Anime World CZ/SK - Příběhy

Vzpomínky

Ráno jsem se probudila a Frau byl už pryč. Uvědomila jsem si, že mi chybí. Chtěla jsem si vzpomenout a to co nejdřív. Kdyby Frau nebyl obviněn z pokusu zabít mě, tak bych ho požádala, aby tu zůstal a mohl konečně poznat mé rodiče a bratra, ale nešlo to. Ještě ne. Nejdřív jsem ho musela očistit. To byl další důvod, proč jsem si chtěla co nejdřív vzpomenout. Dostala jsem snídani a najedla jsem se. Po snídani dorazil pan doktor.

,,Dobré ráno Jane, jak jste se vyspala?’’ zeptal se mě doktor.

,,Dobré ráno pane doktore. Ale docela dobře.’’ řekla jsem částečně pravdu.

,,To je dobře...ještě čtyři dny a propustíme vás do domácího léčení.’’ usmál se pan doktor.

,,Vážně?’’ zeptala jsem se natěšeně.

,,Opravdu.’’ usmál se pan doktor. ,,Nejste unavena z návštěv?’’ zeptal se mě.

,,Ne, nejsem. Jsem za ně ráda. Aspoň mi připomínají mou minulost. Chci si totiž vzpomenout.’’ přiznala jsem se.

,,Není kam spěchat s tou pamětí.’’ usmál se na mě pan doktor.

,,Víte, trošku je, ale nechci o tom mluvit.’’ řekla jsem.

,,Nemusíte, ale pokud by jste si chtěla promluvit, stačí říct.’’ usmál se pan doktor.

,,Děkuju.’’ poděkovala jsem mu. ,,Mohu se na něco zeptat?’’ chtěla jsem se pana doktora na něco zeptat.

,,Klidně se ptejte.’’ souhlasil pan doktor.

,,Od kolika do kolika jsou návštěvy?’’ zeptala jsem se pana doktora.

,,Neomezené, proč se ptáte?’’ zeptal se pan doktor, poté co mi odpověděl.

,,Ne, nic. Že mi došlo, že včera se tu stavil můj šéf z práce a byl tu dopoledne.’’ přiznala jsem částečně pravdu.

,,Takhle, jsou tu návštěvy neomezené, ale většinou sem chod lidé dopoledne a odpoledne a k večeru. V noci to jsou výjimky, kteří tu jsou. Jeden mladík vás tu večer navštěvuje, nebo spíš v noci.’’ řekl mi pan doktor.

,,Vím, dneska jsem s ním mluvila. A musím říct, že i když jsem ho nepoznala, byl mi povědomý.’’ přiznala jsem.

,,Takže jste nespala.’’ řekl doktor.

,,Spala, jen jsem se probudila. Chvilku jsme si povídali a pak jsem zase usnula a spala do snídaně.’’ přiznala jsem.

,,Dobrá, ale ponocovat by jste neměla. Potřebujete nabrat sílu. Jinak dneska začnete chodit, aby vám neochably nohy. Bude to náročné.’’ oznámil mi pan doktor.

,,To budu ráda. Ležení mě už nebaví.’’ přiznala jsem.

,,Ale i tak si tu poležíte. Zkuste si teď odpočinou.’’ doporučil mi pan doktor.

,,Dobře.’’ souhlasila jsem. Poté pan doktor odešel. Zavřela jsem si oči, že se pokusím usnout, když někdo zaklepal na dveře a dveře se otevřely. Otevřela jsem oči a podívala jsem se, kdo to je. Byl to můj šéf Castor.

,,Ahoj Jane, jak ti je?’’ zeptal se Castor.

,,Ahoj Castore, zase o něco líp.’’ přiznala jsem pravdu.

,,To jsem rád.’’ usmál se Castor a sedl si na židli ke mně.

,,Mohu se na něco zeptat?’’ požádala jsem.

,,Určitě se ptej.’’ řekl Castor.

,,Co si myslíte o Frauovi?’’ zeptala jsem se přímo.

,,Jak to myslíš?’’ zeptal se mě Castor.

,,Jako jestli je vinný nebo nevinný.’’ vysvětlila jsem. Nechtěla jsem Fraua prásknout, že se tu objevuje každou noc.

