Black Blade - Kapitola devátá: Zlomená duše
Informace:
Příběh Black Blade ( Černá Čepel ) se odehrává v dnešní současné době. Lidé si žijí šťastné životy, ale nevědí co se skrývá a žije v temných stínech tohoto světa. Avšak přesto jsou lidi, kteří znají pravdu, ale nejsou to jenom tak obyčejní lidi. Jsou to vyvolení, kteří mají důležitý úkol a to zničit to co žije v těchto stínech, ale všechno má nějakou daň ...
Příběh vypráví životy tří hrdinů, kteří se potkávají s temnou realitou tohoto světa a přitom se musí snažit vést normální život i když jak kdo ...
Snad se vám příběh bude líbit :)
Ráno bylo doslova překrásné. Slunce jasně svítilo a jelikož bylo podzimní období, tak se listy začaly obarvovat do všelijakých barev a k tomu vítr jenom lehce pofukoval, tak aby se jenom koruny stromů lehce chvěly. Osamu se střetnul s Hikarem u domu Aimi.
,, Nemusíš mi nic říkat. Všechno jsem viděl.“ řekl Hikaru, když k sobě dorazili.
,, Ohh. Ty jsi mě viděl. A proč si mi nepomohl ? Hah … blbá otázka. Stejně jsem pomoc nepotřeboval.“ dodal Osamu a hlasitě si zívnul.
,, Jak dopadli její rodiče ?“ zeptal se Hikaru.
,, Trochu divná otázka na tebe. Sám víš, že jsou mrtví. Byli nakažení. Tak jsem udělal osobně.“ odpověděl Osamu.
,, Hmmmm. Aimi to bude špatně snášet.“ zamyslel se Hikaru.
,, Jiná možnost nebyla. Pokud bych je nezabil, tak by je Aimi musela zabít sama při další noci. A ona by nedokázala zabít svoje rodiče.“ pověděl Osamu.
,, Pravda, ale teď bude ve špatném psychickém stavu. Je pořád snadná kořist díky tomu i když se jí probudila první schopnost. A typuji, že jí to zůstane tak na dva dny, než se to nějak zlepší.“ dodal Hikaru.
,, Ohhhh, ale je tu ještě jedna věc. Oni zaútočili i na mě.“ řekl Osamu vážně.
,, Hmmmm poslední dobou jsou čím dál agresivnější a žerou více lidí. Teda hlavně tento týden. Jsou toho plné televizní zprávy.“ pověděl Hikaru.
,, Ano a podle mě to mají na svědomí Padlí andělé….. Podle mě……. Bychom měli s nimi hodit řeč.“ řekl Osamu a lehce se pousmál.
,, To je celkem dobrý nápad. Jen najít jejich místo, kde se schází. Jo a kde jsi vyhodil ty těla těch, kteří tě napadli ?“ zeptal se Hikaru.
,, Co by. Zabalil jsem je do vzduchotěsných pytlů a dal jsem je do svého tajného sklepa.“ řekl jenom Osamu.
,, To by mě zajímalo co s tím jako chceš dělat ?“ zeptal se udiveně Hikaru.
,, Hmmm. Nevím, ale asi to pak hodím na hromadu někde u lesa a zapálím to.“ odpověděl Osamu. Pak se otevřeli dveře od domu Aimi. Aimi vyšla ven a zamkla za sebou dveře.
,, Dobré ráno. Jestli se tak dá říct.“ řekl Hikaru a přitom se pousmál. Aimi nic neřekla a kráčela k nim k venkovní brance. Její oči byly nevyspalé. Skoro to vypadalo jakoby se dívali ještě na lidskou zombie.
,, Jsi v pohodě ?“ zeptal se podivně Osamu. Aimi jenom kývla na souhlas, že je v pořádku, ale Osamu a Hikaru věděli, že v pořádku není. Všichni tři se vydali na cestu do školy. Kráčeli pomalu po chodníku a cestou je míjela auta a kolemjdoucí lidé. Všichni tři mlčeli jako mrtvoly. Osamu pozoroval Aimi jestli se náhodou před nimi nezhroutí. Po chvíli dorazili do školy. Prošli venkovní bránou a kráčeli rovnou k hlavním dveřím. Cestou je míjeli skupinky jejich hašteřících ploužáků. V ten moment zafoukal silný vítr a rozevlál napadané listí do nebe. Osamu se na chvíli na ten tanec listů ve vzduchu díval. Připadalo mu to jako překrásné divadlo plné podzimních barev.
