slabí, ale mýlila se. Byli ba naopak silní, ale přeci je Jane porazila, aniž by utržila jakoukoliv ránu.
,,Tak pojďte na mě vy srabíci.’’ řekla chladně Jane. Vlkodlaci se jen ušklíbli a všichni na ráz zaútočili. Jane tasila své dýky. Ale nejdřív po všech hodila hvězdice, ale těm se vyhnuli všichni. Čekali, že Jane zakleje, nebo tak něco, ale ta měla stále chladnou hlavu a arogantní výraz v tváři. Měla v ruce pět dýk a bránila se proti útokům od vlkodlaků. Odrazila jejich útoky a dva dokonce nakopla, že odlétli pěkně daleko. Ti byli na chvilku mimo, tak mohla bojoval se třemi. Ti se ohlédli, za svými kumpány, což udělali chybu. Jane je po jednom z nich zranila na bříše. Teda dva. Toho třetího zabila ranou do srdce. Zbylí dva zavyli bolestí. Rychle tasila dva nože a hodila je po nich. Hned je zasáhla a ti zakvíleli bolestí a byli hned mrtví. K Jane se dobelhali poslední dva. Jane měla v ruce všech pět svých dýk. Ti dva se na sebe podívali a naráz zaútočili na Jane. Ta se jim vyhnula. Vyskočila do vzduchu udělal rotaci a vlkodlaci odletěli metr daleko. Než se vzpamatovali, byla u nich Jane a probodla jim dýkou srdce. Poté se vrátila k Lawovi a Norimu. Podívala se na Lawa a pak na Noriho. Chtěla mu jít pomoci, když v tom to uviděla a nemohla uvěřit svým vlastním očím.
Boj Noriho:
Na Noriho bylo přichystáno pět vlkodlaků. Bál se, věděl, že je nejslabší ze všech a snadno ho můžou parazit, ale nechtěl se vzdát bez boje. Nechtěl ukázat svou slabost. V ruce držel svůj meč. Držel ho pevně v obou rukách. Ruce měl stále obvázané, ale už bolest necítil. Jeden z vlkodlaků se do Noriho pustil. Tasil své drápy, ale Nori byl připraven a útok odrazil. Nechtěl, aby ho zabili, nebo proměnili. Protože v obou případech by ho čekala smrti. Buď od vlkodlaků, nebo Lawa. Byl rád, že na něho neútočí všichni, ale hezky po jednom. Museli to být buď velice chytří vlkodlaci, nebo buď velcí hlupáci. Nevšímal si boje Jane ani Lawa. Věnoval se jen pěti vlkodlakům. Jeden ho dokonce málem škrábl, kdyby neuskočil stanou, ale upadl na zem. Než stačil další zaútočit, tak Nori stál na nohou a vykryl další ránu vlkodlaka. Takhle museli bojovat dobrých pět, deset minut, když se to v tom stalo. Nerozuměl tomu, ale cítil, že se děje něco s jeho zorničkama. Snad se neproměňuju ve vlkodlaka? Vždyť jsem nedostal kousanec ani škrábanec. Nerozuměl tomu Nori. V tom viděl jak se hlavou vlkodlaci domlouvají, kdo zaútočí. Teď nebo nikdy. Řekl si Nori a zaútočil. Ani si neuvědomoval svou sílu. Že běžel rychleji než světelný paprsek. Rozmáchl se mečem a všech pět vlkodlaků přeseknul vejpůl. Všude začala stříkat krev. Postříkala Lawa, Jane i jeho. Poté se podívá, jak je na tom Jane s Lawem. všimne si jejich překvapivých výrazů.
,,Co se děje?’’ zeptal se Nori těch dvou.
Z pohledu Lawa:
Stále zírám na Noriho. Ani nevím co mám říct. Jsem v mírném šoku, a že jsem byl pokropen sprškou krve mi bylo jedno.
,,Nevšiml sis něčeho zvláštního, Nori?’’ zeptala se Noriho Jane, která se jako první vzpamatovala.
,,Mno, když o tom mluvíš, tak jsem cítil, změnu zorniček a taky jak se pomalými pohyby vlkodlaci domlouvají, kdo zaútočí. Tak jsem toho využil a zaútočil.’’ řekl pravdu Nori.
,,A té své rychlosti sis nevšiml?’’ zeptal jsem se Noriho, když jsem se vzpamatoval.
,,Jaké rychlosti?’’ nechápal Nori.
,,Běžel si rychle, než světelný paprsek.’’ řekla Jane Norimu.
,,Vážně?’’ byl překvapen Nori.
,,Jo, vážně.’’ řekl jsem ohromen.
,,O tom nic nevím.’’ pokrčil rameny Nori a uklidil si meč. ,,Chtělo by to koupel.’’ dodal, když se podíval na sebe a pak na nás.
,,Kilometr od nás teče potůček.’’ oznámila nám Jane. ,,Jen si přinesu hvězdice a můžeme vyrazit.’’ řekla Jane a hned se vydala pro hvězdice. My s Norim jsem na ni čekali. Po chvíli přišla a my vyrazili k potoku se vykoupat a smýt tu krev od vlkodlaků.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