,,Že je nevinný. Chci mu pomoci, ale nevím kde je.’’ přiznal Castor. Věřila jsem mu, a chtěla mu o tom říct, ale nejdřív jsem si o tom chtěla promluvit s Frauem. Nechtěla jsem jednat za jeho zády.

,,Já si to myslím taky. Jak jste mi říkal, že se to shodilo na něho, tak to někdo na něj se snaží hodit.’’ přiznala jsem.

,,Vzpomněla sis na něco?’’ zeptal se mě Castor.

,,Bohužel to zase ne.’’ přiznala jsem. ,,Mohl by jste mi o něm něco říct?’’ požádala jsem Castora.

,,Je to pracovitý muž. Sice se ohlíží, za každou sukní, ale co konečně našel svou pravou princeznu, tak se změnil. Jiné ho nezajímají a je a je jen ona a nikdo jiný. Brání ji. Dokonce se málem porval s kolegou, protože ji obtěžoval. Ona by se určitě sama ubránila, ale jeho to tak naštvalo, že po něm vyjel. Bránil svou princeznu. Proč se tak zajímáš?’’ vše mi řekl Castor a zeptal se. Došlo mi, že tou princeznou jsem já.

,,Jen tak mě to zajímalo.’’ řekla jsem pravdu. ,,Ta dívka musí být šťastná.’’ dodala jsem.

,,Určitě je.’’ usmál se Castor. ,,Jinak jsme vyslechli Ayanamiho, ale řekl, že na té párty, kde jste s Frauem byli v přestrojeni nebyli. Je mi jasné, že lhal, ale i tak to vypadá bledě. Jen ty víš, co se stalo. Prosím vzpomeň si.’’ požádal mě.

,,Udělám maximum. I já si chci co nejdřív vzpomenout.’’ řekla jsem pravdu.

,,To jsem rád. Mno nic, já půjdu. Nebudu tě rušit. Měj se krásně. Ahoj a brzo se uzdrav.’’ popřál mi Castor.

,,Ahoj a děkuju.’’ taky jsem se s ním rozloučila. Poté co Castor odešel jsem zavřela oči a vzápětí jsem usnula.

 

Sen:

 

Byla jsem v posteli a přitulena k Frauovi. Ten si mě tiskl k sobě. Povídali jsem si, ale nevím o čem. Pak jsme měli telefonát. Nebo spíš Frau, ale týkalo se to i mě. Měli jsme případ. Oba jsme se oblékli a vyrazili na cestu. Na místě činu byl Hyuuga.

,,Ahoj princezno.’’ pozdravil mě Hyuuga a ušklíbl se. Všimla jsem si, jak Frau po něm hodil zlostný pohled.

,,Neříkej mi tak.’’ okřikla jsem Hyuugu. Poté jsme šli k mrtvole. Jednalo se o ženu okolo třiceti let. Měla rozdrásaný krk.

,,Jack Rozparovač se vrátil.’’ udělal si srandu Hyuuga. S Frauem jsme ho ignorovali. ,,Jane, mohu s tebou mluvit?’’ zeptal se mě. Podívala jsem se na něho.

,,Jasně, mluv.’’ řekla jsem mu.

,,Osamotě.’’ řekl Hyuuga a podíval se po Frauovi.

,,Mluv, nemáme před sebou tajemství.’’ řekla jsem Hyuugovi.

,,Mno dobrá. Chci jít s tebou do postele. Aspoň jednou a porovnat to jak si dobrá.’’ přiznal se Hyuuga. Na chvíli mě  to omráčilo. To co řekl. Fraua to hned rozčílilo a chytil ho pod límečkem.

,,Zkus to říct ještě jednou a uvidíš.’’ pohrozil Hyuugovi. Poté mu jednu vrazil. Chytla jsem Fraua kolem pasu.

,,Nech ho být.’’ řekla jsem Frauovi. ,,A ty si příště takové řeči nech pro sebe!’’ křikla jsem na Hyuugu. Pak jsme s Frauem odešli vyslechnout ty, co našli mrtvou dívku, nebo-li ženu.

 

V tom jsem se probrala. U mě seděla mamka s taťkou a Teitem. Byla jsem v šoku.

,,Jane, jsi v pořádku?’’ zeptala se mě mamka starostlivě.