,, Hej Osamu pospěš !“ zavolal Hikaru. Osamu se probral a začal kráčet k nim. Aimi na ně nečekala a kráčela dál, ale zastavila se u televizní obrazovky, která visela na stěně v chodbě. Osamu a Hikaru k ní za chvíli dorazili.
,, Co se děje ?“ zeptal se Osamu, když spatřil vyděšený obličej Aimi. Aimi nic neřekla a tak se Osamu podíval do obrazovky televize. Byli tam ranní zprávy. Ovšem ta zpráva, která se tam zrovna ohlašovala vzala dech i Osamovi a Hikarovi. Byli tam záběry z ulice, která byla celkem nedaleko od té, kde bydlel Osamu a Aimi. Všude možně byla krev. Na cestě, na trávě, na zdech i stromech. A všude se váleli části těl, nebo celé těla, které ale byly pořezané a podrápané a tak nešlo poznat o koho se vlastně jedná. Těl bylo nespočítaně. Jakoby tam někdo vyvraždil celou ulici.
,, Monstra, nebo Padlí andělé ?“ zeptal se potichu Osamu.
,, Ne … na ně je tohle příliš hodně mrtvých. Tohle vypadá na někoho horšího.“ řekl potichu Hikaru.
,, Na koho ?“ zeptal se zvědavě Osamu, ale Hikaru mu už neodpověděl. Osamu se otočil, kde stál Hikaru, ale Hikaru tam nestál. Ohlídl se za sebe a spatřil Hikara, jak odchází z budovy školy. Divil se, ale nevědě co se děje. Pak se podíval opět na televizní obrazovku. Bylo tam poté i to co udělal včera on sám. V ten moment se Aimi přestala dívat na obrazovku a pokračovala dál do její třídy. Šlo vidět jak jí po obličeji stékají kapičky slz.
,, Ehm … vydal jsem rozkaz aby byly posíleny všechny hlídky ve městě a zároveň aby jich chodilo více po městě a taky chci poprosit veřejnost o pomoc. Kdyby jste jen cokoliv viděli podezřelého. Tak kontaktujte policii a doporučuji radši zůstat o nočních hodinách doma s pečlivě zamčenými dveřmi. Děkuji.“ řekl policejní náčelník v televizi.
,, Děkuji. To byl policejní náčelník a nyní zpátky do studia.“ řekla reportérka. Osamu se už dále nezdržoval a šel taky do své třídy. Když vešel do třídy tak si všiml, že Aimi není ještě ve třídě. Osamu vykoukl ze třídy a podíval po obou stranách chodby, ale Aimi nikde. Osamu se pak vydal ke své lavici a podíval se na lavici, kde měla být Aimi. Byla tam její taška, která byla otevřená a vedle seděla její kamarádka.
,, Nevíš, kde je Aimi ?“ zeptal se Osamu.
,, No řekla mi, že jde na záchod, ale celkem pospíchala a vypadalo to jakoby něco svírala v rukách.“ odpověděla kamarádka Aimi.
,, Dík.“ řekl jenom Osamu a vyšel na chodbu a mířil rovnou na dívčí záchody. Šel na konec chodby a uviděl značku toalet. Osamu jakoby ignoroval symbol dívčích záchodů a vešel dovnitř. Uviděl tam Aimi, která se celá klepala. Z jejich očí tekly potoky slz, které dopadaly na zem. Ve svých klepajících se rukou svírala nůž, kterým si mířila na své hrdlo. Osamu se zastavil, ale jeho pohled byl neustále znuděný. Aimi si všimla, že tam Osamu stojí a podívala se na něj svýma zmáčenýma očima.
,, Co máš v plánu ?“ zeptal se Osamu.
,, Ukončit to. Já nemám důvod žít. Ne v tomhle světě plného zabíjení a násilí.“ odpověděla Aimi a přitom jí sotva šlo rozumět.
,, Je jen hnusný pro ty, kteří znají pravdu.“ pověděl Osamu.
,, Ale já jsem nikdy neřekla, že bych ji chtěla znát. Kvůli té pravdě nejsem normální člověk a taky za tu pravdu už umřeli moji rodiče.“ řekla Aimi a z očí jí teklo ještě více slz.
,, To je sice pravda, ale můžeš aspoň svět změnit a zabránit tak dalšímu utrpení a navíc … teď lžeš sama sobě, protože kdyby jsi tu pravdu nechtěla znát, tak by jsi tehdy nešla s námi.“ dodal Osamu.
