Black Blade - Kapitola osmá: Probuzení Ničitele
Informace:
Příběh Black Blade ( Černá Čepel ) se odehrává v dnešní současné době. Lidé si žijí šťastné životy, ale nevědí co se skrývá a žije v temných stínech tohoto světa. Avšak přesto jsou lidi, kteří znají pravdu, ale nejsou to jenom tak obyčejní lidi. Jsou to vyvolení, kteří mají důležitý úkol a to zničit to co žije v těchto stínech, ale všechno má nějakou daň ...
Příběh vypráví životy tří hrdinů, kteří se potkávají s temnou realitou tohoto světa a přitom se musí snažit vést normální život i když jak kdo ...
Snad se vám příběh bude líbit :)
Aimi se neustále snažila si držet upírku od těla a přitom se dívala na to jak dva další upíři pijí krev jejich rodičů. V tuhle chvíli se vzpomněla na slova, která ji říkal Hikaru. Její mysl zalila pomstou a touhou ochránit rodiče. Stíny kolem Aimi se začaly pohybovat a přibližovat k její pravé ruce a k pravé noze. Stíny se začaly zhmotňovat až Aimi začala cítit něco pevného ve své ruce. Cítila, že to má spoušť a všimla si něčeho zářivého co bylo navrchu té věci co měla v ruce. Aimi déle neváhala a zmáčkla spoušť. Ta zářivá věc vystřelila velkou rychlostí a zabodla se do těla upírky. Upírka začala křičet a podívala na místo, kde byla zasažena. Tělo upírky se začalo spalovat od místa zásahu a šířilo se to po celém těle od místa zásahu. Vypadalo to jakoby upírku spaloval obrovský žár. Postupně to pohltilo celé tělo upírky a nakonec se tělo začalo rozpadat v jemný popel, ale zmizela jen tělesná schránka. Zbyla tam modrá energie, která měla tvar lidského těla. Tato energie pak začala stoupat automaticky výš a výš až prošla stropem a zmizela.
,, To byla duše ?“ zeptala se Aimi sama sebe. Pak se zadívala na to co měla v ruce. Byla to menší kuš černé barvy, která se dala držet jednou rukou, ale nebyla to jediná věc, kterou Aimi měla. Na jejím pravém stehně, na zevní straně byl přivázaný menší toulec, ve kterém byly menší zářivé šípy. Aimi uchopila jeden z těch menších šípů. Ta záře ji připomínala záři slunce, ale ta záře nebyla tak ostrá jako od slunce a přitom nebily vůbec horké. Ami pak uslyšela znovu hlas zoufajících rodičů. Rychle vstala a nabila kuš zářivým šípem, ale podařilo se jí to až na druhý pokus jelikož to nikdy před tím nedělala, ale divila se, že si jakoby pamatuje jak na to. Namířila na jednoho upíra a vystřelila. Šíp zasáhl záda upíra. Upír začal křičet jak ho ta spalující energie začala pomalu propalovat. Tělo se pak rozpadlo v jemný popel a zbyla opět ta modrá energie, která měla tvar člověka. Modrá energie pak začala stoupat do výšky. Poslední upír přestal pít krev a podíval se na Aimi. To už Aimi měla znovu nabito a vystřelila další šíp. Šíp se zabodl do čela upíra. Upír po zásahu začal křičet a pobíhat po ložnici, ale za chvíli se rozpadl v jemný popel a modrá energie opět začala stoupat do výšky. Jen co se upír rozpadl v popel, tak Aimi uslyšela hrozivé zařvání. Byl to černý vlkodlak, který měl jen jednu ruku. Běžel na Aimi a svou jednou rukou drtil omítku zdi. Aimi se rychle snažila nabít kuš, ale vlkodlak byl rychlejší. Náhle se objevil před Aimi Osamu, který třikrát velmi rychle švihnul katánou a po třetím úderu Osamu katánou bodl. Úder probodl vlkodlakovi hlavu. Osamu pak tělo vlkodlaka, které dost krvácelo skopl na zem. Zasunul svou zkrvavenou katánu do pochvy a otočil se na Aimi.
,, Jsi v pořádku ?“ zeptal se Osamu a podíval se na její kuš.
,, Jo já jsem v pořádku, ale mí rodiče nejsou pořádku.“ odpověděla Aimi a rychle šla k rodičům. Osamu šel v klidu za ní. Aimi si klekla k jejich posteli a dívala se na své rodiče.
,, Jméno tvé zbraně ?“ zeptal se Osamu.
,, Kuš očisty, ale proč ?........ Jak to, že znám to jméno aniž bych ho někdy před tím slyšela ?“ zeptala se udiveně Aimi.
,, Každý Ničitel zná jméno své zbraně.“ odpověděl Osamu a podíval se na rodiče Aimi. Byli bledí a bez vědomí kvůli nedostatku červených krvinek, které jim vysáli upíři.
,, Musíme jim pomoct !“ panikařila Aimi, když se jí začínaly drát slzy z očích. Osamu nic neříkal. Jenom pomalu vysunul svou černou katánu z pochvy.
,, Co máš jako v plánu ?“ zeptala se Aimi celkem zoufalým hlasem.
