Anime World CZ/SK - Příběhy

Zproštěn viny

Okolo šesté co jsem se probudila jsem už nemohla usnout. Vzpomněla jsem si na to nejdůležitější, na co jsem si hlavně chtěla vzpomenout. Hyuugu jsem už nechtěla vidět. Nikdy v životě. Ale věděla jsem, že večer zase dorazí. Že tu bude oxidovat. Castorovi jsem ještě nic říkat nechtěla. Chtěla jsem mu to říct až bych mluvila s ním i s Frauem najednou. Šla jsem na chodbu se projít. Frau mi chyběl a to hodně.

 

Cestou jsem narazila na sestřičku. Z toho jsem moc nadšena nebyla, že jsem zrovna na někoho musela narazit.

,,Slečno Jane, co tu děláte’’ zeptala se mě sestřička.

,,Dobré ráno sestřičko, nemohu už spát.’’ přiznala jsem.

,,Chcete prášek?’’ zeptala se mě sestřička.

,,Nechci děkuji.’’ usmála jsem se.

,,Nebolí vás něco?’’ zeptala se mě znova sestřička.

,,Nope, nebolí.’’ trochu jsem zalhala. Žebra bolela o sto šest.

,,Dobře, moc se nepřepínejte.’’ usmála se sestřička.

,,Mohu se vás na něco zeptat sestři?’’ zeptala jsem se sestřičky.

,,Jistě že.’’ přikývla sestřička.

,,Mám tu nějaké osobní věci, nebo tak něco?’’ zeptala jsem se sestřičky.

,,Jistěže, chcete je vidět?’’ zeptala se mě.

,,Budu ráda.’’ odpověděla jsem a šla jsem za sestřičkou.

 

Přišly jsme na sesternu. Sestřička odložila své věci a šla do skříňky, kde vyndala malou krabičku.

,,Moc jste u sebe toho neměla. Jen tuto propisku a mobila vypnutého.’’ oznámila mi sestřička a ukázala mi ty věci. Podívala jsem se hlavně na tu propisku. Byla z mého snu. Ulevilo se mi.

,,Děkuji, moc. Mohu to mít tady stále schované?’’ zeptala jsem se sestřičky.

,,Jistěže, stejně mobil se tu nesmí používat.’’ odpověděla mi sestřička a uklidnila mě.

,,Dobře, moc vám děkuju.’’ usmála jsem se. ,,Tak já se vrátím na pokoj.’’ řekla jsem a šla pomalým krokem zpátky do svého pokoje.

 

Vlezla jsem si zase do postele. Zavřela jsem si oči a kupodivu jsem zase usnula. Tentokrát se mi nic nezdálo. Když jsem se probudila, měla jsem snídani u stolu a u mé postele seděl Castor.

,,Ahoj, konečně ses probudila.’’ usmál se Castor.

,,Ahoj, děje se něco?’’ zděsila jsem se.

,,Trochu jo. Na Fraua byl vydán zatykač.’’ oznámil mi Castor. Zděsila jsem se.

,,C...cože?’’ dostala jsem ze sebe.

,,Je mi to líto.’’ omluvil se mi Castor. Teď jsem se bála Castorovi říct, že se s Frauem může sejít.

,,Víš, včera jsem si vzpomněla, že to já chodím s Frauem a ne s Hyuugou.’’ přiznala jsem se Castorovi.

,,To je skvělá zpráva.’’ usmál se Castor. I já se usmála. ,,A jak sis vzpomněla?’’ zeptal se ze zvědavosti. Řekla jsem mu o tom snu, který se mi zdál. ,,Ano, takhle se to stalo.’’ souhlasil s tím. Já věděla, že tomu tak bylo, protože Frau mi o tom u říkal. Nebo spíš potvrdil to.

,,Když ti něco řeknu nenaštveš se?’’ rozhodla jsem se mu říci o té schůzce s Frauem.

,,Nenaštvu, co se děje Jane?’’ zeptal se Castor.

,,Frau mě chodí navštěvovat v noci. Souhlasil, že se dneska s tebou tady střetne okolo jedné hodiny ranní. Tady u mě v pokoji.’’ řekla jsem mu, na čem jsem se domluvila s Frauem.

,,Mělo mě to napadnout.’’ usmál se Castor. ,,Souhlasím s tou schůzkou. A neboj nikomu to neřeknu.’’ dodal a stále se usmíval.