,, Ne ! Šla jsem jenom proto, že jsem se bála o svůj život …… A za jakou cenu ? Za jakou cenu změníš svět ? Za stovky dalších mrtvých a zničených rodin a snů ?“ ptala se Aimi.
,, Ovšem. To je cena toho aby byl svět opět v pořádku.“ řekl Osamu.
,, Ty sám nejsi v pořádku. Kolik lidí si zabil ? Kolik ti bylo, když se ti to stalo ?“ zeptala se Aimi.
,, Nezabíjel jsem jenom lidi. Zabíjel jsem hlavně zrůdy. Ale …. Jak to přesně myslíš ? Kolik mi bylo ?“ zeptal se udiveně Osamu.
,, Kolik ti bylo když se s tebe stala tahle nelidská, chladná bytost…….“ řekla Aimi a pak se odmlčela. Na chvíli bylo ticho. ,, To je taky cena toho být Ničitel. Zabíjet lidi a postupně se stát chladnou bytostí bez citů. Nechci se stát to co se stalo z tebe.“ pověděla Aimi.
,, Hah …. Záleží jenom na tom jak to vezmeš a jak se k tomu postavíš. Ovšem můžeš skončit jako úplně někdo jiný.“ řekl Osamu a začal se pomalu přibližovat k Aimi.
,, Neee ! Nechoď ke mně !“ pověděla Aimi výhružně.
,, Ty si ani nedokážeš vzít život. Na to si svého života až moc ceníš.“ řekl Osamu a kráčel dál k Aimi. Když k ní došel, tak uchopil její nůž a vzal si ho aniž by musel používat nějakou sílu. Vypadalo to spíš jakoby mu ho Aimi dala spíše sama. Osamu se pak otočil k Aimi zády.
,, Sice jsem jaký jsem, ale hodlám s tímto světem něco udělat. Nemysli si, že nejsi jediná, která trpěla. Všichni Ničitelé skončily bez rodiny, bez přátel a většina skončí úplně sama jako největší samotáři na světě. Já trpím stejně.“ dodal Osamu a vyšel ze záchodů. Aimi si klekla na zem a její slzy ji nepřestávali téct z očí…………
Mezitím Hikaru doběhnul na střechu nějakého domu.
,, Kde jsi ?! Ukaž se !“ zavolal Hikaru.
,, Co chceš plnohodnotný Ničiteli ?“ ozvalo se ze stínu. Ve stínu stála postava v černém hábitu.
,, Co má znamenat ten masakr a řekni mi to rychle.“ řekl Hikaru a v ruce se mu zjevila jeho vrhací kosa na řetězu, který se mu obmotal kolem druhé ruky.
,, Brzdi jo. Já ani nevím o jakém masakru to mluvíš.“ řekla postava ve stínu.
,, Proč bych ti měl věřit hah ?!! Kdo jiný by to měl na svědomí, než vy Padlí andělé !“ pověděl naštvaně Hikaru.
,, Já se svými bratry nemám poslední dobou nic společného. Něco zamýšlí beze mě se třemi Padlými archanděly.“ řekla postava.
,, Ohhh, tak se třemi Padlími archanděly. Nuže pověz mi, kde máte sídlo abys mi dokázal, že jsi na naší straně. Jinak mám sto chutí ti vyrvat duši z těla.“ pověděl Hikaru.
,, V nejvyšší budově tohoto města. Ale nenapadlo tě, že by to mohl být někdo jiný ?“ zeptala se postava.
,, No ovšem. Chcete být stále co nejblíže nebesům. Ovšem jestli to bude bouda ?!“ řekl Hikaru výhružně.
,, Konkrétně je to Černý chrličův mrakodrap. Je to nejvyšší budova tady ve městě.“ dodala postava.
,, Hmmm co jsi tím myslel, že by to byl někdo jiný ?“ zeptal se Hikaru zamyšleně, ale pak si vzpomněl na to na co během cesty zapomněl. Na mužskou postavy s krátkými bílými vlasy jako sníh.
,, Vidím, že ti to došlo. Taky sis všiml té postavy.“ pověděla postava.
,, Hmm a kdo to podle tebe je ?“ zeptal se Hikaru.
,, Podle mě je to nějaký Ničitel.“ řekla zamyšleně postava.
,, To mě taky napadlo, ale i kdyby to byl nějaký Ničitel, který by stál za tím masakrem. Tak proč by zabil tolik nevyných. Tyhle ulice jsme už dávno vyčistili od příšer.“ pověděl Hikaru.
