Demon - 5. kapitola
Informace:
Law s Norim vylezou z jeskyně a za nimi se objeví Medvěd s motýlími křídly. Law nařídí Norimu se schovat. Nori kupodivu poslechne a schová se do křoví. Boj na život a na smrt mezi Lawem a medvědo-motýlem začíná. Jane mezitím loví něco pro Noriho k jídlu a narazí na dvě hyeny s lidskou hlavou.
Medvědo-motýli Kanibal
V očích jsem měl strach. Ne o sebe, ale Noriho. Kanibal byla zrůda, která vše hned zabijí. Kdokoliv, kdo se jí postavil nikdy nepřežil.
,,Nori….až řeknu...utíkej.’’ dostal jsem ze sebe. Nori se na mě podíval. ,,Teď!’’ křikl jsem. Nori mě kupodivu poslechl. I já vylezl plnou rychlostí ven. ,,Schovej se, postarám se o něho sám. A neprotestuj.’’ řekl jsem a tasil meč a byl připraven k boji. Nori mě poslechl. Byl jsem překvapen, že mě poslechl, ale byl jsem rád. Kanibal vylezl ven.
Vylezl medvěd s motýlími křídly. Zabručel jako skutečný medvěd a vznesl se do vzduchu. Sledoval jsem ho s taseným mečem.
,,C...co to je?’’ zeptal se Nori, když vykoukl ze své skrýše.
,,Pak ti to řeknu, ale teď se schovej.’’ řekl jsem Norimu a čekal co Kanibal udělá. Ten zaútočil tak, že ze svých křídel vyletěli šipky. Smrtící šipky. Byly celé od jedu. Uskakoval jsem, aby mě žádná z nich nezasáhla. To by byl se mnou hned konec a Nori by tu už taky nebyl. Jediná Jane zatím sháněla potravu a doufal jsem, že jí to nějakou dobu potrvá. Nechtěl jsem, aby se jí něco stalo. Stačilo, že jsem jí před tím neochránil.
,,Kdo pak jsi démone?’’ zeptal se hlubokým hlasem Kanibal.
,,Ty mě neznáš?’’ zeptal jsem se zaskočen, že je tu někdo kdo mě nezná.
,,Ne, vidím tě prvně.’’ odpověděl mi Kanibal.
,,Jsem Law a přišel jsem zabít Ryuua.’’ odpověděl jsem Kanibalovi.
,,Mně říkají Hotaka. A kdo se chce postavit Ryuuovi, musí bojovat se mnou.’’ představil se mi Kanibal.
,,T...takže Kanibal není tvé jméno?’’ dostal jsem ze sebe překvapen.
,,Ne, jmenuji se Hotaka. Kanibal jsem proto, že na co přijdu vše sním. Ať je to démon nebo člověk.’’ při vyslovení člověka se Kanibal podíval na ukrytého Noriho. I já se tam podíval. ,,Neboj, zabiju ho a sním, až skončím s tebou.’’ snažil se mě uklidnit Kanibal.
,,To se ještě uvidí.’’ řekl jsem a vrhnul jsem se na Kanibala. Ten se vyhnul mému útoku a sám zaútočil drápem. Snažil jsem se jeho pařátům vyhnout, ale ne dostatečně a jednu jsem schytal. Trochu mi rozpáral břicho. Při letu jsem se skácel k zemi.
,,Lawe….’’ vykřikl Nori.
,,S...schovej se….’’dostal jsem ze sebe, chytil jsem se za ránu a pomalu jsem se postavil na nohy. Pevně uchopil meč a zaútočil jsem.
,,Máš výdrž to se musí nechat.’’ pochválil mě Kanibal.