,,Jo, jen jsem měla sen.’’ přiznala jsem.

,,Co se ti zdálo?’’ zeptal se táta.

,,Nechte ji nejdřív se najíst.’’ řekla mamka a připravila mi jídlo. Hned jsem se do něho pustila. Byla jsem pěkně hladová. Po jídle Teito šel odnést tác. Po chvíli se vrátil.

,,Tak co se ti zdálo?’’ zeptal se zvědavě Teito.

,,Můj přítel se jmenuje Frau a je to můj kolega a parťák z práce. Je to blonďák s modrýma studánkovýma očima. Nosí náušnici, křížek na krku a kouří. Ale je to jinak milej hodně a fajnovej chlap. Než jsme spolu začali chodit, tak to byl děvkař. Když jsem spolu začali chodit, bála jsem se, že by mě mohl podvádět a proto jsem vám ho nechtěla představit, abych jsem se pak nezklamala. Ale poznala jsem, že to myslí vážně a chtěla vám ho představit, když se mi stala tato nehoda.’’ přiznala jsem pravdu. Chvíli panovalo ticho.

,,A je na tebe hodný?’’ zeptala se po chvíli ticha mamka.

,,Je a moc. Hodně mě brání.’’ přiznala jsem. Sice jsem to měla z vyprávění od Castora, ale vybavila se mi ta vzpomínka, jak uhodil Hyuugu.

,,A kouří hodně?’’ zeptal se táta.

,,To nevím.’’ řekla jsem. A jak jsem to poznala? V noci jak byl u mě byl z něho cítit cigarety.

,,Tak hlavně, že je na tebe hodný.’’usmála se mamka. I já se usmála.

,,Kdy ho uvidíme?’’ zeptal se Teito.

,,To nevím, má hodně práce. Vyšetřuje tu mou nehodu. Nevěří tomu, že bych jsem sedla opilá za volant.’’ zalhala jsem.

,,I my si myslíme, že to nehoda nebyla.’’ řekl Teito. Usmála jsem se na něho. V pět přišel pan doktor s tím, že se mám jít projít. Udělala jsem to tak, že pomalými krůčky jsem vyprovodila moji rodinu ke vchodu a pomalu jsem se pak vrátila na pokoj. V šest jsem dostala večeři a po večeři přišel Hyuuga. Z celého srdce jsem ho nenáviděla, ale nedala jsem nic znát. Tentokrát se mě pokusil políbit. Odtáhla jsem se.

,,Ještě ne.’’ řekla jsem jenom.

,,Proč ne? Chodíme spolu.’’ nesouhlasil Hyuuga.

,,Neznám tě dobře...nebo spíš si to nepamatuju. Políbím tě sama, až si vzpomenu.’’ řekla jsem důrazně. Hyuuga si sedl na moji postel.

,,Dobře, ale ať je to co nejdřív. Chápej jsem chlap a chlapi jsou nadržení.’’ přiznal se mi Hyuuga. Už zase ty sexuální návrhy. Pomyslela jsem si a jen jsem se usmála.

,,Pokusím se.’’ řekla jsem jenom. Hyuuga přikývl, na srozuměnou. Nechtěla jsem, aby mě líbal nebo něco takového. Nemilovala jsem ho. Spíš jsem ho nenáviděla. Za to, že mi lhal. Nebýt toho rozhovoru s Frauem, tak bych do teď nevěděla, že Hyuuga mi celou tu dobu lže.

 

Okolo osmé jsem ho doprovodila ven a poté jsem se vrátila na pokoj. V mém pokoji byl pan doktor.

,,Dobrý večer, děje se něco?’’ zeptala jsem se starostlivě pana doktora.

,,Ne nic, jen jsem se přišel na vás podívat.’’ usmál se pan doktor. ,,Jak vám je a jak se vám chodí?’’ vyptával se.

,,Líp a při chůzi sice žebra bolí, ale je to lepší.’’ přiznala jsem se.

,,To jsem rád. Tento pátek vás propustíme.’’ znovu mi připomněl pan doktor. Já jsem přikývla. ,,Teď by jste měla jít spát. Kdyby jste nemohla usnout, tak si zazvoňte na sestřičku, tak vám něco dá.’’ usmál se a odešel. Já si zavřela oči a vzápětí jsem usnula.

