Demon - 3. kapitola
Informace:
Jane se probouzí jako první a dělá snídani pro všechny. Sice ona a Law ji nepotřebují, přesto si pochutnají oba dva. Poté odchází do zámku, kde začnou s tréninkem. Nori trénuje s Lawem a Jane s otcem. Připravují se na dalekou a nebezpečnou cestu.
Trénink
Ráno mě vzbudila vůně. Vůně jídla. Otevřel jsem oči a posadil jsem se. Rozhlédl jsem se po pokoji. Jane už neležela v mé posteli. Tak to ona musí dělat snídani. Pomyslel jsem se. Nori ještě spal. Vstal sem a šel potichu do kuchyně.
Janw stála za plotnou a dělala něco dobrého k jídlu. Podle čichu jsem nevěděl co, ale začichal jsem vajíčka. Takže jsem počítal spíš s omeletou, nebo míchaná vajíčka.
,,Dobré ráno Lawe, jak ses vyspal?’’ zeptala se náhle Jane, aniž by se na mě podívala.
,,Dobré Jane, jak si mě poznala?’’ byl jsem mírně překvapen.
,,Podle čichu. Jako upír mám vyvinuté schopnosti. Zapomněl jsi?’’ vysvětlila mi Jane.
,,Pravda, stále si na to nemohu zvyknout.’’ přiznal jsem. ,,Nechceš s něčím pomoci?’ zeptal jsem se Jane.
,,Ne, v pohodě. Už to bude hotové.’’ podívala se na mě Jane a usmála se na mě. I já jí úsměv oplatil.
,,Dobře, ale kdyby si s něčím pomoct potřebovala, stačí říct.’’ řekl jsem a sedl jsem si ke stolu. Pozoroval jsem Jane, jak dělá snídani. ,,Co to bude až to bude?’’ zeptal jsem se nepřestávaje Jane sledovat.
,,Smaženka s topinkou.’’ odpověděla mi Jane a věnovala se vaření.
,,Voní to nádherně.’’ pronesl jsem. Jako ty Jane. Dodal jsem si pro sebe a doufal jsem, že mě neslyšela. Nevím jestli upíři umí číst myšlenky. Znám jejich schopnosti i výhody a nevýhody, ale to je asi tak vše co vím. Po chvíli dorazil Nori, který byl ještě rozespalý.
,,Jdeš jak na zavolanou. Podává se snídaně.’’ pronesla Jane a usmála se. Začala nosit jídlo na stůl. Nori si sedl
,,Dobré ráno.’’ popřál Nori a protřel si oči a za zíval. ,,Co to bude?’’ zeptal se hned na to.
,,Vidíš sám ne?’’ podotkla Jane.
,,Já ještě se nedívám.’’ protestoval Nori.
,,Smaženka s topinkou.’’ řekl jsem Norimu, abych zabránil tomu nejhoršímu. Hádce.
,,Dobrou chuť.’’ popřál Nori a dal se do jídla. ,,Wow, je to výborné.’’ pochvaloval si s plnou pusou. I já se dal do jídla.
,,Vážně je to vynikající.’’ pochválil jsem taky jídlo od Jane. Ale i kdyby mi to nechutnalo, tak bych to pochválil a dal bych si do nosu. Od Jane bych jsem snědl cokoliv. I koprovku, kterou v lásce nemám.
,,Jsem ráda, že vám chutná.’’ usmála se Jane a i ona se dala do jídla. Všichni jsme jedli mlčky. Po snídani jsem se s Norim pustil do nádobí. Jane se mezitím převlékla. Pak jsme se šli převléci já s Norim.
,,Máme tu počkat na otce, nebo se vydáme my za ním?’’ zeptal se mě Nori.
,,Půjdeme za ním.’’ rozhodl jsem. ,,V nejhorším případě na něho narazíme cestou.’’ dodal jsem. Poté jsme vyrazili na cestu.
Ještě v chalupě jsem je varoval, aby při cestě byli zticha. Nevěděl se kde kdo se může skrývat a z člověka by nemuseli mít radost. Z upíra nevím, to možná by nechali být, ale z člověka ne. Toho by chtěli hned využít. Já byl připraven kdykoliv zaútočit, ale Nori byl bez zbraně a jak na tom byla Jane jsem nevěděl. Šli jsme asi čtvrt hodinky mlčky. Šli jsem svižnějším krokem. Chtěl jsem být co nejdřív u otce na zámku. Jenže k mé smůle jsme narazili na Buvola. Jmenuje se jinak, ale nevím, jak. Od mého dětství je to prostě Buvol.