,,Ukážu ti co ve mně je.’’ procedil jsem skrz zuby. Zavřel jsem oči a soustředil jsem se. Věděl jsem, že slabé místo Kanibala jsou křídla. Kdybych jsem se tam jenom mohl dostat. Řekl jsem si pro sebe. V tom jsem dostal nápad. Věděl jsem, že tím riskuju svůj život, ale zkusit jsem to chtěl. Věděl jsem, že když to nepřežiju, tak Jane s Norim se postarají o Ryuua, i když jsem pochyboval, že by to zvládli a porazili by ho. Ale chtěl jsem, aby se legenda naplnila, jak nám ji vyprávěl můj otec. Nechtěl jsem ho zklamat. Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Uskočil jsem stranou, protože Kanibal na mě zaútočil. Ve vzduchu jsem udělal tři salta a mečem jsem zaútočil na jedno z křídel Kanibala. Kanibal zařval bolestí. Jedno křídlo odlétlo stranou. Všude stříkala krev. Krev mě potřísnila. I Noriho, který byl schovaný.
,,C...co si to udělal?!’’ křikl na mě kanibal. Při odstraněni jeho křídla spadl na zem. Už nedokázal létat. Vyčerpaně jsem dýchal. Čím dál tím jsem slábnul. Potřeboval jsem si odpočinout, nabrat sílu, ale to nebylo možné. Musel jsem dokončit to, co jsem započal. Sotva jsem stál na nohou, ale přesto byl připraven k boji. Byl jsem sice oslaben, ale to Kanibal taky. Měl jen jedno křídlo. Ještě se nějak zbavit toho druhé křídla a je z něho jen medvěd a toho bych snadno zabil. Ale tentokrát se nachytat nedá a já nemám dostatek sil to udělat znova. Ztrácel jsem spoustu krve. Pak mě napadla ještě jedna věc. Proměnit se v plno hodnotného démona. Jenže věděl jsem, že bych ho musel zabít jednou ranou. Neměl jsem tolik sil se proměnit a zůstat delší dobu ve své pravé podobě. Zhluboka jsem se nadechl a byl rozhodnut to risknout. Začal jsem se proměňovat. Objevily se mé černé plameny, tesáky a drápy. Nori vše sledoval ze své skrýše. Skočil jsem po Kanibalovi s mečem a pokusil se ho rozseknout vejpůl. Jenže co se mi jediné podařilo bylo to, že jsem zničil jeho druhé křídlo. Všude vystřikla krev. Co se dělo pak nevím. Vrátil jsem se do lidské podoby, dopadl na zem a ztratil vědomí.
Mezitím Jane na lovu:
Jane skákal z jedné větve stromu na druhou a podle čichu i zraku sledovala jestli nenarazí na nějakou kořist. Cítila několik pachů zvířat, ale žádné zatím neviděla. Museli být schováni, pomyslela si Jane. V tom ucítila démoní pach. Skočila na nejvyšší strom a schovala se ve větvích. Sledovala situace ze shora. Z dálky asi jednoho kilometru viděla dvě postavy. Hyeny s lidskou hlavou, jak si to kráčí a hádají se. Slyšela jen křik, ale o co šlo to jim nerozuměla. Vzpomněla si, co jim říkal Law. Došlo jí, že to jsou ti dva. Dítě a dívka. Trpělivě čekala, dokud po patnácti minutách nedorazili k ní. Poté seskočila ze stromu.
,,Fuj, ty si nás vyděsila.’’ lekla se dívka.
,,Kdo jsi, a co tu děláš?’’ zeptalo se dítě.
,,Tady se ptám já.’’ řekla rázně Jane. ,,Kdo jste vy dva?’’ zeptala se jich na jména.
,,Já jsem Midori.’’ představila se dívka. Věděla, že Jane je upírka a z upírů měla respekt.
,,Co tě to zajímá?’’ odseklo dítě.
,,Nebuď drzí, víš snad kdo to je? On se jmenuje prosím, Takuya.’’ představila Midori i to dítě. Oni vědí, kdo jsem? Podivila se Jane, ale nedala nic najevo.
,,Pche, já se upírů nebojím.’’ řeklo drze děcko.
,,Teď, pro koho děláte? A co od nás chcete?’’ vyptávala se dál Jane.
,,Od vás chceme vaši smrt, ale jste na nás dost silní, když jste porazili i našeho vůdce. A pracujeme pro Bella.’’ odpověděla pokorně Midori. Celá se třásla.