Probudila jsem se asi okolo jedné hodiny ranní. Frau seděl u mé postele a držel mě za ruku. Hned jsem se posadila a usmála jsem se na něho. Ten mi úsměv oplatil.

,,Jen spi, potřebuješ nabrat sílu.’’ řekl mi Frau s úsměvem na tváři.

,,Promiň, ale ráda tě tak vidím, že spát se mi nechce.’’ přiznala jsem. Všimla jsem si, jak Frauovi zrudly líce. I já je cítila teplejší.

,,To jsem rád.’’ dostal ze sebe Frau. ,,Jak ti je?’’ zeptal se mě.

,,Líp, dneska jsem už chodila a v pátek mě propustí domů.’’ řekla jsem vše co mi řekl doktor. ,,Mohu se na něco zeptat?’’ požádala jsem Fraua.

,,Ptej se na cokoliv chceš.’’ usmál se Frau a souhlasil.

,,Jak se stalo, že si Hyuugu uhodil?’’ zeptala jsem se Fraua.

,,J...jak to víš?’’ zeptal se mě Frau.

,,Něco mi vyprávěl Castor, ale nezmínil, že bychom to byla já a pak jsem měla sen a myslím, že to byla vzpomínka.’’ přiznala jsem se. Frau se usmál..

,,Byli jsme na místě činu a Hyuuga měl narážky, že by se s tebou rád vyspal. Neudržel jsem se a jednu mu vrazil.’’ přiznal se mi Frau. Potvrdil mi, že ten sen nebyl sen, ale vzpomínka.

,,Tak jsem si nakonec na něco vzpomněla.’’ usmála jsem se.

,,To je báječné. Časem si vzpomeneš určitě na víc věcí.’’ usmál se Frau.

,,V tom doufám, chci tě očistit co nejdřív.’’ usmála jsem se na Fraua.

,,Díky, ale netlač na sebe. Nechci, aby se ti přitížilo.’’ usmál se taky na mě Frau.

,,Neboj...chtěla jsem se tě zeptat, jestli smím na zítřejší noc pozvat i Castora? On věří, že jsi nevinný a chce ti pomoci. Taky jako já.’’ zeptala jsem se Fraua.

,,Já ti nevím...’’ začal pochyboval Frau.

,,Nechci tě do ničeho nutit. Pokud nechceš zmiňovat se nebudu.’’ usmála jsem se na Fraua.

,,Ty mu věříš?’’ zeptal se mě Frau.

,,Jup, věřím.’’ přiznala jsem se Frauovi.

,,,Dobře, uskutečni to. Okolo jedné tady.Ráno.’’ souhlasil na konec Frau.

,,Nemusíme, nechci tě nutit.’’ řekla jsem Frauovi a usmála jsem se na něho.

,,Ne v pohodě. Jestli mu věříš ty, tak já mu taky věřím.’’ usmál se Frau. ,,A teď by si měla spát. Potřebuješ nabrat sílu.’’ řekl mi Frau. Usmála jsem se na něho.

,,Dobře, ale prosím drž mě za ruku.’’ požádala jsem Fraua.

,,Neboj budu.’’ usmál se Frau a stále mě držel za ruku. Znovu jsem si lehla a zavřela jsem oči. Hned jsem usnula a něco se mi zdálo.

 

Sen:

 

Byla jsem v jedné místnosti u počítače. Prohledávala jsem počítač. Něco jsem ukládala na flashku. Byla ve tvaru propisky. V tom jsem byla zděšena. Na počítači byla fotka Hyuugi. V tom se za mnou objevila Postava. Otočila jsem se. Byl to Hyuuga.

,,Koukám, že si něco zjistila.’’ ušklíbl se Hyuuga. Zrovna jsem vytočila číslo Fraua.

,,Ty jsi zrádce. To ty pracuješ pro Ayanamiho.’’ zděsila jsem se.

,,Pravda a teď tě musím zneškodnit.’’ řekl Hyuuga a uhodil mě do hlavy.

Probrala jsem se celá zpocená. Někdo zavíral dveře. Podívala jsem se kolik je hodin. Bylo šest. To musel odejít Frau. Pomyslela jsem si. Myslela jsem na ten můj sen. Chtěla jsem to oznámit Castorovi i Frauovi.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.