,,Kam pak to jdeme?’’ zeptal se pošklebovačně. Už od mala jsem ho neměl rád. Vždy jsme se hádali a nejednou i porvali. Došlo mi, že může dojít i na nejhorší.
,,Buvole, nech nás na pokoji.’’ řekl jsem chladně a stoupl si před Noriho.
,,Buvole?’’ dostal Nori ze sebe překvapeně a cpal se přede mne.
,,Jmenuje se tak a je to skřet.’’ odpověděl jsem Norimu. ,,A schovej se za mne.’’ nařídil jsem Norimu.
,,Ale proč?’’ divil se Nori.
,Neumíš ještě bojovat.’’ odpověděla za mne Jane. Docela mě tím překvapila. Postavila se vedle mě a byla rozhodnuta bojovat.
,,Koukám, že je tu další přírůstek do upírské rodiny. Ke komu patříš?’’ zeptal se Buvol.
,,Ke mně.’’ odpověděl jsem důrazně. Nori i Kami se na mě podívali.
,,Vážně? To ty si z ní udělal upíra?’’ dobíral se mě Buvol.
,,Nope, ale jedna upírka, ale já patřím teď k Lawovi.’’ řekla rozhodně Jane. Tím mě hodně překvapila. Podíval jsem se na ni. Měla rozhodný výraz ve tváři.
,,Která pak?’’ dál se vyptával Buvol.
,,Ren.’’ odpověděl jsem za Jane.
,,A...ale to znamená...’’ soukal ze sebe Buvol.
,,Neboj, není na jejich straně, jestli ti jde o toto.’’ hned jsem zarazil tok myšlenek Buvola. ,,A teď nás omluv, musíme za otcem.’’ dodal jsem a vyrazil dál na cestu. Jane i Nori mě následovali. Buvol byl tak ohromen, že nás nechal na pokoji.
,,Kdo to byl?’’ vyptával se Nori.
,,Teď rychle za otcem. Pak ti to řeknu.’’ slíbil jsem Norimu a pospíchal za otcem. Ztratili jsme spoustu času. Nori ani Jane se na nic nevyptávali a šlo se dál. Za další půl hodinku jsme dorazili do zámku.
Otec na nás už čekal na dvorku. Chodil sem a tam. Bylo vidět, že je netrpělivý. Když nás zahlédl zastavil se a podíval se na mě.
,,Kde jste synu, už jsem chtěl pro vás poslat.’’ zeptal se přísně otec.
,,Omlouvám se otče. Narazili jsem na Buvola.’’ přiznal jsem pravdu.
,,Vše proběhlo bez problémů?’’ zeptal se otec.
,,Ano, ale ví, kdo pokousal Jane.’’ přiznal jsem pravdu.
,,Stejně by se to dozvěděl. Dřív či později.’’ řekl zamyšleně otec. ,,Dejme se do práce. Lawe, dej Norimu svůj meč.’’ nařídil mi. Chvíli jsem ho sledoval z vytřeštěnýma očima.
,,Ale otče….’’ začal jsem protestovat.
,,Žádné ale. Dostaneš jiný. Hned ti ho přinesou. Je to posvátný meč. Dědí se z generace na generaci. Nori bude bojoval s tvým mečem a ty s legendárním. Až ho přinesou začnete trénovat. Ty víš jak bojovat a budeš to učit Noriho. A my dva.’’ podíval se otec na Jane. ,,Budeme trénovat společně tvé schopnosti.’’ oznámil Jane. Ta jen přikývla. Já čekal pět minut, než mi přinesli meč a ten svůj jsem daroval Norimu. Pak jsme začali trénovat. Radil jsem Norimu, jak držet meč správně v ruce, jak se s ním krýt a jak útočit. Všiml jsem si, že trpí bolestí rukou, ale byl jsem neúprosný a tvrdý. Jako kdysi můj otec na mě, když učil bojovat s mečem mě. A jak na to byla Jane s mým otcem?
Trénink mezi Jane a otcem:
Jane čekala na rozkazy od otce. Byla chladná a připravená bojovat. Změnila se, ale to bylo tou její proměnou. Stála naproti otci a čekala. Trpělivě čekala. Nastražila bystře uši. Dívala se bystře do všech stran. Ruce měla klidně u těla. Měla postoj bojovníka. V tom zavětřila nosem. Uskočila stranou a rozeběhla se proti otci. Ten nestačil reagovat a jen tak tak unikl jistému útoku.
