Demon - 6. kapitola
Informace:
Všichni tři se blíží k teroterium Ryuua. Všichni tři cítí smrdutých pach. Law si po chvíli vzpomene, že jeto zombí, které ovládá Ren. Jane požádá Lawa, aby se proti Ren mohla utkat. Law i Nori souhlasí a Jane čeká nelítostný boj proti Ren.
Doupě Ren
Šli jsem asi pět dní. Po cestě jsme na nikoho nenarazili, což mi bylo divné. Nelíbilo se mi to. A čím víc jsme se přibližovali na území Ryuua, tak jsem cítil víc pachu zrůd. A myslím, že jsem nebyl jediný. Že i Jane to pociťovala. Asi šestý den jsme pocítili strašlivý puch. Byl mi povědomý, ale nemohl jsem si vzpomenout odkud ho znám.
,,Fůj, co to tak páchne?’’ zeptal se Nori a zacpal si nos. Ale moc si tím nepomohl, tak po chvíli přestal.
,,Smrdí to, jako mrtvola.’’ řekla Jane. V tom mi to došlo.
,,Mno jasně, už vím.’’ řekl jsem a plácl jsem se do čela. Oba dva se na mě podívali. ,,Blížíme se na území upírky Ren. Ona používá zombie, jako své loutky, pokud nepočítám příšery v lidském světě.’’ hned jsem těma dvěma to vysvětlil.
,,Buďme radši na pozoru.’’ řekla Jane. S Norim jsem přikývli, že rozumíme. A šli jsem dál. Všichni jsme byli v pozoru, kdy kde na nás něco nezaútočí, abychom se mohli bránit.
,,Lawe, mohu se na něco zeptat?’’ zeptala se po chvíli Jane. Podíval jsem se na ni.
,,Ptej se.’’ vybídl jsem Jane.
,,Ren, to je ta, co ze mně udělala upíra?’’ zeptala se Jane chladně.
,,Jup, je to ona.’’ potvrdil jsem její obavy.
,,Chci vás o něco požádat.’’ začala mluvit Jane. S Norim jsem se na Jane podívali. ,,Chci se proti ní utkat a sama.’’ řekla svou prosbu. Moc se mi to nelíbilo.
,,Není to moc riskantní?’’ zeptal se Nori.
,,Dobře Jane, ale musíš si zachovat chladnou hlavu. Ne jednat jen tak na zdař bůh.’’ varoval jsem Jane. ,,Jinak tě snadno porazí.’’ dodal jsem varovně. Jane se na mě podívala.
,,Neboj, budu opatrná. Přeci musíme porazit Ryuua.’’ usmála se na mě a ujistila mě, že bude v pohodě. Usmál jsem se na ni a šli jsme dál mlčky.
Blížili jsme se k pozemkům, jak by se dalo nazvat, Ren. Kdybych bojoval proti Ren sám, tak bych použil zbraně typu křížek, růženec, svěcená voda, nebo česnek, ale ani jedno jsem u sebe neměl a ani Nori ne. Jane už vůbec ne, protože to bylo smrtící i pro ni. Musel jsem doufat a věřit v Jane, že to zvládne sama. Věřil jsem v ní. Smrad byl čím dál tím větší. Víc jsme se přibližovali. Všichni jsme museli cítit napětí ve vzduchu. Jinak má rána, kterou jsem měl na břiše se zcela zahojila a byl jsem při síle.
Šli jsme stále dál, až jsme zahlédli několik zombí. Byly to mrtvoly lidských duší, kteří zhřešili a dostali se do pekla. I ty bylo zapotřebí sníst, ale na to nebyl teď čas. Tasil jsem svůj meč. Nori mě následoval. I Jane se připravila k boji. Ren jsem tu necítil a myslím, že ani Jane ne. Nevěděl jsem, kde se schovává, ale musela být někde blízko, protože by tu jinak zombí nebyly.
,,Buďte opatrní.’’ řekl jsem obou. Oba jen přikývli na srozuměnou. Zombí se přiblížily a boj započal.
,,Hele, jak je zabijeme?’’ zeptal se Nori. Došlo mi, že o těchto zrůdách neví zhola nic.
,,Useknout jim hlavy.’’ odpověděl jsem Norimu a třetí zombí padla na zem mrtvá. Nori i Jane se snažili zombím rozsekat hlavy. Jane byla lepší než Nori, ale i tak Nori nebyl špatný a několik zombí padlo k zemi mrtví. Nebo spíš zemřeli a proměnili se v lidské bytosti. Z nich vyprchávala duše. Kdyby byl čas, nasytil bych jsem se. Ale nebyl, tak jsem je nechal pro jiné, nebo dokud se nevypařily. Zombí stále přicházely a nebyl jejich konec.
,,Kolik jich sakra je?’’ zaklel Nori.
,,Ren musela chytit dost zlých duší.’’ pronesl jsem a už několikáté zombí jsem ušmikl hlavu.
,,Mě by zajímalo, proč se schovává.’’ promluvila Jane.
,,Odněkud nás sleduje.’’ řekl jsem. ,,Chce nás oslabit, vyčerpat a pak zaútočit. To je její taktika.’’ dodal jsem.
