Demon - 2. kapitola
Informace:
Law odvede Jane a Noriho k sobě do doupěte. Tam pokládá Jane na postel a dává na hlavu obklad. Poté se Law s Norim vydává za otcem říct mu, co se stalo. Otec se k překvapení Lawa, vůbec nezlobí a zmiňuje se o legendě. Law s Norim se vrací k Jane, která už víc nebude člověkem.
Legenda
Zděsil jsem se, když jsem vedle sebe na zemi viděl ležet Noriho. Jane jsem stále držel v náručí a stál na nohou.
,,N...Nori? Co...tu děláš?’’ dostal jsem ze sebe v šoku.
,,Fíha...to byla jízda.’’ zazubil se Nori. ,,A co tu dělám? Chci ti pomoci a Jane taky. Kde to jsme?’’ zeptal se mě Nori a usmíval se od ucha k uchu.
,,Dalo by se říci, že v pekle. Je to můj domov. A Jane není, jak už bývala.’’ říkal jsem Norimu. ,,Teď půjdeme ke mně.’’ dodal jsem a šel jsem směrem ke svému domu. Nori mě následoval.
Šli jsme hlubokým lesem. Znal jsem cestu zpaměti, ale šestnáct let jsem tu nebyl. Nic se tu nezměnilo. Z dálky byli slyšet vlkodlaci, upíři a jiní démoni. Cítil jsem jejich pach. Všichni nebyli úplně zlí, ale potkat je, by taky nebylo dobré. Hlavně, když vedu k sobě upírku a člověka. Noriho by se pokusili hned zabít. Zrychlil jsem tempo.
,,Proč tak spěcháme?’’ zeptal se udýchaný Nori.
,,Jsou tu vlkodlaci, upíři a jiná stvoření, který by tě chtěla zabít.’’ vysvětlil jsem ve spěchu Norimu.
,,Ale ty mě ubráníš, ne?’’ zeptal se mě Nori. Dál jsem pospíchal.
,,Jistě, ale nic ti nezaručuju.’’ řekl jsem Norimu. Šli jsem takovou dobrou hodinku, než jsme dorazili do takové malé chatrče.
Otevřel jsem dveře a vstoupil jsem dál. Nori mě následoval a zavřel za sebou dveře. Jane jsem položil na svou postel a šel jsem najít hadr a namočit ho a položit jako obklad Jane na čelo. Nori mě sledoval.
,,A co teď?’’ zeptal se Nori, když jsem pokládal studený obklad Jane na čelo.
,,Teď půjdeme za mým otcem. Jane tu necháme. Když zůstane tady, nic se jí nestane.’’ rozhodl jsem se. Pohladil jsem Jane po tváři a šel ke dveřím. ,,Jdeme?’’ zeptal jsem se Noriho. Ten jen přikývl a oba jsme vyrazili.
Šli jsme lesem. Do zámku to byla půlhodinka cesty. Šli jsem tiše jako myšky. Bál jsem se, to jo, ale ne o sebe, ale o Noriho i Jane. O Jane už ne tolik. Věděl jsem, že žít bude, a Ren nebo někdo od Ryuua se neopováží Jane jakkoliv ublížit ani se k ní přiblížit. Věděli, že by byli hned chyceni. Jen jsem to chtěl stihnout, abych byl u Jane až by se probrala.
Došli jsme do velkého zámku. Všiml jsem si, jak Nori žasne. Musel jsem se pousmát. Vešli jsme dál a já Nori vedl zámkem do hlavního sálu. Cítil jsem tam otcovu přítomnost. Stráže se mi uklonili a otevřeli dveře. Můj otec seděl na trůně.
,,Vítej synu, jaká byla mise?’’ zeptal se můj starý otec. Žil už staletí.
,,Dá se říci že výborná.’’ musel jsem se ušklíbnout.
,,A kdo je to tvůj společník?’’ zeptal se můj otec. Poté začenichal. ,,Ale...to je….’’ dostal ze sebe.