,, Jedině pro zábavu. Pro nic jiného by to nemohl udělat.“ pousmála se postava.
,, Tsss tomu nevěřím, ale radši to prověřím. Nuže dobrá.“ řekl Hikaru a jeho vrhací kosa s řetězem zmizela. ,, Buď tedy připraven.“ a začal odcházet pryč ……….
Hodiny ve škole plynuly a plynuly až nastal čas jít opět domů. Osamu se střetnul s Hikarem u venkovní brány školy.
,, Kde máš Aimi ?“ zeptal se Hikaru.
,, Šla na záchod a dneska se pokusila o sebevraždu na kterou ona nemá.“ pověděl Osamu
,, Hah to bych do ní neřekl a čím se chtěla zabít ?“ zeptal se Hikaru zvědavě.
,, Nožem.“ řekl jenom Osamu.
,, Hah…. Klasika ( Pousmál se ). … Ale mám dneska novinku.“ dodal Hikaru.
,, A jakou pak ?“ zeptal se Osamu celkem udiveně.
,, Dnes. Jdeme do sídla Padlých andělů.“ řekl Hikaru.
,, Tak to se těším. Všechny je nechám trpět a krvácet.“ pověděl celkem natěšeně Osamu. Oba potom spatřili Aimi, která už k nim pomalu kráčela.
,, Vezmeme ji sebou ? Minule chtěla na lov s námi, tak jí vezmeme ne ?“ zeptal se Hikaru.
,, Spíše bude o starost navíc.“ řekl Osamu.
,, To je sice možné, ale musí se učit rychle jinak nepřežije.“ dodal Hikaru. To už Aimi došla k nim. ,, Dobré odpoledne jestli se to dá tak říct.“ pověděl Hikaru.
,, No ani nevím, ale ahoj.“ Řekla jenom Aimi celkem znuděným hlasem a začali spolu kráčet svou standardní cestou.
,, Aimi jdeš dneska s námi na lov ?“ zeptal se Osamu.
,, Cože ? No moc se mi nechce.“ řekla jenom Aimi.
,, Ne ? hlavně že jsi včera chtěla jít.“ divil se Osamu.
,, To sice ano, ale bojím se.“ dodala Aimi.
,, Není čeho. Budeme tě hlídat.“ pověděl Hikaru.
,, Ne. To nechápete. Já nechci zabíjet.“ Vyjela po nich Aimi.
,, Nechceš zabíjet ? Tak to se obávám, že nemáš na vybranou. Jinak brzy zemřeš.“ pousmál se Hikaru.
,, Zabij, nebo budeš zabit. Jednoduché pravidlo, které platí v našem světě.“ řekl Osamu.
,, Ve vašem světě.“ zašeptala Aimi.
,, Bohužel už i ve tvém. Jsi už taky Ničitel. Byla jsi vybrána.“ dodal Hikaru.
,, Ale já jsem se nikoho neptala jestli chci být Ničitel !“ zakřičela Aimi a nastalo ticho.
,, … Nás se snad někdo ptal ? Svůj život už nemůžeš vrátit zpátky. Stejně jako my. A nemáš na vybranou. Jsi už Ničitel. Vyvolený člověk, který dostal své schopnosti. Už po tobě ty příšery vždycky půjdou dokud nebudeš mrtvá a nebo dokud nebudou mrtví oni.“ pověděl Hikaru a Aimi se zarazila. ,, Takže takhle. Máš dvě volby. Buď půjdeš s námi a budeš se učit a tím budeš mít větší šanci, že se dožiješ dalšího dne. A nebo s námi nepůjdeš a další den už ani nemusí pro tebe nastat.“ řekl Hikaru rázně. Aimi mlčela a kráčela dál se sklopenou hlavou. Bylo opět ticho a všichni tři mlčeli dokud nedošli k domu Osameho.
,, Tak jak Aimi ?“ zeptal se Hikaru. Nastalo opět ticho. Jenom delší závan větru ten klid vyrušil.
,, Půjdu tedy.“ řekla nakonec Aimi. Výraz obličeje Osameho na odpověď Aimi nereagoval nijak. Hikaru se lišácky ušklíbl.
,, Dobře. Sejdeme se před tvým domem Aimi ve 23 hodin přesně.“ řekl Hikaru a dal se na odchod. Osamu nic neříkal a šel do svého domu. Aimi tam zůstala sama a jenom nehybně stála na místě jako socha.
,, Co jsem to sakra řekla. Já nechci jít s nimi.“ říkala si Aimi v duchu……
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