,,Věřím ti.’’ usmála jsem se taky.

,,Tak já půjdu. v jednu tady.’’ loučil se se mnou Castor.

,,Ahoj a díky moc.’’ poděkovala jsem Castorovi.

,,Není zač, ahoj.’’ rozloučil se Castor. Po jeho odchodu jsem zavřela oči. Chtěla jsem být celou noc vzhůru a probrat s nima, na co všechno jsem si vzpomněla. Ale tím, že se mi spalo blbě kvůli vzpomínce, tak jsem usnula hned. Vzbudili mě až na oběd. Kvůli tomu, aby to nevychladlo. Najedla jsem se a čekala, až dorazí mí rodiče. Už jsem se na ně těšila.

 

Mezitím se mi vybavila vzpomínka. Další. Na heslo mobilu, jak ho zadávám a taky, kde bydlím. Byla jsem ráda, že jsem si i na toto vzpomněla. Poté co dorazili rodiče s bratrem, tak jsme byli v takovém parčíku. Venku bylo krásně.

,,Tak jak se dneska máš?’’ zeptal se mě Teito. Byla středa.

,,Sice žebra bolí, ale jinak báječně.’’ usmála jsem se na ně. ,,Jinak jsem si na pár věcí už vzpomněla.’’ dodala jsem.

,,To je báječné a na co sis vzpomněla?’’ zeptala se mě mamka.

,,Na to, jak mě Frau, můj přítel chránil před jedním kolegou, který mě sexuálně obtěžoval. Na heslo k mému mobilu a kde bydlím. Teda současně bydlím.’’ řekla jsem našim a bratrovi.

,,To je báječné. Sice bych bral jiné vzpomínky,ale jsem za tebe rád.’’ usmíval se táta.

,,To si určitě časem vzpomenu.’’ usmála jsem se.

,,Nespěchej na sebe tolik. Důležité je, že sis na něco vzpomněla.’’ klidnila mě mamka.

,,Nejsi jediná kdo mi to říká.’’ usmála jsem se.

,,A kdo ti to ještě řekl?’’ zajímalo Teita.

,,Frau a můj šéf.’’ usmála jsem se. Poté jsem si do pěti hodin povídali. Poté jsem se pomalu vrátila na pokoj a naši s bratrem odešli domů.

 

V šest jsem dostala najíst a pak jsem si zase lehla. Po večeři jsem požádala sestřičku jestli bych jsem si z úschovny nemohla  vzít tu propisku. Sestřička souhlasila a přinesla mi ji. Já ji důkladně schovala, aby ji nikdo nenašel. Poté jsem zavřela oči a usnula jsem. Ani jsem si neuvědomila, že se za mnou stavěl Hyuuga. Ani nevím, jak dlouho u mě byl. Jestli seděl, drže mě za ruku a říkal něco, nevím. Spala jsem tvrdým spánkem. Probudila jsem se v jedenáct hodin. Frau ještě u mě nebyl. Posadila jsem se. Na stole jsem si všimla vzkazu. Hned jsem si ho přečetla.

 

,,Jane,

byl jsem u tebe, ale ty si spala. Doktor říkal, že si na dnešek špatně spala a taky, že tě vyčerpala rodinná návštěva. Zdržel jsem se půl hodiny a čekal, že se probereš, ale spala si, jak šípková Růženka, tak jsem tě nechal. Doufám, že zítra pokecáme, a že mi dáš konečně pusu. Jsem nadržený a potřebuju tě. Tvůj miláček,

 

Hyuuga’’

Dopis jsem schovala do šuplete a čekala, kdy se objeví Frau.

 

Ten se objevil o hodinu později. V půlnoci se otevřely dveře a vešel Frau. Už jsem netrpělivě na něho čekala. Frau zavřel dveře a přisedl si na židličku ke mně. Hned mě chytil za ruku. Divila jsem se, že mě nepolíbil, ale na nic jsem se neptala. Stiskla jsem ruku Frauovi a usmála jsem se na něho.

,,Ahoj, myslel jsem, že budeš spát.’’ usmál se na mě Frau.

,,Ahoj, ráda tě vidím. Spala jsem přes den.’’ řekla jsem Frauovi. ,,Chtěla jsem s vámi mluvit, ale nejvíc s tebou.’’ přiznala jsem, a cítila jsem, že mi rudnou tváře.