,,Ano otče, je to člověk. Jmenuje se Nori. Poslední mise se z komplikovala.’’ přiznal jsem.
,,Povídej synu.’’ vybídl mě můj otec.
,,Při cestě k portálu, se objevila příšera. Byla silnější než ty předešlé. Někdo ji ovládal. Dokázala komunikovat. Když se mi ji podařilo zneškodnit, tak Ren kousla Jane, dívku ze školy a udělala z ní upírku. Teď je u mě doma. Nori, člověk vše viděl a připojil se ke mně. Chtěl jsem ho od sebe setřást, ale nepodařilo se mi a on sám skočil do portálu a přistál tu se mnou.’’ vysvětlil jsem celou situaci.
,,Zajímavé, velice zajímavé.’’ řekl můj otec. Hodně mě tím překvapil. Toto jsem nečekal. Tuto reakci rozhodně ne.
,,Otče, ty se nezlobíš?’’ dostal jsem ze sebe překvapeně.
,,Ne...náhodou, legenda se naplňuje.’’usmíval se otec.
,,Jaká legenda?’’ zeptal jsem se otce.
,,Až se probere ta dívka, nebo-li upírka přijďte za mnou a já vám o ni povím.’’ řekl otec. ,,A teď jděte.’’ zamručel. Já s Norim jsme se uklonili a šli jsme zase zpátky ke mně domů.
Vraceli jsme se stejnou cestou. Při cestě jsme na nikoho nenarazili, za což jsem byl rád. Musel jsem nějak ukrýt Noriho, aby se ho nikdo nepokusil ublížit. Šli jsme mlčky. Oba jsme různě přemýšleli. Já přemýšlel, jakou legendu měl otec namysli. Nori asi o tom, co se tu děje. Nevím, do hlavy jsem mu neviděl a číst myšlenky neumím.
Došli jsme ke mně domů. Jane ještě spala. Sedl jsem si k ní a chytl za ruku. Nori si sedl vedle mě a taky Jane pozoroval.
,,Zvláštní svět.’’ promluvil do ticha Nori.
,,Démoní svět.’’ opravil jsem Noriho. ,,Kde žijí vlkodlaci, upíři a démoni.’’ dodala jsem.
,,I tak je to úžasné. Takové dobrodružství jsem si nepřestavoval.’’ řekl Nori s úžasem v hlase.
,,Ale můžeš tu snadno přijít o život. Člověk je pro zdejší lahůdka. A proto tu žádný člověk nikdy nebyl.’’ vysvětlil jsem Norimu.
,,I tak je to úžasné.’’ stále žasl Nori.
,,Proč si vlastně za námi šel?’’ zeptal jsem se konečně Noriho.
,,Chtěl jsem vědět kam jdete a taky ti pomoci. Jsi můj nejlepší přítel.’’ řekl mi Nori. Hodně mi tím polichotil, až mi maličko zrudly tváře.
,,Ale to není důvod.’’ řekl jsem na oko naštvaně.
,,Vím, ale pomůžu ti, ať chceš nebo ne.’’ stál si za svým Nori.
,,Stejně už nic jiného nezbývá.’’ řekl jsem rezignovaně.
,,Jak to myslíš?’’ zeptal se Nori trochu překvapeně.
,,Nevím, jak tě dostat zpátky do světa lidí.’’ odpověděl jsem Norimu.
,,Ale já se vracet nechci.’’ řekl mi Nori odhodlaně.
,,Ale to už neuvidíš svoji rodinu.’’ řekl jsem a podíval jsem se na Noriho.
,,Nevadí. Stejně jsem s nimi moc dobře nevycházel. A to víš moc dobře.’’ odpověděl mi Nori. Vzpomněl jsem si na jeho vyprávění o jeho rodině a taky jsem je jednou poznal. Nebylo to nic příjemného. V tom se začínala Jane pomalu probouzet. Hned jsem pustil její ruku a cítil, jak mi trochu zrudly tváře.
,,K..kde to jsem?’’ zeptala se Jane a posadila se. Ruku si položila na hlavu.
