Anime World CZ/SK - Příběhy

Byla temná podzimní noc. Měsíc byl v úplňku a jasně svítil do krajiny louk a temných ulic měst. Jenom plížící se bouřkové mraky pomalu zahalovaly měsíční svit. Bylo celkem chladno. Měsíc pozoroval jeden muž, který ho sledoval hodně často. Měl černé džínové kalhoty, černou bundu s kapucí. Měla i límec, který měl vyhrnutý nahoru, takže mu to z velké části zakrývalo krk. Pod mikinou měl bílé triko s černými rovnoběžnými pruhy. Na krku měl dlouhou červenu šálu, ale neměl ji moc zavázanou. Takže mu šála vlála společně s větrem. Měl černé kratší vlasy, které se v měsíčním svitu jenom lehce leskly. Jeho zelené oči neustále sledovali měsíc. Jeho výraz vypadal nešťastně a nevěděl co má dělat. Byl jenom opřený o temný roh ulice a sledovat měsíc v tuto celkem chladnou noc. Bylo absolutní ticho. Jenom sem tam zahřměl mrak poblíž měsíce a nebo krkavci, kteří hledali něco k snědku v popelnicích. Náhle procházela kolem nějaká dívka, která vypadala, že má na spěch, ale neohlédl se za ní. Byl jako socha zahleděný do měsíce. Na to pak zafoukal vítr, který rozevlál jeho šálu a pocuchal jeho vlasy. Po chvíli se ozval výkřik, který byl celkem blízko. Jen co to uslyšel, tak se pomalu otočil za výkřikem.

,, Byl to ženský výkřik.“ řekl klidním hlasem a vydal se pomalu k místu, kde se hlas ozval. Cestou vyplašil hejno krkavců u popelnice, kteří začali hlasitě krákat. Za chvíli dorazil k ulici, kde byl ten zvuk. Už jak se blížil, tak šel slyšet tlumený křik. Muž vešel do temné ulice a jeho oči spatřily dívku, která kolem něj před tím procházela, okolí ní byli tři chlápci zahalení šátky.

,, Neboj kotě. My ti nic neuděláme. Jenom si trochu s tebou pohrajeme.“ zašeptal jeden z chlápků dívce do ucha. Dívka jen vrtěla hlavou na nesouhlas a přitom se snažila křičet, ale měla zaspanou pusu nějakým kusem hadru.

,, Co vám ta dívka udělala, že ji teď držíte ?“ zeptal se muž a přitom byl zahalený stínem, jenom měsíc mu svítil na záda.

,, Nepleť se do toho !“ odbyl ho jeden z chlápků.

,, To není tvoje starost !“ řekl druhý chlápek.

,, Myslím, že je.“ řekl muž a lehce přivřel oči.

,, Cože ?!“ řekl naštvaně chlápek, který držel dívku.

,, Co jsi to řekl ?“ zeptal se druhý chlápek a šel k němu. Měl v ruce držel železnou tyč.

,, Jo ! Sejmi ho.“ řekl třetí chlápek.

,, Slyšeli jste.“ řekl celkem znuděně muž. Chlápek se železnou tyčí k němu přistoupil a přitom se mu díval do očí. Znepokojovali ho, jelikož jeho pohled bych chladný.

,, Ohhhh tak fajn. Uvidíme kolik toho vydržíš ?!“ řekl chlápek a udeřil svou železnou holí vrchem. Ale něco jeho železnou hůl zablokovalo. Byla to katana zasunutá v pochvě. Katana byla celá černá.

,, Co to ? Kde ji vzal ?“ divil se chlápek, který svíral železnou hůl.

,, Co mám vydržet ? … Bolest ? Já už trpím každý den.“ řekl znuděně muž a začal pomalu vysunovat svou katanu. Čepel katany byla taky celá černá. Chlápek byl udiven z toho jakou má katanu. Toho muž využil a rukojetí katany ho udeřil do břicha. Pak se ohnal pochvou a udeřil muže přesně do obličeje. Chlápek po úderu poodstoupil a chytl si svou tvář levou rukou. Muž neváhal a udělal otočku a přitom švihnul katanou přes hruď chlápka. Pak se zase narovnal a podíval se na dva chlápky před ním. Oba se dívali na toho muže vyděšeně. Na to z chlápka, který byl zasažen do hrudi začala tryskat krev z rány a kapky krve dopadaly na černou bundu muže. Zasažený chlápekse pak svalil na zem.

,, Brácho !“ zakřičel jeden z chlápků.