,,Jsem rád, ale měla by si spát.’’ trval na svém Frau.

,,Castor mi dneska říkal, že byl na tebe vydán zatykač.’’ řekla jsem mu, co mi řekl  Castor.

,,Vím. Jsem informován. Zařídil jsem si to, abych jsem byl v obraze.’’ pousmál se Frau. ,,Trochu se toho setkání bojím, aby mě nechytli, protože to bych nemohl vidět tebe a to bych nepřežil.’’ přiznal se mi Frau.

,,To ani já, ale mám něco, co tě zprostí viny, ale to vše řeknu až tu bude Castor.’’ řekla jsem a usmála jsem se.

,,Vážně, vzpomněla sis?’’ zajímalo Fraua.

,,Ano, ale vše až tu bude Castor.’’ usmála jsem se.

,,Dobře, ale spěchat si nemusela.’’ usmál se Frau.

,,Já si to jenom přála a zdál se mi sen, další vzpomínka, ale teď o tom nemluvme.’’ řekla jsem. Frau přikývl na srozuměnou.

,,Jak ti jinak je,’’ zeptal se mě Frau.

,,Líp, žebra sice bolí, ale líp. Něco ti ukážu, ale slib mi, že se nebudeš rozčilovat.’’ rozhodla jsem se, že mu ukážu ten vzkaz od Hyuugi.

,,Slibuju.’’ slíbil mi Frau. Vytáhla jsem ze stolečku dopis a podala Frauovi. Ten si ho přečetl. ,,Ten prevít jeden!’’ trošku se vztekal Frau.

,,Něco si slíbil.’’ řekla jsem maličko naštvaně.

,,Promiň.’’ omluvil se mi hned Frau a zmuchlal vzkaz a zahodil ho do koše. ,,Musel jsem to udělat.’’ vysvětlil mi, proč to udělal.

,,V pohodě, původně jsem to měla taky v plánu udělat.’’ usmála jsem se na Fraua a ten se usmál na mě.

,,Na kolikátou hodinu si to domluvila?’’ zeptal se mě Frau.

,,Na jednu hodinu, jak jsme se domluvili.’’ odpověděla jsem Frauovi.

,,To je dobře.’’ usmál se Frau.

,,Jinak vzpomněla jsem si, kde bydlíme.’’ usmála jsem se od ucha k uchu.

,,Vážně?’’ žasl Frau.

,,Jup. A máme hezkej byt.’’ řekla jsem.

,,Většinou si vše zařizovala ty. Já se jen přizpůsobil.’’ přiznal se Frau.

,,A co ty, tobě se to nelíbí? Změníme to, aby se to líbilo i tobě.’’ řekla jsem Frauovi.

,,V pohodě, líbí se mi to, jen nevím v jaké stavu bude, nebydlím tam teď. Tam by mě snadno a rychle našli.’’ přiznal se mi Frau.

,,OK, ale kdyby se ti něco nelíbilo, tak to řekni a promluvíme si o tom.’’ usmála jsem se.

,,Slibuju.’’ slíbil mi Frau a taky se usmál. Ještě půl hodiny jsme si povídali, a pak přišel Castor. Frau uvolnil židli pro Castora a sedl si na mou postel, a stále mě držel za ruku.

,,Jsem rád, že ses se mnou chtěl vidět, Fraue. Neboj neprásknu tě, jen se zeptám, kde žiješ?’’ zeptal se hned Castor Fraua.

,,Blízko nemocnice.’’ odpověděl Frau nejistě. ,,Víc neřeknu, promiň.’’ omluvil se vzápětí, že víc neprozradí.

,,V pohodě. Jen nevím, jak tě zprostit viny. Vše nasvědčuje, že jsi to byl ty. Že jsi zrádce a Jane, na to přišla a ty ses ji pokusil zabít.’’ řekl Castor. Bylo vidět, že Frau zesmutně.

,,Ale Frau je nevinný. Za vše může Hyuuga.’’ promluvila jsem do ticha. Oba se na mě podívali.

,,Jak to myslíš, Jane?’’ zeptal se Castor.

,,V noci, co jsem si povídala s Frauem a pak usnula se mi zdál sen. Byla to zase vzpomínka. vzbudila jsem se v šest, kdy přesně odešel Frau. Vybavila jsem si, jak si hraju s počítačem Ayanamiho a vše nahrávám na flash disk. Když se objevila Hyuugova fotografie. Došlo mi, že spolu pracuje s Ayanamim. Poté jsem rychle schovala flashku, když se v tom objevil Hyuuga. Chtěla jsem volat Frauovi a vše mu říci, když mě v tom Hyuuga omráčil. Víc nevím.’’ řekla jsem, na co jsem si vzpomněla.

