Black Blade - Kapitola sedmá: Noční neklid
Informace:
Příběh Black Blade ( Černá Čepel ) se odehrává v dnešní současné době. Lidé si žijí šťastné životy, ale nevědí co se skrývá a žije v temných stínech tohoto světa. Avšak přesto jsou lidi, kteří znají pravdu, ale nejsou to jenom tak obyčejní lidi. Jsou to vyvolení, kteří mají důležitý úkol a to zničit to co žije v těchto stínech, ale všechno má nějakou daň ...
Příběh vypráví životy tří hrdinů, kteří se potkávají s temnou realitou tohoto světa a přitom se musí snažit vést normální život i když jak kdo ...
Snad se vám příběh bude líbit :)
Nastala opět noc a měsíc společně s hvězdami zdobili noční oblohu. Osamu sledoval měsíc z okna. Rád ho sledoval, hlavně když byl v úplňku. Ovšem něco ho vyrušilo. Byl to jenom pocit, ale připadalo mu, že někdo proběh přes cestu a to hodně rychle. Osamu to nechal být a začal opět pozorovat měsíc. Ovšem po chvíli ho opět něco vyrušilo. Bylo to škrábání. Jako by někdo škrábal do zdi. Osamu zpozorněl a v jeho ruce se objevila černá katána a začal pomalu kráčet do obývacího pokoje, kde byl ten zvuk nejsilnější. Osamu nic nevyděl, ale pak někdo prorazil okno a skočil do místnosti. Bytost zařvala a ihned se vrhla na Osameho. Osamu se vyhnul a přitom seknul katánou. Katána prosekla bytosti břicho. Bytost začala vzdychat. Osamu se na něj podíval, ale i tak neviděl jak bytost přesně vypadá.
,, To je už teda velká drzost mi vtrhnout do domu.“ řekl s klidem Osamu a bytost jenom zařvala. V tu chvíli vyskočila další postava do místnosti skrze okno, kterému byl Osamu zrovna zády. Postava mu chtěla skočit rovnou na záda. Osamu se rychle otočil a velmi rychle a silně švihnul katánou. Tím srazil bytost k zemi, ale přitom bytosti způsobil velké poranění, které bylo skoro podél celého těla. Bytost silně krvácela, jelikož katána mu prořízla částečně i krk a po chvíli bytost vykrvácela. Osamu se otočil a šel k bytosti, která ho napadla jako první a pomocí jednoho seku bytost dorazil. Přitom dopadly kapky krve na tvář Osameho. Ale Osamu pak uslyšel bušení do zdi a bylo to čím dál silnější a hlasitější. Po chvíli se udělala menší díra do zdi, kterou se protáhla jedna bytost a posléze za ní ještě druhá bytost. Osamu neviděl jak přesně vypadají, ale podle tvaru těla byly jiné, než ty dvě před tím. První bytost se vrhla na Osameho. Osamu rychle máchnul kátanou a usekl bytosti ruku. Pak seknul znovu a usekl bytosti druhou ruku. Hned na to Osamu udělal výpad. Vypadalo to jakoby bytostí prošel. Osamu se ani nepohnul a bytost jenom spadla na podlahu, která byla ihned od krve bytosti. Druhá bytost se trochu zalekla a trochu ustoupila. Osamu ukázal na něj špicí své katány a přitom se na ni díval svým chladným pohledem. Osamu neváhal a vrhnul se na poslední bytost. Ta padla stejně rychle jako ty ostatní. Po tomhle díle Osamu zasunul svou zkrvavenou katanu do černé pochvy.
,, Hmmmm je zvláštní, že šly na mě v takovém počtu. O něco jim šlo. Že by chtěly odlákat pozornost…“ zamyslel se Osamu. ,, … Aimi !!“ a vyběhnul rychle z domu………….
Aimi mezitím ležela v posteli a měsíční paprsky dopadaly na podlahu jejího pokoje skrze okno. Ale náhle pak uslyšela jakoby hodně rychlé, ale přitom tiché kroky ve vedlejší místnosti. Aimi vstala z postele a pomalu otevřela dveře. Nikde nikdo a bylo absolutní ticho. Aimi udělala dalších pár kroků aby se porozhlédla po domě. Nikde nikdo, ale pak uslyšela ten stejný zvuk. Jakoby někdo proběhl za jejími zády. Aimi se rychle otočila, ale nikdo tam nebyl. Aimi se pak znovu porozhlédla po domě. Po chvíli někdo proběhl znovu, ale přitom zabouchl dveře od pokoje Aimi. Aimi se polekala a vydala se rychlejším krokem do ložnice svých rodičů. Otevřela dveře a vyděsila se z toho co uviděla. U postele rodičů stály dvě postavy. Každá na jiné straně. Na tyto postavy svítil měsíc, takže šlo vidět jak vypadaly, ale vypadaly celkem normálně. Až na to, že měly krvavé oči a jejich pleť byla bledá až popelově šedá. Ovšem náhle a rychle objevila před Aimi ženská postava. Přímo před jejím obličejem a pak všechny tři postavy zakřičely, ale by to takový písklavý křik. Aimi to vyděsilo. Postava, která stála vedle Aimi ji udeřila pěstí do obličeje. Byla to silná rána , která Aimi srazila k zemi.
,, Co jsi zač ?“ zeptala se Aimi.
,, Ha ! Tohle není přece tak těžké.“ pousmála se ženská postava a vycenila na Aimi svoje zuby. Horní špičáky byly prodloužené.
,, Upír ?“ řekla nejistě Aimi.
,, Bacha holčičko. My jsem jsme upíři pouze na půl.“ řekla ženská postava a v mžiku byla u Aimi. ,, A ty jsi hnusná Ničitelka. Ráda ti vypiji krev, kterou máš. Taková mladá panenská krev je lahůdka.“ olízla se upírka a začala se sápat k jejím krku.