,,Dobré, toto jsem nečekal. Natož, že jsi upírkou den jsi velmi bystrá a chytrá.’’ pochválil Jane otec. Jane se vůbec neradovala, nebo nebyla pyšná. Nebo to spíš nedala najevo. Vůbec žádné emoce nedala najevo. Byla klidná, vyrovnaná, prostě svá. Otec znovu zaútočil. Jane se jeho útoku vyhnula a zaútočila sama. Otec se tentokrát útoku nevyhnul a odlétl metr daleko. Až narazil na zeď. ,,V pořádku, všechno je v pořádku.’’ řekl na celý hrad, protože si všiml vyděšeného výrazu Lawa i Noriho. Po jeho slovech ty dva začali zase bojovat. Otec se postavil na nohy a šel k Jane. Ta byla připravena. ,,Nechci zaútočit. Chci si promluvit.’’ oznámil Jane.
,,Vím.’’ řekla odměřeně Jane.
,,A to je má první otázka. Jak to všechno víš? Čteš myšlenky?’’ vyptával se otec.
,,Nope, ale vidím ve vašich očích vaše kroky. A čichem poznám na jakou stranu zaútočíte.’’ přiznala Jane.
,,Zajímavé, velice zajímavé.’’ pobrukoval si otec pod vousy. Ale Jane mu rozuměla. Měla nastražené uši.
,,Co dál?’’ zeptal se Jane otce.
,,Naučíš se zacházet s hvězdicemi, noži a dýkami.’’ rozhodl otec. ,,My půjdeme na cvičiště zbraní. Vy dva tu trénujte a nepovalujte se tu.’’ nařídil Lawovi a Norimu a zavedl Jane za hrad.
Tam podal Jane pár hvězdic, nožů a dýk a ukázala na terč. Jane beze slov pochopila, co se od ní očekává. Napřáhla se a za útočila na terč všemi hvězdicemi, noži a dýkami. Hezky jednu po druhé hodila na terče. Naštěstí terčů tam byla fůra. Pokaždé se trefila do stejného místa. Přesně do černého, nebo-li prostředka.
,,Dobrá trefa. Určitě je to tvým zrakem.’’ uvažoval nahlas otec.
,,Jistěže, otče.’’ potvrdila chladně Jane.
,,Ale co by se stalo, kdyby se to pohybovalo?’’ uvažoval dál nahlas otec.
,,To netuším otče.’’ znovu odpověděla chladně Jane.
,,Zkusíš to na Lawovi.’’ řekl a po poslovi nechal přivést Lawa i Noriho. Ti za tři minuty dorazili.
,,Chtěl si s námi mluvit otče?’’ zeptal jsem se otce. Jane si mezitím vzala své zbraně zpátky.
,,Synu, utíkej a upírka bude na tebe házet zbraně. Ty se jim musíš vyhnout.’’ nařídil mi otec. Nori vytřeštil oči.
,,Neboj, nic se mi nestane.’’ usmál jsem se na Noriho a začal utíkat po nádvoří. Jane se rozeběhla za mnou a začala útočil s hvězdicemi. Pomocí svých schopností a to sluchu jsem vycítil, odkud pofrčí hvězdice. Ale nepočítal jsem s tím, že zaútočí hned s dýky, a všechny se mi zabodly do zad. Zrovna jsem přeskakoval ze stromu na strom. Neudržel jsem tím rovnováhu a slítnul na zem. Jane byla hned u mě. Nastavila ruku.
,,To by si svému nepříteli dělat neměla.’’ ušklíbl jsem se a přijal její ruku a postavil se na nohy.
,,Ale ty nepřítel nejsi.’’ usmála se na mě Jane. Hned jsem jí úsměv oplatil a oba jsme se vrátili k otci a Norimu.
,,Dobrá práce, vy dva, hlavně ty Jane.’’ pochválil nás otec a to málokdy chválí. Pak jsme s Norim měli předvést náš tréninkový souboj. I nás dva otec pochválil. Pak jsme šli do hradu na oběd a po obědě jsem šli zase trénovat. Večer po večeři jsme se vydali ke mně do chatrče.
Nori se šel vykoupat a já dal Jane napít z mé ruky. Přišlo mi, že prožívám znova orgazmus. Jane to trvalo deset minut.
,,Opravdu chutnáš lahodně Lawe.’’ usmála se Jane, když si setřela mou krev z brady. Po vykoupání jsem ošetřil ruce Norimu, které měl puchýře až do krve. Poté jsme šli spát. Všichni jsme usnuli jako zabití. A takhle náš celodenní trénink čekal celej tejden, než jsme se vydali na cestu za Ryuuyem.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