,,Díky, za info, teď se prospěte.’’ řekla Jane a vzala je oba a praštila je navzájem do hlavy takovou silou, že oba hned ztratili vědomí. Jane se posadila a opřela o strom. Poté se vydala znovu na lov. Po hodince naštěstí narazila na srnu. Nebyla to zrůda. Hned ji čapla a zlomila vaz. Vzala si ji na ramena, byla lehoučká jak peříčko a vyrazila s ní zpátky s Lawovi a Norimu. Byla ráda, a chtěla se pochlubit, jak chytila kořist, ale taky že se zbavila těch dvou a zjistila jejich jména. Chtěla se před Lawem trochu pochlubit, jak je dobrá.
Ale když se vrátila, čekalo ji velké překvapení a šok. Nori stál před medvědem, který se zrovna chystal rozsápat tělo Lawa, který nehybně ležel na zemi a z břicha mu čišela krev. Položila potichu srnu na zem a tasila své dýky.
,,Hej ty, pojď si pro mě!’’ křikla na medvěda Jane. Ten se podíval za hlasem. Zahlédl Jane, jak stojí na zemi s vážným výrazem ve tváři. Už se chystal něco říct, když ho zasáhly dýky do prsou. Jedna z dýk se mu zabodla přímo do srdce. Ztratil rovnováhu. Několikrát zařval a poté padl na zem. Byl hned mrtvý. Nori skryl svůj meč a byl hned u Lawa. Jane se tam taky rozeběhla a srnu nechala srnou. ,,Co se tu stalo?’’ zeptala se Jane vystrašeně Noriho. Všimla si, že rána Lawa se pomalu, ale jistě hojí. Ulevilo se jí, ale nevěděla, jak dlouho to potrvá a jak dlouho bude Law v bezvědomí.
,,Byli jsem schovaní v té jeskyni, když se za námi objevil Kanibal. Není to jeho pravé jméno. Jen mu tak Law říkal. Měl křídla, které mu Law zničil. Ale poté co mu zničil poslední křídlo, ztratil vědomí. Nebýt tebe, tak by Lawa rozpáral na malé kousíčky. Díky Jane.’’ poděkoval Nori Jane a vše jí vyprávěl.
,,Mně neděkuj, kus práce udělal tady Law. Teď se musí prospat a zotavit se z těch ran. Pak budeme moci znovu vyrazit na cestu.’’ řekla Jane. Nori vzal Lawa do náruče a odnesl ho k jeskyni. Jane přinesla srnu. Jane s Norim udělali oheň a nechali srnu opéct. Mezitím co se srna opékala, Jane obvázala rozpárané břicho Lawovi obvazem a s Norim čekali, až se Law probere. Srna se mezitím upekla a Nori se pustil do jídla. Moc si to nevychutnával, jak by chtěl. Věděl, že Law to přežije, ale přesto se o něho bál. Ale nebyl jediný. I Jane se o Lawa bála. Dala si taky srnu. Měla hlad, ale teď jíst krev z Lawa rozhodně nechtěla. Na to byl Law moc slabý. Asi po třech hodinách, kdy se smrákalo se začal Law probouzet.
Začal jsem se probouzet. Bolelo mě celé tělo.
,,K...kde to jsem? To….jsem v nebi?’’ dostal jsem ze sebe a chtěl jsem se posadit.
,,Jen lež Lawe. Jsi dost raněn.’’ promluvila na mě Jane. Svým líbezným hlasem. Pomohla mi zase si lehnout.
,,Kamaráde, ty si mi nahnal. A v nebi nejsi.’’ promluvil na mě Nori. Nic mi nevyčítal. Bylo v jeho hlase cítit úleva.
,,Co...se stalo?’’ zeptal jsem se a zůstal jsem ležet na zemi. Za cítil jsem maso.
,,Jane Kanibala zabila.’’ odpověděl mi Nori.
,,Ale kus práce si provedl ty, Lawe. Já jen po něm hodila dýky a zasáhla ho.’’ řekla Jane a usmála se na mě. Já ji úsměv vrátil.
,,Není vám nic?’’ zeptal jsem se obou starostlivě.
