Black Blade - Kapitola druhá: Policejní výslech
Informace:
Příběh Black Blade ( Černá Čepel ) se odehrává v dnešní současné době. Lidé si žijí šťastné životy, ale nevědí co se skrývá a žije v temných stínech tohoto světa. Avšak přesto jsou lidi, kteří znají pravdu, ale nejsou to jenom tak obyčejní lidi. Jsou to vyvolení, kteří mají důležitý úkol a to zničit to co žije v těchto stínech, ale všechno má nějakou daň ...
Příběh vypráví životy tří hrdinů, kteří se potkávají s temnou realitou tohoto světa a přitom se musí snažít vést normální život i když jak kdo ...
Snad se vám příběh bude líbit :)
Noc plynula dál až noc vystřídal nový den. Slunce si začalo razit cestu na obzor s doprovodem zpěvu ptactva. To se už začal probouzet Osamu. Posadil se na postel a podrbal si svoje černé vlasy. Jeho oči měly neustále stejný pohled jako měl v noci. Podíval se z okna a viděl, že už slunce brzy vyjde. Osamu si povzdychl a vydal se do koupelny. Jen co tam dorazil tak se podíval do zrcadla. Všiml si, že na svém obličeji má ještě zaschlou krev od včerejší noci. Osamu si jen povzdych a pustil kohoutek s vodou. Nabral vodu do svých dlaních a začal si oplachovat obličej. Když poprvé opláchnul svůj obličej, tak jeho polovina obličeje vypadala skoro jakoby se pomalu samotnou krví umýval. Osamu se podíval znovu do zrcadla. Výraz obličeje se nezměnil a opláchl se znovu. Nakonec krev smyl a vydal se do svého šatníku. U svého šatníku měl na zemi pohozenou bundu ze včerejší noci. Zvednul ji a pak jí šel dát do koše na prádlo. Poté šel opět do svého šatníku. Otevřel svou skříň a vytáhl úplně tu samou bundu, kterou před chvílí dal do koše na prádlo. Osamu si dal na sebe to samé co měl včera v noci. Když se oblékl tak si šel do kuchyně udělat si nějako svačinu. Namazal si něčím krajíc chleba a šel k hlavním dveřím. Krajíc chleba si vložil do úst a obul si boty. Pak si z věšáku vzal svůj rudý šál, který si dal jenom kolem krku a vyrazil s taškou v ruce a krajícem chleba v puse. Ještě pomalu zamknul své dveře.
,, Nazdar Hikaru.“ řekl Osamu, když byl svým dveřím čelem. Hikaru stál u venkovní branky. ,, Dobrý ráno. Jestli se to dá tak říct.“ pověděl Hikaru s taškou v ruce a s havranem na rameni, který okamžitě odletěl jakmile se Omasu přiblížil k Hikarovi. Oba se pak vydali pomalím krokem do školy. Cestou je míjely auta jedoucí po silnici, ale těch si vůbec nevšímali.
,, Co ti ještě pověděli Havrani ?“ zeptal se náhle Osamu.
,, Policie tam už byla, ale našla už jen oklované kosti. Havrani se tam snesli jako hejno hladových vlků.“ odpověděl Hikaru.
,, Budou mít větší práci aby zjistili, kdo to byl.“ pousmál se lehce Osamu.
,, Je to otázka jenom pár dní, ale musíš si dávat pozor, … ale obávám se, že budeme muset zabít i tu dívku. Viděla tě přitom tvém krvavém konání.“ řekl Hikaru.
,, Možná, ale byl jsem celou dobu ve stínu. Neviděla mě.“ zamyslel se Osamu.
,, Víš aspoň jak vypadala ?“ zeptal se Hikaru a přitom mu havran odletěl z ramene.
,, Vyděšené zelené oči. Řekl bych, že vypadli stejně jako moje….. kdysi.“ odpověděl Osamu.
,, To je jako vše ?“ zeptal se Hikaru.
,, Ještě celkem dlouhé hnědé vlasy a vypadala celkem mladě.“ odpověděl Osamu.
,, To jsi mi toho teda popsal.“ povzdych si Hikaru.
,, To víš. Já si nikdy nějak moc nevšímám lidí.“ dodal Osamu celkem zamyšleně.
,, Nad čím tak přemýšlíš ?“ zeptal se Hikaru.
,, Nad jejíma očima. Přemýšlím, kdy jsem měl stejný pohled jako ona.“ řekl Osamu.
,, Co pak si to už nepamatuješ ?“ zeptal se celkem udiveně Hikaru.
,, Možná, ale já sám neznám pořádně svou minulost“ řekl zamyšleně Osamu………..
Za chvíli na to dorazili k venkovní bráně školy. ,, Vypadá skoro stejně jako ta má předešlá.“ řekl jenom Osamu.
,, Na tom nesejde.“ pověděl Hikaru a oba vešli do budovy školy. ,, Dovedu tě k řediteli.“ Oba šli po chodbách a míjeli jednu osobu za druhou. Za nikým se neotáčeli a vypadalo to snad jakoby všichni byli pro jejich oči neviditelní. Jakoby to byli pouhé přeludy. Pouhý duchové.
,, Tady je ředitelna.“ řekl Hikaru a zaklepal na dveře.
,, Vstupte !“ ozvalo se za dveřmi. Hikaru otevřel dveře.
,, Dobrý den řediteli. Vedu vám toho nového studenta Osameho.“ řekl Hikaru a ukázal na Osameho, který stál hned za ním.