,,Mohu vás tu nechat osamotě?’’ zeptala se nás Jane. Podíval jsem se na ni a pak se dál věnoval zombím.
,,Co máš v plánu?’’ zeptal jsem se Jane a dál bojoval.
,,Najít Ren a utkat se s ní.’’ řekla mi pravdu Jane, co má v plánu. Nelíbilo se mi to.
,,Neprahni po pomstě. Pak můžeš zemřít.’’ řekl jsem jenom starostlivě. Jane se na mě podívala.
,,Neboj, nic se mi nestane.’’ usmála se Jane. Všiml jsem si toho výrazu.
,,A jak ji chceš najít?’’ zeptal se pro změnu Nori.
,,Vycítit ji. Měla bych ji poznat.’’ odpověděla Jane Norimu.
,,Dobrá, ale buď opatrná. Počkáme tu na tebe.’’ souhlasil jsem nakonec.
,,Ne jen jděte dál. Já vás pak doženu. Poznám vás po čichu.’’ nesouhlasila Jane.
,,Ale...’’ začal protestovat Nori.
,,To nemá cenu. V jednom má pravdu. Musíme si pospíšit.’’ souhlasil jsem s Jane.
,,Dobrá, ale buď opatrná.’’ souhlasil nakonec i Nori. Jane se na nás podívala usmála se a vypařila se. My s Norim jsme dál mlčky bojovali proti zombím.
U Jane:
Jane se vydala do hlubokého lesa hledat Ren. Cítila v kostech, že je někde blízko. Bylo pro ni záhadou, proč necítí její pach. Ale pak si uvědomila, že možná cítí, ale neumí ho rozeznat. Vždyť ani neví, jak Ren voní. Cítila především pach zombí. Ren, tak kde jsi? ptala se sama sebe Jane.
,,Hledáš mě, tak si mě najdi.’’ ozval se strašlivý smích. Jane došlo, že je to Ren.
,,Vylez srabe!’’ křikla Jane, a zastavila se na jedné z větví stromu. Rozhlédla se kolem sebe, ale nikoho neviděla. Bylo ji to divné. Kam se mohla podít? A proč ji nevidím? Ptala se sama sebe Jane.
,,Věděla jsem, že tě to přitáhne ke mně. Teď patříš jenom mně.’’ ozval se hlas za Jane. Jane se rychle otočila a na vedlejší větvi stála upírka Ren.
,,Ale abych tě zničila, a ne se k tobě přidala!’’ řekla důrazně Jane a připravila se k boji.
,,Ale kdo pak se nám tu rozčiluje, co?’’ pochlebovala si Ren.
,,Nikdo se tu nerozčiluje, to se ti jenom zdá!’’ odsekla Jane Ren. Ta se jen smála. Jane si zachovala chladnou hlavu.
,,Opravdu?’’ podivila se Ren a zasmála se. Jane čekala na osudnou chybu Ren, aby mohla zaútočit. Nechtěla jen tak ji napadnout, protože věděla, že by s ní mohl být ámen a ona si dovolit prohrát nemohla. Musela se vrátit k Lawovi a Norimu, aby jim mohla pomoci. ,,Tak co zaútočíš, nebo mám já?’’ zeptala se posměšně Ren.
,,Jen si posluž!’’ řekla ostře Jane a byla připravena na útok od Ren. Ta nelenila a hned na Jane zaútočila. Jane se útoku vyhnula.
,,Koukám, že si trénovala.’’ ušklíbla se Ren. ,,Ale stačit ti to nebude.’’ dodala s dalším úšklebkem Ren. Znovu na Jane zaútočila. Ta uskočila a sama se vrhla na Ren, které tento výpadek nečekala. Ale Jane Ren nezasáhla. Ta stačila uskočit. Jane od otce věděla, jak Ren zabít. Musela se dýkou strefit do srdce Ren. To byla jediná možnost, jak ji zabít. Ale věděla, že sama je na tom místě zranitelná, a že ji tam může snadno i Ren zranit a zároveň zabít. A to nechtěla dopustit. Dala slib Lawovi a Norimu, že se vrátí k nim a bude pokračovat s nima. A tento slib chtěla rozhodně dodržet.
Chvíli útočila Ren, chvíli Jane. Každá uhýbala ranám té druhé. Dalo by se říci, že si hrály na babu. Jane to začínalo otravovat, proto zaútočila zpříma a doufala, že nedělá chybu. Naštěstí ji neudělala, ale nepodařilo se jí Ren zranit. Ani škrábanec. Nebyla Jane zoufalá, to ne, jen si nevěděla rady. Zhluboka dýchala a vydechovala.
,,Co pak už nemůžeš, Jane?’’ zeptala se Ren Jane posměšně.
,,Kdo tu mluví o tom, že už nemůžu?’’ zeptala se zostra Jane.
,,Vidím to na tobě.’’ ušklíbla se Ren.
,,Tak vidíš špatně, pořiď si brýle!’’ odsekla Jane.
,,Mladá, nezkušená a ještě ke všemu drzá.’’ řekla Ren pohrdavě.