,,O koho by ses měl bát jsi sám. To ty si tu raněnej.’’ řekl mi Nori. Musel jsem se pousmát.
,,Nepotřebuješ něco, Lawe?’’ zeptala se mě Jane.
,,Trochu vody.’’ požádal jsem. Jane šáhla po dóze a Podepřela mi hlavu a dala mi napít. ,,Díky.’’ poděkoval jsem a Jane mi položila hlavu na zem. ,,Teď se prospím.’’ řekl jsem a zavřel jsem si oči. Vzápětí jsem usnul. Mezitím Jane a Nori hlídali. Nori si dal večeři a poté taky zalehl. Byl člověk a spánek potřeboval. Jane celou noc hlídala nás dva.
Ráno jsem se probral a bylo mi o poznání předešlého dne líp. Posadil jsem se bez problémů, i když rána nebyla zcela ještě zacelená a bolela.
,,Lawe, jak ti je?’’ zeptala se mě Jane, když viděla, že jsem se probral.
,,Líp, díky.’’ poděkoval jsem Jane.
,,Za co?’’ nechápala Jane a podívala se na mě.
,,Že si mi zachránila život.’’ vysvětlil jsem ji a usmál jsem se. ,,Mohu dostat trošku vody?’’ zeptal jsem se. Jane mi podala dózu s pitím.
,,Nemáš hlad?’’ zeptala se mě Jane. Musel jsem uznat, že potřebuju nabrat sílu jídlem.
,,Trošku.’’ odpověděl jsem pravdu. Jane mi nandala kus jídla. Hned jsem se do jídla pustil.
,,Ty musíš mít velikej hlad a ne jen trošku.’’ zasmála se potichu Jane. Já se jen zazubil a baštil dál srnu. Hned jsem poznal o jaké zvíře jde.
,,Jsi dobrá, že si ulovila srnu.’’ usmál jsem se na Jane, když jsem dojedl.
,,Mno, původně jsem se chtěla tak trošku před tebou vytahovat, jak jsem dobrá, ale když jsem tě viděla v bezvědomí, tak jsem se o tebe bála.’’ přiznala mi Jane a trošku jí zrůžověly tváře. Usmál jsem se na ni.
,,Jen si posluž, vychvaluj se. Zasloužíš si to.’’ pobídl jsem Jane. Ta zavrtěla hlavou, že ne.
,,To ty si tu hrdina. Zachránil si Norimu život a sám málem o něj přišel.’’ nesouhlasila Jane. ,,To ty by ses tu měl chlubit.’’ dodala hned na to.
,,Nejsem ten typ, co se chlubí a hrdina? To sotva, ale všichni tři se staneme hrdiny, až porazíme Ryuua a jeho nohsledy.’’ řekl jsem vážně.
,,To máš pravdu.’’ a poté mu hned řekla, jak zjistila jména těch dvou, jak na ně narazila. Že Midori se ji bála, ale Takuya z ní ani ten respekt neměl.
,,Dobrá… Já nechal ty dva se hádat, když jsem omráčil toho chlapa a zmizel jsem.’’ řekl jsem to, co už Jane věděla. Po chvíli se probudil Nori. Hned se dal do jídla srny. Ještě kus masa zůstávalo.
,,Jak ti je Lawe?’! zeptal se mě Nori.
,,Líp, až se najíš, můžeme vyrazit na cestu.’’ oznámil jsem.
,,To v žádném případě. Zdržíme se tu den dva, než vyrazíme. Musíš se pořádně zotavit.’’ nesouhlasila hned Jane.
,,Jane, má pravdu Lawe. Nejsi dost silný.’’ souhlasil s Jane Nori. Věděl jsem, že je nepřesvědčím.
,,Dobrá, ale jakmile mi bude nejlíp, tak vyrazíme.’’ souhlasil jsem nakonec. Oba přikývli na souhlas. Takhle jsme zůstali na místě dva dny. Já jen pil jedl a spal. Třetí den, byla rána zacelena, i když to ještě trochu bolelo. Ani jizvičku jsem neměl. Třetí den jsme se vydali zase na cestu do království Ryuui.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
