Alchymie - Epilog
Informace:
Jane a Jolly mají dva týdny dovolené. První den si Jane naplánuje výlet na hrádek s Libertou, který ze začátku není moc nadšen. Při výšlapu se Jane dozvídá, že Jolly vězí za tím, že Liberta se Jane tak trochu vyhýbal. To samé zjišťuje od Debita a Paceho. Co se tu děje? Proč to Jolly udělal? Takovéto myšlenky se hodí Jane hlavou. Přijde na to?
Je to poslední díl této povídky :D
Už rozumím
Já i Jolly jsme jsme měli dva týdny volna. Byly letní prázdniny. Měla jsem v plánu jezdit po výletech. První výlet jsem si naplánovala, že pojedu na hrádek. Chtěla jsem jet s Felicitou, ale ta čas neměla. Tak jsem zašla za Libertem. Našla jsem ho venku na zahradě.
,,Ahoj Liberto, máš zítra čas?’’ přisedla jsem si k němu. Liberta se na mě podíval.
,,Mám, co se děje?’’ zeptal se se zvědavým hlasem Liberta.
,,Nechtěl by si zítra se mnou jet na hrádek?’’ zeptala jsem se Liberta a podívala jsem se na něho.
,,Mno, já nevím….’’ začal se vykrucovat Liberta.
,,Jestli nechceš na hrádek, tak nějak jinam, vyber místo, ale nebuď lenoch.’’ navrhla jsem Libertovi. To ho nakoplo, protože nazván lenochem neměl moc v lásce.
,,Dobrá, v kolik se sejdeme u snídaně?’’ ožil hned Liberta.
,,V sedm?’’ navrhla jsem čas. Liberta jen přikývl na souhlas. ,,OK, zítra v sedm.’’ souhlasila jsem taky a vstala ze židličky a odcházela jsem.
,,Ne, že tě budu muset budit.’’ křikl za mnou Liberta.
,,Neboj, to se nestane.’’ otočila jsem se na Libertu a křikla na něho. Nedávala jsem si pozor na cestu a do někoho vrazila. Naštěstí postava mě zachytila včas a já nežuchla na zem. Podívala jsem se, kdo to je. Byl to Jolly. ,,E...eh promiň.’’ omluvila jsem se Jollymu.
,,Dávej pozor chytrá hlavičko..’’ ušklíbl se Jolly.
,,Tak zítra.’’ křikla jsem ještě na Libertu a beze slova jsem odešla. Co se dělo mezi Jollym a Libertou jsem neměla ponětí.
,,Kam jdete spolu?’’ zeptal se Jolly Liberty, když Jane zmizela z dohledu a sedl si k Libertovi.
,,Jen na výlet, nic za tím nehledej.’’ řekl skoro koktavě Liberta.
,,Dobře, ale jestli se jí něco stane, tak za to poneseš odpovědnost ty!’’ pohrozil Jolly Libertovi.
,,Tobě...to nevadí?’’ divil se Liberta.
,,Vadí, ale ta se mnou nepůjde dobrovolně a sama mě nepozve a taky by jí mohlo být divné, že to náhle odmítáš.’’ vysvětlil Libertovi Jolly. Liberta jen přikývl, že rozumí a tak trochu se pousmál. Od minula, jak mu Jolly vyhrožoval, má stále tak trochu strach i respekt z Jollyho. Ví, že je alchymista a dokáže s tím divy. Proto z něho měl strach i respekt zároveň.
Mezitím já jsem si šla zabalit batoh na další den a nařídit si budíka na ráno. Do batohu jsem si dala pláštěnku, kdyby se náhodou udělalo ošklivé počasí, peníze, doklady a mikinu. Pití a svačinu jsem si chtěla koupit nebo udělat až ráno. Za čtvrt hodiny jsme byla hotová a mohla se těšit na další den. A proč zrovna Liberta? Protože jsem si s ním chtěla promluvit. Od minula se mi tak trochu vyhýbal, nebo mi to tak aspoň přišlo. Chtěla jsem vědět co se stalo, co jsem udělala, že se mi tak vyhýbá. Chtěla jsem to stůj co stůj zjistit. Věděla jsem, že v domě se mnou mluvit nebude a jinde ve městě můžeme na kohokoliv narazit. Proto jsem zvolila výlet na hrádek, kde by nikdo nebyl. Po zbytek dne jsem si četla a těšila se na další den.