,, On je tvůj bratr ?“ zeptal se pomalu muž.

,, Ty bastarde !“ zakřičel chlápek a vytasil si nůž zpoza pasu.

,, Ještě máš možnost ho zachránit.“ řekl muž a pozdvihl svou katanu tak aby hrot katany byl nad krkem ležícího chlápka.

,, Ty svině !! Na podrž tu kurvu !“ zakřičel chlápek a vyběhl na muže. Muž se na něj díval stejně. Ostatně on se díval na každého člověka stejně. Jakoby bez zájmu. Když byl chlápek skoro u něj tak se muž rychle pohnul. Vypadalo to jakoby chlápkem prošel. Chlápek hned začal vykašlávat krev a přitom se chytil za břicho. Muž, který stál za jeho zády k němu zády se pak otočil k němu.

,, Měl si toho radši nechat.“ řekl muž a zabodl svou katanu chlápkovi do zad. Katana projela jeho tělem jako máslo. Chlápkovi začalo vytékat více krve z úst a spadl na zem jako hadrová panenka. Muž pak přistoupil k tomu prvnímu chlápkovi, který ještě žil. Přišel k němu a podíval se na něj svýma očima. V tu dobu zavlál vítr a rozvířil opět muži jeho šálu.

,, Kdo to je ?“ ptal se sám sebe chlápek, který držel dívku. Sám se klepal jako malé dítě. Dívka se taky na to dívala. Sama tomu pomalu nevěřila co teď zrovna vidí. Měla strach a sotva držela slzy. Muž pak zabodl svou katanu do krku ležícího chlápka. Pak katanu vyndal a začal se pomalu přibližovat k poslednímu chlápkovi, který držel dívku. Muž přistoupil až k nim. Měsíc mu nestále svítil na záda a jediné co viděli byl lehký lesk jeho kratších černých vlasů a pohled jeho zelených očí.

,, Hele víš co ? Já ji pustím a necháš mě jít heh ?“ ptal se uklepaný chlápek a odhodil dívku na zem. Muž k němu přistoupil blíže. Na to chlápek zase odstupoval až se opřel o zeď.

,, Prosím. Nech mě jít !“ žadonil chlápek.

,, Na lítost je pozdě nemyslíš.“ řekl pomalu muž a třikrát rychle švihnul katanou. Třetí rána prořízla chlápkovi krk. Zasáhla obě krční tepny. Krev tekla velmi rychle a ve velkém množství. Trochu krve skončilo i na bundě muže a jedna větší kapka krve dopadla na jeho pravou tvář. Chlápek se ihned svalil na zem mrtev. Muž se podíval na dívku, která byla zděšená a začal k ní pomalu kráčet.

,, Neboj se. Já ti neublížím.“ řekl muž a pomalu zasunou svou katanu, která byla skoro celá od krve. Dívka se ho strašně bála a snažila se od něj odplazit, jelikož měla i svázané nohy. Muž ji pak chytil a rozvázal jí ruce a nohy. Jen co to udělal tak se dala dívka na útěk. Hadru z pusy si vyndala sama. Utíkala na silnici. Její strach říkal ať utíká co nejdál může, jelikož tolik krve ještě neviděla. Muž se postavil a díval se na ní jak utíká pryč. Viděl jak jí kapou slzy z obličeje, které prozářil měsíční svit. To uviděl jiný muž, který zrovna přicházel. Viděl jak kolem něj proběhla brečící dívka, ale neohlídl se za ní a ani nevypadal nějak překvapeně. Měl  na sobě tmavě šedé džínové kalhoty a bílé triko s upraveným límcem. Měl kratší, tmavě blonďaté vlasy a jeho oči byly červené. Ovšem jeho pohled byl doslova znuděný. Spíše to vypadalo jakoby ani neměl chuť žít. Tento muž pak dorazil k ulici, kde vyběhla před tím ta dívka. Podíval se do ulice a přitom se jeho pohled vůbec nezměnil a ani potom co uviděl krev a mrtvá těla chlápků.

,, Už zase Osamu.“ řekl blonďatý muž.

,, Jdeš pozdě Hikaru, ale nevadí. Měl jsem tu práci.“ odpověděl Osamu a jeho katana už v ruce nebyla. Pomalu začal kráčet k Hikarovi.

,, Nemyslím si, že jsi je musel zabít a nemusel jsi vyděsit tu dívku.“ řekl Hikaru a  lehce se pousmál.