,, Co by. Zabít a rozsekat dříve, než se promění v poloviční upíry.“ odpověděl prostě Osamu.
,, Neee !! To nesmíš !!“ zakřičela Aimi a chytla jeho ruku, ve které držel katánu.
,, Buď zabijeme my je. Nebo oni pak zabijí nás.“ pověděl Osamu.
,, Ne. Oni mě nezabijou !“ řekla zoufaule Aimi.
,, Máš pravdu, ale pouze ve dne. Jakmile nastane noc, tak se změní a budou žíznit po tvé krvi.“ dodal Osamu.
,, Ne to se nestane !!“ zakřičela odhodlaně Aimi.
,, Zapírej pravdu jak chceš, ale stejně se to stane. Nebo chceš je pak zabít sama osobně ?“ zeptal se Osamu. Aimi se divila jeho otázce a podívala se na své ležící rodiče.
,, Ne….. Ne. NE !“ řekla Aimi postupně zesilujícím hlasem.
,, Nedělej to těžší a odstup.“ pověděl Osamu. Aimi sice chápala, že má Osamu pravdu, ale nechtěla si tu pravdu přiznat. Nakonec Aimi ustoupila a vyšla z ložnice aby to neviděla. Osamu vysunul svou černou katánu a podíval se na její čepel. Aimi se opřela o zeď a pomalu si klekla. Svoji hlavu měla mezi kolena. Aimi zavřela oči, když uslyšela seknutí a o chvíli na to ještě další seknutí. To jí už stékali slzy z očí. Pak jenom uslyšela zasunutí katány a Osamu vyšel z ložnice.
,, Je to tak lepší.“ řekl jenom Osamu a prošel kolem Aimi.
,, Jsi tak chladný !“ pověděla jenom Aimi. Osamu se na chvíli zastavil, ale pak opět začal kráčet a přitom hodil Aimi mobil, který našel na stole.
,, Zavolej na policii a řekni, že to všechno zabil muž s černou katánou jako obvykle, ale ten popel vysaj vysavačem a spláchni ho do záchodu.“ řekl Osamu. Aimi kývla na souhlas a pak si všimla, že v ruce už neměla kuš. Osamu vyšel z domu Aimi a katánu už neměl v ruce. Osamu se zastavil a podíval se na svou dlaň. Byla od krve. Sice nic nového, ale tentokrát tam byla i krev rodičů Aimi. Osamu zatnul pěst a v jeho očích byl poznat smutek. Náhle mu po obličeji stekla jedna slza. Osameho to udivilo a setřel slzu svým prstem. Podíval se zdali je to opravdu slza.
,, Tohle jsem už dlouho neviděl.“ řekl si pro sebe Osamu. Pak se ohlídl na dům Aimi. Pousmál se a začal kráčet ke svému domu…….
Ovšem na střeše nedalekého domu to všechno viděly dvě osoby. Byl to Hikaru, který seděl na kraji a sledoval to už od začátku. Druhá osoba byla za Hikarem ve velkém stínu.
,, No. Typoval jsi to dobře. Nakonec se probudil další ničitel.“ řekl Hikaru a otevřel plechovku coly, které se hned napil aby osvěžil své ústa bublinkovým nápojem.
,, Vždyť to bylo jasné, ale měl bych už jít, než mě budou zase shánět.“ řekla osoba ve stínu.
,, Ovšem.“ dodal Hikaru a pousmál se. Postava ve stínu pak zmizela. Hikaru pak uviděl jak k domu Aimi přijeli policejní vozy. Hikaru se znovu napil a otočil se zády k domu Aimi.
,, No. Tohle bude ještě zajímavé.“ pousmál se Hikaru a dal se na odchod, ale spatřil nějakou osobu na nedaleké střeše. Hikaru se zastavil. Osoba mu připadala strašně povědomá i když jí neviděl do obličeje. Viděl mužskou postavu, která měla krátké bílé vlasy jako čistý sníh, ale postava pak zmizela s tím jak Hikaru mrknul očima. Hikaru se podivil, když mužská postava zmizela.
,, Sakra zajímavé.“ zamračil se Hikaru a znovu se napil z plechovky a odešel……
Aimi udělala všechno co jí Osamu řekl. I řekla policii, kdo to byl. ,, Muž s černou katánou.“ Policie byla tu noc u Aimi hodně dlouho. Aimi byla na dně ze smrti svých rodičů. Ani se neodvážila podívat na jejich těla. Neustále seděla opřená o zeď se sklopenou hlavou a její upřený pohled směřoval na podlahu. Přitom její slzy pomalu ztékali po obličeji. Okolo ní neustále pochodovala policie, ale i zdravotníci a hasiči a nakonec i pohřební služba. Uběhla dlouhá doba, než bylo všechno hotové a všichni konečně odešli. Aimi nakonec vstala a postavila před dveře ložnice svých rodičů. Pomalu je otevřela, ale když spatřila zkrvavenou postel tak se rozbrečela ještě více. Aimi radši zavřela dveře a pomalu odkráčela do svého pokoje, kde si lehla do postele. Tu noc, ale Aimi už neusnula. Neustále se jí honily v hlavě obrázky rodičů, upírů i toho vlkodlaka společně se slovy Osameho………
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