Ráno v šest mě vzbudil budík. Posadila jsem se a protřela si oči. Za zívala jsem si a postavila se. Vzala jsem si věci a šla pod sprchu. Dala jsem si trošku vlažnější vodu, abych jsem se probrala. Asi po patnácti minutách jsem vylezla, utřela se a oblékla se. Udělala hygienu a šla ještě do svého pokoje. Uklidila pyžamo a ustlala si postel. Vzala jsem batoh na záda a šla s ním dolů na snídani. Bylo tří čtvrtě na sedm. Liberta dělal dole snídani.
,,Co si dáš k snídani?’’ zeptal se mě Liberta, když jsem vstoupila z jídelny do kuchyně.
,,To co ty.’’ požádala jsem Liberta. Liberto udělal o jednu omeletu navíc. Já si mezitím sedla ke stolu a čekala na snídani.
,,Co tu tak brzo, když máš volno?’’ zajímalo Debita, který přišel do jídelny.
,,Dobré ráno Debito, jedu s Libertou na výlet.’’ řekla jsem pravdu a usmála jsem se na něho.
,,Jo, dobré...Takže výlet jo?’’ ušklíbl se Debito.
,,Nic víc za tím nehledej.’’ hned jsem Debita zarazila.
,,OK, OK.’’ rezignoval Debito, ale při tom se při blbě usmíval. Poté zašel do kuchyně udělat si jídlo a Liberta podával dvě omelety na stůl.
,,Dobrou chuť.’’ popřál Liberta.
,,Dobrou chuť.’’ taky jsem popřála. Oba jsme se dali do jídla. Po jídle jsem udělala nádobí a Liberta si šel zabalit věci. V osm jsme vycházeli z vily na autobusové nádraží.
Cestou jsme oba mlčeli. Nebyl ještě čas se vyptávat a taky jsme se oba tak nějak probouzeli teprve. Za půl hodiny jsme byli na autobusovém nádraží a čekali deset minut na autobus.
,,Jedeme na ten hrádek, že?’’ zeptal se Liberta, když jsme čekali na autobus.
,,Jistěže, ale pokud chceš nějak jinam, stačí říct a rychle se domluvíme.’’ navrhla jsem Libertovi.
,,Ne, v pohodě. Zní to báječně.’’ usmál se Liberta. Za pár minut přijel autobus a my si nastoupili.
Liberta mě nechal sednout k okýnku. Sedli jsme si dozadu, aby jsme hned neblokovali cestu, protože jsme byli mezi prvními. Cesta nám měla trvat dvě hodiny jízdy.
,,Nebude ti vadit, když se prospím?’’ zeptal se mě Liberta, když autobus nastartoval.
,,Ne nevadí. I já si odpočinu.’’ usmála jsem se na Libertu a hned jsem si zavřela oči a během pár minut jsem byla tuhá. Liberta mě následoval. Vzbudila jsem se deset minut před konečnou jízdou. Autobus po deseti minutách začal parkovat a chtěla jsem vzbudit Libertu, ale Liberta se probudil sám. Oba jsme si vzali věci a pomalu šli z autobusu ven.
Venku jsme se rozhlédli a šli najít nějaký ukazatel, nebo tabuli s informacemi. Ukazatel jsme po chvíli našli a vydali se k němu. Cesta na hrádek měla osm kilometrů. Podívali jsme se na sebe a pak na ten kopec. Dočetli jsme se, že se tam dá vydat i lanovkou.
,,Jdeme pěšky nebo lanovkou?’’ zeptal se Liberta.
,,Já bych šla pěšky. Jen nám to prospěje.’’ navrhla jsem a byla jsem pro chůzi.
,,Já taky. Jen si někde koupit pití.’’ souhlasil se mnou Liberta. Rozhlédli jsme se znova a našli pár metrů od ukazatele stánek, s jídlem a pitím. Oba jsme si šli koupit vodu na cestu. Poté jsme vyrazili.
Různě jsme si cestou povídali. Bylo to do kopce cesta, ale nebylo to tak strašné. Nebylo to tolik prudké, jak to ze zdola vypadalo. Počasí vypadalo na pěkné, nebe bylo bez mráčků.
,,Liberto, mohu se tě na něco zeptat?’’ zeptala jsem se po čtvrtině naší cesty. Liberta se na mě podíval.
,,Jistěže, děje se něco?’’ zeptal se Liberta a usmál se.