,, No posaďte se Osamu.“ pověděl vlídně ředitel a ukázal na židli. Osamu se posadil. ,, Tak všechno jsme už řešili předem. Stačí už jen tohle podepsat a stanete se oficiálně studentem školy.“ řekl ředitel a položil na stůl před Osamem smlouvu a propisku. Když se ředitel podíval do očí Osameho, tak byl trochu vyděšený. ,, Ten pohled očí. Každopádně k Hikarovi patří, ale tenhle ho má celkem děsivý.“ řekl si v duchu ředitel a začal se trochu potit kolem krku. Osamu pomalu vzal propisku a podepsal smlouvu.
,, Dobře. Děkuji.“ pověděl ředitel trochu rozpačitě. Osamu pak vstal ze židle.
,, V jaké jsem třídě ?“ zeptal se jenom Osamu.
,, Ve 4.B .“ řekl ředitel.
,, Zatím naschle.“ řekl Osamu a vyšel z ředitelny. Hikaru šel hned za ním. Jen co odešli, tak se řediteli ulevilo.
,, Uffff to je divný chlápek.“ oddychl si ředitel a začalo zvonit na hodinu.
,, No tak nejsme ve stejné třídě.“ pověděl Hikaru.
,, Nevadí. Však se sejdeme později.“ řekl Osamu když uviděl nad dveřmi cedulku 4.B.
,, Jo to sejdeme.“ řekl jenom Hikaru a odešel pryč. Osamu vešel do třídy.
,, Kdo jste ?“ zeptala se učitelka. Osamu se podíval po třídě. Koukalo na něj přes dvacet lidí.
,, Osamu a jsem tu nový.“ odpověděl Osamu svým typicky znuděným hlasem.
,, Jo. Ředitel mi řekl, že přijde někdo noví. No posaď se.“ Řekla vlídně učitelka. Osamu si všiml prázdné lavice úplně v zadu. Na nic nečekal a vydal se pomalu k zadní lavici a posadil se. Učitelka pak začala číst třídní výkaz jestli někdo nechybí. Chyběla jenom jedna dívka.
,, Nevíte proč Aimi chybí ?“ zeptala se učitelka. Na to se pak ozvala dívka, která seděla ve vedlejší lavici od Osameho.
,, Mě řekla, že musela jít na polici a že přijde o něco později.“ pověděla dívka.
,, Dobře.“ dodala učitelka.
,, Že by až moc velká náhoda ?“ podivil se Osamu a pousmál se…………..
Aimi byla opravdu na policejní stanici, kde ji vyslýchaly. ,, Ach. Takže znovu. Říkáte, že jste šla pozdě v noci domů a pak vás popadli tři muži, které nějaký chlápek brutálně pozabíjel černou katánou ?“ zeptal se strážník.
,, Ano.“ Odpověděla rozhodně Aimi.
,, Dobře, ale říkáte, že vůbec nevíte jak vypadal ?“ zeptal se strážník.
,, Ano to nevím.“ Odpovědla trochu sklesle Aimi.
,, Když jsme tam přišli, tak jsme našli akorát tři oklovaná těla krkavci. A taky je ještě jeden problém, že za poslední měsíc už je tohle čtvrtý případ, kdy nějaký chlapík zabíjel s černou katánou, ale nikdo nevěděl jak vypadá. Prosím zkuste si vzpomenout.“ Pověděl celkem zoufale strážník. Po téhle větě zafoukal vítr, který byl hodně chladný a slunce začaly zahalovat mraky. Do otevřeného okna stanice vletěl havran.
,, Huš. Huš !“ hnal strážník havrana, ale havran strážníka klovnul do ruky. Havral vypadal jakoby si Aimi hodně prohlížel až to Aimi přišlo divné. Strážník pak popadl koště. Havran pak hlasitě zakrákal a vyletěl z okna pryč.
,, Hm to bylo podivné.“ řekl strážník a pak se podíval na Aimi. ,, Prosím. Vzpomenete si ?“
,, Jediné na co jsi ještě vzpomínám, že měl zelené oči jako já a jeho pohled byl prázdný. Jakoby mě jeho pohled ignoroval. Jako bych tam vůbec nebyla. Na nic jiného si nevzpomenu.“ pověděla Aimi.
,, No nevadí. Aspoň něco málo.“ povzdychl si strážník a odvedl Aimi ven. ,, Pokud by jste si na cokoliv vzpomněla, tak zavolejte na stanici.“ dodal strážník. Aimi jenom kývla na souhlas a pak se vydala cestou do školy. Všimla si, že na plotu sedí hejno havranů, kteří vypadali, že jí sledují. Aimi to celkem znepokojovalo a tak radši cestou do školy sledovala mraky. Byly to bouřkové mraky a začínalo jich být čí dál více.
,, To bude velká bouřka.“ řekla si Aimi pro sebe. V tuhle dobu Hikaru sledoval ty mraky z okna ze své třídy. Měl u sebe otevřené okno.
,, Tohle nejsou obyčejné bouřkové mraky.“ řekl si v duchu Hikaru zaraženě. Pak k jeho oknu přistál havran. ,, Tak co pak se děje.“ pověděl potichu Hikaru a podíval se havranovi do očí. ,, Dobře tak jí sledujte.“ zašeptal potichu Hikaru a havran zase odletěl pryč. ,, Vypadá to, že jsem našel tu dívku, které Osamu zachránil krk.“ řekl si v duchu Hikaru a pousmál se……….
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