,, Ne to nemusel, ale byla to nejrychlejší cesta, ale jen ať si lidi zvykají na takové krveprolití a násilí. Děje se to každý den a jakmile jednou člověk začne tak uvízne v bludném kruhu ze kterého už nejde vyjít ven.“ odpověděl znuděně Osamu. Oba pak začali kráčet temnou a klidnou ulicí. Po chvíli chůze se oba opřeli o zeď. Osamu se opět zahleděl do měsíčního svitu.

,, Máš na sobě ještě krev.“ pověděl Hikaru. Osamu mlčel. ,, Nevím jak dlouho chceš hledět na ten měsíc, ale zajímalo by mě. Proč ses chtěl sejít.“ dodal celkem znuděně Hikaru.

,, Víš, že já už ani nevím. Zapomněl jsem to když jsem bojoval s těmi chlápky.“ řekl jenom Osamu.

,, Hah to nevadí aspoň jsem se prošel po městě.“ pověděl Hikaru.

,, Ahhh. Měsíc je tak krásný a čistý. A zítra přecházím na novou školu.“ řekl Osamu.

,, Ano. Pravděpodobně budeme asi ve stejný třídě, ale kdo ví.“ dodal Hikaru.

,, Ano……. možná.“ řekl jenom Osamu. Hikaru se pak zadíval na krev, kterou měl Osamu na bundě.

,, Měl by jsi už přestat zabíjet lidi. Všechno nemusí končit hned smrtí.“ řekl Hikaru.

,, Ti lidé si nic jiného nezaslouží.“ pověděl znuděně Osamu.

,, Ale taky nezapomeň. Jaký je náš hlavní úkol.“ dodal Hikaru a podíval na krkavce u popelnic, kteří tam hlasitě do něčeho klovali.

,, Neboj. Na to já nikdy nezapomenu. Stejně jako nezapomenu kdo jsem.“ řekl Osamu. K Hikarovi pak přistál jeden krkavec, který mu přistál rovnou na rameno. Hikaru se mu podíval do jeho očí.

,, Aha. V té popelnici je mrtvola nějakého člověka. Tož si pochutnejte.“ pověděl Hikaru a krkavec mu odletěl z ramene.

,,Další mrtvola. To asi udělali ti chlápci, které jsem před chvílí zabil.“ řekl Osamu.

,, Nepravděpodobné. Podle všeho je ta mrtvola dokousaná a ohryzaná. Hah. Pojďme, než tu přijde policie.“ řekl Hikaru.

,, Máš pravdu a nebo se o to dříve postarají krkavci.“ pověděl jenom Osamu.

,, No budeme mít práci na zítřek.“ dodal Hikaru a oba se pak vydali  temnou ulicí, kde je zahalila rouška tmy…………..

 

Mezitím dívka doběhla ke svému domu. Rychle se snažila odemknou svůj dům. Při tom jí jednou vypadly klíče z rukou. Jen co otevřela dveře tak rychle zase zamkla za sebou dveře. Dívka se pak pomalu svalila na zem.

,, Co to bylo za člověka ? A ten chladný pohled. Nevypadalo to, že by mu vůbec vadilo zabíjet. A ještě zabíjel k tomu tak brutálně.“ říkala dívka nahlas a přitom jí tekly slzy pomalu z očí. Když se trochu uklidnila tak zavolala policii. Ta ji akorát uklidnila a řekla, že se na to podívají. Po tomhle se šla osprchovat, kde se i zkontrolovala, jestli není zraněná. Na jejím těle nebyl ani jeden škrábanec. Měla štíhlou postavu a celkem velký hrudník. Měla dlouhé hnědé vlasy a zelené oči.

,, Uf dobré. Nic mi není.“ oddychla si dívka, ale i tak se nemohla zbavit představy toho chladného pohlednu. Celkem ji to děsilo, když se nad tím zamyslela. Nakonec si dívka oblékla svou noční košilku a šla si ulehnout do postele.

,, Dneska pěkně svítí měsíc.“ řekla dívka když už ležela v posteli.

,, Ale mohla jsem mu aspoň poděkovat, protože mě zachránil, ale měla jsem moc velký strach.“ řekla si ještě dívka pro sebe a snažila se na to už nemyslet, ale i tak nemohla se zbavit myšlenky pohledu toho muže. Měla ho jakoby neustále před sebou. Nemohla vůbec spát a neustále se převalovala z boku na bok. Nakonec se jí podařilo usnout, ale to až po velmi dlouhé době.……….

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.