,,Jenže kam se ta flasha poděla teď?’’ zeptal se Castor a podíval se na Fraua, stejně jako já. Byl bledý vzteky.

,,Klid Fraue, vše se vysvětlí a já tě očistím, protože flashku mám u sebe.’’ řekla jsem, abych jsem uklidnila Fraua a ze své skrýše jsem vytáhla propisku.

,,Vážně jsi úžasná. Ale jak sis vzpomněla kde je a kde se tu vzala?’’ pochválil mě Castor.

,,Když jsem si vzpomněla na tu propisku alias flashku, tak jsem se sestřičky zeptala na mé osobní věci. Ukázala mi mého mobila a tu propisku. Tu jsem si později vzala sem a schovala ji.’’ řekla jsem mazaně.

,,Jenže jak ho chytíme?’’ zeptal se Castor.

,,Mám plán, ale je to nebezpečné...’’ promluvila jsem.

,,Mluv.’’ vybídl mě Castor.

,,Že bych u sebe měla obyčejnou propisku a začala Hyuugu tím zítra vyhrožovat. Vy byste byli schovaní na chodbě. Až by se přiznal nebo něco udělal, tak by jste sem oba v padli.’’ řekla jsem svůj plán. Chvíli panovalo ticho.

,,Ale můžeš přijít o život, Janey.’’ nesouhlasil Frau, který po chvíli promluvil, když se tak nějak vzpamatoval.

,,Vím, ale chci jeho osobní přiznání a zjistit proč to udělal.’’ přiznala jsem se.

,,Do té obyčejné propisky dáme mikrofon a vše nahrajeme.’’ rozhodl Castor. Hned ráno se podívám na ten záznam. A dopoledne přinesu tu propisku.’’ dodal Castor. ,,Neboj Fraue, nic se ji nestane.’’ ujistil Fraua, který s tím nesouhlasil a byl neklidný.

,,Dobře, ale chci být u toho.’’ souhlasil nakonec Frau.

,,Dobře, ve dvě tady.’’ řekl Castor. ,,Mno nic, já půjdu. Mějte se a ráno jsem tu jako na koni.’’ usmál se Castor, rozloučil se a odešel. Já a Frau jsme osamostatnili.

,,Nelíbí se mi to.’’ řekl znovu Frau.

,,Neboj, dobře to dopadne.’’ ujišťovala jsem Fraua. A budeš sprostěn viny.’’ dodala jsem a usmála jsem se na něho.

,,Dobře, ale i tak se o tebe budu bát. Málem jsem o tebe už přišel a nechci to zažít znova.’’ přiznal se mi Frau.

,,Neboj, nepřijdeš.’’ ujišťovala jsem Fraua.

,,Věřím ti.’’ usmál se Frau. ,,A teď by si měla jít spát.’’ řekl mi Frau.

,,Dobře. Kdyby jsme se ráno neviděli, tak ve dvě.’’ usmála jsem se na Fraua. Poté jsem zavřela oči a vzápětí jsem usnula.

 

Ráno na snídani jsem se probudila. Dostala jsem snídani a najedla jsem se. Poté jsem čekala na příchod Castora. Ten přišel až ve dvě, stejně jako Frau. Objevili se nastejno. Castor se usmíval a Frau se obával stejně jako já.

,,Ahoj, nebojte, Frau je z toho venku. Díky té flashce bude vydán zatykač, jak na Ayanamiho tak i Hyuugu. Proto po Frauovi už nejdeme.’’ vysvětlil hned Castor.

,,To jsem ráda.’’ usmála jsem se a ulevilo se mi. A nejen mně. ,,Nechceš, dneska poznat mou rodinu Fraue’’ zeptala jsem se Fraua a podívala jsem se na něho.

,,Až zítra. Si pro tebe přijdu. Dneska se chci připravit na dopadení Hyuugi.’’ přiznal se mi Frau.

,,V pohodě, chápu.’’ usmála jsem se na Fraua.