,,Jsi u mě doma, jak ti je?’’ promluvil jsem a byl jsem překvapenej, že dokážu mluvit normálně.
,,Lawe?’’ dostala ze sebe překvapeně Jane. ,,Ty jsi Nori, že?’’ otočila se na Noriho.
,,Jup, jsem.’’ zazubil se Nori.
,,A co tu dělám?’’ zeptala se Jane. ,,A proč mám takový hlad?’’ divila se dál.
,,Co si pamatuješ, Jane?’’ zeptal jsem se Jane, na to, cosi všechno pamatuje.
,,Že si bojoval s příšerou a nějaká žena mě držela pod krkem a kousla mě.’’ řekl Jane.
,,Víš….byla to upírka, co tě kousla….a teď je z tebe taky upír.’’ řekl jsem Jane opatrně pravdu.
,,C...c..cože?’’ dostala ze sebe vyděšeně Jane.
,,Promiň, je to tak.’’ řekl jsem omluvně.
,,P...proč se omlouváš?’’ divila se Jane a ještě byla v šoku.
,,Že jsem tě neochránil.’’ přiznal jsem.
,,Jak, neochránil...stejně by o nešlo.’’ stále nechápala Jane.
,,Mohl jsem...nejsem člověk.’’ dostal jsem ze sebe.
,,A...co jsi zač?’’ zeptala se mě Jane.
,,Démon...’’ řekl jsem a odvrátil jsem zrak.
,,A kde vlastně jsme? A co rodiče?’’ vyptávala se dál Jane.
,,Jsme v démoním světě, kde žijí démon,vlkodlaci, upíři a další haveť. A rodiče? Ty pravdě podobně už neuvidíš.’’ řekl jsem Jan pravdu.
,,A to jsem se nemohla rozloučit?’’ zeptala jsem maličko naštvaně Jane.
,,Nešlo to. Vím, že máš žízeň a ve světě lidí by si mohla někoho i zabít, a nestihli bychom portálem se vrátit a já se vrátit musel.’’ snažil jsem se to Jane nějak vysvětlit.
,,Dobře, dobře...chápu.’’ řekla Jane. ,,Ale jak se budu stravovat? A co můj život, jak to ovlivní?’’ ptala se na další otázky.
,,Stravovat se budeš přes ze mne...budeš pít mou krev. A normální jídlo co se uvaří, ale stačit ti nebude. Jsi jen smrtelně zranitelná na svěcenou vodu, kříž a česnek.’’ odpověděl jsem Jane na její další otázky.
,,A co přes ze mne?’’ promluvil konečně Nori.
,,Ty jsi člověk, tebe může zabít. Mě ne.’’ podíval jsem se na Noriho a vysvětlil mu to.
,,Jak to, že tě nemohu zabít?’’ zeptala se mě Jane. Podíval jsem se na ni.
,,Mám v sobě démoní krev, a když mi někdo jako upír saje krev, tak se mi ještě z regeneruje.’’ snažil jsem se to Jane vysvětlit.
,,Aha...a ty si to někdy s nějakým upírem zkoušel?’’ zeptala se Jane zvědavě, ale i smutně zároveň.
,,Ne….jednou mě chtěla jedna upírka kousnout, ale setřásl jsem ji ze sebe.’’ vysvětlil jsem Jane. Všiml jsem si, že se tak trochu Jane ulevilo, ale nedal jsem nic znát, že jsem si toho všiml.
,,A mohu se napít od tebe, Lawe?’’ zeptala se mě Jane.
,,Jistěže.’’ řekl jsem a nastavil jsem ruku.
,,Toto vidět nemusím.’’ ozval se Nori a šel do kuchyňky. Jane vytasila své špičáky a zakousla se do mé ruky. Byl to zvláštní pocit….jako bych jsem prožil orgasmus. Teplo, nervozita, chlad...všechno v jednom jsem cítil. Po pěti minutách Jane přestala. Setřela si krev z brady.