,,To se ještě uvidí!’’ procedila skrz zuby Jane a zaútočila na Ren. Ren se útoku vyhnula a zaútočila na Jane. Ta rychlý útok nečekala, a při úhybu ztratila rovnováhu a spadla na zem. Což ji zachránilo život. Jinak by to nemusela přežít. Opatrně se postavila na nohy. Ren nelenila a začala útočit na Jane, která stačila jen uhýbat ranám. V tom jednu šipku, které po ní házela Ren, ji zasáhla. Jane se skácela k zemi. Zasáhla ji do pravého ramene. Jane si šipku vytáhla a odhodila ji stanou. Ztrácela krev, ale bylo jí to jedno. Tasila své dýky. Poté boj začal na ostro.
Chvíli měla navrh Ren, pak zase Jane. I přes zraněnou ruku, Jane dokázala bojovat, i když se cítila slabá. Cítila, jak jejím tělem proudí jed ze šipky. Ren se celou tu dobu křenila od ucha k uchu. Jako upír neumí číst myšlenky druhým lidem, ale víc se Jane zaměřila na oči Ren. Uvědomila si, že při tréninku s otcem sledovala její oči. Ren nechápala na co Jane tak zírá. Myslela si, že je něco za ní. Udělala chybu a to tu, že se otočila. Jane hned zaútočila a hodila po Ren dýku. Trefila se do břicha, hrudi a rukou. Kdyby tam byla teď přišpendlila by Ren ke zdi. Ren jen ztratila rovnováhu a slítla na zem. Jane se toho chopila a přistála na Ren. Ta ztěžka oddychovala.
,,Ty potvoro...’’ dostala ze sebe Ren a zakašlala krev. Jane Ren jednu vrazila do obličeje.
,,To máš za to, že si ze mě udělala to co jsem!’’ procedila skrz zuby Jane. Poté Ren vrazila další ránu. ,,Že nemohu vidět své rodiče!’’ dál cedila mezi zuby a byla vzteky bez sebe. Kdyby Ren měla sílu, určitě by Jane převálcovala ,ale sílu neměla. Byla na to těžce raněna. ,,A za to, že chceš zničit svět.’’ vrazila Jane Ren další ránu. Poté vytáhla z jejího ramene dýku a probodla ji srdce. Ren se nezmohla nic říct. Jen zasténala a rozpadla se v prach. Jane posbírala své dýky. Opřela se o strom. Jed putoval jejím tělem a Jane začala slábnout. Pak si všimla lahvičky, který zbyla po Ren. Přišourala se k ní a vzala si lahvičku do ruky. Nápis tam byl v latince, ale jako by Jane věděla co to je. Byl to proti jed. Hned lahvičku otevřela a vypila celý nápoj. Byla po něm malátná. Doufala, že to byl protijed. Jedině tu teď zemře a nedodrží svůj slib, který dala Lawovi a Norimu. Opřela se o strom. Po tvářích ji tekly slzy. Myslela na své rodiče. Měla je moc ráda, a už teď jí chyběli. Kdybych jsem se mohla aspoň rozloučit. Řekla si pro sebe Jane. Dusila to v sobě, protože nechtěla být slabá před Lawem a Norim.
,,Trochu se prospím.’’ řekla nahlas a zavřela své ubrečené oči. Vzápětí usnula.
Asi po třech hodinách se probrala. Rána byla skoro zacelena a už se cítila i mnohem líp. Byla za to ráda. Postavila se na nohy. Vyskočila na strom a rozhlédla se po lese. Sice Lawa a ani Noriho neviděla, ale cítila jejich pach. Hned se za tím pachem vydala. Po pár minutách je, i zahlédla. Rychle se snažila k nim dostat. Když se k nim přiblížila, tak si všimla, že Nori spí. Uvědomila si, že se setmělo a je večer.
Za cítil jsem pach Jane. Rozhlédl jsem se po lese, ale nic jsem neviděl. Asi je ještě daleko. Pomyslel jsem si. V tom se Jane objevila. Byl jsem tak šťastný, že jí nic není.
,,Jane...tak jak?’’ hned jsem se postavil na nohy a podíval se na Jane.
,,Je po ní….’’ odpověděla mi Jane. ,,Lawe….mohu se opřít o tvé rameno?’’ zeptala se mě a sedla si k ohni. Hned jsem si sedl vedle ní.
,,Jistě že...Stalo se něco?’’ zeptal jsem se Jane starostlivě. Poté mi Jane vyprávěla, co se odehrálo.
,,A jak jste na tom byli vy?’’ zeptala se mě Jane.
,,Jsi v pořádku?’’ zeptal jsem se starostlivě Jane. ,,Bojovali jsme, dokud zombí pomalu začali ztrácet na síle. Ren se nesoustředila jak by chtěla a my je snadno porazili. Pak jsme se vydali dál na cestu. Doufali jsme, že na tebe narazíme.’’ řekl jsem, co se odehrálo, že kromě boje se zombí se nic neodehrálo. Jane jen přikývla. Poté jsem slyšel jak oddychuje. Usnula. Nechal jsem ji spát i Noriho a celou noc jsem hlídal.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