,, Neeeee !!! Nech mě !!“ křičela Aimi, ale nebyla jediná, kdo křičel. Její rodiče taky. Aimi držela oběma rukama hlavu upírky, ale její pohled se zaměřil do ložnice. Její oči spatřily jak se upír zakousl svými tesáky do krku její matky.
,, Neeee !!“ zakřičela Aimi……
Mezitím Osamu běžel po cestě k domu Aimi. Běžel velmi rychle a přitom držel v ruce svou zasunutou černou katánu. Ale před jejím domem se zastavil, jelikož před venkovní brankou domu Aimi stály tři postavy. Zadní postava měla černý potrhaný hábit a nešlo jí vidět do obličeje. Zbylé dvě postavy, které stály před ním byly odlišné. Jedna z nich vypadala jako člověk. Až na to, že kůže měla barvu jak popel a oči byly krvavé, ale Osamu si taky všiml špičatých tesáků. Usoudil, že jde o upíra. Druhá postava byla celá svalnatá a s hlavou jako vlk. Měla i kratší ocas a měla i srst, která byla jasně černá a překrásně se leskla v tom měsíčním svitu. Bylo jasné, že jde o vlkodlaka. Upír se svou velkou rychlostí začal všelijak pobíhat okolo Osameho. Pohled Osameho nabral na znuděnosti a uchopil svou černou katánu. Ve zlomku vteřiny udělal výpad a švihnul katánou celou svou silou. Na chodník dopadla kaluž krve a vedle ní stál upír, který byl překvapený z toho, že byl zasažen.
,, Vy upíři jste tak slabí a předvídatelní. Za tu dobu už znám všechny vaše pohyby.“ řekl jenom Osamu a sekl znovu do upíra. Další kaluž krve dopadla na zem i s tělem upíra. Osamu přistoupil k upírovi a zabodl svou katánu do jeho těla. Upír na něj jenom cenil zuby a vydával všelijaké pištivé pazvuky.
,, Promiň. Zapomněl jsem , že jsi jenom poloviční upír.“ pověděl Osamu a dorazil upíra svou katánou tak, že mu probodnul srdce. Kůže upíra dostala zpátky lidskou barvu. Jeho oči přestali být rudé a špičáky jakoby zpátky zarostly. Upír byl mrtev. Jenom kaluž krve se začala dělat pod jeho tělem. Vlkodlak se po tomhle rozběhl na Osameho a Osamu se rozběhl na vlkodlaka a pomocí švihu katány mu usekl ruku. Vlkodlak si kleknul a držel si svou velkou ránu. Osamu ho už chtěl dorazit, ale jeho černou katánu zablokoval meč s černou rukojetí a s čistým ostřím jako stříbro. Čepel toho meče se pěkně leskla v tom měsíčním svitu. Tento meč držela postava v černém potrhném hábitu.
,, Rozdáme si to my dva … Ničiteli !“ řekla temně postava v hábitu.
,, Kdo jsi ty ?“ zeptal se Osamu a přitom jeho pohled byl neustále stejně znuděný. Postavě se zjevila černá péřová křídla na zádech.
,, S Padlým andělem Ničiteli.“ odpověděl Padlý anděl. Náhle se jakoby Osameho obličej rozzářil radostí. Což snad ještě nikdo neviděl.
,, Tak to se už těším až tady na zemi budeš krvácet.“ řekl Osamu a v jeho ústech projel tichý smích. Osamu neváhal a s velkou rychlostí udělal tři rychlé údery katánou. Padlý anděl vykryl pouze první úder svým mečem. Zbylé dva zasáhly Padlého anděla do hrudi. Padlý anděl začal s těží dýchat, trochu se sklonil a chytil si rukou svoji hruď. Krev Padlého anděla začala pomalu ztékat na zem.
,, Co je tenhle Ničitel zač. Jeho síla je až příliš velká na polovičního Ničitele.“ říkal si Padlý anděl v duchu. Osamu pozdvihnul svou černou katánu, tak aby špice jeho katány ukazovala na čelo padlého anděla a taky zároveň jeho pohled nabral na vážnosti.
,, Promiň, že jsem ti trefil pravou plíci, ale neboj. Budeš krvácet ještě více.“ ušklíbl se Osamu. Padlý anděl máchl mečem, ale Osamu se lehce vyhnul a svou katánou probodl Padlému andělovi hrudník. Padlý anděl spadl na kolena a upustil svůj meč na zem, který když dopadl na zem, tak se vypařil jako obláček kouře. Osamu pak skopl Padlého anděla k zemi a tím i vysunul katánu z jeho těla. Osamu máchnul katánou znovu a prořízl krk Padlého anděla. Krev začala téct jako z menšího potůčku. Padlý anděl byl v mžiku mrtev. Jeho černá křídla vzplanula ohněm, ale za chvíli shořela a nezbylo po nich nic. Takže to vypadalo jakoby tam ležel pouhý obyčejný člověk. Krev neustále tekla z jeho těla až byla pod ním doslova velká kaluž krve, ve které se odráželo světlo měsíce. Osamu se díval na tu tekoucí krev, která nakonec začala z tékávat i do kanálu. Stál u ní tak, že viděl v ní svůj obličej. Poté jeho obličej dostal opět jakoby znuděnou náladu. Na chvíli to vypadalo. Jakoby byl v nějakém transu. Po chvíli se Osamu rozhlédl po okolí. Došlo mu, že tu není ten černý vlkodlak. Osamu se rychle otočil na dům Aimi.
,, Ten vlkodlak vyrazil dveře Jak mi tohle mohlo uniknout !“ pověděl Osamu a rychle běžel do domu Aimi……..
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