,,Chutnáš velice dobře.’’ pronesla Jane a usmála se.
,,To jsem rád. Až budeš mít hlad, řekni si. Dám ti napít.’’ řekl jsem Jane a taky se na ni usmál.
,,Dobře, a Lawe...’’ souhlasila Jane.
,,Hm...’’ řekl jsem.
,,Díky.’’ poděkovala mi Jane a usmála se.
,,Za co?’’ nechápal jsem to.
,,Za záchranu.’’ usmála se Jane a vysvětlila mi.
,,Já a zachránil?’’ divil jsem se.
,,Jo, že mi dáš napít.’’ vysvětlila mi Jane.
,,Jo, toto. Není zač, rád to udělám.’’ usmál jsem se na Jane. ,,Měli bychom jít za otcem. Chce nám říct něco o legendě.’’ řekl jsem Jane a vstal jsem ze židličky. I Jane se postavila. V tom někdo zaklepal na dveře. Nori přišel k nám a podíval se na nás. ,,Zůstaňte tady, já se podívám kdo to je.’’ řekl jsem šeptem. Nori i Jane zůstali potichu a já se šel podívat, kdo to klepe.
Otevřel jsem dveře a k mému překvapení to byl můj otec.
,,Otče? Co tu děláš?’’ divil jsem se.
,,Když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi.’’ usmál se můj otec a já šel stranou a pustil ho dovnitř. Dovedl jsem do svého pokoje, kde byla Jane a Nori. ,,Koukám, že upírka se probudila.’’ usmíval se můj otec.
,,Ano….’’ řekla nesměla Jane.
,,Říkej mi otče.’’ usmál se můj otec.
,,Ale otče...’’ začal jsem protestovat.
,,Žádné ale. I ty mi tak říkej.’’ otočil se můj otec na Noriho. Už jsem neprotestoval. Nemělo to cenu.
,,Děkuji...otče...’’ dostal ze sebe Nori.
,,Tak a dejme se do práce.’’ řekl můj otec. Všichni jsme se na něho podívali. ,,Řeknu vám jednu legendu.’’ začal vyprávět. Všichni jsme se usadili a pozorně poslouchali. ,,Před staletími vznikla legenda, že se jednou v démoním světě narodí démon, kterému přijdou na pomoc upír a člověk, kteří zničí svými schopnostmi zlo nadobro. A legenda se naplňuje, synu ty jsi démon, tady dcera je upírka a tady druhý syn je člověk.’’ dovyprávěl celou legendu. Chvíli panovalo ticho. Nikdo nic neříkal.
,,Proč si mi nikdy nic neřekl o té legendě?’’ zeptal jsem se otce.
,,Protože jsem ti ji chtěl říct, až bych byl na smrtelné posteli.’’ přiznal se otec.
,,Takže mi zachráníme tento svět?’’ zeptal se Nori.
,,Nejen tento svět, ale i lidské svět.’’ dodal otec. ,,Ale musíte podstoupit tvrdý trénink. Naučit se ovládat své schopnosti.’’ dodal důrazně.
,,Kdy začneme?’’ zeptal jsem se.
,,Zítra. A budu vás trénovat já.’’ řekl odhodlaně otec. Poté vstal. ,,Vyspěte se na zítřek a v osm vás čekám na svém hradě.’’ dodal a poté jsem ho doprovodil ke dveřím. Vrátil jsem se k Norimu a Jane.
,,Tak co tomu říkáte?’’ zeptal se nás Nori.
,,Je to hustý...těším se.’’ přiznala se Jane.
,,Mám, ale o tebe strach Nori, aby se ti něco nestalo.’’ přiznal jsem své obavy.
,,Neboj, otec mě to naučí.’’ zazubil se Nori. Povzdychl jsem si.
,,Jdu udělat večeři.’’ oznámil jsem a šel dělat večeři. Najedli jsme se a po večeři jsme šli spát. Já s Norim na zemi a Jane v mé posteli. Než jsem usnul, dost dlouho jsem přemýšlel.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