,,Proč ses mi pár měsíců vyhýbal?’’ zeptala jsem se na rovinu.
,,Nevyhýbal….’’ zarazil se Liberta.
,,Ale jo….jakmile jsem se objevila v jídelně, obýváku, hned si vstal se slovy, že máš práci a pak jsem zjistila, že žádnou práci nemáš.’’ nedala jsem se obamalutit. Zastavila jsem se, že se na piju.
,,Promiň, nechci o tom mluvit.’’ omluvil se mi Liberta.
,,V pohodě, ale jestli jsem ti něco udělala, tak mi to řekni. Zlobit se nebudu a budu se snažit se polepšit.’’ řekla jsem dál Libertovi.
,,Ne, ty si nic neudělala...’’ hned mě klidnil Liberta. Byla jsem zticha a přemýšlela jsem. Když to není moje chyba, tak čí teda? Ptala jsem se sama sebe. Hodně jsem přemýšlela. Jedině, že by mu někdo vyhrožoval, ale kdo? Stále jsem přemýšlela.
,,Hele, vím, že o tom nechceš mluvit, ale není za tím někdo z kluků?’’ zeptala jsem se nahlas Liberta.
,,Tebe to hodně žere, co?’’ zeptal se Liberta. Přikývla jsem, že jo. ,,Máš pravdu, někdo za tím stojí, ale vážně se o tom nechci bavit. Mám z něho respekt a tak jsem nechtěl zůstat s tebou osamotě.’’ vysvětlil mi hned na to. Přikývla jsem se.
,,Takže za to může Jolly.’’ řekla jsem nahlas.
,,Jak si to uhodla?’’ divil se Liberta.
,,Dal si mi snadnou nápovědu. Mám z něho respekt. Jediný, ze kterého mají respekt skoro všichni je Jolly. Kvůli své alchymii.’’ vysvětlila jsem Libertovi. ,,Jen jednomu nerozumím a to, proč to udělal. A nedivila bych jsem se, kdyby Debito a Pace na tom nebyli stejně.’’ dál jsem uvažovala nahlas.
,,Je to možné, ale oproti mě ty dva se zastrašit nedají.’’ řekl Liberta.
,,Pravda. Debito je koketa a Pace se mi vyznal, ale já ho odmítla.’’ souhlasila jsem s Libertou.
,,Pace se ti vyznal?’’ byl překvapen Liberta.
,,Jup, ale něco ti řeknu, ale slib mi, že o tom pomlčíš.’’ otočila jsem se na Libertu. Ten se podíval na mě.
,,Slibuju.’’ slíbil mi Liberta.
,,Víš...hodně se mi líbí Luca. O této dovolené se mu chci vyznat.’’ přiznala jsem se Libertovi.
,,Ty ses zamilovala.’’ usmál se Liberta. Já jsem jen přikývla. Poté jsme šli výšlap nahoru a povídali jsme si různě o různých věcech. Nahoře jsme se najedli v hospůdce a po dvou hodinách strávených nahoře jsme šli z kopečka dolů. Okolo sedmé večer jsme dorazili domů.
Druhý den mě bolela lýtka. Udělala jsem si výlet do zoo. Tentokrát sama. Nikdo čas neměl a zůstávat ve vile jsem nechtěla. Tak jsem jela sama. Večer jsem se zastavila za Debitem do kasína.
,,Ahoj Debito, mohu s tebou mluvit?’’ zeptala jsem se Debita. Debito se na mě podíval.
,,Jistěže druhá bambíno.’’ ušklíbl se Debito.
,,Neříkej mi tak.’’ napomenula jsem Debita, jako pokaždé. ,,Pamatuješ ten den, který jsme strávili spolu?’’ zeptala jsem se Debita. Ten chvilku mlčel.
,,Pamatuju, co s tím dnem je?’’ nechápal Debito.
,,Mluvil si ten den s Jollym?’’ zeptala jsem se Debita.
,,Jo, ale na co narážíš?’’ nechápal stále Debito.
,,Ten prevít.’’ zaklela jsem. ,,Díky Debito a hodně zdaru.’’ popřála jsem mu a zdrhla jsem ven. A nechala tam Debita stát zmateně.
Šla jsem najít Paceho, kterého jsem našla ve vile v knihovně, kde si pochutnával na koláči. Seděl v křesle a baštil. Byl tu schovaný, aby ho nikdo neviděl, jak baští koláč, který upekl Luca.