,,Tak mi půjdeme se připravit. Tady máš tu propisku.’’ řekl Castor a podal mi obyčejnou propisku s mikrofonem. Poté oba odešli. Já pak čekala na příchod našich. Domluvila jsem se s nimi, že si pro mě v deset přijedou. Souhlasila jsem s nimi. Okolo páté odešli a okolo sedmé přišel Hyuuga.

 

Já byla tentokrát vzhůru. Hyuuga byl rád, že jsem vzhůru. Chtěl mě políbit, ale já to odmítla.

,,Proč mě jenom odmítáš?’’ zeptal se a posadil se na židli.

,,Protože můj přítel nejsi. Je jím Frau.’’ odsekla jsem mu.

,,To je kec, který ti nakukal Frau ne? A kde se vlastně skrývá, co?’’ vyjel po mně Hyuuga.

,,Nikdo mi nic neříkal, protože jsem si vzpomněla sama. A kde je Frau to netuším. Nesvěřil se mi, kde bydlí.’’ řekla jsem pravdu. Hyuuga zbledl. Nevím jestli vzteky nebo strachy.

,,A co víš?’’ dostal ze sebe nakonec.

,,Všechno. I to, jak si mě omráčil. To ty si mě chtěl zabít, když jsem zjistila, že jsi zrádce.’’ řekla jsem mu. Hyuuga byl bělejší a bělejší. ,,A vše mám na této flashce.’’ řekla jsem a vytáhla jsem propisku. ,,Teď mi řekni, proč?’’ zeptala jsem se Hyuugi.

,Protože dostávám víc zaplaceno. Z platu tajného agenta si nic nekoupím a to jsem stále v práci. A ano, to já tě chtěl zabít. Škoda, že se mi to nepovedlo. Stavil jsem se za tebou, že to dokončím, ale dozvěděl jsem se, že si ztratila vědomí a to mi nahrálo do karet. Nechal jsem tě žít a chtěl ti zprotivit Fraua, aby si ho nenáviděla. To se mi nepovedlo, ale teď tě dostanu!’’ řekl výhružně Hyuuga. V tom mě začal škrtit. Ani jsem se nezmohla zakřičet pomoc. Ale v tom se otevřely dveře.

,,Ruce vzhůru nebo vystřelím!’’ řekl Castor. Hyuuga se lekl, povolil stisk a otočil se. Což neměl dělat. Rychle jsem vstala a kopla ho do koulí, ale celým mým tělem projela ostrá bolest, až jsem zasyčela bolestí. Hyuuga se hned skácel bolestí na zem Castor přišel a vzal Hyuugu a dal mu pouta. Frau přišel ke mně objal mě.

,,Janey, není ti nic?’’ strachoval se Frau.

,,Jsem v pořádku.’’ řekla jsem a taky objala Fraua. Po tvářích mi tekly slzy. Asi jsem poprvé v životě brečela, nevím, ale z vyprávění našich jsem pochopila, že nikdy jsem nebrečela. Po chvíli jsem se od Fraua odtrhla. Ten mi rukou setřel slzy.

,,To jsem rád.’’ řekl Frau a usmál se na mě. I já na něho.

,,Jsem ráda, že je to za námi.’’ řekla jsem.

,,To i já. Nemusím se skrývat a mohu být s tebou.’’ usmíval se Frau.

,,I já. Miluju tě.’’ řekla jsem Frauovi a cítila jsem, jak mi zrudly tváře.

,,A já tebe taky Janey, moje.’’ řekl mi Frau a něžně mě políbil. I já jeho políbila.

,,Zůstaneš tu se mnou přes noc a zítra mi pomůžeš se vrátit domů k našim a zůstaneš tam se mnou na pár dní?’’ zeptala jsem se Fraua a doufala v kladnou odpověď.

,,Pokud si to přeješ, tak určitě.’’ usmál se Frau. Taky jsem se na něho usmála. Frau zůstal celou noc, až do dalšího dne. Ráno mi pomohl zabalit věci a převléknout se. Přeci žebra mě ještě bolela. V půl desáté dorazili rodiče. Představila jsem jim Fraua a Frauovi jsem představila naše. Našim hned padl do oka. I Teitovi se zamlouval. Naši souhlasili, aby Frau na pár dní bydlel u nás. Byla jsem za to ráda. Když jsem se úplně uzdravila, tak jsme se s Frauem vrátila do práce a žili jsme život, jako před tou nehodou. A postupem času jsem si pomalu začínala na vše vzpomínat.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.