Demon - Prolog
Informace:
Démon čeká a svou kořist na skále a na to, jak zapadne slunce. Zabijí jiné démony, kteří vznikly tím, že lidé si přáli nějakou špatnost. Démon pohlcuje jejich mrtvé duše. Jeho strava.
Foto od KamikaCZe, arigato :)
Kdo jsem?
Seděl jsem na skále a sledoval jsem západ slunce. Bylo nádherné teplo. Trpělivě jsem čekal až slunce zapadne celé. Pak nastane boj. Budu muset zabít nestvůry, které vypadají jako přerostlé ještěrky. Jsou to bývalé lidi, kteří byli pohlcení nenávistí, záští a zlem. Uzavřou smlouvu s démonem jménem Ryuu a jeho poskokové. Má pět poskoků. Jmenují se: Démon Shinichi, démon Sen a démon Reizo a upírka Ren a upírka Saki. Démoni a upíři, kteří uzavírají smlouvu s lidmi, aby pro ně splnili jakékoliv přání. Poté, co mu ho splní z něho nebo z ní udělají příšeru. Které já pak zabíjim a pohltím jejich duši. Jsem taky démon, ale jen poloviční. Přes noc jsem démon s černými až šedýmí plameny, které dokážu vyšlehnout a taky používám meč k boji. A přes den jsem obyčejný student střední školy. Ale meč a démonické plameny dokážu vyvolat i přes den. Jen v noci se měním do své pravé podoby. Vypadám jako zrůda. Šedé oči, tesáky, veliké ostré drápy a všude kolem mě sálají plameny. V noci jsem nejsilnější a proto chodím na lov příšer, které se v noci objevují nejčastěji. I přes den, ale to jen výjimečně a to nejsem tak silný. Musím se hlavně spoléhat na svůj meč, než na své plameny, které jsou slabé.
Slunce zapadlo a já se proměnil do své podoby. Mám dobře vyvinutý čich, tak jsem začenichal a hned jsem za cítil dvě příšery poblíž. Mají výrazný pach, tak je snadno poznám od člověčího pachu. Člověčí pach mi voní líp, než ta příšery. Voní jako kyselá síra. Člověk voní jak bych to nazval. Jako nějaká sladkost.
Rozeběhl jsem se po pachu příšery. Asi za pět minut jsem je našel. Hned jak mě zbystřili, tak zaútočili. Jejich útoku jsem se vyhnul a sám zaútočil. Jednoho z nich jsem trefil. Zakvílel bolestí, ale nevzdával se. Snažil jsem se zranit i toho druhého. Pak by to bylo jednoduché je zabít. Jenže ten druhý se mému útoku vyhnul a sám zaútočil. Jen tak tak jsem uskočil na strom. Zaútočil jsem na raněného, kterého jsem zasáhl a tím pádem dorazil úplně. Hned jsem pohltil jeho padlou duši. Byla to i má obživa, protože lidské jídlo mě zasytí přes den, ale démoní jídlo je duše z mrtvého člověka. Po jeho smrti se příšera proměnila zpátky v člověka a z jeho těla vyprchala duše, kterou jsem pohltil. Poté člověk se rozpadl v prach. Ten druhý mi bohužel utekl, ale hned jsem se za ním vydal. Ale přišel jsem pozdě. V lese se totiž objevil člověk. Příšera po člověku hned skočila a pokousala. Člověk měl jen škrábanec a žil, ale už to nebyl člověk. Po kousnutí příšery se člověk po měsíci stane příšera. Proto musí být zneškodněn dřív, než se z něho příšera stane a bude nakazovat další lidi. Člověk v šoku zůstal sedět na zemi. Z ruky mu tekla krev, za kterou se držel. Tu příšeru jsem se snažil zneškodnit. Po deseti minutovém boji se mi to podařilo. Hned jsem zhltl jeho duši a z příšery se stal člověk a poté prach. Člověk začal utíkat.
,,Zrůda, zrůda, zrůda.’’ začal křičet. Hned jsem ho dohnal. Stoupl jsem si před něho a nastavil svůj meč. ,,N...nezabíjej mě. N...nic neřeknu.’’ koktal člověk.
,,Promiň, ale musím.’’ řekl jsem chladně a ušmikl jsem mu hlavu a pohltil jeho duši. Pak jsem se vydal na další lov. Lovil jsem až do rána. Dokud nebyl čas jít do školy.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