,,Pacey, mohu s tebou mluvit?’’ zeptala jsem se ho, když jsem ho našla. Pace se hned zakuckal.
,,Jane….neříkej nikomu, že tu jím.’’ hned mě zaprosil, když se vzpamatoval ze zakuckání.
,,Stejně to víme všichni.’’ ušklíbla jsem se. ,,Tak mohu se na něco zeptat?’’ znovu jsem se zeptala.
,,Jistě...jistě.’’ souhlasil Pace.
,,Hele, po tom dni společně, který jsem trávili na tom obědě, mluvil s tebou pak Jolly?’’ zeptala jsem se hned na rovinu.
,,Jo, proč?’’ přikývl Pace.
,,Ne, jen tak díky.’’ poděkovala jsem a šla po schodech nahoru.
Už jsem se chystala zaklepat na Jollyho dveře a promluvit si s ním o tom, ale v tom jsem se zarazila. Co když to měl celou tu dobu v plánu? Co když chtěl, abych jsem vlezla do jeho pokoje? To teda ne. Tam já už nikdy nevkročím. Řekla jsem si pro sebe a hned jsem si rozmyslela, že si s ním promluvím. Hned jsem zalezla do svého pokoje.
O pár dní později:
Pomalu se blížila půlka mé dovolené. Luca sice dovolenou neměl, ale já se rozhodla, že se mu vyznám. Rozuměli jsem si dobře a já cítila, jak jsem se do něho zamilovala. Lucu jsem našla na zahradě. Zrovna zaléval květiny. Přišla jsem k němu.
,,Ahoj Luco, chceš s něčím pomoci?’’ zeptala jsem se Luci když jsem ho pozdravila. Luca se na mě podíval.
,,Ahoj, Jane, nepotřebuju pomoci, děje se něco?’’ zeptal se Luca a vypnul vodu.
,,Chtěla bych ti něco říct.’’ snažila jsem se být svá. Musím mu to říct, jen klid holka, jen klid. To zvládneš. Povzbuzovala jsem se. Ani jsem si nevšimla, že se připojil Jolly a zadíval se na mě.
,,O co jde?’’ zeptal se mě Luca. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla.
,,Víš...já…..’’ začala jsem koktat. Což jsem nechtěla.
,,Luco, omluv nás, chci si s chytrou hlavičku promluvit.’’ promluvil Jolly, kterého jsem si do teď nevšimla.
,,J….Jolly?’’ dostala jsem ze sebe. Jolly mě táhl do jeho pokoje. Kam jsem nechtěla.
Došli jsme do jeho pokoje. Tam mi ruku pustil a zavřel dveře na klič. Podíval se na mě. A já na něho.
,,Co se děje?’’ dostala jsem ze sebe.
,,Teď se pořádně soustřeď a čti mé myšlenky.’’ nařídil mi Jolly.
,,Ale já ti je číst nedokážu.’’ řekla jsem pravdu.
,,Otevřu se ti. Ničemu tady nerozumíš.’’ vysvětlil mi částečně. Já jsem jen přikývla. Zavřela jsem oči a soustředila jsem se a začala číst myšlenky Jollyho. Poprvé v životě se mi to podařilo. ,,Víš, chci ti něco říct. Je to velice důležité a uslyšíš to jednou a naposledy. Nejdřív se ti chci omluvit, ale tu noc, kdy ses opila se nic nestalo. Jen jsem to tak narafičil a za to se ti moc omlouvám. Myslel jsem si, že ti to dojde a uvědomíš si své city. Hold jsem se mýlil, ale teď k věci. Od prvního okamžiku, kdy jsem tě uviděl jsem se do tebe zamiloval. Miluju tě Janey.’’ četla jsem myšlenky Jollyho. Po chvíli se nic nedělo. Jolly uzavřel svůj tok myšlenek přede mnou. Byla jsem v šoku a zmatená. Jolly se začal přibližovat a já zase jako vždy couvat, až se narazila na zeď. Očima jsem sledovala Jollyho. ,,Miluju tě.’’ zašeptal mi do ucha a tentokrát mě políbil na rty. Můj první polibek. Chvíli jsem byla v šoku v omámení. Ale pak jsem Jollyho taky políbila. Od té doby jsme spolu, ale většinu času mi leze na nervy, ale v soukromí se chová mile, jinak je otravnej, vtíravej atd...
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
